.jpg)
Tuhle mi maminka povídala, pojeď s náma 6.11. do Plzně na Mig 21. Kikuše kývla, těšila se, načež asi po týdnu se měla učit na chemii. Koukla jsem se na mejl, i já neřestnice, a! Ono to přišlo, že 6.11. nám přijdou FPB zafidlat do Lucerna Music Baru, a že s nima i Dubbuk a ZNC. Okamžitě mě opustila touha po učení, chemie byla ta tam a volam Gabče! Gabčo Gabčo Kikčo Kikčo jooo jooo puberťačky se nemálo radovaly. Říkám tatínkovi, nekupuj ten lístek, já nejdu na Mig 21. Já jdu na FPB! Hřejivý pocit to byl, obzvlášť když jsem si koupila doooopředu lístek. I s bojácností, abych ho nevytrousila.
Byl čtvrtek. Totiž já si z toho udělala pátek, málem se stalo, že jsem nebohou paní profesorku Černou napomenula, že zejtra jí rozhodně domácí úkol nedodám, protože bude sobota. Dopoledne ve škole jsem byla znavená. Gabča taky. Jako každej den. Ovšem dneska nás drželo těšení. Rychle nás tahlo domů, ke Gabče. Ano, chtěli jsme se tam ještě věnovat studiu, bohužel to nějak nevyšlo, protože jsme papali - Gabča opět nesolila. Na hájecké kolonádě se naše těla i duše potkaly s Dášou, Gabčinou sousedkou. Kikuše pravila: Dáša nejde na FPB? Gabča pravila: Dášo poď na FPB! Dáša pravila: FPB? M… ale jo. A že nás i vezme domů. Božská to žena. Najednou bylo zachvíli čtyři, Gábule honem za Jaroušem, Kikuše honem za Martinem.
No a pak jedu busem, seděl na mě tupej úsměv, ležel ve mně hlad a celá jsem byla zabalená přeukrutnym těšením. Tak jsem se usmívala i na ty policajty, co se přikýblili do busu.. Chvílema jsem si připadala jako nějaké atraktivní čtivo, neboť mým oděvem byly kalhoty "4 divoké písně". Na zličíně ve stánku u metra mi byla prodána kobliha a škvarková placka, nevím, co z toho bylo hnusnější. Kdo z koho ten toho! Nu což, s ukojeným žaludkem a nespokojenýma chuťovýma buňkama jsem se přibližovala Můstku, a to pozor, jen asi s desetiminutovym spožděním. Dorazila jsem před Music Bar. Nikde nikdo! Gábina s Jaroslavem měli romantickou chvilku na Petříně, takže přišli ještě pozdějš než já. Gabčooooo! Já se těšim. Gabču taky balilo těšení a Jarouše vlastně taky. Přišla Jarka ve svém svůdném křiváku za peníze "kup si něco slušného". Již se taky scházeli divní lidé, pěkní, slušelo jim to, ale byli tak o hodně starší. Jdem dovnitř! A prej že se otevírá až v 8! Pcha! Až pak, pak jsme teda vešli, a já asi vešla do snu. Chybně jsem si vzala celý pětikilo, a hned…. Síííím máte tady nějaký úplně nejmenší FPBovský triko? Pán našel takový velký, vešla by se do něj Kikuše i Kikuše, ale já měla takovou radost, že jsem tomu pánovi dala půlku svého pětikila a on mi dal to tričko. A pak už jsme putovali dolůůů a do první řadičky, doprostřed, jak jinak.
Koukala jsem po lidech, jůůů! A pak jdu za povědomým pánem, říkam, já vás odněkud znam. Bez překvapení na mě ten pán vychrlil že já jsem Kikuše, že mě poznal hned. To jsem z toho vedle, proč já si nikoho nepamatuju! Pak mi řekl že si tykáme, říkam, ajo. On to byl Kilčo. V řídkosti lidí začala hrát Znouzectnost, tančili jsme, ale nejsem si jistá, jestli tam tahle, jindy docela dobrá, kapela trochu nezapadla do pozadí černého. A nezahráli hasiče!!! My křičeli, Hasiče, hasiče, zahrajte hasiče! Byla jsem tak protostlá a obalená těšením, že když mi v jednu chvíli překážela patka v obličeji, odhodila jsem jí na stranu tak energicky, že mi ulítly brejle. Někam mi nějak zapadly ty moje růžový brejle. Padnu na kolena, hledam, nikde nic, říkam si, to bude švanda jak nic neuvidim. No dobře asi bych za to dostala doma seřváno a mě by to nejspíš taky vadilo, že nic nevidim. Ale nějaký spásný dobrodruh je našel! Tak se tančilo dál… A oni si za malou chvíli sbalili saky paky a jednoduše odešli!!! Gábinka šla nahoru pro Dášu, a říkala, Kikčo! Nahoře stojí Vajgl a nemá peníze! Inu vydala jsem se ho hledati skrze hory velkých předrevolučních rebelů, že mu dam dvacku, a on již nikde.
Nastoupily maminy. Totiž, Dubbuk to byl! Já je mám ve vočích jako ty ukřičený slečny z hudby 85, a najednou předemě přišly ony, doopravdový, vlastně úplně takový jako dřív. Vzaly nástroje, oblékly masky a já měla slinu. A pak! Když spustili ten svůj jedinečný rachot tak jsem málem upadla do bezvědomí. Znělo to na mě vážně dobově. Obzvlášť se mi líbila paní bicačka ve svém květovaném oblečku, beztrestně, bezváhání a bez jakýchkoliv ubrousků to tam mastila do svých škopků. No fakt. Kdyby to byla moje maminka, nechtěla bych, aby se mi od ní dostalo pohlavku! Vlasatá kytaristka, to je unikát, klobouční klávesistku asi miluju, basačka byla zrzavá a prostřední paní s brýlemi a ságem jůůů! Neznala jsem ani jednu píseň, ale celou dobu se mi honilo hlavou, holka, ty budeš muset hodně pracovat, ty budeš potřebovat desku! Šly jsme s Gábinkou vyprázdnit své močové měchýřky a u konce Dybbuku byl naším okem spozorován Vajgl. Nooo běžim za nim, radostí ho obejmu, on mě, a tázám se: "ty prej pracuješ v hostivicích? Nooo, už ne… Jakto? Oni mě vyhodili. Je to divný, že mi to ani neřišlo divný? Skončila Dybbuková děvčata, optala jsem se klávesačnice kde mam koupit cdčko, říkala, jedině indies. Tak indies. A tahla jsem Vajgla, aby s námi šel tančit. Tahnu, tahnu, prej veď mě, a najednou z vrchu slyším "ahoj Kikuše". Nevěřícně hledám původce tohoto pazvuku, koukám se okolo, nic, kouknu se nahoru, a asi půl metru nademnou se nacházela hlava pana Štětináče s brýlemi a v červeném tričku. Překvapení, tak říkám něco jako "ahooooooooooj". Malá referace o Emilovi, jenomže Vajgl že furt už deme, tak jsme šli. Štětináč řekl že tančit nepude, že je starej. Jsem opačného názoru. Na celém koncertě nebyl starej nikdo. A já tam nebyla nejmladší, což mě rozhořčilo. Nuže čekali jsme na FPB.
No a pak to přišlo. Skoro jako Beatles. Joooo a taky jsem potkala Medvěda, nevěděla jsem že se tam to stvoření objeví, ale tušila jsem to. Ten byl zase mimo alkoholem i hudbou. Kouzelný zvíře :D Taky jsem tam zahlédla Káju Halouna, on mě sleduje, nebo já jeho, to nevim, ale já ho potkávam snad na všech koncertech. Nooo ale to nejdůležitější vylezlo na podium a tvářilo se to jako Už jsme doma. Ha! Ty nám to chtěli evidentně dost nandat, a tak jako se při poslechu jejich desky cítím kosmicky, tak tohle, to jsem bylo ještě násobnější. Oni to umí. Nejenom tělem, ale i duchem. A tak bohové zahráli klobásky písní už jsme doma, pak přišel Romek Hanzlík (byl li to von) a možná ještě někdo, já nevim, já již měla schované brýle a poznala jsem pouze pana Míru Wanka (píše li se tak). Zkrátka osvícení puňkové. Vzali šampus, a počali křít knihu i s cdčkama a říkat že si to máme koupit. Já tak vykonám, předpokládám že Gabča použije vypalovacího zařízení svého kompjůtru. Totiž už vím, že ten, kdo lil šampus za účelem pokřtění nebyl nikdo jinější než Petr Růžička (lil li to on). Ukořistila jsem šampusní mok a začali hrát písně FPB. A já tu pitomou mokrou knihu nechytla! Kikuše! Tohle že je punk… Hnedle zkraje zahráli Ulici. Něco jsem znala něco taky ne. V první řadě to byla docela rvačka a šílenost, každej měl s sebou magořionu. Vylité poodijní pivo vytvořila jakousi sloučeninu s poodijním prachem, a byla to fakt mňamka. Decentně jsem se v tom vyválela. Tak to do nás prali, ten svůj rychlostní puňk. Egoista blbej prašivej! Skončil, a Gábinka s nešťastnym výrazem: Já jsem to nestihlaaaa! :D Občanku mi zahráli. Kdo z koho mi zahráli. Kárnej tábor mi zahráli. A já již nevím jak se to dál jmenuje, jen vím že jsem byla na vrcholu šťastnosti. Mám pocit že jsem hodně vřeštěla. Hystericky možná že i. Určitě :D Jarka loktila všechny záchutníky na její ctěné místo. Dáša stála klidně opodál. Jarda pogoval jak kdyby šlo o jeho poslední pogo v životě. Medvěd byl tu zde, tu jinde a kymácel se. Gabča vřeštěla semnou. Vajgl seděl a dokola křičel slovo ulice. Jiné osazenstvo také divočilo. Mocně. Obzvlášť dobový byl ten muž, ten puňkýš, který si hudbu užíval u Wankových nohou a měl asi patku a vypadal u toho pozoruhodně. Skvěle se tam hodil! Když Gábulinka skákala z podia, majetnický Jarouš jí chytil a vzal si jí k sobě. I ty jeden Jarouši! Kikuše také hupsla dolu, jednou nešikovně, jednou ale šikovně až to bylo romantické. Nuže. Vajgl po každý písničce šel za panem Wankem a toužil jeho triko. Nakonec ho dostal. To je mu podobný. Hráli a hráli a my dívky z první řady jsme samým poblázněním počaly tančit na podiu. Já, Gabča a Jarka. Omlouvám se všem za pokažený výhled. Byla jsem špinavá, špinavá, špinavá… ulepená! A pak se přibližoval konec, a mě to pořád bavilo, a pořád jsem nebyla unavená. Ba naopak. Plná divoké energie. A přídavek! Znova zahráli užjsmedomovou píseň a Listíčko. A letěla palička! A kutálela se druhá! Tu jsem neváhavě čapla, Vajgl jí chtěl zprava, tak šup ho loktem, Gabča jí chtěla zleva, tak šup jí loktem, a já se k tý paličce tak přitulila, že jsem s ní i spala v noci. Po koncertě mi to teda nedalo, a musela jsem za tím dobovýmpuňkem, říkam, tys byl dobrej, a on že se menuje nějak… niky? A že je z Finska. Noooo dobře. Prej poď na pivo a schytala jsem polibek své ruky. Řekla jsem že to teda nééééa šla jsem si pro plakát FPB. Hurá domů. Hladoví. Šťastní.
FOTOGALERIE ZDE
.gif)
.gif)
.jpg)
ale už je mi to fakt hloupý, takže to snad v brzké době udělám... ale mam ho, a nic se mu nestalo :o)
.jpg)
a je to moc pekne popsany, vidim, ze jsi utrpela mocny zazitek 
.jpg)
