ROZHOVOR: Z ničeho nic slaví čtvrt století koncertním tour

Z ničeho nic slaví čtvrt století koncertním tourSkupina Z NIČEHO NIC patří mezi nejstarší aktivně působící punkové kapely na jihu Čech. (Konkurovat jim v tomto směru může snad jen Jablko znetvořené lidským faktorem z Písku a Qýchodu z Tábora.) Letos si strakonická „dudácká kapela bez dud“, jak soubor překřtili na sampleru Znouzectnost uvádí své hosty na vlnách rádia Bla bla plus, připomíná rovných 25 let od prvního koncertu. A jak se na punkery sluší a patří, nadělili si ke svému čtvrtstoletí porci právě 25-ti koncertů. Jedním z nich bude i štace před domácím publikem ve strakonickém kempu na Podskalí 16. května za účasti dalších spřízněných kapel a 30. května v kulturním domě v šumavských Soběšicích s old punks legendami Znouzectnost a Plexis. A tak tu máme hned několik důvodů, proč muzikanty vyzpovídat.

Co vás vedlo k tomu založit kapelu v době, kdy se takříkajíc lámaly ledy a vstupovali jsme po listopadu 89 do nové společnosti, do které většina lidí vkládala velké naděje? 

Honza Raus (zpěv a texty): Kapelu jsme de facto založili v září 1989, ale než se to všechno rozběhlo, pořídily se nástroje, vyrobily aparáty z ruskejch rádií, napsaly nějaký písničky, tak byl květen 1990. Impulsem pro založení kapely nebyla ani tolik politická situace v ČSSR jako spíš to pábení zkusit hrát něco svýho a teda rozhodně jiného, než nabízela tehdejší československá hudební scéna, ta mainstreamová, samozřejmě.

Martin Walter (kytara, zpěv): S Honzou jsme jezdili na průmyslovku do Písku a o víkendech jsme obráželi různý akce (diskotéky-v té době to bylo tak, že se i na diskotékách pouštěla punková a metalová muzika v tzv. rockové sérii, zábavy, rockfesty). Na jednom rockfestu vystupovala kapela, ve které hrál náš spolužák, tak jsme si řekli, že když on, tak my taky.

Kdo vás v začátcích nejvíc ovlivnil a kdo vám pomohl? 

Honza: Já začnu tou pomocí. V první řadě muzikant a zvukař Jirka Limpouch. Vyrobil nám první 100W komba a zařídil náš první koncert ve strakonické Sokolovně s blatenskou kapelou Faust 4. května 1990. Dál určitě Martin „Matěj“ Štěpánek, kytarista Telexu a Martin „Bobík“ Český, bubeník kapely Zelení Kanibalové, těch lidí byla celá řada, v počátku si pomáhali všichni, jak mohli, ta scéna čítala pár stovek lidí a žila svým vlastním životem. Nechci rozhodně zapomenout na kluky ze Znouzectnost. Ta nás ostatně přivedla i k našemu názvu a nahráli jsme u Caina (pozn. aut. bubeník ZNC) naše první demo „Bahno“ v roce 1991.

Martin: Určitě bych vzpomenul na SSM Mutěnice, což byl náš zřizovatel (bez jejich razítka bychom nemohli veřejně vystupovat) a taky na rodiče Miloše Hůdy (u nich v domě jsme měli první zkušebnu), rodiče Miloslava Laňky (jejich garáž byla naší druhou zkušebnou, to už jsme měli 100W komba a dělali větší kravál, takže u Hůdů už zkoušet nešlo). Vzpomínám si, jak jsme museli před zkouškou vytlačit z garáže Oltcita a po zkoušce ho zase zatlačit zpět. Pak taky Centrum volného času mládeže ve Strakonicích (dnešní DDM), kterému tenkrát šéfoval pan Petr Samec, a kde nám poskytli prostory na zkoušení a přidali i nějaké vybavení do zkušebny.

Vzpomenete na takzvané „punkce“? 

Honza: Vzpomenu si rád. Punkce byl název jedné z prvních větších polistopadových akcí, kterou, už nevím, kdo uspořádal tuším v srpnu 1990 v Sokolovně v Blatné. My jsme tu akci startovali, pamatuju si, že tam ještě hráli mj, Šišatý kolo, Ztracený Existence, Plexis, Stres, Svobodný slovo, SPS, Telex, Zelení Kanibalové a Kritická Situace. Potom jsme ten název dál používali pro menší koncerty punk a HC kapel po regionu. Ale třeba si pamatuješ i názvy akcí jako „Ein Kessel Punkes“ nebo koncerty Kukisaky s Azraelem, což byl kocour zlého čaroděje Gargamela ve Šmoulech (smích). Ale třeba v září 1990 jsme hráli ve Strakonicích na akci Stop vivisekci nebo na koncertě proti válkám v Iráku a v Jugoslávii v roce 1991. 

Nikdy jste se ve svých textech nijak zvlášť politicky neangažovali, což se často u punkové kapely očekává… Proč jste se politickým tématům vyhýbali a vyhýbáte dodnes? 

Honza: Je pravda, že ZNN asi nikdy nebyla ta typicky punková kapela. Tedy alespoň svou tvorbou. Nemám rád prvoplánovité a podbízivé texty, asi se snažím o to, aby se člověk, který naši muziku poslouchá, zamyslel, našel v tom textu kus sebe, svojí pravdy, svých pocitů, tu část, která ho osloví nebo se s ní může ztotožnit. Píšu to hlavně v osobní rovině. Osobní příběhy každého z nás utváří společnost, její dění a o tom chceme zpívat. Navíc si myslím, že jsme se jako kapela, nikdy nevyhýbali hraní na akcích, které s politikou souvisely, a iniciovali jsme nebo podpořili podle nás správné věci nebo postoje, hlavně ve Strakonicích.

Na druhou stranu jste poměrně často hlavně v 90. letech objevovali na řadě charitativních, benefičních či nějak angažovaných akcích… Cítíte se tedy angažovanou kapelou?

Honza: To bych neřekl. Angažujeme se tam, kde to uznáme za vhodný a potřebný. To, že se jasně vymezujeme proti nesmyslům ve společnosti, většině politiků, špatné a manipulované práci policie nebo proti extrémistům všeho druhu z nás nedělá „angažovanou“ kapelu. Žijeme v téhle zemi, jsme jejími občany proto ten  „community involvement“ a jasné zaujetí stanoviska, které podporujeme tím, co nás těší, a to je muzika.

Neubráním se otázce – jak vnímáte současné problémy světa, republiky, měst a míst, kde žijete? Měli by se kapely všeho typu k těmto věcem nějak vztahovat a vyjadřovat své postoje a následně tak možná trochu předávat své názory druhým…? 

Honza: Tak kapela určitě předává nějaké své názory a postoje směrem k venkovnímu světu. Jde o to jaký názory a jakou formou. Takže je nesmírně důležité vnímat okolí a citlivě s tím pracovat. Nikdy nevíte, jak si váš názor může vysvětlit někdo jiný, a i dobře míněná myšlenka může způsobit zlo. Proto se jako kapela nesnažíme někomu radit, jak má žít, nebo co má říkat a jak se má chovat. Maximálně může z našich myšlenek a postojů čerpat. Všechny problémy světa hudba nevyřeší, ale určitě může být nápomocná při změně myšlení každého z nás. Teď nemyslím zástup novodobých a uměle vyrobených „kultů a celebrit“ české hudební scény, které mají rádi víno, ženy a zpěv nebo vyřvávají po kulturních domech, že punk je kytara, pivo a holky.

Sledujete jistě dnešní média, potažmo hudební média – časopisy, TV a rádia? Co si o nich myslíte?

Honza: Jedno médium sledovat musím, jelikož mi to nařizuje popis pracovní činnosti. Dělám kulturní web 4Fortisssimo, takže se snažím o médiích nějaký přehled udržet. Hodně poslouchám rádia, hlavně ta žánrově nebo tématicky zaměřená, televizi jsem přede dvěma lety definitivně odstavil a v podstatě zjistíš, že se bez ní dá dneska úplně normálně žít. Jelikož se dneska většina nejen tištěných médií musí prezentovat na internetu, v podstatě nic pravidelně neodebírám ani nekupuju. Dokonce už ani Reflex.

Martin: Co se týká tištěných médií, tak odebírám čtvrteční MF DNES (kvůli příloze-TV Magazínu), jinak nic jiného nekupuju. Na netu si občas zkouknu iReport nebo nějaký živák na youtube. TV mám a sleduju v ní hlavně sport, dokumenty a zpravodajství. Rádia si taky vybírám na netu (střídám je, protože většina rádií má své stálé oblíbené playlisty, které hraje stále dokola, takže tě to omrzí).

Martin Mates Pojer (kytara): Myslím, že by média mohla být „odvážnější“. Vždyť ti hraní interpreti mají i jiné písně, než ty stále omílané dokola a spoustu kvalitních kapel média stále ještě neobjevila.

Trochu statistiky … dali byste dohromady kolik muzikantů za 25 let prošlo skupinou ZNN, v kolika zkušebnách jste zkoušeli, kolik máte napsaných písní, na kolika vydaných nosičích je najdeme a na kolika koncertech či festivalech jste doposud hráli? 

Honza: Tak mimo nás dvou s Martinem myslím asi 14. Bubeníci Miloš Hůda, Michal Brodec, Tomáš Vokurka, Milan Brablec, Denny Dufek a Michal Řanda, basáci Karel Vokurka, Vašek a David Kábové, původní kytarista Milan Marek a zpěvák Míla Laňka a stále aktuální členové Josef  Hlavenka, Martin Pojer a Kuba Horký. Zkušeben bylo víc, první byla v truhlářské dílně Milošovo otce, následně v garáži Mílovo tatínka v Bavorově ulici, další zásadní zkušebna byla ve strakonickém rokáči u Pavla Vichra, něco jsme odzkoušeli i u Bobíka v Nebřehovivích a posledních pár let zkoušíme v podstatě se všema strakonickejma kapelama v suterénu bývalého Telecomu.

Jaké kapely vás baví z naší nebo zahraniční scény… a proč právě tyto party? 

Honza: Já poslouchám všechno co se mi líbí, bez rozdílu žánrů. Od Vivaldiho, přes Nicka Cavea, Pearl Jam, Faith No More nebo Lou Reeda k Fugazi, Into Another, Ramones, Bad Religion, ale stejně tak D´nB, acid jazz, jungle nebo metal, toho je strašná spousta. Z českých kapel určitě Mňágu a Žďorp, Kritickou Situaci, Vanessu, Priessnitz , Pavla Dobeše, Václava Koubka, Radůzu nebo Xaviera Baumaxu

Martin: V podstatě poslouchám muziku podle toho, jakou mám náladu. Vyjmenovávat vše nemá cenu, ale je to hlavně rocková muzika od punku přes pop rock, metal. Hlavní je, aby tam byla alespoň nějaká melodie. Co si určitě nepouštím je dechovka, české country, folk a potom takový ty přednašeče a zvraceče.

Mates: Ze zahraničních Bad Religion a Black Train Jack. Z našich kapel bych jmenoval Požár Mlýna, ZNC, Wohnout, Horkýže Slíže. A pak jsou interpreti, kteří mě oslovují hlavně nádhernými texty. Mezi ně patří Plíhal, Kryl, Nohavica, Radůza, Klus, Xindl X, Jan Vyčítal, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem a další.

Co každý z vás dělá jako civilní povolání, čím se baví a nabíjí ve volném čase?

Honza: Já momentálně pracuji v Českém Rozhlase v Praze. Ve svém volném čase se snažím relaxovat, hlavně doma na jihu. Procházky se psem a výlety po všech koutech jižních Čech mi spolehlivě vyčistí hlavu a dobijí baterie. Moc ho ale nemám, jelikož moje další mimopracovní aktivity mnohdy vydají za další pracovní poměr, díky dalším kulturně-novinářským aktivitám - dělám kulturní web 4Fortisssimo, j sem redaktor webu Kulturio.cz, hodně cestuju, chodím na různé koncerty, autorská čtení nebo divadelní představení, což mě sice jednou stranou nabíjí a baví, na druhou stranu mě ten převážně noční život už poněkud unavuje. 

Martin: Momentálně jsem OSVČ a spolu bratrem opravujeme motorky. Hodně volného času strávím na zimních stadionech, protože se věnuju trénování hokejové mládeže, a když máte 2 děti (11 a 9 let), tak vám moc volného času nezbývá. Ale protože mě to baví, tak mě to i nabíjí.

Mates: Dělám obchoďáka. Ve volném čase se věnuju muzice a focení.

Jaká je pro každého z vás vaše definice punku? Má podle vás toto hnutí či jeho myšlenky smysl?

Honza: Nechci definovat punk. Myslím, že to ani nejde. Řeknu svůj názor. Myslím, že by se punk měl vždy vymezovat proti systému, podotýkám proti každému systému, který potlačuje osobní svobody, toleruje fašismus, rasismus nebo komunismus, podporuje stádovost lidí, globalizaci, konzum a válčení, tzn, i tomu současnému českému hybridu „kapitalismu se socialistickou platformou“. A to se dneska z celé punkové scény vytratilo, většina a priori řeší peníze, prodeje triček a CD, návštěvnost na koncertech a „lajky na Ksichtknize“,což jsou dneska pro kapely měřítka „úspěchu“ , ta podstata – myšlenka ustoupila hodně do pozadí a chybí tomu jakýkoliv společenský přesah. Proto se snažíme dál fungovat co nejvíc po svém. Nepatřit do současných trendy krabiček a vlastním D.I.Y. nějak koexistovat se současným světem. Nejen tím hudebním. Takže si dovolím říct, že punk smysl neztratil.

Textaři hledají inspiraci leckde. Co inspiruje Honzo tebe? Jakou literaturu čteš nebo jaké filmy či seriály vyhledáváš právě pro svou „duševní potravu“…;) ? 

Honza: Inspirace nebo podnětů je dost v mém nejbližším okolí, v každodenní realitě, v emocích mezi lidmi. A to se snažím vnímat a nějak zpracovávat. Do textů nebo do básní, které na rozdíl od textů nikde nepublikuju. Čtu hodně poezii, Viana, Verlaina, Baudelaira, Rimbauda, Villona, americkou Beat generation, ale hlavně české klasiky, Gellnera, Hraběte, Šrámka, Ortena, Skácela, Žáčka, ale pozorně sleduji i současnou českou poezii. Mám spoustu oblíbených autorů prózy, ty jmenovat nebudu. Ale zásadní knihy mám tři, „Malého prince“,“1984“ a „Hlavu XXII“. Oblíbených filmů mám dostatek na uspořádání filmového festivalu, za všechny uvedu třeba K-Pax a Američan Beuaty s úžasným Kevinem Spacym, Trainspotting nebo Big Lebowski. V TV sleduju maximálně občas sport, ale k opakovanému sledování seriálů The Simpsons, M.A.S.H a Red Dwarf se přiznám.

Jaké je bubnovat s de facto s rockery o generaci starší, jak jste si sedli a čím je toto spojení pro tebe obohacující? 

Kuba Mahony Horký: Tohoto spojení jsem se zprvu hodně bál, jelikož oni jsou starší a taky hudebně znalejší než já, ale nakonec jsem to zkusil a jsem za to opravdu rád, protože i kdyby mě to s nimi nevydrželo tak vím, že díky nim jsem se zase posunul o metu dál a trochu zdokonalil své hraní a vnímání jiné hudby. Nevím, zda- li jsme si zatím úplně sedli, snad jo a snažím se s kluky nějak srovnat, i když je to pro mě těžší než se zdálo.  

Letos chcete odehrát 25 koncertů k 25 letům kapely. Kde všude vás fanoušci uvidí?

Honza: Máme to letos nabitější než v předchozích letech, těch koncertů by skutečně mělo být minimálně 25. Rozdělili jsme to na dvě části. Na tzv. Tour de Region, kdy hrajeme s další strakonickou kapelou Cela pro klárku po různých hospůdkách a sálech v regionu a vracíme se tak na místa, kde jsme kdysi začínali a rádi hráli, jako jsou Mutěnice, Zálesí nebo Volenice a potom samozřejmě normální klubový hraní, kdy společně s kapelami P.S.,Plexis, Znouzectnost, Apple juice, Dillema in Cinema a spoustou dalších jsme už hráli nebo zavítáme do Prahy, Slaného, Rakovníka, Loun, Vsetína, Frýdku-Místku, Plzně, Tábora, Písku nebo Českých Budějovic.

Na bilančním tour budete hrát i řadu coververzí. Jaké jste vybrali a proč zrovna tyto skladby?

Honza: ZNN vždycky hráli covery, a držíme se jich dodnes. Na desku, kterou chystáme, chceme nahrát skladbu od Johna Denvera „ Country Roads“, na kterou máme zaplacený copyright, běžně hrajeme skladby od Bon Pari nebo Ramones.

Martin: V podstatě, když se nám nějaká skladba hodně líbí a zvládneme ji zahrát, tak si jí zahrajeme.

Úplným závěrem. Chcete něco vzkázat vašim příznivcům pro letošní rok 2015?

Honza: Tak nejenom našim příznivcům přeju dostatek dobrý muziky a koncertů. A hlavně to, aby se nikdy nevzdávali. Svých názorů, své svobody, svého vlastního rozumu stejně jako víry, že na každou svini se někde vaří voda.

Martin: Ať si užívají každou hezkou chvilku, kdy tady můžou být a snaží se toho co nejvíc prožít, protože prožitek jim nikdo nevezme a všichni jsme tu jen na chvíli.

 

Více info:

FACEBOOK

BANDZONE

ROCKRADIO - Devátá s Princem a Z ničeho nic 

15.5. České Budějovice - Velbloud + Dilema in Cinema + Sociální teror

16.5. Strakonice - Podskalí - + Dilema in Cinema + Nohama nad zemí + Qychodu + Hope + Sociální teror

30.5. Soběšice KD - + Plexis + Apple juice + Znouzectnost

 


4.5.2015   Rubrika: Články   |   Komentářů: 0   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1,4
PUNK 1,4
 

Diskuse ke článku - ROZHOVOR: Z ničeho nic slaví čtvrt století koncertním tour

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.