Barka s Chrpou až na konec světa (III)

Barka s Chrpou až na konec světa (III)

Ahoj! Konečně jsme narazili na kafáč, kde funguje spojení, takže se pokusím dát dohromady alespoň některé události...

Na Chrpezovy narozeniny v Moskvě jsme objevili Moskvu neturistickou, park, kde se scházejí pankáči, skejťáci a bubínkáři, a večer jsme narazili na koncert v podchodu pod jedním z širokých moskevských prospektů. No, jinak jsme si v nejdražším městě světa příliš nevyskakovali...

Poslední den v Moskvě jsme strávili v Treťjakovské galerii, je obrovská. Zhruba v sále 47 jsme už přestávali vnímat, na co se díváme, ruské portrétní malířství je vyčerpávající. Ještě jsme chvíli jezdili metrem, to zní jako úlet, ale hnědá okružní linie opravdu stojí za to. Stanice vypadají jako zámecké sály, jsou vykládané mramorem, zdobí je fresky (anebo busty Lenina), a osvětlují křišťálové lustry. No a pak jsme nasedli na vlak do Tajsetu. Byl to divný vlak, všichni v něm většinou spali a až na našeho souseda tam nikdo nechlastal. Tři dny a tři noci byly za oknem břízy, přejeli jsme z Evropy do Asie, překročili Irtyš, Ob a Jenisej a pět časových pásem. Nicméně jsme tam potkali ženu, která nám poradila, ať jedeme do Nižněudinsku a odtamtud, že se dá vrtulníkem odletět do tajgy, do oblasti Tafalarie, za vymírajícím šamanským národem.

 

bajkal1

 

V Tajsetu jsme zjistili, že severní cesta po BAMu je zapečena, neb do vlaku se dalo dostat až za týden a Tajset nebyl tak zajímavý, abychom v něm týden čekali. Probděli jsme noc na nádraží ve společnosti ruského romantika Romana a pak se lokálkou dopravili do Nižněudinsku s úmyslem dostat se do tajgy. Tam to ještě na letišti plném zrezivělých vrtulníků (ale co, oni tím taky lítají, říkali jsme si, dál jedeme podle hesla, že kdo má viset, se neutopí) vypadalo nadějně, ale říkali, že už to není tak, jak bývalo a musíme mít souhlas z ústředí. Na ústředí kvůli nám uspořádali jakousi mini konferenci, na které nám vysvětlili, že do tajgy se nedostaneme. Uvedli několik důvodů a musím uznat, že byly pádné. Už je pozdě, v tajze je sníh, takže i kdybychom se dostali tam, nedostali bychom se letos zpátky a na to je naše vízum nedostatečně dlouhé, stouply řeky a nedají se překročit, vyšli medvědi, aby se vykrmili před zimou a my nemáme ty flinty (což to by se ještě dalo vyřešit), ale hlavně je krize a nejsou peníze na benzín a oni tam teď před zimou musejí létat se zásobama a dopravit tam devadesát tafalárců, kteří jsou na čekacím seznamu. Prostě všechno jen ne nás. Nicméně dobrá zkušenost, zjistili jsme, že cesta do tajgy není výlet do jihočeského lesa.

Koupili jsme si tedy lístky do Irkutsku přes noc v naději, že se vyspíme. Ovšem, narazili jsme na ten pravý ruský vlak. Byla to trasa Kyjev-Vladivostok, takže osazenstvo spolu jelo už pět dní a dobrá polovina vlaku byla na maděru. S námi přistoupili i Oleg a Slava, dva chlapci, co na severu v tajze stavěj elektrický vedení a vraceli se domu k Ankaře, kam nás zvali. Chrpez se s nimi pak družil většinu noci, já jsem se pokoušela vyspat, což bylo bláhové. Když zrovna nikdo nahlas nechrápal, brečely děti, potáceli se tam opilci a chtěli hovořit a matróna, která s námi sdílela sektor, všechny posílala spát a varovala před hazardní hrou v karty. Když byl náhodou klid, přišla průvodčí a hlasitě se dožadovala skleniček na čaj a povlečení, vůbec v tom měla zmatek, neb opilci si lehali všude, jen ne na svá místa, občas netrefili ani správný vagón. Vrcholem byl jakýsi ožralý Tadžik s obličejem od krve, který se mě na ranním cígu mezi vagóny ptal, kolikátého je, kde jsme a kam jedeme.

 

bajkal2

 

Po dvou probdělých nocích - je to trochu matoucí, protože na nádražích se žije podle moskevského času (i vlaky podle něj jezdí), a venku podle času místního - jsme v Irkutsku vystoupili v trochu ufonním stavu, ale přesto jsme zvládli zažádat o mongolská víza a odpravit se do Sludjanky. Tam jsme si na jediném kompletně mramorovém nádraží na světě dali prvního uzeného omula, který z celého světa žije jedině v Bajkalu a poprvé spatřili nejhlubší a největší jezero světa. Je obrovské, nedozírné a má snad i příliv a odliv. Ještě ten večer jsme se v něm vykoupali, nebylo vůbec tak ledové, jak se říká. Druhý den jsme se odpravili maršrutem do Arsanu v Sajanských horách. Tam jsme v davu ostatních turistů došli k minerálním pramenům i vodopádům a pak zcela neturisticky, bez ohledu na medvědy, prchli do tajgy. Tři dny jsme tábořili u řeky Bugataj, tajga je nářez, když jste v ní, chcete už jenom být a být a být v ní.

Nicméně nám došlo jídlo, vrátili jsme se do civilizace a vyrazili k Ankaře za Slavou a Olegem. Byl to takový čtyřdenní kurz v pití samohonky. Ruská pohostinnost je v tomhle smyslu až krutá, nelze nic odmítnout a všechno je vymyšleno za vás. Pije se od rána do večera (Chrpez po půl litru samohonu k snídani chodil jak místní, hodně zeširoka), zlatým hřebem jednoho večera byl můj pád do kadibudky u Olegova bratra, naštěstí jen jednou nohou, ale rozvádět to asi nemusím, že. Dali jsme tam ale i ruskou saunu a prožili s rodinou první den školy, to je obrovská slavnost, zpívá se, tančí, vítají se prvňáčci a všechny holky nosí ty obrovský mašle. A samozřejmě se pije. Pak kluci naštěstí odjeli do práce a my jsme se dva dny léčili u Olegovy ženy a dětí sledováním filmů v ruštině. Je to dobrý, pár dnů v Rusku a pár litrů samohonu a znalost jazyka je zpátky, jako by ty roky averze a zapomnění ani nebyly.

 

bajkal3

 

Pak jsme vyrazili na šamanský ostrov Olchon, už je po sezóně, tak to byla pohoda. Ocitli jsme se tam téměř bez peněz, neb tam není banka, ale nenechali jsme si to tím zkazit. Koupili pytel ovesných otrub plných osin a pytel kolínek a vyrazili jsme stopem na druhý konec ostrova. Představte si, že stopujete na polních a lesních cestách, nic moc. Nakonec nás tam odvezl Jura Moskvičem pickupem. S nikým tak ožralým jsem ještě nejela a po takový cestě taky ne. Nahoru dolů, přes vývraty, kořeny, údolí, skrz stádo koní, Chrpez se celou dobu mlel vzadu v budce bez oken, já jsem musela sedět vepředu mezi Jurou a jeho tchánem, protože žena přece musí sedět pořádně. No, dojeli jsme celí a Jura nám ještě roztopil banu. Takže jsme chodili po severu Olchonu, koukali přes vodu na svatý nos a každý, koho jsme potkali, nás nakrmil, ruská pohostinnost je opravdu neuvěřitelná. Výsledkem všeho toho špeku, ryb a smaženejch brambor je, že se sotva vejdu do oblečení, čímž zdravím Ivanoše, který mi říkal, ať žeru, nebo v Mongolsku chcípnu, i všechny, kteří si myslí, že jsem moc hubená.

Uf, už jsem z toho úplně vyčerpaná, a vy určitě taky. Takže dneska ráno jsme dorazili do Ulan ude, hlavního mesta Burjatije, je tu největsi hlava Lenina na světě a určitě i zajímavější věci, takže se mějte, já zase napíšu. Ještě včera v Irkutsku jsme zašli do kina na 'Devět' od Tima Burtona, jestli jste neviděli, tak na to určitě jděte. Zapomeňte na Chorvatska a Řecka, jezděte do Ruska, je to fakt nářez.

Zatím pa

beguni

barka

Barka s Chrpou až na konec světa:


7.11.2009   Rubrika: Literární fabrika   |   Komentářů: 6   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 3,9
nic moc 3,9
 

Diskuse ke článku - Barka s Chrpou až na konec světa (III)

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
chrpa
chrpa - 9.11.2009 14:16

mrtvola: povime ti na konci,kolik nas vse stalosmajlik - 10

 
mikesh
mikesh - 9.11.2009 13:25

takze sajany prece jen probehly? ty mineralni prameny maly byt pry trosku radioaktivni :) jinak skvely povidani tesim se na dalsi dily smajlik - 5

 
Bazarov
Bazarov - 7.11.2009 15:36

V muzejích typu Treťjakovka v Moskvě, Russkij muzej nebo Ermitáž v Petrohradě musí člověk trochu vědět, kam jít, co ho zajímá, jinak tam strávíte dny blouděním, i když ne nezajímavým :-) Prý kdyby v ermitáži u každého exponátu stál člověk minutu, tak tam stráví 8 let, než to projde.
Největší jezero je Kaspik, ale ze sladkovodních vede Bajkal. Závidím. Něco podobnýho sem zažil s kámošema z Ukrajiny na Volze, 7 dní chytáš ryby a klopíš voďáru na ostrově. Paráda! Kupodivu jsem byl bez následků a to sem chodil spát jako poslední.
Nějaký Chorvatsko a vylepit se tam na pláž mě totálně neláká.

 
mrtvola ©
mrtvola © - 7.11.2009 15:27

chrpa: hele a kolik jste si na to všechno našetřili? Jestli to není tajemství.

 
chrpa
chrpa - 7.11.2009 13:34

mrtvola: je jako more,kery se da pitsmajlik - 10

narez jak hovado,kamo...

 
mrtvola ©
mrtvola © - 7.11.2009 12:17

Ten Bajkal je fakt dobrý hukot. Jsem se díval na netu po fotkách a vypadá to slušně....