Barka s Chrpou až na konec světa (V)
Jezděte i do Mongolska, ale v létě.
Rusko mongolskou hranici jsme překročili trochu netradičně pěšky, takže překvapení celníci po nás nechtěli ani tu registraci... Tím nechci říct, že je zbytečná, většina lidí se kterými jsme mluvili, měla problémy, když bez ní z Ruska vyjížděli - to pro vás, kteří se sem chystáte...
Protože se to všechno stalo rychle a neplánovaně, měli jsme rubly jen na lístky do Suchbataru, tož jsme je koupili a oni nás posadili do jediného vagónu toho vlaku, který jel přes hranice. Byl to ta nejluxusnější spací třída, takovou jsme nikdy nejeli a měli jsme tak možnost vidět, jak se taky dá cestovat. To jste buď Američan (většinou), anebo Angličan (často), anebo Australan (občas), koupíte si tenhle vagón v Moskvě, dojedete jim za týden do Pekingu - cestou dvakrát na dva dny někde vystoupíte, zbytek si vyfotíte z vlaku, tleskáte, když se najednou ve stepi objeví budka s nápisem Mongolia a vaší největší starostí je, že v Mongolsku asi neseženete dost zeleniny a ovoce, abyste si jich dali pět dávek denně, jak to doporučují lékaři proto, abyste zůstali zdraví.
V Suchbataru jsme si koupili lístky do mongolského vlaku na Ulaan baatar, za který pak připojili tenhle americký vagón, a do hlavního města dojeli přes noc s normálními místními lidmi. V Mongolsku jsme se rozhodli, že si nezaplatíme žádný z poznávacích zájezdů, který nabízejí zdejší agentury. Kdybychom tak udělali, určitě bychom toho viděli více. Ale jak nám potvrdila naše spolubydlící, která tak udělala, strávili bychom několik dnů až týdnů s partou ostatních turistů, se kterými bychom se za normálních okolností třeba vůbec nebavili a byli bychom převáženi od jednoho místa k druhému, bez možnosti svobodně se rozhodnout, že zůstaneme tam, kde se nám líbí. Každému co jeho jest, takže jsme to zkusili na vlastní pěst, což je mimo sezónu opravdu nelehké, ale velmi kouzelné. To hlavní kouzlo spočívá v přesunech samotných, kdy jedete tou obrovskou nekonečnou zemí, míjíte stáda koní, osamělé jurty a kočovníky, kteří je stěhují na dřevěných povozech tažených jaky, a taky v neskutečných hvězdnatých nocích ve stepi, kdy Velký vůz visí na obloze ojem dolů a Plejády nejsou jen rozmazaný mlžnatý flek, ale jasně viditelných sedm sester...
Cestovali jsme domorodými Uazy a dodávkami, je to neuvěřitelné, co se do nich vejde lidí a nákladu. Do severního Mongolska nás v Uazu jelo osmnáct a několik tun krabic a pytlů, nejlepší na tom je, jak nikdo neřeší ten krutý nedostatek místa a nadmíru nepohodlí - že mi dvacet hodin bude někdo sedět na klíně, protože se jinam nevešel? No jasně, vždyť tam taky potřebuje dojet. Schémata jsou většinou podobná, v autě je vždycky nezbytný opilec, nezbytná moucha, nechodící babička a zvracející žena s dítětem. Tím, že se rozhodnete, že pojedete, se stáváte součástí posádky a řešíte, jak nejlépe uložit náklad, koho kam nejlépe posadit, vyndáváte babičku na zastávkách, držíte dítě, když jeho matka zvrací. Do toho hraje pořád jedno cd s mongolskými zpěvy (nádhernými mongolskými zpěvy!), řidiči zpívají, pak následuje nezbytná porucha a opravuje se, to se všichni smějou, pořád se všichni všemu smějou - nádherná povaha, ta mongolská, ovšem na česko těžko aplikovatelná, neb by člověk byl záhy ušlapán arogantními loktáři...
Vůbec nejbizarnější cestu jsme zažili na sever k jezeru Chuvsgul s partou starších chlápků, kteří rozlévali vodku, na těch výmolech ani jednou nerozlili, a když se setmělo tak zpívali (a ty jejich zpěvy, říkala jsi mi, Luco, když jsi mi vyprávěla o Mongolsku, a já měla strach, že se nám třeba nepoštěstí je slyšet), jenom průlet meteoritu nad stepí tomu chyběl, říkala jsem si. Pak si k nám dozadu sednul i řidič, opil se a usnul a řídil jeho třináctiletý syn... A zpátky od jezera s domorodci v tradičních delech, co voněj koňmi, modřínovým dřevem a kyselým mlékem a okolo očí mají pavučiny vrásek, to jak pořád mhouří oči před tím věčným mongolským sluncem... Sluneční brýle nosí jenom progresivnější Mongolky a sotva jim drží na těch malinkejch nosíkách, stejně jako Burjatkam v Rusku...
A když jsme před pár dny vystoupili ve čtyři ráno v centrálním Mongolsku, sněžilo a bylo patnáct pod nulou, přespali jsme na sněhu. To jsem si vždycky přála, ale bylo to krutý a druhej den ráno jsme šli do chrámu pod horu, zvonili na zvon a přáli si, aby nám přišel jasný rozum a my věděli, jak dál a jak na to a celou dobu nás při tom pozorovala obrovská dřevěná ryba před chrámem zavěšená - symbol jin a jang jsou pro buddhisty dvě ryby - a ryby mají pořád otevřené oči a to je symbolem rozumu a moudrosti a nám začalo docházet, že pokud si chceme Mongolsko užit tak, jak si ho chceme užít, musíme do něj přijet v létě, dohnala nás mrcha zima, jak nám byla celou dobu v patách, a tak jsme si naordinovali tři noci v hotýlku u pana Idreho v Ulaan baataru, pozítří vyrazíme do Gobi a pak do Číny a teplejších částí Asie....
Tak pusy a jezděte i do Mongolska, ale v létě...
Barka s Chrpou až na konec světa:
- Barka s Chrpou až na konec světa (XIII)
- Barka s Chrpou až na konec světa (XII)
- Barka s Chrpou až na konec světa (XI)
- Barka s Chrpou až na konec světa (X)
- Barka s Chrpou až na konec světa (IX)
- Barka s Chrpou až na konec světa (VIII)
- Barka s Chrpou až na konec světa (VII)
- Barka s Chrpou až na konec světa (VI)
- Barka s Chrpou až na konec světa (IV)
- Barka s Chrpou až na konec světa (III)
- Barka s Chrpou až na konec světa (II)
- Barka s Chrpou až na konec světa (I)
21.11.2009 Rubrika: Literární fabrika | Komentářů: 18 | Vytisknout
Diskuse ke článku - Barka s Chrpou až na konec světa (V)
Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.Squat_the_world: v divadle u hasicu a v revnicich-tam spolecne s teatrem novogo fronta
dost dobry revnice maj lesni divadlo
chrpa: och...tak to jsem nějak zaspal:DD ale beztak v práglu, předpokládám?
Squat_the_world: a kde myslis ze sem je videl ty vole
chrpa: to se dalo čekat:DD nechceš je někdy pozvat do čr, až na nich zas budeš?
Squat_the_world: jako dost vyfikly mongolove
chrpa: to se máš, jak vypadaj:)
Squat_the_world: hunhurtu sem videl dvakrat nazivo a je to narez
mrtvola: já vím, ale vysvětli to paní Lenosti...
Džejna: ve Střílkách...je to teda ašrám, páč tam jsou hinduisti a v podstatě to hlavně funguje jako největší jógový centrum široko daleko...ale my z Ashram Puerh Rebels Crew jsme tomu říkali klášter vod nás vod sekty, kriminál, lágr a podobě:DD
Squat_the_world:
Lidi z kláštera? Z jakýho? a kde je? :-)
mrtvola:
CD jsem poztrácela a na You Tube jsem Pakh... nenašla. Ale tohle je dobrý
http://www.youtube.com/watch?v=kZ2caPCBwJs
jak se tam prolínají ty ženský hlasy :-). A potom mám k tomu ráda ten film :-)
Squat_the_world: web je zatím svobodný, pořád se to dá někde sehnat ;-)
saakra Yat - kha, od těch jsem měl tuším asi tři alba od lidí z kláštera...měl jsem aji Huun - huur -tuu, či jak se to píše a podobné věci....ale jelikož se mi rozbil harddisk, tak jsem o tyhle klenoty přišel:((
Džejna: no a já Aldyn Dashka od Yat Kha, je míň rockové, ale silné. Teď tam mám zrovna Pakh Pakh chashy tan, keltská tancovačka :-)
mrtvola:
To seš teda rychlík :-). Jo parádní jsou.
ten odkaz byl na Solun Chaaggai Sovet Churtum:-)
Já teď poslouchám indiány. :-)))
Džejna: už mám tu jejich poslední desku, Tuva rock. A určitě se podívám i po starších věcech, páč je to parádní. To teď pořád poslouchám a recenze céda od S.N.A.D. vázne :-)))))
Jo, ten tvůj další odkaz se mi nedaří otevřít.
Za málo :-)
Tohle mně bere, jaká z toho jde síla
http://www.youtube.com/watch?v=mv2HdDPUWcE&feature=related
Džejna: to je fak super, dík za tip. Si to někde určitě seženu. Zpěvák má úžasný hlas a ten předělaný Orgasmatron od Motorhead je moc dobrý.
http://www.youtube.com/watch?v=t_T4h1Y_AWQ&feature=related