Punk.cz - o punku u nás i ve světě

V Čechách jsme dodržovali vánoční tradice. Jana a Hanka se mohly radostí zbláznit, když jsem jim řekl, že pojedem na Mikuláškou do Rychnova.

Nakoupili jsme pár banánů, jablek a cukroví, vše naházeli do Hillmana a vyrazilo se za Mikulášem. Před vjezdem do vesnice jsme byli kontrolováni esenbé, zapsali si jména a my dorazili k Princům. Kukalka vařila guláš, nahoře v nejteplejší místnosti, která byla určena jen pro děti, Jarda Kabelka vyprávěl dětem neskutečné příhody. Spokojenost. Když jsme se chystali na rozdávání dárků, do domku vtrhli esenbáci, znovu nám kontrolovali občanský průkazy a odešli. Dana Němcová tenkrát měla strach, protože tam bylo pár dětí z prominentních rodin. Za půl hodiny se vrátili esenbáci, většinou důstojníci a četli jména.

Jako gestapo před transportem. Pepa Janíček, Čuňas, Zdeněk Vokatý (Londýn), já a další asi tři, čtyři, jsme byli vybráni do Transportu do Děčína, na oddělení Státní bezpečnosti. Venku byl autobus esenbáků, to byla akce. Když mě vedli v budově SNB v Děčíně, na chodbách stáli psovodi se psy. Dodali mě k jednomu dařbujánovi, který se mě pořád ptal, kdo platí banány, jablka a jiné lahůdky, které jsme měli při naší Mikulášské zábavě pro chartistické děti. U tohodle protistátního tématu jsme zůstali dvě hodiny a pozdě večer mě vykopli z budovy. Vrátnýho jsem se zeptal, jak se dostanu na Rychnov. Přes most a doleva. Vyrazil jsem na cestu, nevěděl jsem, kde jsem, ulice byly tmavé. Kráčím k Rychnovu, přemýšlím o vrátným, určitě to byl komunistický zmetek, v modré uniformě, co nosila Lidová Milice. Takovejch hajzlů tam bylo tenkrát hodně. A vypadá to, že se jim daří převelice dobře i dnes, pokud nezemřeli, prašiví komunisti. Když jsem byl skoro na kraji Děčína, koukám, zázrak. Taxi. Naskočím dovnitř, říkám řidiči, že nemám peníze, že to zaplatím na Rychnově, řidič se mě zeptal, proč chci jet na jinou stranu. Ten hajzl bolševickej na vrátnici mi řekl opak. Dorazili jsme na Rychnov, kdo měl chuť si zahrát, tak si zahrál, hudebníků tam bylo dost ze všech kapel.

Pepu Janíčka odvezli z Dečína do lesů, kde zastavili Volhu, řidič předtím vypínal a zhasínal světla a říkal, to nám to dneska blbne, musíme se na to pane Janíčku podívat. Vystupte si taky. Pepa vystoupil, estébáci naskočili do auta a nechali ho v lese několik desítek kilometrů od Rychnova. Někdy kolem desátý ráno se dotrmácel úplně vyčerpaný. Zbytek přivezli zpět estébáci auty. Odjeli jsme z Rychova, měli jsme štěstí, že jsem vybral nejhorší silnice a vyrazil dřív do Varů. Ostatní dopadli špatně. Několik techničáků bylo zabaveno.

Když jsme se vrátili domů, napsal jsem stížnost na prezidentskou kancelář. Odepsali mi, což byl ohromný úspěch podle Petra Uhla. V odpovědi nějakej generál imbecil mi vysvětlil, že SNB může, za určitých okolností, dělat vše, co je zapotřebí k zajištění budování nevím čeho. A jako odměnu mi poslal nějaký lotr z estébé v Děčíně noviny Průboj, kde byl článek o mikulášské zábavě v Rychnově. To bylo naposled, co jsem byl v Rychnově, později komunisti dům Princů vyhodili do povětří.

Nedaleko v Repčicích se zabydleli Viktor Parkan a Charlie s rodinama. Charlie a Viktor byli skvěli lidé. 30. prosince 1977 jsem byl v Řepčicích na oslavě Silvestra, takový malý posezení, Sváťa, Viktor, manželky, myslím že tam byl Čuňas, Převratská a já. A to byla moje poslední návštěva severočeskýho kraje. Definitivně se tam již nepodívám.

Mám štěstí, že Charlie žije v Austrálii a občas se vídáme. Charlie je osobnost jako Karásek. Čuňase jsem měl rád taky, stejně tak Mejlu, o kterým jsem se zatím moc nerozepsal. Byl to pan Hudebnik. Undergroundová osobnost. Moc mi bylo líto, když umřel.

Zmíním se ještě o něm a o jiných v mém závěrečném povídání, které bude asi zítra. Všechno co předcházelo, jsem napsal proto, že paní Prof.Dr. Jiřina Šiklová Cs, zpochybnila můj podpis Charty 77 a podle jejího názoru jsem člověk v Chartě neznámý. Až budu psát o lidech v záverečném díle mého velerománu, budete vědět, že to psal člověk, který lidi mnou popisované dobře znal. Tak vydržte, bude to stát za to.....

 

Blog Jirky Vaňka