Mail od Jana Šinágla

Mail od Jana Šinágla

SVĚDECTVÍ GEN. ALOISE LORENZE O TZV. SAMETOVÉ REVOLUCI

 

Tajný policista dnes cítí železné sevření „sametové revoluce“

BÝVALÝ ŠÉF ZNUVU ZATČEN

27 říjen 1990 - The Independent, Londýn

(c) 1990 Independent Newspaper (UK) Limited. Všechna práva vyhrazena. Tento materiál nemůže být publikován, šířen či zneužíván žádným způsobem. (Zde bych podotkl jeden zajímavý právní kotrmelec. Anglický výraz, či zákaz zde uvedený - „may not“, není totožný s přímým zákazem „must not“. Česká obdoba pak jest – „nemůže“ a „nesmí“. Čili, onen copyright (c) jest tak nějak podmíněný).

Bývalý šéf Československé tajné policie Alois Lorenz by včera znovu zatčen. Původně byl obviněn ze zneužívání pravomoci, nyní čelí „dalším otázkám“. Začátkem tohoto měsíce poskytl rozhovor Edwardu Lucasovi (autor knihy „Nová studená válka“, pozn. J.Š.).

 

CELÝ TEXT, Edward Lucas.

Zastižen ve svém domově v Bratislavě, hlavním městě Slovenska, generál Alois Lorenz popsal jak minulý rok StB (Státní Bezpečnost) ovlivnila tichou, tajnou dohodu se „sametovou revolucí“ jež svrhla zastánce tvrdé politiky tehdy vládnoucí v zemi.

Generál Lorenz, 51 let, bývalý matematik a kryptograf (kódovač), byl z vězení propuštěn letos v létě. Zde popisuje jak došel k přesvědčení, že starý vládnoucí režim se chýlí ke konci a jak v polovině roku 1989 začal hledat „československou obdobu Gorbačova“, osobu schopnou zachránit komunistickou vládu. Když však toto jeho pátrání skončilo bezúspěšně, došel k přesvědčení, že revoluce je nevyhnutelná a proto by bylo žádoucí aby byla vedena disidenty.

„StB si uvědomovala daleko lépe, než vedení Komunistické strany, co se ve společnosti děje; již v roce 1988 muselo být jasné snad každému, že země spěje k hlubokým změnám, společenským, politickým a hospodářským. V roce 1989 bylo naprosto zřejmé, že vše je jen otázkou času.

Měl jsem k disposici materiály západních zpravodajských služeb, kde stálo jaké jsou jejich úmysly, také jsem četl západní tisk jako kupř. časopis Newsweek, z toho všeho jsem mohl usoudit, co se děje. Ovšem, byl jsem komunistou a proto jsem chtěl aby si strana uchovala svoji hegemonii a zůstala u moci.

Československá revoluce započala 17. listpadu útokem policie na studentskou demonstraci, při které bylo zraněno několik stovek účastníků. Generál Lorenz prohlašuje, že již v té době probírali členstvo Ústředního Výboru Komunistické strany, včetně Politbyra a tam hledali někoho, kdo by byl schopen vystřídat stárnoucí, bělohlavé členy vedení Strany dosazené Sovětským svazem v roce 1968. Uvědomoval si při tom, že tito noví lidé musí odpovídat čtyřem základním požadavkům: musí plně porozumět dění ve světě a v Evropě, musí mít jasné v tom, že existuje více než jen jedna forma socialismu, musí si přehodnotit ustavený názor na rok 1968, a hlavně musí být schopni tyto podmínky formulovat a na veřejnosti nadšeně propagovat.

Prohlásil dále, že blíže probrali několik možných kandidátů, jako byl tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec, který sám vyjadřoval nespokojenost s pomalým postupem hospodářských reforem, dále vedoucí mladežnického hnutí (nyní jeden z vedoucích Komunistické strany) Vasil Mohorita a Rudolf Hegenbart, šéf bezpečnostního výboru Komunistické strany.

„Bylo zcela očividné, že šéf Strany musí být někdo kdo bude schopen tuto fundamentálně pozměnit. Hledal jsem takovéto lidi, ale nikoho jsem nenalezl.“ Bylo to zklamání, ale zároveň též poznání, že StB již nebude schopna zachránit držitele moci.

„Již před 17. listopadem jsem si plně uvědomoval, že Strana nemůže stanout jak v čele (revoluce), tak ani nemůže této předejít“.

„StB byla tehdy sice ještě schopna momentálně zabránit převratu, ale nebyla již schopna samotný revoluční proces zastavit. O co jsem se tedy začal snažit bylo to, aby vše proběhlo bez násilností. Jednou ze základních věcí pak bylo, aby někdo probíhajícímu procesu stál v čele. A ten někdo již nemohl být komunista, musel to být někdo konstruktivní.“

Generál Lorenz pak prohlásil, že je příliš brzy na to objasnit podrobnosti tehdejšího dění. On sám se osobně s disidenty nesetkal, popírá však, že by snad šlo o „spiknutí“ mezi StB a vedoucími disidenty. Ale, tvrdí bez udání bližších údajů – mezi vedením StB a hlavními představiteli disidentů existovalo „spojeni“.

„Můj přístup k disidentům byl bez jakékoliv nenávisti. Odjakživa si vážím schopných lidí“. Čeho se nejvíce obával bylo, že probíhajíci společenské vzedmutí proběhne bez zodpovědného vedení. „Nejhorší ze všeho je revoluce bez vedení, já však znal politiku disidentů“.

Nutno podotknout, že všichni z vedoucích disidentů popírají, mimo obvyklých výslechů ovšem, jakékoliv jiné kontakty s tajnou policií. Jedno je ale naprosto zřejmé – a generál Lorenc toto též zdůrazňuje – skutečným motorem revoluce byl výbuch lidového hněvu. Zdaleka se nejednalo o jakési organizování hrstkou intelektuálních disidentů, naopak, tito byli tímto výbuchem sami zaskočeni. Proto trvalo několik dní než se ustavilo Občanské Forum a postavilo se do vedení jakožto těleso schopné artikulovat nutnost společenských změn.

Jedna z nejzáhadnějších stránek této revoluce je skutečnost, že se StB vůbec nepokusila nijak zasáhnout a tím této zabránit. Zakládající schůze Občanského Fora byla zblízka a pečlivě sledovaná důstojníky StB a mnozí z účastníků najisto očekávali zatčení po odchodu z této schůze. Místo toho byla tato organizace prakticky ponechána sama o sobě.

Věděli jsme všecho, byli jsme o všem plně informováni. Nestalo se nic co se stát nemělo.  Byl jsem sám se vším naprosto spokojen,“ prohlásil generál Lorenc.

Skutečnost, že (Lorenz) byl schopen udržet tento „ruce pryč“ přístup k smrtelným křečím hroutícího se komunistického režimu, poskytuje skutečně pozoruhodný pohled do tehdejšího mocenského zákulisí. StB byla de-facto státem ve státě a tím mimo přímou kontrolu komunistické politické moci. „Já jsem sice (od vedení) dostával jakési směrnice, avšak žádné konkrétní rozkazy. Měl jsem sice spojení s Politbyrem, ale zároveň jsem nikomu z nich podřízen nebyl,“ prohlásil generál.

Další záhadou je, proč byla demonstrace 17. listopadu tak brutálně napadena policií. Některé mediální zdroje spekulují, že protestní demonstrace byla přímo organizovaná StB, jakožto poslední postrk, který s konečnou platností zbaví moci představitele tvrdé komunistické politiky, ale generál Lorenz tuto teorii popírá. Poukazuje na skutečnost, že tato konečná policejní akce se nijak moc nelišila od akcí dřívějších, užívaných k potlačování předchozích demonstrací. Proto se on sám, když už se revoluční hnutí rozběhlo, soustředil především na další úkol, „zabránit vypuknutí občanské války“, jak se doslova vyjádřil.

Pokračování další - FORMER CHIEF re-ARRESTED (2 of 2).

Tisíce dokumentů obsahující činnost informátorů StB bylo zničeno proto „aby se zabránilo jejich politickému zneužití“, což též bylo hlavním důvodem proč jej nový režim nechal zatknout. Generál Lorenz k tomuto prohlašuje, že si vůbec nepřipustil, že by snad StB mohla být zrušena a on sám zbaven funkce.

Když byl tázán na zodpovědnost StB za úmrtí, mlácení, obtěžování a všeobecnou miserii uvalenou za Čechy a Slováky během 42-leté vlády komunistů, generál Lorenz bez jakéhokoliv náznaku ironie prohlásil: „My jsme jen uplatňovali zákony“.

K tomu jeho manželka dodává: „(President Václav) Havel neustále mluví o potřebě čestnosti, profesionalismu, moralitě a poctivé, namáhavé práci – tyto kvality jsme my dodržovali náš celý pracovní život“.

Překlad z angličtiny

JamesV. Jakoubek

March 19th 2010

 

Anglický originál:

http://jan.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?t=6903&sid=d1fb3e0634ac68189be169a5127f18d3

 

Stránky Jana Šinágla


Jan Šinágl


28.3.2010   Rubrika: Literární fabrika   |   Komentářů: 0   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2
jde to 2
 

Diskuse ke článku - Mail od Jana Šinágla

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.