Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Když mě někdo na Klamovce ukazoval magazín a na první straně Mejla s hajzlem Gottem, jak si podávají ruce, to mě dorazilo. Copak již zapomněl, že to byl právě Gott, který při slavnostním odsouzení Charty 77 a podepsání Anticharty měl velký projev před drtivou většinou umělců, kteří se zaprodali a tento ostudný papír podepsali? Hned po Sameťáku jste měli tyhle grázly typu Gotta zavřít, nebo vystěhovat, jako to oni delali s náma. Havel, roztřepanej z chlastu, měl možnost udělat pořádek. Chtěl? Teorie, že se bál občanské války, je nesmysl. Češi nikdy neválčili, akorát si v hospodě občas rozbili hubu. Já jsem pevně přesvedčenej, že Havel byl v KSČ. Někdy kolem 60. roku. Pravda vyjde ven po jeho odchodu z Hradu. Vzpomeňte si na má slova. Podívejte se na http://www.humintel.com/havel1.htm .

Na těhle stránkách se dočtete, že ve straně byl. A jeden z největších bolševických lotrů, Zdeněk Mlynář, chartista, věděl, proč to o něm napsal. Řeči o chybě v tiskárně jsou nesmysl. Ve větě, kde je napsáno, že Havel byl ve straně, se nedá změnit obsah chybou sazeče. To by musel být jen chartista s pochybnou minulostí a nepřepokládám, že by to bylo možné v americké tiskárně. Navíc v době, kdy Mlynář knihu „Mráz přichází z východu“ psal. Mlynář v té době neměl žádný důvod psát nepravdy o Havlovi. V 74. roce byl Havel prakticky neznámý člověk.

Ze svého elitního postavení v Chartě čerpala rodina Němců ostošest. Pavlína Němcová s manželem Palousem se nastěhovali do vily na Malé straně, jejíž velikost by stačila ubytovat pět rodin, nebo se tam mohlo nastěhovat velvyslanectví nějaké zaostalé země, kterému by prostory bohatě stačily. Skoro ze všech se stali nenažranci, podobní nenažrancům z doby totality.

Jak chutná moc. K smíchu a pláči. Můj kamarád Hendrix, který dělal na Barandově kulisáka dlouhý roky, se slzami v očích se mi svěřoval, že ho v devadesátém odkopli jako psa. Hendrix, který byl aktivní nejenom v undergroundu, ale i dávno před ním třeba kolem lidí jako Milan Knižák. Knižáka moc v Chartě neměli rádi. Ne proto, že nepodepsal Chartu, ale proto, že byl vysoko nad nimi a hlavne věděl, že polovička lidí z této společnosti je politická pakáž. Kdybych já věděl, že se z lidí jako Jan Princ stanou nemyslící zrůdy, nikdy bych mezi ně dříve nevkrocil. Havel řekl Princovi, že si musí udělat vejšku, aby mohl dělat kariéru v kontarozvědce. Vždyť taky musel vědět, že tento sedlák se nedostal ani na základní vojenskou službu, protože byl na hlavu. A takovýma lidma se Prezident obrnil. Proč Havel utíkal tajně, již jako Prezident, a scházel se s českým Goebelsem Pavlem Kohoutem? To jsou jeho nejbližší přátelé, Kohout a spol.

Kohouta za propagandu, kterou dělal v padesátých letech, měli veřejně oběsit na Staroměstkým. A ne jenom jeho. Měli proběhnout rychlé vojenské soudy jako v Rumunsku, když zabili Čaučeska. Ale to v Čechách nešlo, protože ve všech státních úřadech panovali a do dneška panují stejní lidé, kteří trestali a snažili se umlčet lidi, jako jsem já. Každý, kdo byl nějak spolčen s komunistickou stranou, milicemi, s estébé, patří na tabuli hanby. A ne jim dávat možnost řídit stát. Pamatuje si někdo ze starší generace, že by kolaboranti, kteří pracovali pro Němce, byli ve vládě komunistického Československa? Nepamatuje. I když výjimky jsou. V Česku to došlo tak daleko, že kpt. Vladimíra Hučína zavřeli za to, že upozorňoval na vzrůstající nebezpečí levicového extrémismu. A hlavní roli v tom sehrál Havlův oblíbenec, oficiální blb, plk. Jan Princ.

Další chartistický výtečník, plk. František Čuňas Stárek, se snažil rozehnat pokojné schromáždění hnutí Rainbow, které mělo setkání před asi šesti lety v Čechách. Charlie tam byl a taky Jarda Kabelka. Čuňas se snesl s helikoptérou a rázným krokem kráčel k cizincům. Kordon policie s obušky byl připraven stejně jako za komunizmu. Tenkrát mu Charlie, který vystoupil z davu a šel Čuňasovi vstříc, řekl jen pár slov: “To můžeš být taková svině?“ Čuňas beze slova vlezl do své policejní helikoptéry a odletěl. Ozbrojené gorily se taky stáhly. Co by se stalo, kdyby tam Charlie nebyl? Seřezali by je obuškama, jako to dělali za komoušů? Asi jo.

Mám já s těmito lidmi něco společnýho? Proč už konečně někdo z nich veřejně neřekne, že jsem odvolal Chartu, protože gauneři typu Mlynář se chovali v cizině úplně jinak, než doma. Důvody, proč se snažím očistit své jméno od Charty, přibývaly. Ve Varech každý třetí je na seznamu udavačů. Moji kamarádi, kterým jsem věřil. Chápu, že někteří to neunesli psychicky, podepsali a nemuseli ani udávat. Když jsem schovával tajné dokumenty ve Varech, které se týkaly atomové elektrárny (tenkrát Charta připravovala dokument o bezpečnosti využití jaderné energie), jeden z mých nejlepších kamarádů mě neudal a veděl o všem. A já se později dozvěděl, že byl veden jako udavač. Ale Mejla? Výsměch všem lidem v cizině a doma, kteří za Plastiky bojovali, když proti nim režim vystupoval tvrdě.

Ve Vídni, když jsem odvolal Chartu spolu s dalšími signatáři, Ivan Medek napsal, že jsme mladíci, kteří jsou nerozvážní a nevědí, co činí. Pane Dable-Medku, mě bylo v té době 36 let, nic nerozvážného jsem neudělal, naopak s rozvahou jsem se distancoval od lidí, jako jste Vy, šatnáři prověřenej estébé. Jinak byste jim nemohl prodávat Sparty, které jste měl ve Slavii pod pultem. Před vystěhováním měl Medek plnou hubu antikomunismu. Ve Vídni, když měl možnost publikovat a na nebezpečí komunismu upozorňovat, psal nesmyslné povídky o středověkých válkách! Byly za to asi stejné peníze, jako psát o lidech, kteří doma trpěli pod komunistickým terorem. Irena Dubská, "vyhoštěná" z republiky, si jezdila domů vyřizovat prodej svých nemovitostí. Kde to jsme? To si ta chartistická elita doopravdy myslí, že jsme tak blbí? Jim všem bych naplival do ksichtu, kdybych měl možnost. A to všem, bez výjimky. I Jimovi Čertovi, agentovi.

Celý přechod z komunizmu do kapitalistickýho komunismu měl jeden velký plus a to, že se podařilo získat seznamy udavačů. Věřím, že těch zbývajících pár tisíc, těch nejznámějších jmen českého politického a kulturního života, bude taky jednou zveřejněno. Nevím, jestli to bude mít nějaký význam v národě, kde na listině byla každá hajzlbába, domovní důvěrnice, šatnář a číšník. Popelářům bych věřil, což nemohu říct o uhlířích, pumpařích a řeznících. Je mi na nic, když si vzpomenu, jaka pakáž část národa byla a jaká pakáž dnes vládne. A na tom vládnutí se podílejí i chartisti, od kterých se snažím marně distancovat od roku 1979.

 11. ledna 2002

 

Blog Jirky Vaňka