Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Prochlastal jsem celý víkend. Vzpomínám si na to, že jsem v pátek hrál na oslavě narozenin a nedělal jsem nic jiného, kromě hraní, než že jsem pil a pil a pil. Pivo, slivovice – vražedná kombinace. Následující den jsem šel do hospody. Byla plná lidí. Za předchozí den jsem toho měl dost a chtěl jsem si dát akorát vychlazené, čepované pivo. Jenže jsem s sebou měl harmoniku a lidi mě donutili hrát. A jak začne člověk hrát, tak si s ním chce každý dát panáka. Dva tři... deset. Nějak jsem ten večer přežil ve zdraví. Skoro vůbec nic jsem nejedl a jak jsem se v neděli vzbudil z toho všeho, byl jsem rád, že jsem se vůbec probudil. Dal jsem si kafe, cigáro a potom jsem do sebe na sílu narval jídlo. Nechtělo do mě vůbec padat. Měl jsem hlad, ale nemohl jsem nic sníst. Nakonec se mi podařilo do sebe narvat první i druhou várku jídla a čekal jsem na večer. Vždycky dostávám chuť na pivo, když se začne stmívat. Nevím čím to je.

Takže se začalo stmívat a já jsem vyrazil do hospody, do té hospody, kde jsem předtím hrál, abych ukojil svou žízeň chlazeným, čepovaným pivem. Hospoda byla prázdná, to se mi líbilo. Servírka, která tam obsluhovala byla o něco starší než já. Měla na krku už dvě děcka a přítele. Byla to těžká alkoholička. V jednom kuse pila rum s kolou a vždycky jsme si dokázali dobře popovídat. Dali jsme se do řeči i ten večer.

„Dneska jsem už totálně vyřízená,“ pronesla.

„Jakto?“

„Tak když člověk chlastá před tím, než má šichtu, potom mu do hospody přijde halda lidí, tak to není žádná sranda.“

„Jo, to máš pravdu.“

„Dělá se mi z těch lidí zle. Furt dokola to samé. Potřebuju nějakou změnu.“

„To nejspíš každý člověk.“

„Nevím co mám dělat s dcerou.“

„S dcerou?“

„Jo. Je teprve v prváku a měla jít na opravné zkoušky a na ty se vysrala a nepřišla tam. Ále co, příští rok má 18, tak ji řeknu, že její dárek k osmnáctinám budou kufry.“

„Hm...“

„Budu mít konečně od ní klid. Klid na svoje věci.“

„Třeba na rum,“ nadhodil jsem.

„Třeba na rum,“ řekla a přiťukli jsme si. Já s pivem, ona s rumem s kolou. Potom odběhla obsluhovat těch pár hostů, co tam seděli a plácali o nesmyslech.

Večer se přehoupnul do noci a hospoda se musela zavřít. Ochlastové pomalu odcházeli, židle byly zvednuté a já jsem seděl, kouřil a přemýšlel. Když všichni odešli, ještě jsme dlouho pili a povídali si.

„Víš, Miku, já stejně nechápu, jak takový skvělý chlap jako jsi ty, může být bez ženské.“

„Já ženské k životu nepotřebuju.“

„Kecáš, ženskou chlap potřebuje úplně stejně, jako ženská potřebuje chlapa.“

„To máš asi pravdu...“

„To si teda piš že mám pravdu. Řekni že ti nechybí ženský kontakt.“

„Ženský kontakt?“

„No že se k tobě ženská přitulí a pohladí tě na patřičných místech. Tam kde to máš rád.“

„Jo, asi to není špatné. Asi to má něco do sebe.“

„Asi to má něco do sebe... Co to tu kecáš, to víš že to má něco do sebe. Dívej!“

A přisedla si ke mě a přitiskla na mě svoje stehno, které nebylo vůbec špatné. Vůbec nebylo špatné. Bylo teplé a udělané. Mělo na sobě punčochu a jeho vrch se schovával pod sukní. Oběma rukama mě objala kolem těla, vystrčila mi košili z kalhot a zajela dovnitř rukou. Bylo to příjemné. Už jsem dlouho neměl ženskou. Skoro jsem to zapomněl. Natočil jsem se směrem k ní. Přitiskla na mě svoje prsa.

„Tak co, má to něco do sebe?“

Nedalo se vzdorovat dlouho. Mělo to něco do sebe. Mělo to KURVA něco do sebe. Chytl jsem ji za to její stehno v té punčoše. Bylo úžasné. Teplé, měkké, světové. Zajel jsem jí rukou pod sukni a nahmatal jsem kalhotky. Byly s krajkou. Líbilo se jí to. Mi se to taky líbilo. Ještě aby ne. Podíval jsem se do její životem ztrápené tváře. Do jejich hlubokých očí. Přivřela je a já jsem jí políbil na její vlhké rty. Chutnala po rumu, to byla poezie. Báseň sama o sobě, když jsem jí hladil a ona hladila mě a tak jsme se kroutili v povadlém svitu barových světel.

Zajel jsem tam dolů a začal manuálně pracovat. Byla v rumovém opojení a jenom lehce vzdychala. Matka dvou dětí. Říkal jsem si, Miku, proboha, právě tam strkáš prsty ženské, která má dvě děcka, jedno skoro stejně staré jako jsi ty sám, která má doma chlapa, co by ti klidně mohl kdykoliv zakroutit krkem, protože je daleko větší a daleko silnější než ty, ale z mého uvažování mě vytrhla ona sama, když mi rozepnula kalhoty a začala mi ho kouřit. To už jsem věděl, že se z toho nevyhrabu a jestli na to její přítel přijde, tak ať mi klidně krkem zakroutí, protože dnešek za to stojí. Chytl jsem jí za její dlouhé blonďaté vlasy a poddal se okamžiku...

Potom jsem jí vzal pod kolenama za nohy, ona se mě chytla kolem krku a položil jsem jí na stůl. Vyhrnul jsem jí sukni, sundal bílé krajkované kalhotky, rozepnul blůzku a zajel jsem dovnitř. Skvělý pocit. Po dlouhé době jsem se zase cítil jako chlap. Po dlouhé době jsem se cítil jako člověk. Po dlouhé době jsem se vůbec nějak cítil.

Monstrózně jsme dokončili naše dílo. Dvě děti, přítel, byt v osobním vlastnictví, práce v hospodě... Hm, dobrá partie, řek jsem si, když jsem odcházel domů. Měsíc dorůstal, byla teplá noc. Prach se vznášel v ovzduší, někdo umřel, ale já jsem se cítil jako znovu narozený.

Dorazil jsem domů, otevřel ledničku, vytáhnul pivo, otevřel ho, sednul jsem si k počítači, zapáli si cigáro a napsal tenhle vymyšlený příběh.