Cháronova kurva
Noc vykreslila oblohu
Měsíc klesnul
Hvězdy
hoří
a
já hořím s nima.
Jsem plameňák co
spolknul pštrose.
Jsem tvoje tvář
na hladině jezera.
Jsem hračka do
které jsi kopla.
Řeky proudí do
mě a
pivo do mě taky
proudí...
HARMONIKA
Sedl jsem si k počítači
pokuřuju.
Směje se na mě harmonika,
dala mi do těla,
bolí mě levá ruka
Směju se
na ni též.
Ona se směje víc,
nic ji nebolí.
Člověk se kolikrát
rozladí daleko
rychleji než
hudební nástroj,
ale oba máme tu
funkci,
jsme spojeni.
Duší, hudbou,
rytmem,
krásou...
Kouzlo trvá,
trvá a
přetrvá.
ŽENSKÁ A KRABIČKA MARLBOREK
Občas jsem ji
potkával ve vlaku.
Nosila punčochy
a boty na
podpatku.
Kuš ženské,
to vám povím.
Úžasná prdel,
zrzavé vlasy.
Pokukovala
po mně a
já pokukoval
po ní.
Tmavězelené oči s
třpytem všech
měsíců.
Něco mi říkala,
já jsem to neslyšel.
Byl jsem línej.
Ani jsem netušil
že začala pracovat
u nás jako
brigádnice.
Zajímavá hříčka
osudu.
Věříte na osud?
Já jo.
Zrovna jsem se
převlíkal,
byl jsem ve
slipech a
do šatny vešla
ona.
„Ježíš, promiň, “ řekla.
„To je v pohodě, “ já na to,
„mi to neva.“
„Ale mi jo!“ křikla
zpoza dveří.
Ať se propadnu,
jestli jsem to všechno
chápal.
Ženské jsou
podivná stvoření,
pomyslel jsem si,
když jsem u
vchodu do něčeho
nechtěně kopl.
Byla to krabička
Marlborek.
Zvedl jsem ji a
zatřásl s ní.
Byla plná.
O.K.
6.6.2010 Rubrika: Literární fabrika | Komentářů: 1 | Vytisknout