Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Byla teplá noc a Sal se vracel z práce domů. Bydlel u své holky Francine, která zdědila dům po rodičích. Oba dva zemřeli při autonehodě, když se vraceli z dovolené. Jaká ironie. Francine to docela sebralo, ale uplynuly už čtyři roky a pak si našla Sala, který jí poskytl patřičnou útěchu.

Sal pracoval na dráze a jeho směna končila o půlnoci. Domů chodil pěšky, protože ušetřil za jízdu tramvají a mohl si tak dát měsíčně o dvacet piv více. Cesta mu trvala necelou půlhodinu a po čase si na to zvykl. Za ty piva to stálo.

Jednoho dne skončil Sal v práci dřív. Šel do baru a v rychlosti se opil. Už se nemohl dočkat, až Francine překvapí a udělají si hezký večer. Bylo to zrovna v pátek a soboty neděle měl volno. Jejich sousedé pěstovali před domem květiny. Než vešel do domu, pár jich uškubnul, nenápadně, aby ho nikdo neviděl a potichu vešel do domu. Vstoupil do kuchyně, naplnil vázu vodou a květiny do ní vložil. Byly pěkné, sousedi to s květinami uměli. Z ložnice slyšel nějaké zvuky. „Francine se asi dívá v posteli na televizi,“ pomyslel si. Sebral vázu a šel do ložnice.

Dveře byly otevřené. Na posteli uviděl nějakého chlápka, jak mu obtahuje Francine, která má zavřené oči a těžce vzdychá.

„Kurva, co to,“ zařval.

„Do hajzlu,“ vyjekla Francine, když otevřela oči a uviděla Sala. Vysoukala se z pod toho chlápka a schoulila se do klubíčka a deku si přitáhla až k bradě. Ten, co jí to dělal, vyskočil na nohy. Pták mu stál. Tyčil se tam a směle, jako učitelské ukazovátko, trčel do prostoru. Měl snad třicet cenťáků.

„Kurvafix, vždyť ty máš ptáka jak salátovou vokurku,“ pronesl Sal. „Co to do hajzlu je? Nějakej podvod? Udělám ti z něho třásně na kovbojskou vestu! “ A vrhnul se proti Salátové okurce. Chtěl ho za tu kládu chytit, jenže byl opilý a Salátová okurka měl nejen velkého ptáka, ale byl taky kurevsky mrštný. Těsně před střetnutím Salových rukou a toho ptáka se Salátová okurka vytočil a jednou ranou poslal Sala do věčných lovišť. Sal narazil zádama do skříně a prorazil její dřevěné dveře. Ležel tam a nemohl se pohnout. Cosi mrmlal a kašlal. Nemohl popadnout dech. Salátová okurka se mezitím v rychlosti oblíkl, i když přetáhnout kalhoty přes to nádobíčko byl docela kumšt. Francine seděla schoulená na posteli a brečela. Salátová okurka práskl dveřmi a byl v tahu.

Zanedlouho po tom přišel Sal k vědomí. Francine pořád vzlykala. Přešel k ní.

„Ty děvko proradná!“ Potáhl ji za ruku z postele, napřáhl se a uštědřil ji facku přímo na tvář. Francine se svalila na zem, nahá tam ležela a svítilo na ni měsíční světlo a pouliční osvětlení. Ležela tam na zemi a vzlykala. Sal šel do kuchyně, nalil si pořádného panáka vodky a obrátil ho do sebe na ex. Potom vzal svůj kufr, sbalil si svých pár košil, nějaké kalhoty, trenky, ponožky, všecko to tam naházel, to byl veškerý jeho majetek, zavřel kufr, prásknul s dveřma a vypadnul na noční ulici.

S kufrem v ruce šel na sever po hlavní ulici a našel bar. Jiný, než ve kterém byl před chvílí, když šel z práce. Usadil se na barovou stoličku a poručil si vodku a džus. Když barman přinesl pití, kopl to do sebe a objednal si hned další. Na druhém konci baru si všiml dvou holek, ale v hlavě se mu teď honily jiné věci. Asi hodinu tam tak seděl a pil jednu vodku za druhou a zapíjel je džusem.

Sal měl odjakživa na ženské smůlu. Buď narazil na pomatené alkoholičky, feťačky a kdoví co všechno, nebo to byly děvky, které si užívaly s každým, který měl alespoň trochu většího ptáka než ostatní a pracky jako medvěd. Přesně na tyhle typy byl Sal alergický. Od přírody nebyl hezký. Měřil sice něco kolem 180 centimetrů, ale byl vychrtlý a nikdy nevěděl, jak má oslovit ženskou. Když už nějakou oslovil, většinou to dopadlo tak, že ho považovala, po krátké konverzaci, za idiota nebo odešla s takovým, co byl podobný Salátové okurce. Odoporné lidské slizy, tihle chlapi. Muži dívčích srdcí, hrdinové národa, kluci z plakátů. Dokonalá tvář, dokonalé tělo, dokonalé způsoby. Sal měl toho pomyšlení dost. Pokukoval po těch holkách na druhém konci baru. Byly stejné. Dvojčata, musely to být dvojčata. Jedna byla blond, druhá zrzka. Světlá zrzka. Ta blondýnka se mu líbila víc. Byly sice obě stejné, ale ta blondýnka ze sebe něco vyzařovala. Vzal si svoje věci a šel k nim. Přisednul si vedle blondýnky. Nic neříkal, protože nevěděl co. Kopnul do sebe panáka vodky, zapálil si cigáro a mávnul na barmana.

„Ještě vodku a tady slečnám co pijou.“

Barman odklusal rozlívat pití. Ženské začaly ňafat mezi sebou. Neslyšel jejich debatu. Jukebox hrál docela nahlas. Barman přinesl pití. Holky pozvedly svoje sklenice a otočily se na Sala. Přikývnul jim na přípitek a kopnul to do sebe.

„Tak a je to,“ prohlásil.

„Co jako,“ zeptala se zrzka.

„Už bych měl jít.“

„Nechoď, ještě jsme neotočily rundu,“ řekla blondýna.

Sal se na ně zadíval, první na jednu, potom na druhou. Byly nádherné. Barové světlo se jim třpytilo ve vlasech. Rozhodl se teda zůstat.

„Co děláš?“ Zeptala se jedna z nich.

„Momentálně piju.“

Barman donesl další rundu.

„Máš hrozně pěkný oči,“ řekla zrzka, „takový tragický, ale líbí se mi. Asi nemáš jednoduchej život co?“

„Myslím že ne, ale kdo jo?“

„Podle toho kufru soudím, že tě nejspíš vykopla ženská z baráku,“ řekla blondýna.

„Dá se to tak říct.“

„Můžeš spát u nás, kdybys chtěl, máme velký dům a jedno místo na spaní se tam najde,“ řekla zrzka.

„Co když jsem vrah nebo něco. Co když vás obě zabiju, pak vás rozřežu na kousky a vyhodím do popelnice?“

Začaly se chechtat. Ale byl to upřímný smích. Smály se přirozeně.

„No, myslím že bys nikoho nezabil,“ řekla blondýna.

„Jak to můžeš vědět? Svět je plný deviantů, kteří na to nevypadaj. Stačí se podívat na politickou scénu.“

„To máš sice pravdu, ale já poznám dobré lidi od těch špatných.“

„To nemáš moc těžké rozhodování...“

„Hele, jdem k nám, Virginie, zaplať to a jdem k nám. Máme doma spoustu pití, můžem to probírat u nás doma, už tady okouníme pěknou dobu,“ řekla zrzka.

„Jo, Betty, máš recht.“

Virginia zaplatila účet, sbalily si své serepetičky, vzaly Sala každá z jedné strany, Betty nesla Salovi kufr s věcma a všichni tři si to promenádovali na zastávku. Zrovna přijížděla tramvaj. Nasedli. Jeli asi dvacet minut a potom ze zastávky šli ještě dobrých deset minut. Bydlely ve velkém domě, jak Betty slibovala. Na zahradě keře a květiny, tulipány všech barev. Od červených, přes žluté až po fialové s bílým žíháním. Vešli do odmu. Sal se usadil na pohovku v obýváku. Za chvíli přišla Virginia a přinesla pivo a láhev vodky. Betty ještě něco chystala v kuchyni. Zanedlouho přišla a přinesla na tácu nějaké pohoštění. Potom zase někam odběhla. Sal zůstal s Virginií v obýváku sám. Díval se na její dlouhé blond vlasy a představoval si Francine, tu děvku. Měla podobné vlasy. Chytl ho vztek a nalil panáky.

„Vy jste s Betty sestry?“

„Jo, dvojčata. Já jsem o dvacet minut starší. Vylezla jsem dřív, ségra si musela ještě chvíli počkat. Hele, něco ti řeknu. Betty tě sem nedotáhla jenom tak.“

„Jak to myslíš?“

„Heleď, o životě něco vím, nějaký čas jsem šlapala chodník, abych se uživila. Ségra nějaký čas žila s jedním hudebníkem, který spáchal sebevraždu. Byl to vážně magor. Taky jsem o sebevraždě uvažovala, ale nikdy bych to nedokázala. On byl těžce za vodou. Vydělával fůru peněz. Tohle je jeho barák. V závěti ho Betty odkázal. Zničila ho sláva. Prachy. Nezvládl to, posral se z toho a skočil z mostu.“

„To je smutný.“

Sal rozlil další panáky.

„Jo je, ale jde o to, že tě sem Betty nezatáhla jenom tak.“

„Myslel jsem, že jste mě tu dotáhly obě dvě.“

„Musíš pro mě něco udělat.“

„Cokoliv na světě.“

„Vyšukej Betty.“

„Cože?“

„Prostě ji vyšukej. Jsou to už tři roky, co neměla žádného chlapa a začíná to s ní být k nevydržení.“

„Hm... Ale já bych radši šukal tebe.“

„Jo, já vím.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Heleď, zásadní věc. Já mám totiž těsnou kundu. Chlapy vždycky přitahuje ženská, která má těsnou kundu. Ani o tom předem nemusí vědět, je to prostě jenom nějaká podvědomá činnost, nějak to chlap z ženské cítí, tak se na ni lepí. S Betty jsme obě stejné. Máme dokonce stejné bradavky!“

„Fakt? Hahahááá,“ rozchechtal se Sal.

„Nekecám. Jsme obě stejné, ale vždycky jedou chlapi jenom po mě a Betty si tam musí strkat mrkve.“

„Mrkve?“

„To je jedno.“

Betty se vrátila. Byla ve sprše, měla vlhké vlasy a na sobě župan. Sedla si vedle Sala, který nemohl z Virginie spustit oči. Měla toho fakt víc do sebe a nemyslel si zrovna, že to bude tou kundou. To jméno tomu taky hodně přidávalo. Virginia... Sal rozlil další panáky, i pro Betty. Už byl slušně nalitý. Betty mu ukázala kousek svých nohou. Vyhrnul jí župan výš. Díval se na ty nohy. Dávaly smysl. Kopnul do sebe vodku a spláchl ji pivem. Seděli a pili a kouřili. Sal se nemohl vynadívat na Betty, když tak vedle něho s těma nožkama cvičila. Vrhnul se na ni. Rozhrnul jí župan. Neměla pod ním nic. Vůbec nic, akorát prsa a kundu. Začal ji vášnivě líbat. Nejdřív na rty, potom ji žužlal prsa, potom zase rty a postupně se přitom svlíkal. Než se svlékl, byl tvrdý a zajel do ní. Pravda, už zažil těsnější, ale tohle v ten moment nehrálo roli. Šoustal ji tvrdě, na tom gauči v tom velkém domě. Všiml si, že Virginia naproti nim je taky svlečená, má roztáhnuté nohy a masturbuje. To ho rozpálilo doběla, ještě třikrát přirazil a spustil salvu. Odsunul se a šel se utřit. Když se vrátil, zrovna viděl Virginii, jak se zvedá ze svého křesla a jde směrem k Betty. Začala jí zuřivě líbat. Potom ji strčila zadek před obličej a Betty jí začal lízat. Sal se posadil do křesla, kde seděla Virginia, zapálil si cigáro, popíjel pivo a sledoval je v akci. Měly fakt stejné kozy, Virginia nelhala. Pták se mu začal znovu probouzet k životu. Típl cigáro, přistoupil k Virginii a strčil ji ptáka do pusy. Virginia kouřila Salovi, Betty lízala Virginii. Potom se prohodili a Sal zajel do Virginie. To byla jiná písnička. Betty odešla do koupelny. Sal se udělal zároveň s Virginií a oba se svalili na zem, na kobereček a vyčerpáním usnuli. Betty se vrátila z koupelny a přitiskla se na ně. Společně tak přečkali do rána.

Šílenci jsou všude. Stačí si jen vybrat.

Takhle trávili téměř každou noc. Virginia ani Betty nepracovaly. Betty měla z dědictví spoustu peněz, za které nakoupily byty a pronajímaly je. Žily akorát z nájmů, což jim bohatě pokrylo náklady na dům, jídlo, chlast a další potřebné věci k životu.

Nedlouho po té první noci, co se se Salem setkali, Virginia zjistila, že je těhotná. Snažila se přestat pít a kouřit, ale nešlo jí to moc dobře. Teda nešlo jí to vůbec. Potratila. Sala to zasáhlo. Těšil se na dítě, na spokojený život. Měl smůlu. Každé štěstí s sebou přináší příkoří. Zjistil, že život, který se nejvíce blíží dokonalosti se neskrývá v ostatních, ale pouze v sobě samém. Sbalil si svůj kufr a opustil Virginii, nevyléčitelnou alkoholičku, Betty, kterou krátce po Virginiině smrti prohlásili doktoři za HIV pozitivní a vydal se neznámo kam. Jestli se neuchlastal nebo nespáchal sebevraždu, tak možná žije dodnes. A možná i dokonalým životem...

 

Mike DeLongpre