Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Narodil se roku 1844 v Prusku a ovlivnil dějiny 20. století. Byl to filozof filozofující kladivem, kladivem tvrdě zkoušejícím hodnoty své doby. Punk by nejspíše označil za dekadentní vzpouru luzy, ale kdo ví… Každopádně si myslím, že zrovna punkáčům má hodně co říct, mají-li k tomu uši.

Nechci se tady zabývat sáhodlouhým popisem jeho života, protože každý dokáže použít google či wikipedii. Tak tedy jen krátce. Fridrichův otec zemřel krátce po synově narození a tak Nietzsche vyrůstal s matkou a o dva roky mladší sestrou. Ta sehrála podstatnou roli na sklonku jeho života. Rodinné prostředí bylo silně křesťanské, od křesťanství se Nietzsche odklonil až v době dospívání. Ještě před promocí se stal profesorem filologie na universitě v Basileji, kterou musel roku 1889 opustit kvůli vleklým zdravotním obtížim, jenž se až do jeho smrti neustále zhoršovaly, za příčinu bývá nejčastěji považován syfilis. Téhož roku se duševně zhroutil a zbytek života strávil v péči matky, sestry a ústavů. Zemřel 25. srpna 1900.

Teď už k jeho filozofii jako takové. Nebudu tady přežvýkávat a rozmělňovat jeho myšlenky, nemělo by to smysl, vzniknul by jen patvar a nesmysl. Když jsem se poprvé setkal s jeho tvorbou (Genealogie morálky), bylo to jako by mi někdo ukázal, že mince má dvě strany, ale panna i orel jsou jen jedna z nich. Netvrdím, že jeho učení je bez chyby a že se s ním dá jednoznačně souhlasit, ale ani nebylo Nietzschovo cílem. Snažil se o přehodnocení všech hodnot (podtitul jedné z knihy), v jeho očích byla morálka prosycena křesťanskou ideologií, jenž mrzačí tělo i ducha. Jeho kladivu neunikly ani tak zdánlivé jistoty jako dobro a zlo.,,Vůle k moci“, tak označuje sílu, která hýbe vším živým. Snaha o zdokonalení a překonání sebe sama na cestě k nadčlověku, který má být jediným skutečným cílem lidstva. ,,Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provazem nad propastí“. Křesťanství se staví proti tomu se svým prosazováním slabého a prostředního proti velkému a největšímu.

Ti, kteří již vidí rudě a jen obtížně rozeznávají jednotlivá písmena poté, co přečetli slovo nadčlověk, budou teď ujištěni o tom, že Nietzsche rozhodně nebyl žádný nácek. Pravda, některé jeho pasáže mohou znít antisemitisticky, ale jiné pasáže se antisemitů nevyvratitelně vysmívají. Nacistický duch byl do jeho myšlenek vpraven až poté co zemřel, když se jeho sestra rozhodla vydat knihu Vůle k moci, jenž obsahovala její svévolné úpravy. Ona sama měla k nacistickým myšlenkám velmi blízko. Dokonce se pokusila o založení árijské kolonie v Jižní Americe.

V jeho díle je obsaženo ještě obrovské množství myšlenek a naštěstí je nelze vtěsnat do pár stránek formátu A4. Každopádně každý kdo by měl zájem, najde Niezscheho v regálech knihoven. Dohledat na internetu jména všech jeho děl není žádný problém, proto zde zmíním jen tu ,,největší“. Tak pravil Zarathustra. A protože jsem si vědom toho, že tento článek sotva někoho přesvědčí k tomu, aby zaměnil hospodu či jinou kratochvíli za výlet do knihovny, připojím ukázku Nietzschova díla tak, jak je nejsilnější, tak jak bylo napsáno.

Nejdříve pár citátů:

Stát lže všemi jazyky dobra i zla a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.

Kdo málo má majetku, tím méně je majetkem jiného: pochválena buď malá chudoba.

Ve své divoké přirozenosti zotavíte s nejlépe ze své nepřirozenosti, ze své duchovnosti.

Přišlápnutý červ se kroutí. To je chytré. Zmenšuje tím pravděpodobnost, že bude znovu přišlápnut. V řeči morálky: pokora.

Běžíš před ostatními? Běžíš tak jako pastýř? Či jako výjimka? Třetím případem by byl uprchlík…

Jsi ten, jenž přihlíží? Či ruku přiloží? Či oči odvrací, stranou jdouce.

O Cestě tvůrčího

Chceš jít do osamocení, bratře můj? Chceš hledati cesty k sobě samému? Ještě chvíli postůj a poslyš mne.

Kdo hledá, sám se lehce ztratí. Každé osamocení jest provinění“: tak mluví stádo. A dlouho jsi náležel k stádu.

I v tobě ještě bude zaznívati stáda hlas. A řekneš-li: ,,Nemám již společného svědomí s vámi,“ bude to nářek a bolest.

Hleď, tuto bolest samu zrodilo ještě ono společné svědomí: a tohoto svědomí poslední třpyt se leskne ještě na tvém smutku.

Ale ty chceš jíti cestou svého smutku, cestou k sobě samému? Nuž, ukaž mi své právo a svou sílu k tomu!

Jsi nová síla a nové právo? Jsi prvý pohyb? Kolo ze sebe se roztáčející? Můžeš přinutiti i hvězdy, aby obíhaly kol tebe?

Ach, je tolik chtivosti po výšce! Tolik je křečí ctižádostivců! Ukaž mi, že nejsi ze chtivých a ctižádostivých.

Ach, je tolik velkých myšlenek, jež nečiní více, než činí měch: nadýmají a vyprazdňují.

Svobodným se zveš? Tvou vládnoucí myšlenku chci slyšeti, a ne že jsi unikl jhu.

Jsi z těch, kdo směli uniknout jhu? Jsou, kdož odhodili poslední cenu, když odhodili svou služebnost.

Osvobozen od čeho? Co Zarathustrovi po tom! Jasně však nechť mi věští tvé oko: osvobozen k čemu?

Můžeš si sám určovati své zlo i své dobro a zavěšovati nad sebou svou vůli jakožto zákon? Můžeš si sám býti soudcem a mstitelem svého zákona?

Je hrozné býti o samotě se soudcem a mstitelem vlastního zákona. Tak bývá hvězda vyvržena v pustý prostor a v ledový dech osamění.

Dnes trpíš mnohými, ty jediný: dnes ještě máš celou svou odvahu i své naděje.

Ale jednou tě samota znaví, jednou tvá pýcha bude se hrbiti a tvá odvaha bude skřípati zuby. Křičeti budeš jednou: ,,Jsem sám!“

Jednou nebudeš již viděti své výšky a nízkost svou zhlédneš v přílišné blízkosti, tvá vznešenost sama jako přízrak ti nažene strahu. Křičeti budeš jednou: ,, Všechno je lež!“

Jsou pocity, jenž osamělého chtějí zabíti, nezdaří-li se jim to, nuže, pak samy jsou vydány na smrt! Ale dokážeš býti vrahem?

Znáš již, bratře můj, slovo ,,pohrdání“? A trýzeň své spravedlivosti, abys byl k těm spravedliv, kdož tebou pohrdají?

Nutíš mnohé, aby změnili své myšlení o tobě, to ti připočtou na vrub. Přiblížil ses jim a šel jsi přece mimo: toho ti nikdy neprominou.

Vystupuješ nad ně: ale čím výše stoupáš, tím menším tě vidí oko závisti. Nejvíce však je v nenávisti ten, kdo létá.

,,Jak byste chtěli býti spravedlivi ke mně“ – tak musíš mluviti - ,,já si volím vaši nespravedlnost za úděl, jenž mně je souzen.“

Nespravedlivostí a špínou házejí po osamělém: chceš-li však, bratře můj, hvězdou býti, nesmíš jim proto svítiti méně!

A střez se dobrých a spravedlivých! Rádi ukřižují ty, kdož si vynalézají svou vlastní cnost – nenávidí osamělého.

Střez se též svaté prostoty! Nic jí není svatého, leda co prostné jest, ráda si také s ohněm hraje – s ohněm hranic.

A střez se i záchvatů své lásky! Příliš rychle vztáhne osamělý ruku k tomu, s kým se setká.

Leckomu nesmíš podati ruku, nýbrž jen pazour: a chci aby tvůj pazour měl také drápy.

Ale nejhorší nepřítel, s kterým se můžeš setkati, budeš vždy sám sobě, sám na sebe číháš v doupatech a lesích.

Osamělý, kráčíš cestou k sobě samému! A mimo tebe samého vede tvá cesta i mimo tvých sedm ďáblů!

Kacířem budeš si sám a čarodějkou a věštcem a bláznem a pochybovačem a nesvatým a zlosynem.

Sám se chtěj spáliti ve vlastním svém plameni: jek by ses chtěl obnoviti, neshořel-lis dříve v popel!

Osamělý, kráčíš cestou tvůrčího: boha si chceš stvořiti ze svých sedmi ďáblů!

Osamělý, kráčíš cestou milujícího: sám sebe miluješ, a proto sebou pohrdáš, jak jen milující pohrdají.

Tvořiti chce milující, protože pohrdá! Co ví o lásce, kdo nebyl právě nucen pohrdatit tím, co miloval?

Se svou láskou a se svým tvořením jdi ve svém osamocení, bratře můj, a pozdě teprve přibelhá se za tebou spravedlivost.

S mými slzami jdi ve svém osamocení, bratře můj. Miliji toho, kdo tvořiti chce nad sebe samého a takto zaniká. –

Tak pravil Zarathustra.

(FRIEDRICH N.: Tak pravil Zarathustra, Votobia, Olomouc 1995, str. 54-57)

Zdroje: wikipedia.cz + Nietzschova tvorba

PS: Myslím, že vzhledem k tomu, jak všeobecně je punk.cz v poslední době veden, je docela škoda, že literatura stojí dost stranou. Maximálně se zde objevují recenze na čerstvě vydané knihy přímo související s punkem. Vždyť autorů, kteří mají co říct, je mnoho a punk, to je přeci hlavně názor. Nepochybuji o tom, že ti kteří to dokázali dočíst až sem, mají také nějaké literární oblíbence, o kterých by byli schopní sepsat pár řádek a tak rozšířit ostatním návštěvníkům punk.cz jejich obzory.

Chara-din