Nedělní chvilka poezie
I když se to zdá
tak i přes západ něco vychází.
Všichni putujeme na Olymp,
kde by nás měl osvítit Bůh,
o kterém všichni dobře víme že
tam není.
V lese, v rákosí, v bažině
všude tam je Bůh.
Tak proč chodit až na Olymp,
vždyť tam nás to může
spálit.
Ta naše pupeční šňůra,
která byla kdysi dávno
přestřižena
bez našeho souhlasu,
ale bez toho bysme
stejně nežili.
Nakonec té
přestřižené šňůry
bylo třeba,
stejně,
jako odrazu mrtvého stromu
v pozadí živých smrků
a věčné hory,
která poslouchá Slunce,
jež zapadá za
dívčí kotník
ponořený do obrazu
začátku
a konce (nového)
života.
NĚCO ŠPATNĚ? NEMÁM TEN POCIT
Myslíš si, že jde všecko
skvěle, a potom zjistíš,
že se točíš dokola.
Jako v bubnu pračky
zapnuté na program
- ŽDÍMÁNÍ.
Jsi jako spirála,
kdy její výška se rovná
tvému věku.
Číšnice ti napíše třetí
pivo
i když dostaneš teprve
druhé.
Necháš to tak.
Cizí člověk líbá ženu
kterou miluješ
ale nechodíš s ní.
Necháš to tak.
Vzpomeneš si na to, kdys
ji líbal, anebo líbat moh.
Vzpomeneš si na to, kdys
zaplatil pět piv a měl jich šest.
Vzpomeneš si na
tu zatracenou spirálu.
A necháš to tak.
Život je nakonec fajn,
nemyslíš?
Občas...
DOPIS NA ROZLOUČENOU
Jestli se dožiju toho,
až mě budou spouštět,
budu se na vás dívat.
Oblečte mě do mého
oblíbeného saka,
vedle hlavy mi položte
krabičku mých
oblíbených cigaret,
z druhé strany položte mé
oblíbené pivo,
nechte mi zahrát mou
oblíbenou písničku,
mé další
oblíbené věci
dejte do těch správných rukou
a hlavně,
nezapomeňte mi do rakve
přidat jednu věc, jednu
oblíbenou věc od ženy,
kterou jsem miloval,
protože jestli se dožiju toho,
až mě budou spouštět,
budu všechno sledovat,
a jestli tohle všechno neuděláte,
nakopu vám prdele!
S úctou,
26.12.2010 Rubrika: Literární fabrika | Komentářů: 1 | Vytisknout