Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Dnes tu přede mnou stojí zákeřná otázka: Slouží ještě stále internet mně, nebo už sloužím spíše já jemu? Zajímavé, takto se ptát, že? Pojďme se tedy na to celé podívat zblízka. Člověk přijde domů z práce, trochu se oklepe, zapne počítač a spustí webové stránky. Začne většinou tím, že projede veškerou poštu, přepošle pár krávovin typu: Pošlete to do hodiny deseti svým nejlepším kamarádům, něco si přejte a čekejte pár dnů a uvidíte, co se vám přihodí. Pokud ovšem tento e-mail smažete, vaše přání se vám nikdy nesplní. Jak žalostné. Pokračuje tím, že si přečte, co nového se mezitím, kdy živil svého chlebodárce, událo doma i ve světě. Stránky typu novinky.cz, aktuálně.cz nebo idnes.cz praskají ve švech.

Pro někoho samozřejmě málo aktuální, málo pravdivé, spíše senzacechtivé, něco, co by přirovnal večernímu zpravodajství na kanálu Novy a tak raději zabrousí někam jinam. Stránky typu Britské listy nebo např. reformy.cz a jim podobné už sice tak hojně navštěvované nejsou, ale rozhodně nezejí prázdnotou. A právě na nich se také mnohem častěji můžete setkat s pojmem konspirační teorie, kterému i celá tato má dnešní úvaha bude věnována. Co si vlastně pod takovým pojmem představit? Často bývá také označována jako „spiklenecká“, což, myslím, mluví za vše. Žijeme v době, kdy je každému jasné, že to s tou polistopadovou „svobodou“ ve skutečnosti zas tak růžové není. Komerční kanály v televizi samozřejmě vysílají to, co jim vynese nejvyšší zisk a čím si získají co možná nejširší publikum. Veřejnoprávní televize, ač se sice tváří objektivně, zase vysílají to, co nahrává spíše vládnoucí třídě než opozici. O tom žádná.

Ty mechanismy existují a fungují ve všech odvětvích stejně. Nitky jsou propleteny, drápy zaťaty, ruka ruku myje. To stejné platí u tiskovin a v neposlední řadě u rádiových vysílání. Dalo by se říci, že internet, v dnešní době, je takovým „posledním“ svobodným médiem. Alespoň spousta lidí si to myslí. Je to ale skutečně pravda? Možná ano, možná nikoli. Záleží, zda věříme třeba právě konspiračním teoriím o chystaných nebo možná již probíhajících webových cenzurách. Je jasné, že funguje malinko jinak než třeba nějaký tištěný deník. Nikdo vám neschvaluje, co může být otisknuto a co ne. Zkrátka, když se rozhodnete a založíte si třeba svůj vlastní blog, můžete si v něm psát, co vás zrovna napadne. Můžete se sdružit s jinými blogery a mít tak větší šanci, že si vás vůbec někdo všimne. Postupně tak vznikají celé stránky různých sdružení. Za chvíli je jich tolik, že už se v nich člověk přestává orientovat. Doslova se v nich ztrácí. Jedni hlásají to, druzí tamto a vesměs se všichni předhánějí, kdo tu či onu informaci přinese dříve a podá lepší formou. Že se to ve výsledku třeba celé tak trochu překroutí, už nikoho nezajímá. Hlavně, že to čtenáře zaujme a on někdy v budoucnu přijde znovu.

Dostaňme se ale konečně k onomu jádru věci. Dá se těchto „svobod“ zneužít v něčí prospěch? No samo sebou, že ano. Člověk je od přírody tvor myslící. To by bylo, aby si nedokázal poradit. Ne každému se líbí aktuální dění doma i ve světě, politická situace té či oné země, udělování různých medailí těm a těm osobám, zvyšující se moc různých skupin, korporací, států, výroky některých politiků, prezidentů, vůdců, spolků, klubů, ať už na domácí či mezinárodní scéně, zisky těch a těch, prezentace a obhajoby toho nebo tamtoho a stovky, tisíce dalších a dalších činů, prohlášení, postojů a já nevím čeho všeho. Různých zpochybňovačů historických a současných událostí, majitelů pravd a jim podobných už tu bylo, je a vždycky bude nespočet, ovšem s tím rozdílem, že jejich příznivců (nejspíš je to dáno dobou) vesele přibývá. Dalo by se říci: Dílo se daří. A jdou na to chytře, jen co je pravda. Je přece vzrušující něco zpochybnit, někoho vyvézt z míry, někomu zničit kariéru a kór, když z toho nakonec ještě hezky a někdy zajisté nemálo kápne a když tak posílí pozice vlastní, ať už v politice nebo kdekoli jinde.

Obyčejní lidé se budou muset vyrovnat s tím, že díky své naivitě, důvěřivosti, zvědavosti byli pouze využiti a co je horší, s tím, jaké zákeřné záměry, činy či snahy vlastně podpořili a ne-li dokonce i přispěli k tomu, že byly uskutečněny, i když třeba jenom z části. Ale to už tu hodně předbíhám různým událostem, tak se zase vrátím zpět k internetu a čtenářům, ale spíše těm, kteří tráví svůj volný čas tím, že hledají pravdu. No kde jen může být? Mají v hlavě neskutečný zmatek a neví si rady, co mají či nemají dělat, čemu mají věřit a čemu nikoli. Přichází čas, abychom se podívali na onu otázku: Co tyto lidi přimělo k tomu, že se najednou rozhodli hledat pravdu, že najednou nevěří něčemu, co je ve všeobecném povědomí společnosti, něčemu, co i pro ně ještě včera bylo pevně dáno a zakotveno v jejich mysli?

Myslím, že mezi vámi není nikdo, kdo by do dnešního dne neslyšel o hilsneriádě, roli USA ve druhé světové válce, vraždě J. F. Kennedyho, Sametové revoluci, 11 září, Novém světovém pořádku (NWO) a v neposlední řadě třeba o četně a na všech úrovních diskutovaném globálním oteplování. Stejně tak mezi vámi bude málo těch, kteří se nikde nedočetli, nebo nikde neviděli, že se tyto historické či současné události vlastně ve skutečnosti mohly odehrát jinak. A jsme u toho, jak lze využít internetu, ale i nejrůznějších publikací, dokumentů, filmových snímku při tvorbě spekulací všeho druhu. Důležité samozřejmě je i to, aby za tím případně stála i nějaká všeobecně známá osobnost nebo to alespoň veřejně podporovala. Pak se třeba i lidé, kteří byli do tohoto okamžiku na vážkách, přikloní nakonec na tu stranu, na kterou oni „aktéři“ potřebují. Spousta lidí se teď zajisté ohradí. „O 11 září přece existuje tolik důkazů, že to bylo jinak. Vypovídali hasiči, že slyšeli vybouchnout nálože. Otvor v budově Pentagonu byl příliš malý na to, aby tam mohl spadnout boeing 747.“ Nebo: „Za tzv. „Sametovou revolucí“ stála dohoda komunistů a disidentů o předání politické moci výměnou za moc ekonomickou. Stačí otevřít oči a dát si jedna a jedna dohromady a uvidíte, co se tu vlastně děje.“ Další: „Nový světový řád je léta promýšlený tah vedoucí k jedinému cíli a to ke globální světové vládě několika elitních skupin. To je jasné. Chtějí pohřbít demokracii a lidstvo zotročit. Mluví se o tom v nejvyšších kruzích. Sám „kníže“ se přece účastnil zasedání klubu Bilderberg.“ Další: „Globální oteplování je nesmysl. Četl(a) jsem mnoho publikací. Sám pan prezident Václav Klaus o tom přednáší celému světu. Nemám důvod těmto „báchorkám“ věřit.“ A spousta a spousta dalších.

Ptám se vás: Vy jste u toho snad byli? Seděli jste s Kennedym ve voze onoho dne? Mluvil někdo z vás s některým z oněch hasičů, kteří takto vypovídali? Účastnili jste se onoho předání moci komunistů disidentům? Víte vy vůbec, co by znamenalo přiznat si, že globální oteplování opravdu existuje? Co by to znamenalo pro veškerý průmysl celého světa, pro ty všechny ekonomiky a miliardáře? Kde by se rázem ocitla jejich moc, jejich vliv na rozhodování o tom či tom? Milí přátele, čtenáři. Nevylučuji, že určité snahy opravdu existují. Ale také existuje mnoho nepředvídatelných jevů, možností. Nelze prostě se vším počítat. Jasně, vidět svět pouze černobíle také není to pravé ořechové. Chce to hlavně dívat se vždy na věci z více úhlů. Nevěřit hned všem senzacím, které kdo napíše nebo třeba i natočí. Někdo vidí spiknutí za vším. Někdo za vším vidí náhodu. Skutečnou pravdu není možné pokaždé přesně nalézt. Může být kdekoli. Napravo, nalevo, kdesi uprostřed. O židu Hilsnerovi také toho času kolovaly zvěsti, že údajně zabil jistou Anežku Hrůzovou kvůli krvi, kterou potřeboval na nějaký rituál. Jen Masaryk ho hájil proti všem a vyhrál. Bylo to spiknutí proti židům, záminka pro další pogrom.

Takže abychom se zase vrátili malinko nazpět. Internet je plný různých podobných teorií. Psal jsem tu o těch knihách, protože i těch se to týká. Týká se to dokumentů, filmů. To všechno stojí spoustu peněz a kdo ty peníze má? Na to se ptejme především. Čí zájmy za tím vším jsou? Jakých skupin, jakých spolků? Vždycky jde o prachy. Prachy, prachy a zase jenom prachy. Země je zdevastovaná. Lidská činnost ji nevratně poškozuje. Co neznamená katastrofu pro jisté lobbysty, znamená katastrofu pro celé lidstvo a naopak. Copak to nikdo nevidí? Nerad bych se dožil dne, kdy bude zpochybňován holocaust, kdy bude v zájmu nějaké skupiny historiků přesvědčit lidstvo, že první nebo druhá světová válka vlastně začala úplně z jiných důvodů, než které známe. Jak jsem začal, také skončím. Neslužme nikomu skrze internetové stránky různých zájmových skupin. Internet má sloužit nám. I já sám jsem léta hledal pravdu.

Mnoho lidí vám řekne, že ji také hledalo a nikdy nenašlo. Není to vždy tak, jak se dnes hojně používá, že když se někomu něco nehodí do krámu, tak to raději hned označí za konspirační teorii. Ty mechanismy, o kterých jsem již hovořil, fungují skvěle a ve výsledku nejde o nic jiného než o prachy. O moc, o postavení a o prachy. Je to jako trik. Na něco vás nalákají, ukážou vám to, co chtějí, abyste viděli, jsou chytří, umí hezky psát, hezky řečnit a ve výsledku vás jen obalamutí, protože tu skutečnou pravdu vy nevidíte. A jak mi jednou řekl jeden moudrý muž, kterého si velice vážím: Používejte zdravý rozum a intuici. Než o komkoli nebo čemkoli cokoli prohlásíte, nejprve se snažte dozvědět se o něm či o tom opravdu co možná nejvíce, protože vždycky tu bude někdo, kdo chytře použije různých „polopravd“ k tomu, aby vás oklamal a přiměl na svoji stranu. Toť vše a děkuji za pozornost.

Karlos