Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Ták a máme tady dalšího adepta do Literární fabriky. Tenhle článek není nějak moc záživnej. Je prostě o předrevoluční "frontové době", což byl za komunismu jeden z našich neznámějších národní sportů :-)

Bývaly doby, kdy jsem v návalech mladické nerozvážnosti prohlašoval, že se nikdy a za nic nepostavím do fronty, ani kdyby tam prodávali, či dokonce dávali zdarma věci nejvzácnější.T řeba krásu. Nebo rozum. Ale časem, patrně stoupající životní úrovně, jsem svou mladickou ukvapenost tiše zrušil. Mohl jsem si koupit víc - jenomže bez front to nešlo. Co koupíte bez fronty dnes? Na chleba je fronta, na potraviny je fronta, na lahvové pivo taky, u optika, u hodináře, v opravně obuvi, u pokladny kina, kde hrají film, který musíte vidět, fronta je na noviny a nepomůže vám, že si chcete koupit jeno cigarety. Musíte si odstát frontu. Proto ta přímá úměrnost: čím vyšší životní úroveň, tím víc front. Nevím, proč se fronty neobjevují v našich filmech a televizních inscenacích. Pořád se mluví o tom, že naše díla mají zobrazovat současnost, živý dnešek, ale to, co je pro něj nejtypičtější - fronta - to tam vidět není. Znám jednu vyjímku: jedna pražská fronta se časem proslavila tak, že se dostala až do Televizních novin. Byla to fronta na okenní žaluzie před obchodem na Karlově náměstí. Obchod otvíral asi v osm, fronta na žaluzie tam stála už od čtyř, výrobce tehdy prohlásil, že má žaluzií sice dost, ale není jaksi nikoho, kdo by je do Prahy dovezl. Proto mám o fronty obavy: stačilo by dost málo a my bychom o tuto národní kratochvíli přišli.

Tuhle jsem zase cestoval z jednoho okresního města do Prahy a stál jsem přes půl hodiny frontu na autobusovém nádraží. Ti první ve frontě se dokonce chtěli posadit, ti další se alespoň chtěli dostat na palubu. Byla zima a foukal nestydatý, řezavý vítr. Když třicet lidí drkotá současně zuby, je to nádherná symfonie: hudba žhavého dneška, chorál fronty. A zase by stačilo málo: prodávat na ten autobus místenky. Ale to nejde. Bez fronty by se to samozřejmě neobešlo, ale cestující veřejnost by jí vytvářela v teple nádražní haly, a tím by mohla utrpět naše národní otužilost. Takové rozmazlování nelze připustit! Já jsem v té autobusové frontě rozjímal. Já totiž rozjímám ve všech frontách. Tam na autobusovém nádraží jsem mimo jiné vymyslel i tenhle fejeton. Ale někdy se mi podaří i lepší věci. Frontové rozjímání vás totiž přivede k těm nejkrásnějším myšlenkám. Stará zkušenost třeba radí, že když přijdete do obchodu, máte koupit to, co právě mají, a né to, co jste koupit chtěli (obvykle to právě není). I vymyslel jsem, že by to měl moudrý Pražák aplikovat i na situaci, když chce cestovat pražskou povrchovou dopravou. Nastupte prostě bez váhání do toho, co právě přijede, ikdyž to jede úplně jinam, než jste potřebovali. Hlavně že jedete! Ostatně v Praze je všude hezky. Ve frontě jsem také rozřešil složitou otázku toho známého maléru v české národní fotbalové lize. Kupovaly se výsledky, hráči dávali nebo přijímali úplatky, rozhodčí pískali podle toho, co kdo zaplatil. A teď je tu záhada: «Proč se nic podobného nevyskytuje v naší nejvyšší fotbalové soutěži?» Protože ti nepoctiví zatrest sestoupili do národní ligy (a i z té byli někteří vyloučeni) a v celostátní lize se udrželi jenom ti poctiví, kteří pojem úplatek vůbec neznají. Jak je to jednoduché, že? Jenom to chce postavit se do fronty na cokoli.

Nechci uvádět další geniální nápady, které jsem dostal ve frontách. Jsem totiž skromný člověk. Ale nezadržitelně propadám frontové vášni, když vidím frontu, postavím se do ní a neptám se, na co vlastně čeká. Je na to fronta, tak to bude jistě něco potřebného a užitečného.To musím mít taky! Věřím, že problém front nikdy nevyřešíme. Je pravda, že se některý problém časem sám vytratí, ale nikdy se nevytratí lidé, kteří pracují na jeho řešení. Odborníci, kteří uvažují o frontách, mají budoucnost! Napadlo mě též (opět ve frontě), že by bylo zajímavé, kdyby se nám čas strávený ve frontách nepočítal do života. Náš osobní čas by se zastavil v okamžiku, kdy se postavíme do fronty, a rozhýbal by se zase tehdy, když opustíme prodejnu s kořistí v tašce. Ale to nebyl dobrý frontový nápad. Kdyby se nám,a zejména vám ženám, nepočítal do života čas utracený ve frontách,víte, jak nesnesitelně dlouho byste žily?

Ivan Foustka