Nedělní chvilka poezie

Nedělní chvilka poezie 

PRINCIP VEŠKERENSTVA

(aneb kam se hrabou nositelé cen Alfreda Nobela)


Všichni tady sedí

a ani neví proč.

Sedí, pijou a kouří.


Je nás šest.

Nikdo neřekne jediné

slovo.

Všichni tu sedíme

a pijem

a čekáme:


na výsledek sporů o globálním

oteplování, na 21. 12. 2012, kdy se stejně

stane hovno, na další zoufalou výplatu za ještě

zoufalejší práci,

na infarkt, cirhózu nebo raka,

který sem přijde pozpátku a udělá show,

zvedne klepeta, zacvaká ve vzduchu,

jako Španěl na kastaněty a

začne zpívat tango

Hernando's Hideway od Archieho Bleyera,

čekáme tady, než se nám vybije

poslední monočlánek, který pohání

naši fantazii, čekáme na III. Světovou

válku, čekáme na invazi mimozemšťanů,

na asteroid, který nás

vyhubí a zbaví vrchnosti, která nás stejně celou dobu

srala, tak jako jsme my srali sebe.


Jsme jako dinosauři.

Naše kostry nalezne příští

generace otroků

kdesi o miliony let později.

Budou vypadat jinak.

Možná budou OBŘÍ,

možná se Matka Příroda poučí

z minulých chyb a

udělá nás menší, aby se

nás tu vlezlo více.


(Nebo nás stvořili mimozemšťani?

Nebo to byl Bůh? Na to se mě, ksakru,

neptejte, protože to nevím a

neví to ani mocichtivé církve,

a neví to nikdo, protože nás

Bůh nestvořil. Kdyby nás totiž

stvořil,

tak nás stvoří

bez vědomí o Něm.)


Teď tady sedíme tři.

Tři co neví proč.

Tři kohouti na hřadě.


Cvaknou dveře.

Otočíme hlavy.

Klap, klap, klap,

dělají podpatky.

Slepice.

Jeden kohout sletí z hřady.

Ten, který toho za celou

dobu namluvil nejvíc,

i když všichni mlčeli.

Za pár dní najde Sedlák

na seně vajíčko.


Nový život?


Kdepak.


Prostý cyklus.

 

 

DĚVKA NEVDĚČNÁ I VDĚČNÁ


Vyjádřit určité

pocity na papír

je stejné,

jako rozsednout

kaktus v domění,

že si nepopícháš

prdel.


Napíšeš jakési moudro.

Pár lidí to vezme,

pár lidí to odsoudí

a zbytek to ani nebude

číst.


Pokud se to dochová

tak za pár tisíc let

(tzn. za chvilku)

přijde Archeológ

a po něm Antropológ

a oba souhlasně řeknou:

"Právě jsme objevili

umění Starověku."


Stanou se slavnými,

stejně jako ten starodávný

Umělec -

s jediným rozdílem:

Oni z toho budou

mít víc, než

umělec sám za

svého života.


Takové je umění.

Jak říkával můj přítel blahé paměti:

"Života Bído, stejně Tě mám rád..."

 


I PŘES VŠECHEN CHLAD MĚ HŘÁLA


Vešla do dveří a měla na ramenou

sněhové vločky.

Venku řádila zima.

Sundal jsem jí kabát

a vzal ji kolem ramen,

odvedl dovnitř, aby se

posadila.

Chtěl jsem jít pro něco k pití,

ale řekla mi, abych nikam nechodil,

že je jí dobře, když mě může držet.


Přitiskla svůj studící obličej na

můj rozpálený krk.

Na chvíli mi přestala proudit

do mozku krev, ale hned nato

se vrátila s dvojnásobným účinkem.


Chytl jsem jí i druhou ruku, ona

si přehodila nohu přes můj klín

a tak jsme tam seděli,

ona se zahřívala o mě a

já jsem byl rád, že to

můžu být

zrovna

já.

 

Mikeho blog

Mike DeLongpre


6.3.2011   Rubrika: Literární fabrika   |   Komentářů: 1   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2,2
jde to 2,2
 

Diskuse ke článku - Nedělní chvilka poezie

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Medvěd
Medvěd - 7.3.2011 10:51

smajlik - 10