Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Po nočním dramatu, tradičně nevyspalý, jsem se probudil tak náhle, až jsem polekal i mé dva chlupaté strážníky, ale úsměvem jsem je v zápětí uklidnil. Musel jsem se smát sám sobě, jak vypadám. Notně jsem připomínal písečného muže. Zásluhou malé karimatky jsem se svým tradičním převalováním svalil do písku, takže teď ze mne odevšad padala drobná zrnka písku. Filípci si zřejmě mysleli o mě, že jsem žabař, a sám bezpečně nedojdu ani k chlívku, tak mne raději doprovodili až na místo určené.

Filípci, to byli ti psi. Zde na jihu Indie jsme prakticky na žádný jiný druh nenarazili, než-li tento volně do češtiny přeloženo Filípek Indický (Indicus Filipus). Odtud také vzniklo pořekadlo: "Jak důležité je míti filipa." Ve skutečnosti se nejedná o ryze anglické přísloví, jako spíše Angličany do Evropy dovezené z Indie. Neboť zde v drsné a nepoddajné krajině plné záludných nástrah, by člověk sám bez těchto čtyřnohých přátel neměl příliš velké vyhlídky na přežití. Je sice hezké, že můžete být ozbrojeni puškou, jenže ta vás před umně ukrytým hadem, na kterého s bohorovným klidem hamtnete, neochrání. A v noci to platí trojnásob. Páč dík dokonalému evolučnímu vývoji jsme schopni nebezpečí zaregistrovat leda tak zrakem a to maximálně za bílého dne. A právě tu přicházejí na pomoc tito neocenitelní pomocníci, jejichž důkladný bezpečnostní obranný systém, skládající se ze slechů a čenichu, vás ochrání tisíckrát lépe před nebezpečím blížícím se z buše, než nějaký brdský radar od Bushe... Proto je důležité míti Filípka. S trochou nadsázky to u nás (Lény, Karla a mne), platilo na dvakrát, protože bez Filipa- spolucestovatele, bychom v Indii moc nepochodili.

Jeho neocenitelnost se ukázala záhy, když během ranní hygieny na skládce za chlívky objevil prázdné lahváče od pivčáků. Nebylo příliš těžké se dovtípit, že tam, kde jsou prázdné flašky, musí zákonitě být poblíž i plné. Byť na nápojovém lístku uvedeny nebyly. Tím jsme si byli skálopevně jisti, stejně jako tím, že se Země točí. Možná ještě více, poněvadž přehlédnout v nabídce drinků chmelový mok, by bylo nehodné a nedůstojné člověka pocházejícího ze země mlékem, strdím a pivem oplývající. Bylo rozhodnuto, že na polední menu zajdeme do protější restauračky v domění, že lahváče na skládce pocházejí odtamtud. Ovšem výsledek byl tentýž, jako v "naší domovské". Ať jsme menu četli od zhora dolů, či od dola nahoru, nebo z leva do prava, či z prava do leva, od začátku do konce, či dokonce od konce k začátku, efekt byl stále nulový, nepomohlo ani obrátit lístek vzhůru nohama. Mít u sebe baterku, jistě bychom se pokusili papír prosvítit, zda to tam není napsáno mezi řádky zvláštním inkoustem. Zdánlivou beznadějnost situace nakonec vyřešila absolutní drobnůstka, a sice diskrétně položená otázka, zda mají pivo...

Tak jako na jaře, kdy můžete s jistou dávkou dojetí plni emocí sledovat, kterak k nám přilétají z teplých krajin první vlaštovky promrzlé českou zimou, která ještě nehodlá předati nadobro své žezlo jaru, tak i my s napětím napnuti jak struny pozorovali, jak se k našemu stolu slétají první ledňáčci královští, promrzlí z ledničky. Abych to vysvětlil - to pivo se jmenovalo Kingfisher. Česky - královský ledňáček. Ač pivo čistě výroby indické, byli jsme jeho lahodnou chutí omámeni a se slastně přivřenýma očima jak předoucí kočka vychutnávali každý doušek ledňáčka. Svorně jsme se shodli na tom, že by obstálo i na českém trhu. Bohužel, jak jsme časem poznali, byla to jediná indická značka piva, o níž se to dalo prohlásit. Zajímavostí indických piv je, že velké pivo je dvoutřetinka, nikoli půllitr, malé je klasická třetinka. Další zvláštností byl jejich neurčitý obsah alkoholu. Slabší pivo (premium) mělo od 3,75% do 5% alkoholu, zatímco silné (strong) obsahovalo od 5,25% do 8,25% alkoholu. Halt Indie. Nechtějte po nich žádnou precizní přesnost. Jak se jim to pivo podaří uvařit, tak se jim to prostě podaří. Jeden den se opijete po pěti pivech, jindá jich musíte pokořit alespoň osm.

Zajímavé bylo sledování okolního dění na pláži. Jak tady mají rozděleny práce. Na nevzdálené stavbě, asi nová restaurace, v dusném parnu makaly jen a pouze ženské. Zatímco chlapi pracovali maximálně jako obsluha v pohostinství, což rozhodně nebylo příliš fyzicky namáhavé. Tu a tam připravit nějaký ten drink občas proložený přípravou jídla. Jinak většinou tráví čas hraním čehosi, co by se dalo přirovnat k hybridu šprtce s vrchcáby. Ač jsme jejich sportovní klání sledovali po očku mnoho dnů a jednou si to nechali i vysvětlit, nikdy jsme ta pravidla nepochopili. Každopádně to porovnání fyzické náročnosti práce mužů a žen bylo do očí bijící. Evidentně pojmy jako emancipace a radikální feminusmus do Indie dosud nedorazily, či aspoň nejsou hojně rozšířeny. Po dvou ledňáčcích jako by nám narostla křídla a my letěli do moře trochu protáhnout těla plaváním. Jenže zásluhou ostrého slunka netrvalo dlouho a decánko nám pivka stoupla do hlavy, takže koupel neměla dlouhého trvání, a šlo se na polední siestu k chlívku, abychom nabrali čerstvé síly na odpolední výlet, na vedlejší pláž. Stačilo jen rozvalit karimatku, pohodlně se natáhnout a za chvilčku jsme byli všichni v limbu.

Ne nadarmo se říká: "Člověk míní, ledňáček mění." Příjemně jimi znaveni jsme neúmyslně polední šlofík přetáhli natolik, že zpět z výletu bychom se vraceli po setmění, což vzhledem k tomu, že se musí jít podél útesů, by nebylo zrovna dvakrát moudré. Čímž exkurse na Óm beach byla přeložena na den následující s tím, že pro dnešek vezmeme za vděk ´naší´ domovskou Kudle beach.

A tak jsme tedy podnikli jen výlet na opačný konec naší pláže spojený s návštěvou jedné z mnoha restaurací. I zde na pokraji džungle, stejně jako v Gokarně samotné, měli připojení na internet, jehož brouzdáním si rozhodla Léna zkrátit chvíli. A rovněž jako v Gokarně to bylo i tady rychlé a spolehlivé jak pendolino, tudíž ji to záhy omrzelo. Doma je doma, proto jsme se rozhodli zakončit načatý večer v naší domovské restauračce, nejlépe ve společnosti ledňáčků. Měli je v ní také, ač na lístku uvedeny nejsou. Zřejmě proto, že na prodej alkoholu je uvalena vysoká daň, tak ho prodávají jakoby na černo. Nějaká inspekce sem asi příliš často nezavítá, takže podloudnému kšeftu se zde daří.

Dáváme se do řeči s nějakou Němkou, která tu prakticky žije trvale, s vyjímkou období monzunů, kdy se odjíždí skrýt do vnitrozemí. Nevím, zda jsou si švédština a čeština podobny, možná že ano, každopádně podle řeči a prý i též dle obličejů nás tipovala právě na Švédy. Mno, asi naše prapředky zplodili nadržení švédští vojáci během svého tažení za třicetileté války, jináč si to vysvětlit nedovedu. Krom angličtiny a rodné němčiny se po odtajnění naší národnostní identity dokonce rozpovídala rusky a to v celku obstojně. Po společné fajfce hašiše jsme zapředli rozhovor, který byl vystřižený jak z filmu o pomatení jazyků při stavbě babylonské věže. Veškeré věty, které jsme si povídali, byly směsicí oněch třech zmiňovaných řečí, doplněné o místní indické názvosloví a když jsem se dostal do úzkých, neváhal jsem použít i češtinu. Hlavně že jsme si rozuměli. Pokud jsou si lidé duševně spřízněni, na slovech tolik nezáleží. Ostatně, řeč je pramenem nedorozumění, jak by řekla liška. Její tatík by asi z ní neměl mnoho radosti, že se jeho dcerka takhle druží s "podřadnými" Slovany. Býval totiž oficírem SS. Avšak v tomto případě evidentně spadlo jablko daleko od stromu. Apropos, tu ruštinu bravurně ovládala dík tomu, že vyrůstala ve východní části Německa, okupované /spravované/ Sověty, odkud se jí podařilo pláchnout do západního sektoru. Ovšem i ten ji časem omrzel a tak nakonec skončila v Indii, kde konečně našla zaslíbený ráj pro svou duši...

Jelikož nadešla pokročilá doba a obsluha koukala omrzele, jakože chtěj spát, i my se rozhodnuli k tomuto kroku. Rozloučili jsme se s německou kámoškou a oklikou přes chlívky jsme se i dnes vydali na pláž. Poučeni z předchozích nezdarů jsme zaujmuli rovnou pozice, na něž jsme se předešlý den doplazili až po několika hodinách. Od moře vál silný vítr, který byl příslibem, že nás nebudou otravovat moskyti. A protože co nevidět přišli na stráž filípci, mohli jsme brzy zavřít oči s blaženým pocitem naprostého bezpečí, jenž mohla zhatit leda vlna tsunami..., dobrou...