Hitlerův sociální stát (II. část)

Hitlerův sociální stát (II. část)

Sociální přídavky, podpora rodin s dětmi

"Tam, kde končí marxismus, začíná socialismus. Německý socialismus, jenž je povolán k tomu, aby v historii lidského ducha převzal místo po veškerém liberalismu, tomu špatnému duchu devatenáctého století, jenž v podstatě podminoval a rozložil jak socialismus, tak veškerou politickou intuici a politické zřízení, po veškerém západním liberalismu, který je dodnes zahrabaný v parlamentarismu a vydává se za demokracii. Německý socialismus nebude dílem III.Říše, bude spíše jejím principem."

(Moeller Van Der Bruck, Le Troisiéme Reich, Fernand Sorlot, 1981, str.115; vyšlo jako Das dritte Reich v roce 1920 )

 

Jak už jsem podotkl v předešlé části, nemíním psát, ač to tak možná zdánlivě vypadá, nějaké oslavné ódy na sociální stát a sociální politiku německého národního socialismu. Doufám, že o tom při komplexním pohledu na tento několika dílný celek nebude nikdo pochybovat. Než přikročím k dalším faktům, chtěl bych poukázat na skutečnost, která mi bytostně vadí na všech kolektivistech. Základem a východiskem všeho je pro mne svoboda, no a pak individuum, tedy občan, nikoliv nějaká rasa, etnikum, třída, společnost, národ a podobně. Právě z těchto důvodů se nemohu smířit jak se zákony postavenými na rasovém principu (Norimberské zákony), tak s marxismem a tzv.třídním bojem, nebo s postoji typu Cikáni jsou líní a zároveň kriminálníci, či s cedulemi z rakouských obchodů v dobách po sametové revoluci "Cesi nekrast tady!". S mým pohledem na vývoj lidstva se neslučuje skutečnost, že rodilý Němec najednou ztratil nárok na německé občanství a tím na občanská práva jenom proto, že patřil k židovskému etniku. Jsem Čechem a nekradu, nejsem kolektivistou a lidi posuzuji podle toho, jak konají, nikoliv podle toho, že patří k nějakému náboženství, národu, rase, etniku, společenské třídě, sexu, nebo nevím čemu ještě...

Je docela zajímavé, že národní socialisté vytvořili pro pracující v předválečném Německu na svou dobu nevídaný systém sociálního pojištění, sociální péče a právní ochrany v pracovně-právních vztazích. Německého dělníka si podle mne prostě a jednoduše koupili. Jak už jsem psal v úvodu minulého článku, dva ze tří pilířů ideologie národního socialismu byly krev a půda (lid a vlast), čistotu německé krve upravovaly nejen nechvalně proslulé Norimberské zákony z roku 1935, ale i zákon o ochraně před dědičnými chorobami z roku 1933, jenž umožňoval nejen sterilizaci nemocných, ale v pozdějších letech v rámci nechvalně proslulé akce T4 i jejich fyzickou likvidaci.

Národní socialisté se ve snaze o zdraví německého lidu zároveň pustili do kampaně proti alkoholismu a kouření. Na druhém Národním kongresu zabývajícím se veřejným zdravím, bojem proti alkoholu a drogám, byly formulovány čtyři požadavky (ochrana mládeže před alkoholem a tabákem, zákaz alkoholu při řízení, zvýšení produkce nealkoholických nápojů a konečně zrušení reklamy na tabák a alkohol). V novinách se objevily plagáty upozorňující na skutečnost, že vůdce nepije a nekouří (máte ho v záhlaví článku). V roce 1939 celé vedení Hitlerjugend jako jeden muž přestalo kouřit.

Po nepříjemném zjištění, že se stále více zmenšuje natalita populace v Německu, přistoupili národní socialisté k ambiciózním krokům, jež měly umožnit co nejvyššímu počtu německých občanů nejen založit rodinu, ale zároveň v nich vzbudit a prohlubovat touhu k této významné životní události. Byla vytvořena tzv. manželská půjčka až do výše tisíce marek. Splácela se měsíčně a bez úroku ve výši jednoho procenta z celkové sumy, přičemž při narození každého dítěte se celkový dluh snižoval o dvacet pět procent. Od roku 1933 do roku 1936 bylo uzavřeno více, než devět set tisíc manželských půjček v hodnotě šest set milionů RM a v září roku 1940 výška půjček překonala miliardu RM. Institut manželské půjčky nepřestal existovat ani během války.

Mezi další opatření demografické politiky Třetí říše patřily nejrůznější formy rodinných přídavků, zejména však ty, které byly určeny početným rodinám. Ženatý dělník se šesti dětmi vydělávající si měsíčně 150 RM dostával 20 RM, což se zvýšilo na 80 RM. Fiskální reformy z roku 34, 38 a 39 finančně zatížily hlavně svobodné a rodiny bez dětí, zatímco otcové početných rodin neplatili žádné daně, nebo jen velmi nízké. Daňový systém byl doplněn systémem běžných a rozšířených rodinných přídavků, přičemž na základě prvního se vyplácely měsíční dávky počínaje pátým dítětem, ten druhý začínal od třetího dítěte. Na rodinné přídavky měly stejný nárok i osamělé matky, které navíc dostávaly finanční prostředky během těhotenství.

Za zmínku rozhodně stojí i instituce Matka a dítě, jež byla vytvořena v roce 1934 a která měla za úkol starost o těhotné ženy a ženy po porodu, k čemuž bylo v dalších dvou letech vynaloženo 164 743 010 RM. Díky ní se podařila jen mezi léty 34 a 36 zmenšit o jedno procento úmrtnost novorozenců (162 000 dětí), bylo postaveno mnoho nových školek, jeslí i sociálních bytů, matkám se pomáhalo nejen finančně s placením nájmu, ale i tím, že dosatávaly jídlo, prádlo a pleny zdarma. Díky tomuto úřadu se mnoho německých dětí z chudých vrstev dostalo na několika týdenní prázdniny na venkov. Instituce mimo jiné zaměstnávala velké množství zdravotních sester, které byly v kontaktu s budoucími rodičkami.

Od roku 1939 do roku 1942 se porodnost v Německu zvýšila o čtyřicet procent.

 

Na začátku článku jsem několikrát použil pojem kolektivismus, zde je jeho vymezení z Blackwellovy encyklopedie politického myšlení:

"Snaha o dosažení cílů společným konáním, obvykle (i když ne vždy) na rovině národa jako nejširšího společenství a prostřednictvím státu. Pojmu je často používáno jako synonyma pro socialismus. Normálně se neužívá jako samopopisný termín, a proto se nepoužívá s analytickým, či normativním záměrem spojovaným s termínem individualismus, vůči němu je často stavěn."

No a na závěr před další částí seriálu o národně socialistickém sociálním státu vám dopřeji trochu dobové kultury. Kurt Schwitters, německý dadaistický malíř a básník, jenž tvořil malbu ze smetí z objektů, které různě našel, patrně nepatřil k velkým obdivovatelům nejlepšího sociálního státu na světě. Z Německa uprchl před nacismem a jeho tvorba se nakonec dostala i do mnichovské galerie, kde bylo německému lidu předváděno v celé své hrůze tzv. zvrhlé umění. Ursonáta patří k jeho vrcholným poetickým výtvorům. Doporučuji všem, kteří ji neznají, jedná se o naprostou bombu :-) Najdete ji dole pod článkem v YouTube odkazech.

 

mrtvola ©

Mrtvolí politický slovník:


15.1.2012   Rubrika: Literární fabrika   |   Komentářů: 0   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1
PUNK 1

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Hitlerův sociální stát (II. část)

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.