Punk.cz - o punku u nás i ve světě

"Pokud bylo 19. století stoletím jednotlivce (liberalismus znamená individualismus), tak se může nynější označit jako století kolektivismu a proto jako století státu."

Benito Mussolini, La doctrine du fascisme (Fašistická doktrína) Vallechi editore Firenze, 1937, str.40

 

Vzhledem k tomu, že se často setkávám s tím, jak masová média nebo lidé v běžné diskuzi žonglují s pojmem fašismus, aniž by věděli, co se za ním opravdu skrývá, ponořil jsem se do studia dobových a současnějších materiálů, abych dospěl k poznání o jeho ideologické a politické podstatě. Chtěl jsem najít a srozumitelně ukázal rozdíly mezi fašismem a nacismem, totalitními režimy tzv. třetí cesty a doufám, že se mi to alespoň částečně podařilo. Rád bych také upozornit na to, jakým způsobem obě dvě morbidní ideologie přežívají až dodnes a silně ovlivňují současnost, ač si to mnohdy nechceme, nebo nemůžeme přiznat, neboť o tom vlastně vůbec nic nevíme a nikde v oficiálním tisku se o podobných skutečnostech nedočteme. Už jste jistě někde slyšeli o třetí cestě mezi socialismem a kapitalismem; o socialismu, nebo kapitalismu s lidskou tváří; o tom, že někdo není ani nalevo, ale ani napravo; či o tom, že další vyznává teorii sociálně-tržního hospodářství; určitě vám už kdosi vykládal o tzv. občanské společnosti. O tom všem a ještě i o jiných věcech bude můj malý několika dílný výlet do nedávné historie evropské civilizace, do temných hlubin lidské duše, která skončila nejbrutálnější válkou v historii lidstva a zároveň plánovanou genocidou Židů, Slovanů, Cikánů, homosexuálů, mentálních, či fyzických invalidů a všech těch dalších "úchylů" a "podlidí", která se takřka naplnila. Příčinou druhé světové války nebyl nacionalismus, jak se nám snaží namluvit politicky korektní a nikým nevolení úředníci nadnárodní Evropské Unie, nebyl jí ani italský fašismus, nebo fašismus Dollfussova Rakouska. Druhá světová válka vypukla kvůli rozpínavosti národně-socialistického (nacistického) a pangermánského Německa. Jak fašismus, tak nacismus spadají do kategorie totalitních politických systémů a článek rozhodně není žádným pokusem o jakoukoliv obhajobu, či propagaci jednoho, či druhého.

 

Část první: FAŠISMUS V ITÁLII

 

"Svoboda v našem státě jednotlivci nechybí, má ji více, než osamělý člověk, neboť stát jej ochraňuje, je součástí státu. Osamělý člověk je bezbranný."

Emil.Ludwig, Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), Albin Michel, 1932, str.129

 

"Lidská rasa: to je jen pocit, který s realitou nemá nic společného, z 95% se jedná o pocit."

Emil.Ludwig, Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), str.75

 

1.1 Volební program

 

Jestli chceme pochopit fašismus, nemělo by nám uniknout, že byl od svého počátku neoddělitelně spojen s levicovým odborovým hnutím, ze kterého ideově vyrůstaly jeho vůdčí osobnosti. V době, kdy vypukla první světová válka, patřil Benito Mussolini k radikálnímu křídlu italské socialistické strany a nastávající válka mu připadala jako jedinečná příležitost k tomu, aby přerostla v revoluci. Nelíbil se mu počáteční neutrální postoj Itálie, stejně jako oficiální pozice strany, které byl členem. Své názory publikoval ve stranickém deníku Avanti, jehož byl ředitelem:

 

"Věříte snad tomu, že stát zítřků, ať už bude republikou, nebo socialistickou republikou, by se pouze z toho důvodu mohl vyhnout válce, pokud ho k ní donutí historická nutnost? A kdo vám zaručí, že pro socialistickou vládu vzešlou z revoluce nebude válka křtem? Vy sami byste se se v podobném případě postavili proti osudové válce, jejímž cílem by bylo zachránit revoluci? Je naprosto stupidní odmítat rozlišování jedné války od druhé, stejně jako je stupidní nesouhlasit se všemi válkami, ať už jsou jakékoliv. Obracím se k italské mládeži, k mládeži z továren a škol, no a také k těm, kdož si zachovali mládí ducha. Obracím se k vám všem, kterým osud naložil vytvářet historii. Slyšte můj křik. V normálních časech bych podobné slovo nikdy nepronesl, dnes však mluvím hlasem naplněným jistotou, jsem plný klidné víry. Slovo tak hrozné a zároveň fascinující: válka."

C.Valenziani, Le corporatisme fasciste (Fašistický korporatismus), Editions de la nouvelle revue critique, 1935, str.10

 

Benito Mussolini posléze vystoupil z italské socialistické strany a stál u zrodu nového deníku "Il Popolo d´Italia", neboli instituce socialismu, jak jsme mohli vidět v podtitulu, ve kterém bojoval proti svým bývalým soudruhům, vyznavačům neutrality. Po vstupu Itálie do první světové války pokračoval v tažení proti projevům poraženectví napříč celým politickým spektrem. V roce 1919 založil "Fasci Italiani di Combattinento", zárodek budoucí strany, nové hnutí se pokládalo za revoluční sílu a přišlo s tímto programem:

 

"Italové!

Pohleďte na národní program zdravého italského hnutí.

Hnutí, jež je revoluční, neboť nesouhlasí s dogmatismem a demagogií a zároveň silně novátorské, protože je osvobozeno od apriorismů.

Nade všechno a nade všechny stavíme revoluční válku.

Řešení ostatních problémů spojených s byrokracií, administrativu, právem, školstvím, koloniemi atd. nastíníme v momentě, kdy vytvoříme vládnoucí třídu.

 

Proto chceme v politice:

a) všeobecné volební právo s kandidátní listinou podle regionů a poměrné zastoupení, volební právo a právo být volen pro ženy

b) snížení aktivního volebního práva na 18 let a pasivního na 25 let

c) zrušení Senátu

d) svolání Národního shromáždění na dobu tří let s úkolem vytvoření formy uspořádání státu

e) vytvoření Národních rad práce, průmyslu, dopravy, sociální hygieny, komunikací a podobně zvolených společenstvím jednotlivých profesí, jež by měly legislativní pravomoci a zároveň právo volby generálního komisaře, jenž by měl ministerské pravomoci

 

Proto chceme v sociální sféře:

a) rychlé vyhlášení zákona ustanovujícího osmi hodinový pracovní den pro všechny pracující

b) minimální mzdu

c) účast zástupců pracujcích na technickém chodu průmyslu

d) povolit proletářským organizacím, pokud jsou toho schopné jak morálně tak technicky, správu průmyslu, nebo veřejných služeb

e) rychlou a konkrétní organizaci železnice, dopravního a přepravního průmyslu

f) nutnou změnu projektu zákona o invalidním pojištění a starobním pojištění, jenž sníží věkový limit ze 65 let na 55 let

 

Proto chceme v oblasti vojenství:

a) velkou mimořádnou progresivní daň z kapitálu, tedy opravdové částečné vyvlastnění všeho bohatství

b) konfiskace veškerého majetku všech církevních kongregací a zrušení všech biskupských důchodů, které vytvářejí enormní deficit pro národ a zvýhodňují nepatrnou menšinu

c) revize všech smluv o válečných dodávkách a konfiskace ve výši 85% veškerého válečného zisku"

Il Popolo d´Italia, 6.července 1919

 

Mussolini ve svých projevech operoval s myšlenkou, že je nezbytné vytvořit národní odborové hnutí, jež by vycházelo z ekonomické reality a zároveň si uvědomovalo národní zájmy. Již v té době psal a hovořil o nutnosti smíru mezi světem kapitálu a práce za společným účelem maximální produkce, což byl vlastně základní princip, na kterém byla později vybudována celá ideologie korporatismu. Ekonomická situace v Itálii se stále zhoršovala a fašisté začali pronikat z měst na venkov, v novém programu z května roku 1920 sice ponechali sociální požadavky, ale zároveň se postavili do role ochránců veřejného pořádku. Nový program vypadal následovně:

 

"- nesouhlas s politickým parasitismem

- znechucení z politických představitelů buržoazie a buržoazních politických organizací

- pro buržoazii práce

- valorizace výrobců

- proti úpadku boje dělnické třídy

- proti stávkám z čistě ekonomických důvodů, jež jsou manipulovány demagogy

- pro ekonomii maximální produkce"

- stejné požadavky v oblasti financí, sociální a vojenské sféře jako v programu z roku 1920

 

V roce 1921 hnutí pozměnilo svůj název a vznikla Fašistická národní strana, jež definovala nový stranický program založený na korporatismu. Korporatismus se tím stal dominující ideologií italského fašismu a jak uvidíte později i fašismu jako takového. Od svého počátku se korporatismus vymezoval proti kapitalistickému liberalismu a socialistickému marxismu a rozhodně není bez zajímavosti, že jedním z jeho myšlenkových zdrojů se zhruba o deset let později hlavně v Dollfussově fašistickém Rakousku stala encyklika papeže Pia XI. "Quadrageesimo Anno", ze které kupodivu čerpal i pozdější předseda Evropské komise Jacques Delors, jenž v ní našel svůj slavný princip evropské subsidiarity. O tom, jak si ho svérázně poupravil ke svým nadnárodním cílům, vám napíši až někdy jindy. V roce 1922 se Mussolini stal předsedou vlády a zároveň byly položeny základy fašistického odborového hnutí založeném na korporatismu. V jednom ze svých projevů ve stejném roce Benito Mussolini prohlásil k dělníkům Lombardských oceláren:

"Díky práci vlády si můžete uvědomit mnohem více než na základě mých slov, že její činnost je postavena na třech základních principech. Prvním je národ, jenž existuje a nelze ho zrušit, i kdybychom ho chtěli v sobě zapřít. Druhým je produkce, neboť vyrábět co nejlépe a co nejvíce je v zájmu jak kapitalistů, tak dělníků. Pokud se výroba zastaví a národní produkty neuspějí na zahraničním trhu, jedni i druzí budou odsouzeni k bídě. No a konečně třetí zásada, nebo-li ochrana zájmů dělnické třídy. Vycházeje z těchto základních zákonitostí chci dospět k míru v Itálii a k míru v zahraničních vztazích."

C.Valenziani, Le corporatisme fasciste, str.18

 

1.2 Ideologické základy fašismu

 

Jak už jsem napsal výše, cílem fašistického hnutí, tedy korporatismu, bylo najít jakousi třetí cestu mezi liberálním kapitalismem a marxistickým socialismem. Ve společném díle s filosofem Giovanni Gentile "Původ a doktrína fašismu" Benito Mussolini definuje fašismus v opozici proti liberalismu, socialismu a parlamentní demokracii:

 

"Kapitola 7. Anti-individualismus a svoboda

Fašistická koncepce je založena na státě a jako taková je anti-individualistická, jednotlivec v ní má své místo jen pokud žije v harmonii se státem, tedy vědomím a univerzální vůlí člověka během celé jeho historické existence. Je proti klasickému liberalismu, jenž se zrodil z potřeby reagovat proti absolutismu a jehož historická role skončila v momentě, kdy se stát stal zosobněným vědomím a vůlí lidu. Liberalismus popíral stát v zájmu jednotlivce, fašismus opět navrací státu jeho roli, stát je opravdovou realitou jednotlivce. A pokud má být svoboda vlastností člověka reality a ne jen fantasmagorickou abstrakcí z myšlenkové dílny individualistického liberalismu, tak je i fašismus pro svobodu, tedy pro jedinou svobodu kterou můžeme brát vážně, pro svobodu státu a svobodu jednotlivce ve státu. Pro fašistu je stát vším a nic lidského a duchovního nejenže nemůže existovat mimo stát, ale navíc nemá mimo něj žádnou hodnotu. Podle tohoto měřítka je fašismus totalitou a fašistický stát, jenž je syntézou a sjednocením všech hodnot vysvětluje, rozvíjí a ovládá veškerý život národa.

Kapitola 8. Anti-socialismus a korporatismus

Ani jednotlivci, ani jejich seskupení (politické strany, spolky, odbory, třídy) nemohou existovat mimo stát. Fašismus se staví proti socialismu, jenž nechává ustrnout historický vývoj jen na třídním boji, a neví nic o jednotě státu, která buduje třídy na základě společné morální a ekonomické reality. Ze stejného důvodu fašismus nesouhlasí s odborovým hnutím postaveném na třídním základu, nicméně vyžaduje, aby ve státní sféře byly uznány reálné požadavky, které vedly ke zrodu socialistického a odborového hnutí. Ty pak prosazuje v rámci korporativního systému, ve kterém ony požadavky splynou se státní jednotou.

Kapitola 9. Demokracie a národ

Třídy jsou tvořeny jednotlivci na základě zájmových kategorií. Jednotlivá individua se sdružují v odborech podle rozličných ekonomických aktivit na podkladě společného zájmu, přesto všechno jsou především a zejména státem. Stát však není ani počet, ani součet jednotlivců vytvářejících většinu národa. V tom je fašismus odlišný od demokracie, která staví národ na úroveň součtu co největšího počtu jednotlivců, čímž ho ponižuje na onu úroveň. Přesto je fašismus tou nejčistší formou demokracie a to zejména, když je národ vytvořen tak jak má být, tedy na základě kvalitativním, nikoliv kvantitativním, což znamená, že je výrazem nejsilnějšího nejmorálnějšího a nejcelistvějšího a nejpravdivějšího ideálu, jenž se ztělesnil v lidu prostřednictvím vědomí a vůle malé skupiny, nebo dokonce i jedince a jenž se pokouší proniknout do vědomí a vůle celého národa. Všech, kteří na základě lidské přirozenosti, či historie vytváří etnický národ a zároveň sledují stejnou vývojovou a duchovní linii směřující ke jedinému vědomí a jediné vůli. V žádném případě se nejedná o rasu, nebo o nějakou zeměpisně ohraničenou oblast, ale o seskupení, jež historicky přežívá, množství sjednocené v ideálu, který lze nazvat vůlí k existenci a síle, ideálu, který jsme pojmenovali vědomí sebe sama, osobnost."

Benito Musolini, La doctrine du fascisme, str.15-18

 

O kapitalismu se vůdce italského fašismu v jednom ve svém projevů z roku 1933 vyjádřil v tomto duchu:

"...... Začíná éra kartelů, syndikátů, konsorcií a trustů.......... Můžeme říct, že v Evropě a v Americe se tyto síly tak charakteristické pro kapitalismus rozvinuly ve všech sférách ekonomického života společnosti. Co to však způsobilo? Konec svobodné konkurence. Zúžilo se cenové rozpětí, kapitalistické podniky zjistily, že je mnohem výhodnější se domluvit, spolčit, nebo přímo sjednotit za účelem rozdělení trhu a zisku než proti sobě bojovat. Zákon nabídky a poptávky přestal být dogmatem, neboť kartely a trusty na nabídku i poptávku mohou působit. Celá ta trustová a sjednocená kapitalistická ekonomika se nakonec obrací na stát, aby ho požádala o celní ochranu. Svobodný trh, jenž je vlastně jen rozšířením liberální ekonomické doktríny, byl utlučen k smrti.

....................Přišla válka. Kapitalistické podniky se po válce a v jejím důsledku propadají do inflace...... Dimenze podniků přesahují lidské možnosti, v minulosti duch ovládal hmotu, dnes je to hmota, kdo ohýbá a ujařmuje ducha................Superkapitalismus se dostal do fáze, ve které čerpá inspiraci a ospravedlnění z jediné utopie, z utopie nekonečného konzumu. Jeho ideálem bude standardizovat lidský rod od kolébky až do hrobu. Superkapitalismus by chtěl, aby se všichni lidé rodili ve stejné velikosti, což by umožnilo výrobu uniformních kolébek, přál by si, aby děti vyžadovaly stejné hračky, aby lidé byli oblečení do stejné uniformy a všichni četli stejnou knihu, aby se všem líbil stejný film a aby všichni toužili po tom, co bychom mohli nazvat užitkovým automobilem..............

.......Ve kterém momentě přestává být kapitalistický podnik ekonomickým jevem? Přesně v tom, kdy ho jeho velikost přinutí, aby se stal jevem sociálním a kvůli vzniklým potížím se střelhbitě vrhá do náruče státu. V momentě, kdy se rodí a nabývá na stále větší důležitosti tzv. státní intervence......... V dnešní době neexistuje jediná ekonomická doména, ve které by stát nesměl zasáhnout. Jestliže, jedná se jen o čistou hypotézu, bychom chtěli věřit kapitalismu v této jeho poslední fázi, tak nás naše víra dovede ke státnímu kapitalismu, což je vlastně jen převrácený státní socialismus. Jejím výsledkem bude tak, či onak zbyrokratizování národní ekonomiky. A v tom všem se odráží krize kapitalistického systému viděno prizmatem univerzálního významu."

Benito Mussolini, L´état corporatif (Korporativní stát), Vallecchi editeur Florence, 1938, str. 15-22

 

Nyní se konečně dostaneme k tomu, abychom se pokusili najít a pochopit podstatu korporativismu.

 

"Korporativismus je za prvé obranou profesních zájmů určité kategorie pracujících a za druhé jde o ekonomicko-sociální doktrínu, jež vychvaluje vznik profesních korporativních institucí zastoupených ve veřejné moci."

Le Petit Larousse, Édition entiérement nouvelle, 1999, str.264

 

Veřejná moc je taková moc, která autoritativně přímo, nebo zprostředkovaně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Orgány veřejné moci jsou tedy jednak příslušné státní orgány, orgány samosprávy, jakož i všechny orgány, jimž byla svěřena možnost svrchu uvedeným způsobem činit rozhodnutí. No a korporatismus je politický systém, jenž umožňuje určitým silným skupinám použít ekonomickou, sociální a politickou moc za účelem prosazení jejich zájmů na úkor většiny a proti většinovému veřejnému zájmu, dovoluje jim, aby se podíleli na legislativní činnosti. Korporatismus se tak staví do přímé opozice proti parlamentní demokracii, jak jsme ji znali v dobách před komunistickou totalitou, jež se k nám po tzv. sametové revoluci v roce 1989 opět navrátila. V parlamentním systému přímé a nepřímé demokracie lid rozhoduje buď pomocí jím zvolených zástupců ve dvou komorách Parlamentu, které mají ve svých rukou zákonodárnou moc, nebo referendem. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Korporatismus umožňuje, aby se na legislativní činnosti, tedy na tvorbě práva, podílely i jiné subjekty, než ty, které vzešly z demokratických voleb, čímž systém parlamentní demokracie značně ředí a narušuje jeho samotnou podstatu. To, že se na tvorbě práva podílejí lidem nevolení zástupci odborového hnutí a kapitálu v rámci nějakého nově vytvořeného státního orgánu společně se zástupci vlády, nebo různé nátlakové skupiny, či neziskové organizace ze sféry tzv. občanské společnosti (současný neokorporatismus) není určující, naopak skutečnost, že se výše jmenované ekonomicko-nepolitické subjekty snaží obcházet demokratickou formu legislativního procesu, je pro pochopení celé problematiky naprosto zásadní.

 

 

"Je naprosto pochopitelné, že Národní rada korporací ve všem nahradí současnou Poslaneckou sněmovnu, neboť se jedná již z titulu o anachronický úřad, o instituci, jež je cizí naší fašistické mentalitě a naší vášni. Sněmovna vzešla ze světa, který jsme zničili, ze světa plurality politických stran, často a ochotně útočí na lidskou píli. Poslanecká sněmovna ztratila svůj smysl ode dne, kdy jsme zrušili stranickou pluralitu."

Benito Mussolini, L´Etat Corporatif , str. 32

 

1.3 Právní úprava korporací

 

V dubnu roku 1927 vydala Velká fašistická rada (nejvyšší státní orgán) základní dokument, jenž popsal ekonomickou podobu režimu a zároveň obsahoval program sociální politiky fašistického státu, Carta del Lavoro (chartu práce). Charta práce upřesnila, za jakých podmínek bude ustanovena výplata, přičemž práce v noci měla být placena lépe, dočteme se v ní o pracovních přestávkách, o nároku na placenou dovolenou, o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců respektovat státní a církevní svátky, o finančním odškodnění zaměstnance, pokud je s ním bez vlastního zavinění rozvázán pracovní poměr a podobně. V oblasti prevence se zavázala zlepšit pojištění pro případy pracovních úrazů, vypracovat mateřské pojištění, vytvořit pojištění proti nemocem z povolání a tuberkulóze, zvýhodnit podporu v nezaměstnanosti a konečně vytvořit pojištění pro mladé zaměstnance, jež by jim dovolilo disponovat s určitým peněžním obnosem v případě svatby, nebo v momentě, kdy by se rozhodli pracovat na vlastním kontě. Zaměstnanci však měli mít nejenom práva, ale též nejrůznější povinnosti, na jejichž porušování charta pamatovala systémem finančních a jiných trestů.

V roce 1934 přišla Velká rada se Zákonem o tvorbě a funkcích korporací, na jehož základě vzniklo podle nejrůznějších ekonomických sektorů 22 korporací. Vrcholným orgánem každé korporace se stala Korporativní rada, ve které byli zastoupeni jak představitelé státu, tedy fašistické strany, tak představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů. Všech 22 korporativních rad se sdružilo v Národní radě korporací, která se stala legislativním orgánem s cílem nahradit parlament. Jednotlivé korporace byly vytvořeny na tomto principu:

 

"Korporace obilnin (členem Korporativní rady je prezident a 36 členů)

3 zástupci Národní fašistické strany

7 zástupců zaměstnavatelů a 7 zástupců zaměstnanců z oblasti produkce obilnin

1 zástupce zaměstnavatelů a 1 zástupce zaměstnanců z oblasti mlácení obilnin

3 zástupci zaměstnavatelů a 3 zástupci zaměstnanců z mlynářského průmyslu, rýže, cukrářství a těstovin

1 zástupce zaměstnavatelů a 1 zástupce zaměstnanců z pekárenského průmyslu

3 zástupci zaměstnavatelů a 3 zástupci zaměstnanců z oblasti obchodu s obilninami, či jinými výše uvedenými produkty

1 zástupce spotřebních družstev

1 zástupce zemědělských techniků vykonávajících profesi ve vlastní režii

1 zástupce řemeslníků

Mezi zástupci zaměstnavatelů jsou tři ředitelé podniků ze sféry zemědělství, průmyslu a obchodu."

Benito Mussolini, L´etat corporatif, str. 254-255

 

Volby do Národní rady korporací probíhaly tak, že Velká rada vytvořila jednotnou listinu 400 kandidátů, kterou mohl volič ve volbách buď celou přijmout, nebo odmítnout. Na kandidátce figurovali jak nejrůznější zástupci ekonomického, politického, sportovního a kulturního života země, tak i členové různých asociací, dnes by se asi dalo napsat NGO.

 

1.4 Projevy korporativismu v ČR

 

V ČR je korporatismus zastoupen například institucí tripartity, jež vznikla v devadesátých letech na popud ČSSD a která sdružuje zástupce vlády, odborů a zaměstnavatelů. Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, tzv. tripartita, je orgánem kolektivního vyjednávání vlády, odborů a zaměstnavatelů. Jeho cílem je dosažení politické shody v zásadních hospodářských a sociálních opatřeních, která přijímá vláda. Výsledkem jednání jsou doporučení vládě. Složení Rady: 7 zástupců vlády, 7 zástupců odborů a 7 zástupců zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Předsedou Rady je ministr práce a sociálních věcí. Na podobném modelu byla u nás vytvořena i zdravotnická tripartita. Další z projevů tzv. neokorporatismu můžeme najít ve volebním programu Strany zelených:

 

"Občanská společnost – například referenda a neziskové organizace

Stále se setkáváme se snahou omezit práva občanů u věcí, které se jich týkají. Vidíme urputnou snahu zabránit naplnění ústavy a neumožnit existenci institutu celostátního (obecného) referenda. Místní referenda jsou často neplatná kvůli nutné vysoké účasti voličů. Navrhovatelé nových zákonů se pokoušejí omezovat účast zainteresované veřejnosti v rozhodovacích řízeních. Projevilo se to například při přijímání zákona o ochraně přírody a krajiny, atomového zákona a správního řádu. Občanské aktivity a účast veřejnosti ve správním či politickém rozhodování jsou v těchto situacích protiváhou formalizujících sil. Strana zelených se staví proti omezování občanských práv v zákonech, upravujících ochranu životního prostředí.

Strana zelených bude proto prosazovat co nejširší podporu nestátních neziskových organizací – zájmových sdružení, spolků, občanských iniciativ, nadací a veřejně prospěšných organizací, jako významného demokratického pilíře společnosti. V co nejkratší době chceme prosadit zákon o veřejné prospěšnosti, který by určil, co je veřejně prospěšná činnost a jakým způsobem budou patřičné organizace podporovány – například nižším nebo žádným zdaněním."

Program Strany zelených "Kvalita života" pro volby do Poslanecké sněmovny 2006, část 4.2

 

Tzv. občanská společnost je jeden z dalších způsobů, jenž umožňuje obejít systém parlamentní demokracie a podrobněji se o ní a o neokorporatismu dnešní doby rozepíši v jedné z dalších částí tohoto seriálu. Zelení se mimo systém zastupitelské demokracie snaží prosazovat i svou stranickou politiku za přispění ideově spřízněných NGO, tedy nevládních neziskových organizací. Jdou ještě dále, neboť nikým nevolení úředníci Ministerstva životního prostředí společně se zástupci NGO právně zavazují ČR ke konání, které může mít škodlivý vliv na fungování ekonomiky našeho státu. To vše bez předcházející konzultace s předsedou vlády, koaličními partnery, ministrem zahraničních věcí, či prezidentem. Nechtěl bych tím nastavit jakési pomyslné rovnítko mezi Italskou fašistickou stranou a Stranou zelených, pouze bych rád poukázal na určité shodné ideologické a taktické prvky, které oba dva myšlenkové směry staví do rozporu se systémem parlamentní demokracie.

Ke korporatismu se u nás oficiálně hlásilo "ultrapravicové" hnutí Národní korporativismus a je jím částečně ovlivněn i národně-socialistický "ultrapravicový" Národní odpor. Pojem ultrapravicový jsem dal do závorek, neboť na základě výše uvedených argumentů je snad vidět, že obě dvě organizace toho mají se skutečnou pravicí, což znamená s myšlenkovým proudem, jenž obhajuje svobodu individua a tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, velice málo společného. Jejich označení za ultrapravici je podle mne naprosto scestné, stejně jako by bylo zcela zavádějící jejich označení za ultralevici. Ideologie třetí cesty mají určité společné znaky jak s pravicí, tak s levicí, ale jejich cílem bylo, je a bude najít ekonomicko-politický systém mezi kapitalismem a marxistickým socialismem, jakési sociálně-tržní hospodářství, jejich příznivci se nepovažují ani za pravici, ani za levici, neboť toto tradiční dělení politického spektra je podle nich překonáno.

V další části pojednání o ideologiích třetí cesty se budu věnovat německému národnímu socialismu a možná i krátkému období Dollfussovy klerikální fašistické diktatury v Rakousku, která byla posléze anšlusem Rakouska nahrazena diktaturou národně-socialistickou.

 

 

Seznam použitých zdrojů:

 

knihy:

Entretiens avec Mussolini, Emil.Ludwig, Albin Michel-1932

La doctrine du fascisme, Benito Mussolini, Vallechi editore Firenze-1937

L´etat corporatif, Benio Mussolini, Vallecchi editeur Florence-1938

Le corporatisme fasciste, C.Valenziani, Editions de la nouvelle revue critique-1935

 

Odkazy na internetu, pouze stránky, které nepropagují fašismus a nacismus:

 

fašistická doktrína:

http://www.piralli.it/dottrina.htm

http://wings.buffalo.edu/litgloss/mussolini/text.shtml

http://www.constitution.org/tyr/mussolini.htm

 

volební program Fasci Italiani di Combattinento  (je to schované ve čtrtém odkazu úplně dole):

http://it.wikisource.org/wiki/Manifesto_dei_Fasci_italiani_di_combattimento,_pubblicato_su_%22Il_Popolo_d%27Italia%22_del_6_giugno_1919

 

Mussolini, le fascisme italien et ses fantomes:

http://www.er.uqam.ca/nobel/politis/IMG/pdf/42130602.pdf

 

volební program Strany zelených:

http://www.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program/

 

institut tripartity v ČR:

http://www.cmkos.cz/o-nas/vnejsi-pusobeni/tripartita