Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Onehdy jsem se přehraboval diskotékou a po dlouhé době jsem se zastavil v koutě s alternativní tvorbou. Vytáhl jsem si několik cd a nasadil jsem si sluchátka. Jasné, ne? Nepřeji si, aby mě žena v návalu nervní deprese propíchla řeznickým nožem, že. No a pak jsem se virtuálně vrátil o pár let zpět do doby, kdy mi patrně těžce jebalo v bedně a podobnou zvukovou kulisu jsem si často pouštěl k meditacím o všeobklopujícím veškerenstvu. Pomyslel jsem si poté, že by možná nebylo na škodu o nich napsat pár slov, a tak nelením a skáču na věc.

Jako, o Aesthetic Meat Front jsem už vám kdysi psal, dnes se budu věnovat starým dobrým Throbbing Gristle. Kapela, jejíž muzikanti se dají považovat za jedny ze zakladatelů industriálního rocku, tvořila někdy na přelomu osmdesátých let. Na dlouhou dobu se pak odmlčela a před několika lety to znovu rozjela. Na netu jsem zjistil, že před několika roky vydali další cd, tak jsem si ho sehnal, vsunul do přehrávače a s potěšením jsem zaznamenal, že jejich sound zůstal stejně dementní, jako kdysi. Co říct k jejich produkci, těžko hledám slova, s něčím podobným se asi běžný člen fanklubu Rybičky 48 nikdy v životě nesetká a ani samotným klukům z kapely podobný kulturní šok nepřeji. Už samotná postava jejich frontmana, kontroverzního Genesis P. Orridge, snad jediného Brita, který byl vyhoštěn z Velké Británie a nařčen ze všeho možného od pedofilie, propagace nacismu, černo-magického sadomasochizmu a já nevím čeho ještě, hovoří za vše. To, že nikdy nezapadal do tradiční představy o spořádaném občanu řadového typu je jasné, a dokonce i skutečnost, že ta stará buzna momentálně vypadá jako "takřka decentní tetina", nic nezmění na jeho temnem opředené minulosti. No, ale raději se rozepíši o jejich tvorbě.

Hudba Throbbing Gristle se skládá ze syrupovitých, či poněkud rychleji plynoucích disharmonických ploch, do kterých skřípe a kvílí patrně poněkud rozladěná kytara podbarvována tu monotónní recitací, tam zpěvem a řevem, dá li se to tak nazvat, již výše uvedeného perfomera, literáta a hudebníka Genesise P. Orridge. Je to patrně jedna z největších pakáren, co jsem zatím slyšel, i když třeba takoví Nurse With Wound také nejsou špatní (o nich ale někdy příště). Poté, co jsem po pár hodinách soustředěného poslechu odložil sluchátka, mi v bedně ještě dlouhou dobu hučelo jak v ocelárnách. Asi už měknu a nevydržím toho tolik, co dříve.

Tuto netradiční marketingovou linii komerčního boje o potencionálního konzumenta Throbbing Gristle poctivě dodržují dodnes a žádné techno se na mě naštěstí z poslední desky nevyvalilo. Myslím si, že vzhledem k tomu, kolik umělců je jimi ovlivněno ( Ministry, Marilyn Manson, Nine Inch Nails,..... ), nebude vůbec přehnané, když je srovnám se Sex Pistols. Jejich role ve vývoji populární hudby je také velmi podstatná. No a tady máte dva hlavní elementy kapely, tedy Cosey Fanni Tutti and Genesis P-Orridge někde na nějaké akci v  USA v roce 1976.

Co se týče desek, vydali jich celkem požehnaně. V odkazech vám nabídnu vám pár ukázek Příjemnou depresi.

http://www.throbbing-gristle.com/