CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

2/ Punkový týden v Klubu 100 – září 1976

2/ Punkový týden v Klubu 100 – září 1976

Porvé se Banshees ocitli na pódiu při pověstném pankáčském festivalu, který začal 21. září 1976 – tohle datum je všem pankáčům známé jako den oficiálního zrodu jejich hudebního hnutí. Steven a Suzie se tenkrát – bylo to v obobí, kdy každý na punkové scéně byl zároveň členem nějaké kapely a nebo jí buď zrovna zakládal, nebo rozkládal – rozhodli, že na pódiu "Klubu 100“ předvedou a „zorchestrují“ anarchistickou kombinaci skladeb "Goldfinger“ a "Twist and Shout“ sestavených na podkladě známé skladby Velvetů "Sister Ray“. Snažili se to zaranžovat tak, že do svého výstupu vtáhli tolik přátel (i nepřátel), kolik jen bylo možné! Pouhý den před plánovaným výstupem se však mohutný punkový orchestr smrskl do "zdravého jádra“ čtyř účastníků: Steven Bailey na vypůjčenou kytaru (nic jiného mu nikdo nepůjčil), na kytaru "hrál“ Marco Pirony (každý si vzal do ruky především to, nač nikdy nehrál), do bicích tloukl "kámoš Johnyho Rottena“ Simon Beverley, později známější jako Sid Vicious, a jako protiletadlová siréna se zůčastnila i Suzie.

Toto vystoupení zákonitě obrostla tvrdá kůra punkové mytologie. Přesto, že tu tehdy soutěžily na jedné scéně takové (pozdější) legendy jako The Clash, Sex Pistols, Damned i Subway Sect je zajímavé, že Banshees si při prvním kontaktu s touto scénou vydobyli označení "efant terrible“. Nejen totiž, že se jejich vystoupení málem zhroutilo, ale málem narušilo průběh celého festivalu. Siouxsie oblečená jako chlap, s krátce ostříhanými a nakupírovanými vlasy, se přizdobyla svastikou na rukávě, což dopálilo Bernieho Rhodese ze silně proletářských Clash a ti vůbec odmítli vylézt na pódium. Siouxsie to jistě nemyslela tak zle, jak se jevilo jiným předpojatým interpretům. Siouxsie na to po letech vzpomíná: "Pohrávat si ze symbolama, který mají takový brutální pozadí bylo asi trochu riskantní. Jenže já mám silně působící a opravdu provokativní obrazy i představy ráda. Vůbec nešlo o politickej význam. Když přišlo hnutí punk, byl to od nás naschvál, hrdá a odvážná arogance – mysleli jste si, táhněte všichni  čertu, jste všichni stejný, jako byli fašouni. Ale časem se ze všeho stala móda a i tahle provokace vyčpěla. Lidi si asi zvyknou na všechno“

"Vypadat dráždivě, to vůbec patřilo k věci. Mít pořádnej dekolt...a tak. Když jsem pak odhalila svoje prsa – a není to právě ten typ, co znáte z Playboye – pobouřilo to novináře právě proto, že to nejsou ty kozy, na který jsou zvyklí z těch svejch oplzlejch fotografií. Proto se jim to nelíbilo a nechtěli to vidět. Lidi jsou v podstatě dost jednoduchý a jednostranný!“

Banshees vylezli na pódium s myšlenkou hrát tak dlouho, jen jak to půjde. Hrát až do padnutí. Otrávit lidi na nejvyšší možnou míru. Nechat se vyhodit jenom násilím. Nechat si házet plechovky na hlavu. Jenže kapela se tenkrát unavila dřív než publikum. Byli v něm samí "kovaní“ punkové. Přání hrát jedno číslo celou noc tedy zůstalo nenaplněno. A tak asi jen 20 minut Banshees zalévali publikum příjemným monotónním randálem, do něhož Siouxsie velice syrově intonovala do anarchisticky zpráskané "Motlitby Páně“

Celé vystoupení, které netrvalo zas tak dlouho, dosáhlo kýženého děsivého účinku. Ještě několik dlouhých let každá gramofonová společnost dávala dobrý pozor, aby se jim ta hrůza, která si  říká The Banshees, nedostala do kanceláře. Za pár let tomu mělo být zcela naopak. Když na ten večer Siouxsie vzpomíná, říká: " Strašná spousta kapel nechce nic víc, než se líbit, získat si publikum, toužej  po tom, aby je lidi hned měli rádi. Chtějí bejt stejný jako jejich publikum, ale to je chyba. Kapela musí před publikem utíkat, bejt pořád vepředu. Kličkovat.“ A Steve Severin dodal: "Hned, jak jsme tenkrát opouštěli pódium, pochopil jsem, že bejt tam, na scéně, je silná droga. Tím, že jsme tam zkolabovali, se z nás vlastně stala kapela. Zrodil nás kolaps.“

Po tomto úvodu Banshees opravdu zkolabovali. Z původního obsazení si každý šel po svých. Vicious šel do "Flowers of Romance“ a potom nahradil Glena Mattlocka v "Sex Pistols". Pironi si zformoval "The Models“ a pak se dal k "Rema Rema“, aby nakonec zkončil u "Adama Anta". V dalších týdnech se tedy zbytky Banshees stahují do tichého soukromí a spomocí Nilse Slevensona (zástupce a  kolegy McLarena) se pokouší konstituovat do nové podoby. Stevensona totiž debakl v "100 Klubu“ inspiroval.

Jak již bylo řečeno, společnosti do široka otevírali svou náruč ostatním kapelám první punkové vlny, Banshees zůstávali věrni své špatné pověsti – zůstávali skandálem. Sama Suzie "Siouxsie“, jako první "efant terrible“první punkové frontové linie, zůstala dlouho ve vědomí novinářů jako ta "groupie z okruhu Sex Pistols“, která i přes stále více punkových tváří probodaných spínacími špendlíky dokázala přitahovat pozornost. V Paříži se Siouxsie objevila oblečená v přilehlém černém korzetu z plastiku se svastikou na paži, nahoře bez a dole v podvazkovém pásu v punčoškách z černé síťoviny. Jeden Arab uražený tím, co na Siouxsie všechno našel, dal se svými znásilněnými pocity mladé punkerce do zubů. Zřejmě nepochopil její krejčovský záměr, kterým se snažila ozřejmit své přesvědčení, že "erotogenní zóny se přeceňují a cecky taky nejsou všecko!“ Ale ani v období očekávání, co se ze zbytků skupiny skandalistů vyklube, se Siouxsie neztratila z očí veřejnosti. Už prvního prosince se spolu se Sexuálními Pistolníky objevila na obrazovce v pořadu "Today“. Byl to pořad, který vyvedl svým průběhem z míry celý národ a jeho autor a průvodce Mr. Bill Grundy byl suspendován. Nic netušící televizní diváci, kteří se chtěli v čase obvyklého anglického čaje lehce pobavit, byli odsouzeni sledovat nejpříšernější pořad svého života. Očití svědkové dodnes referují o tom, jak opilí Sex Pistols drsně, nevrle a mrzutě odpovídali na nemotorné a humpolácké otázky Billa Grundyho, který se je snažil vyprovokovat. Dosud nerozvrácené britské rodiny šokovaně vylítly z křesel, lapaly po dechu a šmátraly po vypínači. Když však Mr. Grundy nakonec zašpásoval na adresu Siouxsie:“ Nedáme si pak někde rande?“ přetekl pohár trpělivosti britských šosáků. Mr. Grundy dostal od šéfů televize dobrou radu, aby si našel jiné zaměstnání a punk se stal prvořadým námětem diskusí po celé Británii. Při pátrání v minulosti Suzane Delionové se chtě nechtě pohybujeme terénem punkové prehistorie dodejme tedy jen, že hned po tomto televizním pořadu napadl kdosy Johnyho Rottena na ulici břitvou a naše hrdinka Siouxsie, která se objevila na titulní straně deníku Dailly Mirror pod titulkem  „pankáčská šokerka“ – přišla o svoji drahocennou podporu v nezaměstnanosti. Instituce Social Security se tímto skandálem dopídila toho, že paní Siouxsová je zpěvačkou a logicky z toho odvodili, že musí mít dost vysoké příjmy. Ve skutečnosti to sní i sjejím sociálním zabezpečením vypadalo dost bledě. Banshees byli ekonomicky i jinak na dně, protože všichni dožívaly již dlouho ze Stevensových úspor nepřesahujících 600 liber. Můžeme se tedy zcela neromanticky domnívat, že v tomto okamžiku Siouxsie a jejím přátelům nezbývalo nic než vytvořit rychle nouzovou pracovní jednotku a zkusit se naučit hrát doopravdy. S takovou pověstí jsou možné jen dvě věci – buď to rychle zabalit, nabo se stát hvězdou....

Zdroj: VOKNO

Pokračování příště...

Připravil: Kilčo

Siouxsie and the Banshees:


7.2.2010   Rubrika: Články   |   Komentářů: 2   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1,3
PUNK 1,3

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - 2/ Punkový týden v Klubu 100 – září 1976

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Sanovak
Sanovak - 7.2.2010 13:27

sakra dobry poctenicko sem zvedavej na dalsismajlik - 5

 
Radovan
Radovan - 7.2.2010 9:51

smajlik - 5 dobře napsáno