CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

Historie skupiny Korol i šut (II)

Historie skupiny Korol i šut (II)Kromě této, existuje úplně jiná historie skupiny, vyprávěná Andrejem Kňazevým.


Nejpravdivější HISTORIE


Když se jednou prohraboval ve starých papírech, narazil Andrej Kňazev na neobvyklou obálku. Celá pomačkaná ležela úplně na dně stolu. Když ji otevřel, objevil Andrej starý manuskript, z jakéhosi důvodu napsaný jeho rukopisem. Sám Kňaz si nepamatuje, že by někdy něco podobného psal. Bylo by velkou chybou neuveřejnit ho, protože na papíře je napsána pravdivá historie skupiny „Koroľ i šut“.


„To bylo ještě v době, kdy všichni lidé byli zajíci a z kosmu padaly zledovatělé hrnky s vynikajícími nápoji. Několik zajíců s vyvalenýma očima se sklonilo nad jedním z těch hrnků, a když rozehřáli ten zmrzlý nápoj, ochutnali ho. „To je přesně to, čím se chci živit!“ zakřičel jeden. „Chci umět ten nápoj připravit,“ dodal druhý. „A já chci být Hrnek!“ pousmál se třetí zajíc. (pozn.: hrnek se řekne rusky goršok, stejně jako přezdívka zpěváka skupiny)


Za několik milionů let měli všichni tito zajíci jeden po druhém to štěstí se znovu narodit jen příroda jim dala jinou podobu. Teď vypadali jako koule, ovál a čtyři hůlky. Vzpomínka na podivný nápoj se uchovala v jejich přetransformovaných rozumech. A tak se začali snažit o uskutečnění svých tajných přání...“ dále je příběh přerušen... na několika listech se nedá přečíst ani jedno písmeno. Ale naštěstí ne všechny listy dokázal čas pokazit – zůstal pár přece jen dost čitelných exemplářů.:

„Kňazev Andrej se objevil na světě jedné únorové noci pod souhvězdím Vodnáře. Celou tu dobu se usmíval. Následně to úplně zapomněl.

Když na nebi zatřepal hřívou strašlivý lev, a když zachytil jeho řev, materializoval se Michail Goršeňov a přesně takový jako ten lev.

Ve stejné době odvíjí osud Alexandra Balunova, který se zmítal mezi dvěma stupni existence. Mohl se stát primátem...

V jedné z dílen jakéhosi polozbořeného závodu vyjela poslední série panenek s černou pletí, ale jedna z nich najednou ožila a víc už nezemřela. Jmenovala se Ščigolev Alexandr.

Dál všichni ti, o nichž je tu řeč, dlouhou dobu lezli, pištěli, počůrávali se, mezitím se učili chodit, mluvit, číst, psát, a též byli přinuceni se vzdělávat, trestat se a nedělat něco, co se jim chtělo udělat, ale to dělat nešlo, jen proto, že to neuspokojovalo ty, kdo kdysi neměl to štěstí okusit ten podivuhodný nápoj. Ale když se všichni setkali, objevila se reálná možnost pro oživení jejich idejí a plánů, které do té doby se už začínaly utvářet. Společná tvorba je spojovala a otevírala jim velké možnosti pro rozvoj kdysi do nich vložené ideje. Vznikl kolektiv, který dostal název „Koroľ i šut“. A vůz se rozjel.

Navíc jaksi poměrně nedávno k nám do zkušebny jako zajíc po kolenech přišel Jaša. Měl velký problém se pohybovat. Všichni říkají, že neumí chodit, protože má slabé nohy, já si to ovšem nemyslím. Jaša má naopak silné nohy! Nechodí jen proto, že jeho nohy jsou ŠPIČATÉ...

Poručik v naší zkušebně začal pěstovat květinky. Rostl mu však jen samý plevel. Znenadání se v něm objevila tenoučká větvička. Nejdřív si všichni mysleli, že je to bambus, ale když povyrostla, byla půvabná, a dokonce dovedla vydávat pískot. Pískavou větvičku pojmenovali Máša. A hned vedle ní vyrostly ze semínka tykve, oplodněného mandelinkou, housle.

Vpředvečer Vánoc někdo vykopal ve sněhu brýle a dal o jejich nálezu zprávu do novin. Vtom se objevil Renegát. Pro to, aby mu byly vráceny brýle, řekl dokonce Ljošovi Bobulovi z „Kukryniksů“ (pozn. jde o Alexeje Goršeňova alias „Bobule“ z rockové skupiny Kukryniksy, bratra zpěváka z Koroľa i šuta): „Promiň, sbohem!“. Nejdřív dovedl hrát jen v brýlích, ale potom kytaru zvládl.

Při pokusech vysvětlit obsah rukopisu A. Kňazeva, dodal k tomu něco i M. Goršeňov:

„Rád vzpomínám na ty staré časy. Běhávali jsme, křičeli, skákali, mávali rukama, topili se v bažinách, rozmlouvali s nebožtíky – bývalo to veselé, ale hlavně zajímavé...“


Tak taková je plně PRAVDIVÁ historie skupiny Koroľ i šut.


korol

 

Rozhovor po koncertě v Jekatěrinburgu:


- Jak se vám líbí naše zasněžené jaro? U vás v Petrohradě už všechno asi roztálo?

AK - V zásadě je naše klima podobný vašemu. Jen sněhu máme samozřejmě míň. Ale množství sraček pod nohama tam i tu úplně odpovídá. Navíc nám udělalo radost to, že sníh v Jekatěrinburgu je žlutý. Dokonce jsme zkoušeli postavit z něj žlutého sněhuláka. Ale pak jsme se na to vykašlali a šli jsme se před koncertem rozparádit... Poslyš, pojmenuj ten svůj článek „Žlutý sněhulák“ a já ti na příští album napíšu píseň „Hymna žlutého sněhuláka“!

- Měli jste dokonce i píseň o hobitech. A co ohledně někoho z vesmíru? Něco o Jediech například...

AK - Ne, to by si lidi mohli začít myslet, že jsme se úplně odtrhli od reality. Ve skutečnosti je Koroľ i šut ta nejrealističtější skupina v Rusku. Zpíváme o kruté pravdě jen v jinotajích.

- Jak se zrodila píseň vašeho hlavního hitu „Rum“ z posledního alba?

AK - Prostě jsem šel jednou po ulici. Už mě nebavilo koukat na alkáče, tak jsem se rozhodl, že jim poradím, aby se dali na ušlechtilejší druh nápojů. Tady se objevila fráze „Dejte lidem rum“. (pozn.: V Rusku není naše podoba běžného rumu tolik rozšířena, takže tohle je odkaz k pití pravého rumu.  )

- Vy jste na tom jak s alkoholem?

AK - Alkohol vždycky vytrhává člověka z těžkých situací. U pirátů to byl rum, v době Velké Vlastenecké války líh, a dnes při turné je to vše, co hoří.

MG - Mimochodem nedávno jsme při natáčení klipu „Rum rozbili celý bar v Německu. Přičemž majitelé podniku nevěděli, že tahle ruská parta tam udělá totální bordel. Pro nás to bylo v pořádku, prostě jsme unikali realitě, jak jsme chtěli. Největší potupa je, že ten klip prakticky běžně nevysílají. Na MuzTV chodí jen ráno a v noci. Na MTV nám vůbec řekli, že to video obsahuje alkoholovou propagandu. A to v době, kdy v klipech jejich milovaných rapperů teče šampaňské proudem.

- Dnes u nás vystupují „Zemfira“ a Griškovec. Nechcete udělat společný večírek?

AK - S Griškovcem bych si rád přiťukl. Ale se Zemfirou? To ses zbláznil. Ta dáma si tě nepustí k tělu. Navíc ale hned po koncertě jedeme do Čeljabinsku. Proto bohužel nemůžeme zapařit.

- A jak si krátíte čas během tour v autobuse?

AK - Největší radost mám z toho, že je tam televize. Cestou do Jekatěrinburgu jsem si koupil pirátské divko „300 - Bitva u Thermopyl“. Kupodivu ani nikdo neusnul, jak se všem ten filmeček zalíbil. Navíc nás baví řezat se všemu jako koně.

- Hrát každý den jedny a ty samé písně je přece nuda. Jak bojujete s rutinou na turné?

MG - Nemáš pravdu, každý koncert je u nás dnem šaška. To akorát na apríl začnou ostatní lidi prostě žít na naší vlně. Ten největší šprým skupiny Koroľ i šut je to, že jsme živí. Tentokrát to po koncertě odnesli nejen punkeři, ale i druhá strana. Tlupa punkerů se narvala do trolejbusu č. 9 a vyrazili: kouřili a pili tam uvnitř, rozhoupávali trolejbus a vyřvávali písničky oblíbené skupiny. Přitom jednu věnovali jedné postarší průvodčí („Padej rychle odsaď. Najdeš tu jen smrt.“) Takže příště bude muset Koroľ i šut nejen samostatně vybrat klub na koncert, ale i osobně doprovodit své fanoušky domů.


(MG – Michail Goršeňov, AK – Andrej Kňazev)


korol



Zdroje:


http://www.newsmusic.ru/news_2_4932.htm

 

http://korol-i-shut.ru/history/

 

http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%BB%D1%8C_%D0%B8_%D0%A8%D1%83%D1%82

Bazarov

Ruská scéna:


23.2.2010   Rubrika: Články   |   Komentářů: 0   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2
jde to 2

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Historie skupiny Korol i šut (II)

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.