CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

Michaels Uncle – HISTORIE + rozhovor - Petr Stanko

Michaels Uncle – BIO + rozhovor - Petr StankoMichaels Uncle – BIO

Kapela vznikla v r. 1987 ve složení (Amrit Sen – zpěv, Petr Stanko – kytara, zpěv, Jarda Stuchlý – bicí a Ivan Klein – basa, Karel Jančák – kytara). V tomto složení natočila svůj první živý koncert vydaný ovšem až v 90 letech. Po odchodu kytaristy Jančáka a baskytaristy Kleina začali v kapele účinkovat Petr Hošek (baskytara) a Jan Johny Jukl (kytara) v tomto složení vznikla i první „studiová nahrávka“ později vydaná pod názvem „Svině“. Nahrávka byla pořízena živě smíchaná na mixážním pultu a nahraná na páskový magnetofon .

Po revoluci v r. 1990 vydává kapela konečně své první regulérní album „The End of Dark Psychedelia“. Při natáčení pomáhal např. i David Koller a na basu hraje opět Ivan Klein. Kapela hraje v kvartetu bez Johnyho Jukla. V té době skupina hodně koncertuje a to i v zahraničí a objede skoro celou západní Evropu. Bohužel, se projevují problémy s drogami a skupina se rozpadá. Někdy, kolem roku 1992 se opět dává dohromady, tentokrát ovšem jen jako trio, kdy zpěv přebírá kytarista Petr Stanko a bubeník Jarda Stuchlý. Po asi ročním hraní přichází nabídka na natočení desky od brněnských Indies a na podzim r.1993 nahrávají v Ostravském studiu Citrón své asi zatím nejlepší album „Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev“. Jako zvukař se zde objevuje Angličan Alex Limburg. Poté co se písně z alba umisťují na předním místě nezávislých hitparád a kapela hraje poslední koncerty, dochází opět k rozpadu a skupina neexistuje dalších deset let.

K obnovení činnosti dojde až v roce 2004 nejprve opět ve triu, ale postupně přichází i zpěvák Amrit Sen a v tomto složení přichází na řadu i další CD, tentokrát záznam z vystoupení k příležitosti 20 let v pražském klubu Futurum. Kapela poté koncertuje a připravuje materiál na nové album. K jeho natáčení dojde na přelomu  roku 2009 a 2010.

Biografie :

Live 87 - Black Point Records 2004

Svině ( 1988 ) Black Point Records 2004

The End of Dark Psychedelia RAT Records 1991

Ale my stále hledáme štěstí , ale nikdo z nás ještě není mrtev

Indies Records 1993

Futurum Groundlive Black Point Records 2007

Return of Dark Psychedelia Indies Scope


Rozhovor - Petr Stanko (Michael´s Uncle):

1. Asi jste to už vysvětlovali v minulosti mnohokrát, ale nyní přeci jen po dlouhé odmlce by to chtělo osvětlit pro nové fanoušky, jaká je geneze názvu Michael´s Uncle (dále jen M.U.)?

Původní název kapely byl Michael´s Uncle. Časem jsme ale přešli k používání českého překladu a vystupovali pod jménem Majklův strýček. Také jsme používali zkratku MO. Ta vznikla tak, že u příležitosti našeho prvního koncertu v klubu architektů U zlatého melounu jeden náš kámoš vyrobil plakáty, ale udělal v nich chybu a nazval nás Michael´s Oncle. To se nám zalíbilo a tak jsme začali používat zkratku MO – což je ostatně i mezinárodní značka jedné známé substance. (v německém překladu to sedí, tak co, že !) Po revoluci jsme definitivně přešli na anglickou verzi a změna jména kapely je vlastně pořád stejná jen v různých jazykových verzích. K tomu mě napadá jedna historka, kdy jsme těsně po revoluci přijeli hrát do nejmenovaného moravského města a tam měli na náměstí obří billboard a na něm se skvělo „Michael´s Uncle bývalý Majklův strýček“ holt ty jazyky.

2. Kapela měla hodně dlouhou pauzu, poslední řadové album v roce 1993 a obnovení činnosti v roce 2004. Věnovali jste se v té pauze jiným hudebním projektům?

V mezidobích mezi MO jsme s Jardou hráli jednu sezónu s Plexis a natočili s nimi jednu desku „Plexis III“ bylo to vykročení trochu jiným směrem a spolupráce netrvala dlouho. Myslím, že ta deska je dobrá, ale přišla ve špatnou chvíli. Pak jsme měli všichni hudebně dlouhou pauzu. S Jardou jsme pak dali dohromady taneční projekt Psychoclub and The Trippers. S ním jsme hráli spíš na menších akcích a nakonec pro nedostatek času projekt skončil. Ivan mezitím hrál třeba s kapelou Tři bečky, ale taky to bylo jen krátce. Z těch vážnějších projektů je to především Jardovo angažmá v Maradona Jazz a v současnosti s Vanessou.

3. Jak bylo těžké najít společnou řeč, po všech těch bouřlivých letech a vratit se na podium v původní sestavě?

Vzhledem k tomu, že i po rozchodu jsme zůstali kámoši a byli stále v kontaktu, tak to vlastně nebyl žádný problém. O společném hraní kluci mluvili stále, ale já se tomu bránil. Přece jen ten rozchod měl nějaký důvod. No nakonec jsem usoudil, že čas nazrál a tak jsme to zkusili. Rozhodně jsme nikdy neuvažovali hrát jinak než v původní sestavě. Tady bych rád připomněl Karla Jančáka, kterého stále považujeme za člena kapely i když teď s námi nehraje.

4. Od obnovení činnosti po nové řadové album uběhlo pět let. Proč až po takové době?

Když jsme se dali znovu dohromady, tak to vlastně mělo být jen jedno účelové hraní na oslavě mých narozenin. Dal jsem tenkrát znovu dohromady i STP. No a po tom koncertě jsme si řekli, že bychom mohli pokračovat. Začínali jsme pochopitelně se starejma věcma, který jsme se museli naučit. To zabralo nějakou dobu. Pak přišel Amrit a museli jsme se znovu učit. No a pak když bylo jasný, že vlastně budeme pokračovat, jsme začali připravovat nový věci. Taky už nemůžeme zkoušet tak často jako zamlada a trvalo to dost dlouho, než jsme připravily písničky na nový album. Ty se musí trochu usadit na koncertech. Vydali jsme tedy alespoň živák „Futurum Grounlive“ kde byly dvě nový pecky a zbytek starší průřezové věci.

6. Název nového alba „Return of Dark Psychedelia“ odkazuje na Váš debut „The End of Dark Psychedelia“, navazuje tedy nové album hudebně či ideově na toto období M.U.?

Myslím, že jsme byli vždycky považovaný za trochu politickou kapelu. Není to úplně přesný, protože v dobách, kdy jsme začínali jsme jen prostě říkali a dělali co jsme chtěli a politiku z toho udělali komouši. Každopádně jsme, ale vždycky trochu reagovali na dobu a události kolem nás. Když jsme točily Konec temné psychedelie, tak tam byla ta návaznost na předchozí desku Svině a konec režimu. Ta další byla zase o našem tehdejším životě ve svobodě.  Pak byla dlouhá pauza a za tu dobu se tady toho dost změnilo. Z původního nadšení, přišlo rozčarování a celkové zhoršení politického ovzduší i ve světě. To všechno vnímáme jako návrat nové totality a na to jsme dost citliví. Je v tom samozřejmě i kus nadsázky, ale ta pointa je myslím zřejmá. A my to vnímáme kontinuálně. Prostě pokračujeme v popisu našeho vidění světa .

7. Jak moc současná tvorba reflektuje vývoj současné hardcorové scény a nakolik je to ohlednutím za již zmiňovaným obdobím na počátku 90. let minulého století?

Řekl bych, že jsme nikdy nebyli jen čistě HC kapela, taky nás označují za punk, underground a kdoví co ještě. Faktem je, že jsme se nikdy úplně nevyhýbali jiným vlivům. Protože jsme spolu dlouho nehráli a každý jme se věnovali trochu jiným žánrům, tak mluvit dneska o HC není úplně přesné. Určitě sledujeme vývoj ale nejen HC, ale myslím že deska mluví sama za sebe . Objevují se tam třeba vlivy taneční scény a i jinejch věcí, ale je to zakomponovaný do toho tvrdýho kabátku, ale současně jsou tam i víc písničky a punkový věci. Myslím, že je to dost pestrá deska a moderní.

8. Hudba na albu je kolektivním dílem celé kapely, vzniká tedy ve zkušebně na základě nějakého „jamovaní“?

Pokud někdo nedonese už hotovou víceméně celou věc, což se občas stane, tak většinou někdo přijde s nějakým nápadem, rifem a podobně a na zkoušce to pak doděláváme. Jamováním jsme udělali nějaký plochy na desce přímo ve studiu. Každopádně ta konečná podoba je víceméně naše společné dílo .

9. Na nahrávce se neobjevují téměř žádní hosté. Ani jste o nich neuvažovali?

Na desce s námi hraje ještě David Kabzan (Rány z těla) na klávesy. Pomáhal nám s různými zvukovými plochami a taky se objevuje v jedné skladbě. Protože, ale na koncertech hrajeme sami, tak jsme chtěli aby to co je na desce se taky dalo zahrát, takže žádné jiné nástroje ani hosty už tam nemáme.

10. Jak bude vypadat Váš současný koncertní program, nakolik se lidé dočkají starých skladeb?

Na koncertech budeme hrát všechno možný. Vždycky připravuji pořadí podle toho, kde hrajeme a jak dlouho a taky podle toho jaký je publikum. Dneska už jsme schopný hrát přes hodinu a půl, takže je z čeho vybírat. Určitě budeme mít snahu hrát hlavně nový věci, ale taky si rádi zahrajeme starý pecky. Stejně vždycky šlo hlavně o to, aby byl nářez a lidi šíleli a o to nám jde.


23.2.2010   Rubrika: Články   |   Komentářů: 0   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1,5
jde to 1,5
 

Diskuse ke článku - Michaels Uncle – HISTORIE + rozhovor - Petr Stanko

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.