Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Kšeftují s valutami a bony před tuzexy, na hotelových recepcích a v restauracích, šmelí s pašovaným zbožím.Veksláci.Vydělávají načerno desetitisíce a mnozí už nevědí, jak je utratit. Je běžný listopadový den roku 1983. Prezident je Gustav Husák, ve výlohách visí agitační nástěnky k Velké říjnové socialistické revoluci a průměrný československý občan si za měsíc vydělá asi dva tisíce korun. Stejnou částku si spousta lidí dokáže vydělat za pár minut. Podle historek lidí, kteří se tehdy vekslem živili, mohl ten den vypadat třeba takhle:

Je dopoledne. Znudění veksláci propíjejí na pražském Václaváku v Alcronu zelené stokoruny. Jeden otočí hlavou k výloze a postěžuje si: "Proč tady furt jezdí auta? Mě to ruší!" Druhý ho z hecu vyzve: "Vsad' se, že tady ted' čtyři hodiny neprojede ani jedno." Plácnou si a vyzyvatel uplatí partu kopáčů, kteří v zápětí překopou Štěpánskou ulici. K nedalekému hotelu Evropa mezitím přijel zájezd studentů University Off Maryland obložený dolary. Hned, jak vkročí do recepce, hbitě je oveksluje pikolík Vít Chaloupka, dnes má žně.. Jenže kolem se mihne provozní ředitel, který na něj rozzlobeně sykne: "Na chodníku je bordel! Padej zametat!" Pikolík může říct: "Počkejte, ještě jsem je všechny nevopucoval," a tak poslušně vyjde s koštětem před hotel a v livreji zametá vajgly. Kolemjdoucí na Václaváku neskrývají nad jeho prací úsměšky, ale on má kasírtašku i kapsy nadité zmuchlanými dolary a tiše se uchechtává: "Jen se mi smějte, pitomci, dyt' já mám ted' po kapsách třicet tisíc!"

A nebylo by nějaký porno?

U budovy Motokovu na Pankráci přešlapuje před Tuzexem desítka veksláků. "Bony? Nějaký bony?" naklánějí se k lidem, kteří chtějí koupit svým dětem žvýkačku s kačerem Donaldem, nebo kindervejce. Vedoucímu Tuzexu nepřekážejí, je rád, že mu tady stepují, má pak větší tržby. Aby tu mohli stát a vydělávat desetitisíce, musí mít v občance razítko, že mají legální práci.Oficiálně dělají topiče, domovníky, nebo jsou v invalidním důchodu. Někteří jedou ve skořápkách, jiní jsou napojeni na diplomaty, kteří ze Západu pašují digitálky, videa a nebo počítače. "Chcete levné rifle? Mustangy, leečka,levisky?" V zemi, kde se šije podle Burdy a katalogu Otto, se na značku nekouká. Hlavně když je to ze Západu. Strach z fízlů veksláci nemají. Před plánovanými zátahy je občas nenápadně varuje některý z esembáků z místního oddělení v Bartákově ulici: "Bacha, dneska jsme museli vyklidit dvě kanceláře městský správě... " Veksláci mu za odměnu rádi "hodí" bony ve výhodnějším kurzu, nebo mu pro něco skočí do Tuzexu. A i když je občas "vejška" sebere, všechno mají posichrované. Vily, chalupy i auta si nechali napsat na rodiče, nikdo jim nic nedokáže, průběh výslechu je pokáždé obdobný. Vyšetřovatel: "Proč stojíte u Tuzexu?" Vekslák: "Podle ústavy si můžu stát kde chci." "Kde jste vzal tolik valut?" "Přišel jsem domů, otevřel jsem schránku a tam se to na mě vysypalo." "Jak je to dlouho?" "Týden." "Kdo vám je dal?" "To vám neřeknu, protože mu budete dělat stejný problémy jako mně." ....vyšetřovatel je bez otázek a musí veksláka pustit na ulici. Ten se vzápětí vrací před Tuzex, kde už čekají další zájemci o bony. Jeden chlapík má ale speciální přání: "Nemáte nějaký pornokazety?" zjišt'uje. Jeden z vexláků si ho vezme bokem a slíbí mu, že porno sežene. Zaběhne do tuzexu, koupí prázdnou videokazetu, na štítek fixou napíše SEX GIRLS PORNO a nechá si od kořena vyplatit patnáct stovek. Až chlápek doma zjistí, že videokazeta je prázdná, stěžovat na VB si nepůjde, stejně jako ti, kteří se v pětaosmdesátém roce nachytali na falešné dolary.

EINZ ZU ZWOELF?

Západoněmecké marky tečou do Českosloveska po trase začínající u hranic. Spřátelení recepční z Busgasthaus Born ve Wernbergu dávají telefonem echo do Prahy, jaké autobusy tu dnes posnídaly.Veksláci obratem autobusům vyjíždějí naproti na Rozvadov, nebo na dálniční odpočívadlo u Stodůlek, busfahreři jsou s nimi už domluvení, nechávají je nastoupit a turisté naučeně nad hlavu zvedají stomarkovky, za které získají české koruny v podstatně výhodnějším kurzu. "Wollen Sie bitte tauschen? Einz zu zwolf?" Bankovky šustí, drc, drc, drc, šlape to nádherně. Někteří veksláci jdou ještě dál, předávají řidičovi sáček s korunami a provizí a valuty si vyzvednou pohodlně večer na hotelu. Řidiči si rádi přivydělají i tím,ž e vekslákům výhodně prodají karton plechovek Coca – Coly. Kartony tvrdých Marlborek si obstaráte přes známé, které máte na ambasádách. Když má Vít Chaloupka v hotelu volno, i on si přilepšuje vekslem. Čeká v Plzni na nádraží na norimberský expres, z jehož okna na něj mává kamarád Michael Jeder, profesor gymnazia v Darmstadtu. Než vlak dorazí do Prahy, Chaloupka studenty opucuje, pobaví je pár vtípky, a když vystupuje na smíchovském nádraží, směje se, protože je "nažvejklej jak hovado", kapsy plné marek, zatímco pražští nádražní veksláci zírají jak zkoprnělí, protože všichni cestující je odmítají zdvořilým:"Nein,danke.Ich habe schon..."

Chaloupka v hotelu Evropa léta jen brigádničil.Uklízel a myl nádobí, chodil na grafickou školu a přitom závodně vzpíral. Pak se ale popral s trenérem, se vzpíráním seknul a etážový barman ho během moskevské olympiády zlanařil: "Pojd' mezi nás, tady si vyděláš." Mladík se vykašlal na vrcholový sport, oblékl se do livreje, naučil se magickou větu "Wollen si bitte tauschen?" a začal ctít hotelové zákony. Základní hotelový zákon zní: recepce žije z vekslu s valutami, číšníci a kuchaři se šabují o maso a tringelta, kavárníci si přivydělávají z dokupů (to se dělá tak: v obchodě nakoupíte alkohol anebo cigarety, prodáte je hostům z hotelovou přirážkou a do účetní knihy napíšete, že se neprodalo nic, bohatnete a při inventuře nic nechybí a ani nic nepřebýva). Slušní číšníci zákon respektují, a když potřebují cizinci vyměnit marky nebo dolary, nasměrují je za recepčními. Ale co když některý číšník začne stahovat kurz stanovený po celém baráku, aby cizinci chodili vekslovat k němu? Ostré varování: "Tady po tu čáru na zemi u těch secesních koberců, tady to je naše, ty hajzle!Běda, jestli budeš vekslovat na našem území!" Když cizinec hodlá flámovat po Praze, nedohodí se mu taxikář s volhou, ale černá drožka. Jako nelegální taxikáři si přividělávají třeba vysoškoláci z lepších rodin, kteří dostali od rodičů solidní auto."Čím jezdíš? Fiat Mirafiori? To by šlo. Hele, tady máš jednoho Němčoura, chce odvést do Dejvic..."

 

 

Chleba se škvarky za dvacet franků.

Cizinci mají zájem o šunku a becherovku, to frčí. Největsí artikl je však kaviár, se kterým kšeftují ruské holky z Mimoně a Milovic, které chodí po Praze v šátcích a kopřivových kabátech. Kaviár zabalený do novinového papíru prodávají po třech stovkách.Veksláci ho obratem střelí za tři tisíce, takže čistá ruka 2 700 korun. A protože je podzim, zavítalo do Lucerny tradiční mistrovství Evropy kadeřníků, kam přijel i věhlasný švýcarský frizér Erminio Concari a jeho banda.Vyhlazení frajeři, hermelínové kožichy, prostě liga, bombard'áci! Když táhnou ulicemi, poznáte, že jde Západ. A když přitáhnou nad ránem utahaní z flámu a hotelová kuchyně je dávno zamčená, podnikavý recepční má chleby namazané sádlema škvarky a metrosexuálové to hltají a platí za kus velkorysých deset i dvacet franků. Ani hoteloví veksláci se fízlů nebojí, esembáci z ulice jsou neškodní, uplatíte je tím, že jim dolíváte pivo zdarma. Domluvit se s nima dá vždycky. S provozním ředitelem hotelu je to horší. "Nedělejte to! Dejte si na to šmelení bacha!" cedí občas mezi zuby." A co mám dělat, když za mnou příjdou třeba afgánští politici a chtějí vekslovat?" brání se recepční, "vždyt' socialistický Afghánistán je přítel československého lidu! Já je musím vovekslovat, když to chtějí!" A ředitel si zacpává uši a zbaběle prchá. To, co si v 80. letech dělník u soustruhu v ČKD vydělá za měsíc, vyšmelí vekslák za půl hodiny. Měsíčně si příjde na osmdesát, sto a i třeba sto padesát tisíc korun. Když vekslujete, nestoupnete si do fronty na banány a nekoupíte si kilo, ale jde za zelinářem a koupíte si celou bednu. Zatímco celý národ jezdí v trabantech a embéčkách a nemůže se dočkat až z mladoboleslavské Škodovky vyjede vládními nařízeními slibovaný favorit, veksláci střídají ojeté Fiaty uno, Fordy Mustang, Sierra a Eskort a zánovní Mercedesy a Chryslery. Když na to příjde, nepohrdnou ani škodovkou. V tuzexu ji koupíte za čtyřicet tisíc, má exportní výbavu včetně všelijakých koberečků. "Akorát to topí na hovno," ošívají se. A tak jí za půl roku střelí nějakýmu strejdovi, který na ní čeká v pořadníku v mototechně a klidně dá o pět tisíc dráž.

SPOŘÁDANÉ PROSTITUTKY

Veksláci mají všechno super. I to, co si normální člověk z ulice nedovede představit. Když příjdou policajti na domovní prohlídku, chtějí od všeho vidět účtenky. "A co tohle? Máte k tomu účtenku?" ukáže vyšetřovatel na malou černou krabičku ležící vedle televize. "To patří k televizi. Říká se tomu dálkové ovládání," namítá vekslák." A máte k tomu účet? Nemáte. Zapisuj!" přikáže vyšetřovatel kolegovi. "Pro důvodné podezření, že věc pochází z trestné činnosti, zabavujeme jeden kus kalkulačky značky Sony." Tragikomedie pokračuje."A co tohle? Od toho máte účtenku?" ukáže vyšetřovatel na opráskaný kazet'ák, ze kterého už děti dávno strhly originální nálepku Sanyo. "Nemůžu jí najít." Vyšetřovatel drapne kazet'ák do rukou, chvíli ho zkoumá, načež přikáže: "Dále zabavujeme jeden kazet'ák značky OFF - ON." Jenže peněz z vekslu je pořád víc a víc.Utrácet se dá nejen za elektroniku z Tuzexu, ale i za luxusní oblečení, které na černo prodávají v hotelech Italové a Jugoslávci. Pařit se chodí na botel Racek, do paláce Adria nebo do Roští (diskotéka Rostov, dnes přejmenovaná na Duplex). Kdo má peníze, točí se kolem něj i ženské. Každý pátek se v pražských hotelích ubytovávají holky z celých Čech, manželovi nebo přítelovi namluví, že jedou za kamarádkou, ve skutečnosti si přivydělávají jako prostitutky. Samo sebou se u nich vystřídá i hotelový personál, orální sex za padesát, soulož za stovku. Když máš chut' na sex přes den, stačí říct dole hluchoněmýmu Tondovi, co pase holky dole na Václaváku. Veksláci nad ránem míchají vodku se šampaňským a kouří jen červené Marlborky, které si z hecu připalují zelenými bankovkami, se kterými hrají hru sudá - lichá a vymýšlejí bláznivé sázky, třeba kdo nejdřív vypije láhev skotské whisky a dojede jako první do Karlových Varů a zase zpátky. Spousta lidí tyhle hry nepřežije, zrovna jako jeden slavný vekslák, co oslavoval osmý vydělaný milion a pak se zabil u Bulovky. Začíná další sychravé listopadové ráno roku 1983, před pražskými Tuzexy přešlapují první veksláci a v televizních zprávách šedivý hlasatel recituje zprávu ČTK, že v Uherském Hradišti otevřeli nové autobusové nádraží díky sdruženému závazku uzavřenému na počest Velké říjnové socialistické revoluce.