CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

Reakce kapely Tupak Amaru na recenzi desky

Reakce kapely Tupak Amaru na recenzi desky

Recenzi LP, na kterou kapela reaguje najdete tady

mrtvola ©

 

 

Nejprve dvě úvodní poznámky: V diskuzi k recenzi  (http://www.punk.cz/index.asp?menu=3&record=10969) jeden z diskutujících psal, že si není jistý, zda Danek bude rád, že je naše deska na těchto stránkách. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že rádi jsme. Nemyslím si, že bychom se nějakým způsobem vymezovali od takovýchto stránek. Jediné místo, kde bych nechtěla mít recenzi, jsou snad nějaké náckovské/vlastenecké a podobné stránky a potom snad na stránkách politických stran. Ale jinak si myslím, že skutečně nebrojíme proti našemu publikování na jakýchkoliv stránkách.

No a za druhé – to je vlastně poděkování. Jsem moc ráda za recenzi tohoto typu. Většinou se recenzenti zaměřují jen na hudbu a texty jsou povětšinou nechávány stranou a tak se také možná diskuze smrskává jen na „plkání o hudbě“ (což rozhodně není špatně, ale je fajn setkat se s poněkud jiným typem). Navíc skutečně berem vážně onu větu, že bychom rádi diskutovali i o našich textech a to skutečně nejen s těmi, kteří souhlasí, ostatně pochválit se za to, jak mám dobré názory a jak je umím parádně vyjádřit, umím i sama. Pochvala potěší, to je samozřejmé, kritika dokáže nakopnout a přivést k zamyšlení a to je taky moc fajn. Takže jednoduše díky.

Každopádně cítím potřebu se k některým věcem vyjádřit a „rozvést tak diskuzi“.

„První věc, která mne opravdu překvapila, je skutečnost, že ideový vývoj kapely je patrně značně ovlivněn životem a dílem Henry Davida Thoreau, jenž byl sice všechno možné, ale hlavně nebyl anarchistou.“ Ne, není. Neřekla bych, že se dá říct, kdo nás nejvíc myšlenkově ovlivnil, co se teoretické stránky věci týče. Prostě to byla jedna z knih, kterou Dan v poslední době před vydáním desky četl a která ho myšlenkově hodně zaujala. Na textovky jsme pravidelně dávali různé takovéto „úryvky“ a tak samo by mohl někdo, kdo je má doma schované, tvrdit, že jsme ovlivněni Malým princem, který ostatně taky není anarchistou a ani jeho autor jim nebyl. Jen prostě ta knížka obsahuje spousty podnětných myšlenek. Takže ne, takhle jednoduché to není :-D. Co se týče obsahu knihy, je to už vlastně uvedeno výše. Skutečně se ve volném čase nezaobíráme jen anarchistickou literaturou, spousty myšlenek najdeš ve spoustě „neanarchistických“ knih. Takže nešlo o poukázání na nějaký myšlenkový kontext, ze kterého vycházíme. V podstatě i z toho důvodu, že nám přeci jenom už není 16 a nějakým způsobem se neustále vyvíjíme a tím se vyvíjí také naše myšlenky a náhled na různé záležitosti. No a k autorově nezdařilému pokusu o žití v přírodě. Knihu napsal na základě určitých skutečností kterým věřil anebo možná chtěl věřit. V praxi si vyzkoušel, že pro člověka, který celý život vyrůstá mezi paneláky, není „návrat na stromy“ zrovna jednoduchý. No dobrá. Rousseau psal o výchově dětí a sám je měl všechny v sirotčinci, atd. Lidé často narážejí na nesoulad přání a skutečnosti. Ale myslím, že to nic neubírá na kvalitě knihy, kterou napsal. Je jasné, že na každé dílo se do určité míry musíme dívat kriticky, zvláště jedná-li se o dílo reflektující nějakou skutečnost, ideální stav, apod.

„(…)Měl sice štěstí, že proti němu stál civilizovaný britský gentleman a tradiční liberál, ne nějaká banda komunistických, či nacistických hrdlořezů, ale to nic nemění na skutečnosti (…)“ Tohle si troufám tvrdit, že je maximální měrou zjednodušující tvrzení, které prostě vynechává celou řadu historických skutečností nebo je jednoduše potlačuje do pozadí. Onen tebou zmíněný civilizovaný britský gentleman a tradiční liberál je také tradičním otrokářem a kolonizátorem, minimálně ještě ve značné míře v době, o které se zmiňuješ. Díky tomuto liberálnímu, civilizovanému gentlemanovi bylo vyhubeno mnoho indiánských kmenů a miliony Afričanů prožili své životy v otroctví, jelikož tímto historickým klasikem nebyli považováni za tvory z duší, apod. A kolonialismus není záležitostí dávných staletí. Je sice pravda, že oficiálně odsoudila katolická církev otrokářství v 15. století, avšak na stavu společnosti to mnohé nezměnilo. V Americe bylo zrušeno až v roce 1865. No, to jen takový malý vstup. Ostatně Němci také nebyli národem „buranů a nevzdělanců“ a přeci právě tam vznikl nacismus. Důvodů naplno propuknuvší nenávisti vůči skupině obyvatelstva v takové míře bylo mnoho a rozhodně by to zabralo více stránek a asi není ani nutné to tady nějak zvlášť rozebírat, ale vřele doporučuji třeba Baumana a jeho „Modernitu a holocaust“.

Pravdu máš v tom, že si myslím, že není možné měnit společnost, pokud nezměníš sám sebe. Je to o jakési každodennosti, o tom, že pokud budu jen nosit hesla na tričku a vykřikovat je v ten správný čas na správném místě, k ničemu moc trvalému to nepovede. S tím ostatně souvisí oni NS blackmetalisti. Myslím, že má pramálo společného z jejich změnou „pozice“to, zda se setkali s námi či ne. Skutečně si nehrajeme na nějaké mesiáše. Fakt, že to byli naši kamarádi, je docela jasný. Orlová má něco kolem 30 000 obyvatel, což není mnoho a většina „undergroundových/subkulturních“ aktivit se soustřeďuje již roky do těch samých míst. Je téměř nemožné se alespoň nepotkat. Navíc všechny koncerty ve městě se odehrávají jen v jednom klubu. Možná bohužel, těžko říct. Někteří jedinci si najdou svou cestu životem brzo a mění ji jen mírně. Jiní prostě vystřídají všechny možné pozice a masky, jedná se u nich často spíše jen o jakousi „revoltu dospívajících“. Takže jednoho dne jsou „teknaři“, potom „anarchisti“, potom „satanisti“, potom „náckové“ a ve 20 zjistí, že už je to nebaví a postaví se mimo jakoukoliv subkulturu. Ostatně to je taky většinou situace mnohých těchto „našich bývalých kamarádů“. Je fakt, že u některých tě to překvapí, jelikož ze dne na den se s tebou přestanou bavit bez slova vysvětlení a to ještě včera jste byli pomalu jedna ruka. Těžko říct, co přesně se těmhle lidem honí hlavou, ale rozhodně si „nekladu za vinu, že se mi je nepodařilo přesvědčit o té správné cestě.“ V postatě je to jejich volba, i když si o ní myslím své. A netajím se tím, co si o ní myslím. Ale většina z nich už je dneska „vzornými členy společnosti“, kteří se prostě vyřádili a jdou dál. Důvodů, proč se tak děje a proč se většina revoltujících mladých v určitém věku „uklidní, zařadí a zmoudří“ je jistě mnoho a opět by to chtělo širší místo pro debatu.

Říkáš, že nepodáváme informace o tom, jak by ta vnitřní změna měla vypadat. Nepodáváme ji právě proto, že nejsem žádní „kněží“ ani „mudrci“ ani „ti, co znají pravou cestu“. I my hledáme a klademe si otázky a hledáme na ně odpovědi. Je to stálý proces. Měl by to být hlavně každodenní život, který jedinec žije v souladu se sebou samým, kdy není veden tím, co chce společnost, aby udělal, ale tím, co chce udělat sám. Je jasné, že do jisté míry bude i osobní rozhodnutí ovlivněno prostředím, ve kterém se jedinec nachází a celkovým kulturním/společenským kontextem. Ale člověk by se měl naučit o věcech kolem sebe přemýšlet, analyzovat a ptát se, zda je to skutečně nutné a potřebné a pokud ano, tak pro koho. Je jasné, že každý si vybereme trochu jinou cestou a to i v rámci „protirežimových“ uskupení. Každý jsme jiný a rozhodně by nemělo být cílem vychovat tlupu stejných lidí, to bychom potom dělali to, co se snaží dělat mainstreamová společnost. Takže – my si klademe otázky, které říkáme nahlas, někdy k nim NABÍZÍME dle nás dobrou odpověď, ale vždy je to o osobním rozhodnutí a o modifikaci na své vlastní podmínky. Právě pokud bychom nabízeli rovnou řešení a odpovědi a návody, právě v té chvíli bychom mohli být, a právem, považováni za někoho, kdo se chce stát jakýmsi novým prorokem. A to my nechceme.

„Blanka si v rozhovoru stěžuje na skutečnost, že se u nás vlastně lidé mají docela dobře, že nás krize nezasáhla a lidé jsou více méně spokojeni a kašlou na nějaké protesty, což mi připadá jako hodně ujetý názor od někoho, kdo je úplně odtržen od životní reality. To, že se lidé mají dobře, je přece parádní, ne?“

Já si nestěžuju na skutečnost, že se lidé mají dobře, to je ostatně snad cílem každého – aby se lidé měli dobře. A každý si to také představuje jinak. No, odtržená od životní reality asi moc nejsem, jelikož se v ní nacházím a skutečně nepatřím k těm, co by seděli doma živeni rodinou či nenáviděným státem pomocí dávek sociální podpory ( i když na druhou stranu si nemyslím, že je až tak špatné vzít si to, co dávám, respektive, pokud já odvádím daně a různé formy dalšího odvodu, o kterých nevím, kam plynou (to se týče především daní), nevidím jediný důvod, proč si někdy nevzít aspoň část z toho zpátky) a četli moudré knihy a psali moudré traktáty. Problémem není to, že se lidé mají dobře, ale spíše to, co za to dobré považují a že často kvůli tomu nejsou ochotní vidět to horší. Ostatně o tom docela dobře vypovídá monolog paní manželky bratra hlavního hrdiny knihy É. Zoly „Břicho Paříže“. Ta se právě snaží svému muži vysvětlit, že jakákoliv nespokojenost s vládou, i kdyby byla sebenespravedlivější a krutější je zbytečná, pokud jsou oni sami a jejich obchod v bezpečí. Ve zkratce, je jedno jaký panuje režim a zda někoho perzekuuje, pokud já jsem z obliga. To se historicky ukázalo jako dosti nebezpečný názor, ostatně své by o tom mohli mluvit pamětníci 2. světové války, ale také ti, kteří žili v komunistickém režimu. I zde spousta lidí v roce 1989 nechápala, proč by se měl režim měnit, když jídlo a práce je. A to je právě to, co považuju za problém. Ne to, že jsou lidé spokojení, ale to, že díky tomu nevidí za roh. I dnes pro řadu platí, že by neměli zbytečně vystrkovat hlavu z davu a vždy se čeká na někoho, kdo to udělá za ně a za koho se budou moci schovat. Navíc to, že se máme dobře, je často právě na úkor tobě zmiňovaných zemí, které to tak nemají. Jelikož to oni nám v často katastrofálních podmínkách barví a šijou oblečení, za které dostanou mizernou mzdu, zatímco majitel firmy je prodá v Evropě za nemalé částky (např. firmy jako Niké, apod.) a produkují spousty dalších výrobků (například úžasné úsporné žárovky (ironie)). Ostatně právě proto se řada firem neustále posouvá dál na východ. Ne proto, aby tam zkvalitnily podmínky života obyvatel, ale protože místní lidé jsou na tom tak, že přijmou jakoukoliv práci a nepožadují žádné jistoty ani zdravé pracovní prostředí. A právě o tom většina lidí nechce příliš přemýšlet. Protože to prostě „bolí“. Nechtějí vidět to, že se máme tak dobře třeba proto, že prodáváme zbraně do zemí, kde zbraně jsou to poslední, co tamní lidé potřebují. Ale my z toho máme zisk a přemýšlet už nad tím dál nechceme, hlavně když je trh plný. Nechceme vidět, že je zde kolem spousta lidí, kteří si ne sáhnou ani na to, co považujeme my za standart (a nemluvím teď skutečně o těch, kteří nechtějí chodit do práce, i spousta těch, kteří tam chodí a mají třeba jen jedno, dvě děti, si toho někdy mnoho dovolit nemůže). Jde spíš o „postesk“ nad tím, že se často díky plnému talíři a nejnovějšímu trendy tričku nezajímáme o pozadí věcí.


23.8.2011   Rubrika: Články   |   Komentářů: 3   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2,9
normálka 2,9
 

Diskuse ke článku - Reakce kapely Tupak Amaru na recenzi desky

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Sanovak
Sanovak - 24.8.2011 23:10

Někteří jedinci si najdou svou cestu životem brzo a mění ji jen mírně. Jiní prostě vystřídají všechny možné pozice a masky, jedná se u nich často spíše jen o jakousi „revoltu dospívajících“. Takže jednoho dne jsou „teknaři“, potom „anarchisti“, potom „satanisti“, potom „náckové“ a ve 20 zjistí, že už je to nebaví a postaví se mimo jakoukoliv subkulturu.

Takovejch kretenu sem zazil...

 
Lord.Alex
Lord.Alex - 24.8.2011 14:15

Já jen k tomu poslednímu odstavci, že co vlastně po těch lidech lidi jako vy chcete?:=) Aby ppřemýšleli dobrý no, hezká fráze, ale jinak? nerozumim těmhle stížnostem pořád na to jak jsou lidi "ovce" a bla bla...Jen prostě žijou tak, aby byli v klidu a uživili se, neni na tom nic špatnýho myslim.

 
Banjo
Banjo - 24.8.2011 7:12

Já tedy nevím, ale některá tvrzení ze článku mi připadají značně zjednodušující.
Například u nás v Čechách bylo otrokářství oficiálně zrušeno právě proto, že kníže Václav bral církevní nauku vážně. A nebylo to v 15. století, ale na začátku 9 století. Vy zřejmě míníte nějaký oficiální papežský list (v tom zase nejsem až tak informovaný). Ostatně celkové vyznění křesťanství ke zrušení otroctví víceméně vybízí, byť tam jde spíš o "revoluci" uvnitř každého člověka, který to vezme vážně, než o společenský převrat. V ten to přejde až tehdy, kdy so většina vlivných řekne - myslíme si, že je to špatně a že se bez toho obejdeme. V tomhle posledním je to spíš moje psychologická úvaha než nějaký exaktní fakt.
A Britové v Gándhího době zajisté byli kolonialisty, ale nikoliv otrokáři. Na druhou stranu je jasné, že svoji civilizaci měli za nadřazenou. Jenomže to dělá přinejmenším podvědomě skoro každá civilizace. Z dnešního pohledu se nechovali korektně, ale jejich kolonie se těšily zpravidla lepšímu zacházení, než kolonie španělské, portugalské nebo francouzské.