Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Bostonská punkrocková legenda se vrátila po necelých čtyřech letech zpět do Prahy a stálo to za to! Na rozdíl od roku 2008, kdy předkapelu tvořili Radio Dead Ones, letos padla volba na domácí Gangnails a ti svou roli zvládli na výbornou. Počas jejich setu se do sálu trousilo největší množství lidí, což mělo za následek asi největší frontu na šatnu,co jsem kdy stál…

Úzká chodba, kde se tísnili ti,co čekali na odložení svršků, ti co čekali na pivko a ti co dodržovali zákaz kouření uvnitř sálu ani jinou možnost nedávala…

Na druhou stranu, byl zde vzduch. Ten totiž citelně chyběl v sále a během koncertu vše gradovalo na sotva únosnou mez. I když na lázeň v Roxy v roce 2008 to ještě zdaleka nemělo.

Hlavní hvězdy večera nastoupily na podium po krátké pauze, vyvolávány mocným skandovánim několikasethlavého davu. Intro a úvodní vypalovačka „Hang Em High“ z nejnovější desky spolehlivě rozjela celej klub a nasazenou laťku bostonští patrioti nesnížili celej koncert. Kapela se nezaobírala přílišnou komunikací mezi písničkami a sypala jednu pecku za druhou. Naopak během hraní muzikanti působili živě a bylo znát, že je hraní baví. Zpěvák Al Barr si neustále plácal s fans rukama, vytleskával dav a působil velmi sympatickym dojmem (na rozdíl od minulého koncertu).

Murphys hráli většinu pecek ze své poslední desky – což se dalo čekat. Hitovky jako „Going out in Style“ či „Irish Rover“ pak byly live opravdu povedené a všemi skvěle přijaté. Přesto chybělo nejen mě, ale asi i více lidem několik starých pecek, které musely ustoupit. Určitě by hodně lidí rádo  zapařilo na „Sunshine Highway“ „Tessie“ či „God Willing“ . Osobně jsem nejvíc postrádal „irské“ velehity „Wild Rover“ a „Fields of Athenry“.

Ale starší provařený fláky si samozřejmě návštěvníci mohli vychutnat také a tak se tančilo a zpívalo do rytmu „Boys on the Docks“ „ State of Massachusetts“ atd.

Samozřejmě největší ohlas sklidila megahitovka „I´m Shipping Up to Boston“, kterou zpívali snad všichni přítomní. Po ní se kapela odebrala beze slova do backstage a poměrně dlouho se nechala vyvolávat na přídavky.

Ty samozřejmě přišly a byly asi tou nejpovedenější částí koncertu. Na podium byly nejdříve pozvány slečny, aby spolu s kapelou zapěly hitovku „Kiss Me, I´m Shitfaced“. Po ní byli přizváni i chlapci a rozjel se riot na streetovou pecku „Skinhead on the MTBA“ . Podium už pak nikdo neopustil a všichni společně křepčili na cover „TNT“ od ACDC..

Na úplný závěr ještě „CIA“ a další poveden koncert byl u konce. Ze všech kapal pot, ale nenašel se zřejmě nikdo, kdo by byl zklamanej. Dropkick Murphys potvrdili své postavení špičkové kapely, která dávno překročila pomyslnou hranici punkrockového undergroundu a je z ní velká a hvězdá kometa, která září na hudebním nebi. A pánové dokázali i v Praze, že sakra zaslouženě!