Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Tak konečně přišel ten den na jaký jsem se těšil od dob co jsem zaslechl fámy, že se bude tento koncert konat(asi 2 roky zpět), uvěřil jsem až mi kamarád poslal FB událost, že se koncert opravdu koná a jako jeden z prvních jsem si koupil lístek. Ještě před koncertem dáváme s kapelou kratší(a o to intenzivnější) zkoušku, ve tři to balíme a vyrážíme s partou směr vlakové nádraží v Českých Budějovicích. Kupujeme zpáteční skupinovku a nastupujeme do vlaku. Aby cesta utekla, máme zásoby piva a vína s kolou a hrajem známou hru “Hádej kdo jsem”. Mezi Táborem a Olbramovicemi je výluka, takže chvíli cestujem busem, kde potkáváme další známé tváře. Po příjezdu do Prahy se přesouváme k místu konání, klub otevírá asi za 15 minut, ale jelikož KS hraje až o hodinu později, jdeme si nakoupit nějaké občerstvení než půjdem dovnitř. Na chvíli se zastavujem v krásné hospůdce kousek od Lucerny na jedno točené. Už je asi půl osmé, tak jdeme do klubu, nacházíme flek u pódia, klub se pomalu plní. Chvíli ještě hraje DJ, její set končí asi 10 minut před osmou, pak se po pódiu pohybují bedňáci a dolaďují stage na show. Jsou asi 2 minuty po osmé a světla zhasínají.

Z reproduktorů se valí scénická hudba a KS za bouřlivého potlesku přichází na pódium. Jak úvod skončí, Sváťa údery bubnů rozjíždí intro na Blanické rytíře, koncert začíná a celý klub si zařve “Černý mraky stahujou se nad Prahou…”. Během songu vyndavám špunty z uší, jelikož v nich neslyším kytary. Zvuk je naprosto super a špunty mi nechybí. Následují Chlapci a chlapi, kapela má za sebou na zdi plátno, na který se promítají záběry ze stejnomeného seriálu. Přichází Říci ne, s excelentním basovým intrem od Šimona. Světla opět zhasínají, ozývá se krátké intro a kapela nakopává Věčné dezertéry a na ně napojenou skladbu Nečekej. Vrátíme se zase do prvního demáče a z něj nám KS dává Globální raptus. Šimon má nějaký problém s basovým aparátem, ale naštěstí je rychle vyřešen a může se hrát dál, další skladbou v playlistu je Šváb. Sváťa začíná rytmus na bicí, z něhož automaticky poznáváme skladbu Lovci. Po ní Robert představuje jednu “kousavou” skladbu, kterou je Jeden z těch. Martin bere pak do ruky akustickou kytaru a kapela za pomoci obecenstva hraje Vpřed. Akusticky začíná i další skladba, Morituri te salutant. Tady musim vypíchnout dobrou práci bedňáků, po intru co zahrál na akustiku Martin mu bleskově bedňák dává podává jeho elektrický instrument a song se naplno rozjíždí. U dalšího songu kterým je Kat se zelenou kápí cítím lehkou nespokojenost, KS se rozhodli nehrát skladbu v našlapané rychlé verzi z alba z roku 1993, kterou mám radši, ale pomalejší verzi z druhého demáče. Ovšem moje nespokojenost mě vzápětí opouští protože na stage přichází Kratos a dává si s kapelou skladby Médium, Tisíc miliónů zabitejch koní a Vy. Kratos je plný energie a myslím, že bez jeho přítomnosti bych si koncert užil o něco méně. Po jeho odchodu z pódia kapela rozjíždí Hanbu vrahům. Robert se s kapelou loučí a hrají Stále na útěku. Samozřejmě nikdo z nás si nepřeje konec takže po aplausu se kapela vrací na přídavky, jmenovitě Už nikdy, Dnešní den, Zejtra je nám dvacet a jako poslední song hitovku Snad kdesi za Piavou. Kapela se loučí, bedňáci vypínají zesilovače, koncert je u konce.

Shledávám se s partou, kupujeme kompilační CDčka a jdeme s klubu ven. Než nastoupíme do vlaku, ještě kupujeme občerstvení na cestu a jedeme domů. Ve vlaku se potkáváme s dalšími známými tvářemi a cesta rychle utíká. Domů dorážím okolo jedné ráno a jdu spát. Koncert hodnotím pozitivně, byl to jeden z nejlepších v mým životě.