CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

Jedeme tramvají a flašku čůča máme, i v roce 2015 !

Kratos

P.S. (Praha); Z NIČEHO NIC(Strakonice); CZ /Celé Znova /(Český Brod); ILUZE KONTROLY(Praha) čtvrtek 19.02.2015 ; 20:00 ; restaurace Na Slamníku, Wolkerova 12 160 00 Praha 6 K punkovým kapelám, které započaly ve druhé polovině 80. let formování téhle scény v socialistickém Československu patří bezesporu i poněkud opomíjení P.S. (při vzniku zkratka Pohlavní Styk). Kapela hrající punk a hardcore byla založena v roce 1986 Davidem „Kratosem“ Bartošem a Robertem Vlčkem (oba později pokračovali v legendární kapele KRITICKÁ SITUACE), v dalším, několikrát přerušeném působení kapely najdeme mezi členy jména jako Jan Jukl (kytara); Václav Girsa (kytara); Jaroslav Barabáš (kytara); Petr Štěpánek (kytara); Jaroslav „Wonid“ Cvach (baskytara, zpěv); Milan Szanto (bicí); Jan Hladík (bicí, 1992), Jan Čejka – baskytara a mnohé další. 

Jejich první demo z roku 1988 s názvem „V oslovských lavicích“ předznamenalo jejich další tvorbu až do jejich prvního rozpadu, následně vznikly další nahrávky (Krásnej den (1992), P.S. (1993), The Best Of P.S. (1994), Třeba takhle … (1995), na značce Pancore potom i první CD v roce 1998 Battle For The Elevator a o čtyři roky později Hele (Pohoda Records).  Poslední koncerty dnes už jen příležitostně koncertující pražské party přivítala vloni v únoru strahovská „Sedmička“ (8.2. společně s N.V.Ú) a jihočeská Blatná, kde 1.11. zahráli P.S s Funkcí šroubu, Ucházím a The Own Roadies..

 V současné sestavě David „Kratos“ Bartoš – zpěv , Zdeněk Petr – kytara, zpěv , Jarda Wonid Cvach – baskytara a Daniel de Luxe Král – bicí vystoupí P.S. jako headliner na koncertě v rámci turné nejstarší fungující jihočeské punkrockové kapely, strakonickýchZ NIČEHO NIC v rámci jejich REST OFF TOUR k jejich 25 letům existence v legendárníbubenečské restauraci Na Slamíku. Dalšími hosty jsou kapely CZ (Celé Znova) a formaceIluze Kontroly.

Frontmena a spoluzakladatele Kratose jsem se zeptal na pár věcí. 

Vzpomeneš si na vůbec první vystoupení P.S?

 Kratos: Záludná otázka. Pochopitelně, že vzpomenu, jenže podle mě bylo prvních vystoupení 5. Pět Seancí. Doopravdy první bylo v červnu 1986, což bylo měsíc před tím, než jsme začali vůbec zkoušet. Byli jsme tenkrát na chmelový brigádě v Kounově, na brigádě, na kterou tehdy jezdili všichni studenti gymplů. Jednoho odpoledne po šichtě si Jimmy (alias Robert Vlček) vzal do ruky španělku a vylez na nějakej schůdek před ubikacema a prohlásil, že tohle je úplně první vystoupení kapely P. S.

A zahrál pecku Píseň piva (Zazněte tóny splašený / o pivu který kvašený / přírodou lidstvu jest / vše čeho člověk užívá / z dobrýho piva vyplývá / buď pivu čest, buď pivu čest! ref: Yesterday, yesterday, už je tvrdej, no tak mě vomrdej). Zahrál ještě několik dalších pecek, ale pamatuju si jen tuhle. Pogoval jsem tam a poslouchalo ho ještě asi dalších Pět Studentů.

Druhý úplně první vystoupení P. S. bylo začátkem září 1986. Po zkoušce jsme šli do Domečku v Horních Počernicích na vystoupení kapel F. P. B. a Nátěrová hmota. Napadlo nás, že bychom se mohli předvést taky, když už jsme to tak dřeli. Tak jsme šli za tim vážnym chlapíkem, co to tam evidentně řídil a říkal si Petr Růžička, jestli bychom mezi oběma kapelama nemohli zahrát 2 songy. Řek, že jo, tak jsme tam v sestavě Jimmy (bicí), Johny Chaos (kytara), Samir Hauser ( (fakt :) baskytara), Sid Sad a já (zpěvy) vlezli a strašně nadšeně a nervózně zahráli "To mi nejde do hlavy" a "Punk´s not dead" vod Expolited. Pankáči na nás řvali, ať se na to vyserem :D

Nevysrali jsme se na to, našli jsme konečně pořádnýho basáka Wonida, druhýho kytaristu Girsu a začátkem října 1986 jsme vylezli na nějaký školní akci gymnázia Nad Alejí, kam chodili tenkrát voba kytaristi. To bylo třetí úplně první vystoupení P.S. Moc si z toho nepamatuju, protože to bylo takový ňáký divný, ale musí se to počítat, protože to bylo úplně poprvý, kdy nás někam pozvali.

Podobná, ale mnohem kvalitnější akce, proběhla v prosinci 1986 Na Petynce. To pořádal gympl GJK, kam chodil zas basák, bubeník a zpěvák. To už jsme měli docela nazkoušíno a před tím jsme se nehorázně zřídili pivem a čůčem. To bylo čtvrtý úplně první vystoupení P. S. Ale musí to taky bejt braný jako úplně první, protože to bylo konečně pořádně zahraný a je to dokonce nahraný. "Drunk but alive" jsme to nazvali. Písnička "Řev šibeničního tura" zařazená na první demo, je právě z týhle nahrávky. Ten, co tam deklamuje: "TUR! Mám rád tura!" je chvalně známý Petr Zelenka, an se původně ucházel o místo baskytaristy v P.S., nicméně založil nakonec Zachycovací prostor, kapelu, která měla jediný vystoupení právě tady na tý Petynce, a se kterou jsme pak společně dali ten Řev.

Pátý úplně první vystoupení P. S. musim taky uvést, protože to bylo úplně první vystoupení, kde jsme hráli úplně sami. A dokonce tam přišlo docela dost lidí, přestože to bylo až v Radotíně. Mám dojem, že jsme hráli tak dlouho, že jsme dělali i přestávku, ale možná kecám, pamatuju si to jen mlhavě. To byl únor 1987.

Jak vzpomínáš na většinou dnes neexistující pražské kluby Bunkr, U Zoufalců, Ladronka, strahovský 007 nebo právě Restaurace Na Slamníku?, které koncem 80, a počátkem 90.let neoddělitelně patřily do československé punk/HC scény?

 Kratos: Začnu od konce. Slamník byla naše domovská hospa, tam jsme chodili po zkouškách v tom roce 86, ale chodili jsme tam ještě v 90tym roce. Jenže za komančů bylo v tý místnosti, co je teď sál, Agitační středisko Národní fronty. Kdo to zažil, ví, vo čem je řeč, kdo ne, ať si zjistí, co to bylo nebo ať se tim netrápí. Já vlastně taky moc nevim, co to bylo, jenom vim, že to byla ňáká komoušská místnost a nesmělo se tam.

V roce 2001 jsme měli 15letý výročí a koncert, kterej jsme tehdy na Slamníku udělali, měl být poslední, protože P.S. tehdy prakticky nefungovali. Pojali jsme to ve velkým a nacvičili jsme přes devadesát skladeb s většinou původních členů P.S. ten koncert trval skoro 3 hodiny a dodnes moc nechápem, jak jsme to mohli přežít, nicméně bylo to parádní a spousta lidí nám potom říkala, že bychom měli zase hrát, takže jsme se nechali ukecat :)

Na 007 jsem byl úplně prvně na punkovym koncertě. Na Visacím zámku v roce 1985. Nádhernej zážitek v 16ti. A do toho tam ještě vlez úplně mladej Sid Hošek, že chce pozvat lidi na koncert svý nový kapely Plexis P.M. na Chmelnici. Zahráli Sid Vicious byl nevinnej, a se mnou se zatočil svět. Na Chmelnici jsme pochopitelně šel. Právě tu Chmelnici tady v tom výčtu klubů nemáš, ale ta byla podle mě dost významná hlavně v 80tejch letech, i potom. Já tam chodil třeba na Jasnou páku, Garáž nebo "E" (nemyslím E!E) a v roce 1989 jsem tam viděl úplně první zahraniční punkovou kapelu, italský Crime Gang Bang, což byl parádní nářez.

Ale ještě k tý Sedmičce, to je pochopitelně dodnes jeden z nejlepších klubů u nás, a bylo to tak nejspíš odjakživa. S P.S. jsme tam hráli mnohokrát, naposled loni na Halloweenu, což je vynikající tradice probíhající tam každýho 31. 10. už od roku 1995. Počátkem devadesátek se tam odehrávaly jedny z prvních koncertů kapel Kritická situace, Akutní otrava, Gummy pig nebo třeba Mdloba, To je jedno a Hitler was a drummer, což jsou kapely, které bohužel upadly téměř do zapomnění.

Zoufalci byli vynikající, typická scéna těch úžasně šílenejch devadesátek. Byl jsem tam poměrně dostkrát, taky jsme tam s P.S. hráli, možná dvakrát. Jenže jak jsem tuhle někde čet: "Kdo si pamatuje devadesátky, ten je neprožil", tak já si je pamatuju fakt mlhavě a hlavně právě ty Zoufalce a Bunkr, kterej byl taky skvělej a taky jsme tam hráli.

Docela dobře si ovšem pamatuju ten původní Bunkr pod Stalinem, kde jsem prvně viděl No Means No, to bylo něco úžasnýho!

Přiznám se, že na Ladronce jsme byl asi jenom dvakrát; v době, kdy jsme se o ní dozvěděl, jsem byl poněkud mimo punk/hc dějství, měl jsem prostě takový období, o kterym se nebudu rozepisovat, ale zkrátka punk jsem tehdy prakticky neposlouchal. Když jsem se koncem devadesátek probral, byla už Ladronka téměř pryč, stihnul jsem tam teda akorát Márviny a pak ještě La Fraction, skvělý Francouze s parádní zpěvačkou , kterýžto koncert byl určitě jedním ze silných impulzů k tomu, abych zase poslouchal víc punk než mantry :) Mnohem víc jsem pak chodil na Miladu, byla tam vždycky úžasná atmosféra, ale to už bylo spíš v tomhle tisíciletí. Několikrát jsme tam hráli a vždycky to byl mocnej zážitek. Ty původní lidi kolem Milady byli skvělý a se spoustou z nich se dodnes kamarádim, i když se nevídáme nějak často.

Předpokládám, že současnou koncertní „aktivitu“ dnes spíše způsobuje potřeba jednou, dvakrát za rok si zablbnout s kámošeme než „útok na špicu hitparády“. Neplánujete, vzhledem k blížící se „třicítkou“ nějakou delší koncertní šňůru a jak vnímáš dnešní, současnou punkovou scénu v Čechách, registruješ některé nové nebo spíš zajímavé kapely?

Kratos: Popravdě neplánujeme vůbec nic, je to zhruba jak řikáš, hrajem tak 4-6x do roka, z toho tak jednou na nějakym fesťáku - loni na Pod parou. Každej z nás funguje v jiných kapelách, ale vnímám to tak, že kdykoli hrajem, tak si to užijem co nejlíp. Ambice na špicu hitparády nám vždycky nějak chyběly, aspoň myslím, navíc jsme se už dávno shodli na tom, že nebudem vymejšlet žádný další skladby, když těch starejch máme kolem stovky. Takže akorát občas oprášíme některý z nich, ale to už jsme taky vlastně pár let neudělali...

Asi v roce 2004 nebo 2005 jsme s Wonidem založili kapelu Living Pudding a brali jsme to jako volný pokračování P.S., vážně myslím, že kdybychom s P.S. měli dělat nový skladby, byly by právě takovýhle, jako byl Living Pudding. Tam jsme ale ztroskotali na absenci bubeníka, dlouho jsme hráli s automatem, a když jsme pak konečně jednoho našli, byl z Luhačovic, což bylo pro pravidelný zkoušení dost komplikovaný. Navíc jsme ani neměli moc posluchačů, lidi to zkrátka nepochopili a kámoši nám říkali, že je to divný a složitý a bla bla bla. Samozřejmě se našlo pár fanoušků, kterým se to líbilo, ale stejně jsme to nakonec zabalili. Nicméně kdykoli se s Wonidem potkáme, tak se shodujeme, že je nám to vlastně dost líto, ale nějak nejsme schopný to dát znova dohromady. (Zatím? Nevím.)

Takže u příležitosti třicítky uděláme nejspíš zas nějakej koncert jako v roce 2011 v Rock Café, kde jsme slavili Pětadvacet Sezón. Jestli vůbec :) oučasnou českou scénu sleduju řekl bych tak koutkem ucha, většinou vidím a slyším něco nového v klubu Barák u nás v Kostelci, ale poslední dobou se toho tady taky nějak moc neděje. Pořádaly se tady takový mini-fesťáčky, kde hrálo třeba 6 většinou crust nebo HC kapel, a to jsem si málokdy nechal ujít. Popravdě si z těch kapel moc nepamatuju, ale vím, že mě zaujali třeba Palahniuk, Conquestio, V.O.H nebo Process of Decay. Většina těch kapel, co jsem tam viděl, se mi líbila, a to mi právě dělá radost, že to ty mladý pořád pořádně hrnou.

Co se mi poslední dobou ještě dost líbí, jsou Rocket Dogz, ačkoli to není přímo punk, ale psychobilly, což je ale fuk, no a pak dvě nový kapely ze starejch zasloužilejch pardů: Thanx a Are You Local?

Takže ovšem musím zmínit i svůj staronovej projekt Prasklep, ten se mi taky moc líbí :)

Taky jsem ale viděl spoustu mladejch kapel, ať na fesťácích nebo na Baráku nebo jinde, designově, nástrojově i aparatůrně vytuněnejch, často i dost dobře ovládajících svůj hudební nástroj a strašně se snažících, ale hrajících když ne přímo sračky, tak nic, co by stálo za to si pamatovat. Těch je taky dost a většinou maj právě ty ambice na špicu hitšarády...

Co říkáš současnému dění ve světě okolo nás? Čemu přisuzuje člověk jako Ty eskalující násilí, ekonomicky politické krize nebo konflikt na Ukrajině ? Co Tě na dnešní České republice sere a za co vnímáš naopak jako pozitivní ?

 Kratos: Další záludná otázka, protože jich je tam hned několik a spousta dalších je tam skrytejch. Tomu současnýmu dění říkám s oblibou už leta jednu krásnou krátkou větu, kterou mě naučil můj kámoš a učitel Pipla: "Ser na hovno." Toto stručné rčení totiž působí jako balzám na duši a proto jej s oblibou používám kdykoli se to hodí. Učím této filozofii i své děti, protože kolem nás je takovejch sraček, že by se z toho člověk musel posrat. Jenže to je právě úplně na hovno a na to nemám čas, lépe řečeno, nehodlám investovat zbytky svojí energie rozčilovat se nad věcmi, které nejdou změnit.

Čím jsou tyhle sračky podle mě způsobený? Myslim, že právě tim, že lidi nedokážou srát na hovno a matlaj se s nim a matlaj a maj pocit, že tim něco změněj, a když jim to smrdí, což je logický, řvou na ty vostatní, co že je to za hovna?! Místo aby se na hovno vysrali a šli radši dělat něco užitečnýho, třeba jít na zahradu, čumět na hvězdy a řikat si, jak je na tom světě krásně. Místo toho si lidi radši lehnou před TV Nova, sledujou ty strašidelný zvěsti z celého světa a říkaj si, jak je to na světě strašlivý a co teda budem dělat? Co třeba pořídit si zbraň, budem pak víc v bezpečí...

Nebo je pak něco bolí a jdou k doktorovi pro prášky. Ty jsou samozřejmě čím dál tím lepší, farmaceutický firmy myslí přece především na naše zdraví. Že z toho maj peníze? Každej musí nějak vydělávat, tak proč ne? Hlavně že mi to pomůže...

Farmaceutickej průmysl řek bych vydělává vedle zbrojního a bankovního nejvíc na světě. A přitom jsou všichni furt nemocný, neni to ňáký divný? Mám chuť pustit se do konspiračního výlevu, jenže to je spíš na knihu než na odpověď na jednu záludnou otázku, a to bych už dneska nestihnul. Ale zkusim to stručně: Je to jedna pakáž, která potřebuje mít z lidí poslušný, závislý a šťastný blbce. Blbce, který dostanou práci, účet a kreditku, a jsou pak vděčný, protože si můžou koupit novou televizi, PC, auto, lístky na nový muzikál v hvězdném obsazení, spoustu nejskvělejšího žrádla, léky a ty nejlepší doplňky stravy. Dokonce můžou na všechno nadávat, na politiky, na prezidenta, na cikány, na rasisty, na policajty, na pravdoláskaře, na banky, na to, jak se k sobě lidi chovaj hrozně. Od toho tu máme diskuzní fóra a hospody. Večer si zanadávám a pak jdu zase dřít, abych měl co do huby, co na sebe, co pěknýho kolem sebe. Nic se nezmění. Ty vole, už bych to zas řešil zeširoka, ale to už jsem jednou zavrhnul.

Takže takhle: Lidi si za ty svoje sračky můžou sami, protože to těm sráčům dovolili. Jenže nějaká revoluce v dnešní době je úplnej nesmysl, to je zas jen násilí a zase na tom někdo akorát vydělá. Jediný řešení je podle mého vysrat se na hovno a co nejvíc se osamostatnit a najít co nejvíc podobně smýšlejících lidí. Směnný obchod má smysl, protože tam nevznikaj žádný velký dluhy - příklad: Sousedi mi dávaj vajíčka, protože maj dost slepic. Prachy nechtěj. Já jim pak nosim třeba jídlo, který se u nás občas fotí a je ho tolik, že to nesníme. A jich je tolik, že to snědí hned. Nemusim jim přinýst nic, ale oni mi pak nemusí dát vajíčka. (Oni by mi je stejně dali, ale to by pak nebyl tak dobrej příklad). Je to tak jednoduchý, ale je to dost těžký. Já jsem vlastně v začátcích, pěstujem nějakou zeleninu, snažíme se, aby nám vydržela co nejdýl, na jaře budeme mít slepice, ovšem jiná cesta podle mě z těch sraček nevede.

Stejně jsem to zase rozved víc, než jsem chtěl, ale doufám, že jsem to moc nezamotal a že je z toho aspoň trochu jasný, že to, co jsem psal, je míněno jak na český lidi tak na situaci ve světě, protože to všechno spolu souvisí. Když se budou lidi starat o sebe a pomáhat druhejm, a když to budou chápat všichni, bude na světě dobře. Jasně, je to utopie, no a? Já mám rád pohádky.

Jenže když se lidi budou starat o to, že ty ostatní něco dělaj blbě a budou se o sebe bát, tak nic nezměněj. A to se právě děje a to je konečně ta odpověď.

Ale jak jsem řek, mám rád pohádky, takže mám pocit, že se čím dál víc lidí snaží se o sebe postarat a přitom pomáhat těm, kdo to potřebujou. I v Čechách.

Je to na každym z nás - můžu žít v pohádce nebo v psycho-hororu (horory mám rád taky, ale jen na plátně) , ten svůj život si režíruje každej sám...

Hehe, to jsem toho namlel, nic moc neřek, a ani jsem si to po sobě pořádně nepřečet. Asi to neni všude srozumitelný, potřeboval bych na to víc času, ale seru na hovno. No, koneckonců cos čekal od Pogujícího Staříka Pomateného Senilitou?

 

JAN RAUS


13.2.2015   Rubrika: Články   |   Komentářů: 1   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1
PUNK 1
Slamník  

Diskuse ke článku - Jedeme tramvají a flašku čůča máme, i v roce 2015 !

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Medvěd!
Medvěd! - 16.2.2015 0:26

Jedinečná banda - super lidi - mám je moc rád.Ta poslední odpověď v rozhovoru nemá chybu a mohu se pod ní jen podepsat,páč Pogující Stařík má pravdu!smajlik - 5