Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Historie, aneb jak to všechno vzniklo

    Emocore vznikl v  80. letech v USA – tedy přesněji řečeno se jeho začátek točí kolem roku 1980 – 1984, kdy začínali ve Washingtonu hrát první předchůdci tohoto poněkud lidmi nepochopeného stylu. Emocore se vyvinul z hardcoru a jeho název je odvozen z emocional hardcore – emocore. Vývoj tohoto stylu je celkem pochopitelný, jednou si nějaká kapela musela uvědomit, že ji nefrustrují třeba politické a společenské problémy jako punkové kapely, ale že by radši ukázali co se honí v hlavách jim a že nepotřebují zpívat o politice jako o tom jak vidí sebe, svoje problémy a nálady. I hudba se proto změnila, kapely se snažily o velice procítěnou hudbu, plnou emocí a upřímných textů, s naléhavým zpěvem nebo řevem a výraznými kytarovými riffy.

    Jako matku všech emocore kapel bych uvedla jednoznačně Embrace. Po nich následovaly další a další kapely, například Fugazi, Rites of Spring, Jawbreaker, Hot Water Music nebo Elliot. Mnoho těchto kapel vydalo alba, která jsou už dnes 20 let stará a prakticky už v originále nejdou sehnat, protože jsou považována za poklady, kterých se nikdo nechce zbavit.

    V podstatě jde emocore rozdělit do několika vln, které se postupně měnily s tím, jak se měnila doba a politická situace všude ve světě. První doba se točí kolem 80. let a vzniku této subkultury, druhá vlna mezi léty 90-95, kdy se stává tento styl populárnější díky uvolnění politické situace a třetí vlna je ta, která se datuje od počátku roku 2000 až dodnes.

    Největší problém dnešního emocoru je ten, že za něj bývají označovány kapely, které s ním nemají nic společného – například takoví My chemical romance, kteří jen vypadají dobře, Fall out boy, kteří jsou klasický pop rock, Billy talent to samé a Panic! at the disco už jsou tím tuplem někde jinde.

    Mezi dnešní emo kapely se řadí bandy jako From first to last, Silverstein, Alesana, Hopes die last, From autumn to ashes, Escape the fate, Funeral for a friend  a mnoho dalších kapel.

Emo jako životní styl

    Samozřejmě že se slovem emo neoznačuje jen hudební styl, ale také styl životní. Jde o určité názory, přesvědčení nebo chování lidí a v žádném případě nemá žádnou souvislost se sebepoškozováním nebo depresemi. V osmdesátých letech patřila k tomuto životnímu stylu víra Straight edge, kterou všichni dobře znáte (odmítání veškerých návykových látek a přesvědčení o jejich zničujícím dopadu na naše zdraví a životy). Dnes už je SxE ímous mnohem méně, ovšem stále na ně narazíte. Hodně se také prosazuje DIY, jelikož originalita se cení.

    Jedno z hlavních přesvědčení emo stylu je také odmítání veškeré nesnášenlivosti nebo diskriminace vůči menšinám nebo jiným subkulturám. Odmítají násilí, ponižování nebo šikanování. Proto od ímous asi nikdy neuslyšíte, že jste kreténi s čírem na palici  - ovšem jen za předpokladu, že se jako kreténi s čírem na palici opravdu nechováte.

Jsou to osoby, které zastávají názor, že není nutné potlačovat jakékoliv emoce jen proto, že se to nehodí. Smějí se kdy chtějí a kde chtějí a stejné  je to s pláčem, nervozitou, rozhořčením nebo zklamáním. Vše dávají najevo bez nejmenšího skrývání citů.

   Ovšem, že se často setkáváte taky s pozéry nebo s lidmi, kterým sluší patka a líbí se jim pruhovaný svetr, ale proto ještě nejsou emo :o) Takže nestačí se jen rozhlížet kolem sebe, pozérů jsou mraky a lidí, kterých o tom nic neví je ještě víc.