CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

NOVÁ VLNA SE STARÝM OBSAHEM

NOVÁ VLNA SE STARÝM OBSAHEM

Následující článek Nová vlna se starým obsahem v roce 1983 zveřejnil časopis Tribuna. Autor se podepsal pseudonymem Jan Krýzl. Text předkládáme v původním znění i s chybnými názvy skupin.

V posledních týdnech jsme od našich čtenářů dostali řadu dopisů, v nichž se kriticky vyjadřovali k vystoupení některých profesionálních i amatérských hudebních skupin, které se hlásí k tzv. nové vlně rocku. Jejich společným jmenovatelem byl - mírně řečeno - podiv nad tím, jak je možné, že v naší společnosti je mladým lidem předkládán takovýto kulturní brak. Slova na adresu pořadatelů a povolovacích orgánů podobných vystoupení i zřizovatelů těchto "uměleckých" skupin, nebyla právě lichotivá.

Protože nešlo o ojedinělé hlasy, snažili jsme se na tento problém podívat trochu hlouběji.

Rocková hudba není ve sféře zábavné, nebo jak se také říká pop-music, nic nového. Pamětníci vědí, že v poválečném období její vlna prošla světem několikrát. Méně již je známo, zejména mezi těmi, kteří tomuto hudebnímu žánru fandí, že to, co se u nás za rockovou muziku často vydává, má někdy s jejím původním obsahem společný jen název. Rocková hudba měla v procesu svého formování i značný sociální náboj, zejména proti masovému útlaku a proti válce ve Vietnamu. O tom, kam její obsah mířil, nejlépe svědčí skutečnost, že již v roce 1961 Výbor pro neamerickou činnost v USA zakázal vystupování zpěváku Pete Seegerovi, protože jeho písně měly ostrý sociální náboj. Jeho nástupce Bob Dylan již za rok ovládl "rockové pole" písněmi typu Oxford town o černošském studentu Meredithovi, jenž se mohl zapsat na universitu jen za asistence federální policie. V téže době černošský zpěvák James Brown v Madison Square Garden v New Yorku při koncertu své skupiny vmetl do tváře obhájcům rasismu v USA: "Jsem černoch a jsem pyšný na barvu své kůže, jsem pyšný, že jsem se narodil jako černoch."

V polovině 60. let svět tleskal skupinám Beatles a Rolling Stones a jejich písním, které odsuzovaly válku ve Vietnamu a barbarství, které v ní Spojené státy s takovou bezostyšností prokázaly; písním, které podporovaly boj černých Američanů v ghettech a slums v New Yorku, Miami a v jiných městech USA... Také velký říjnový pochod v roce 1967 proti špinavé vietnamské válce k Bílému domu začal rockovým koncertem. V té době vznikala jedna bojová píseň za druhou...

Takovýto bojový rock, hudba a texty, které strhávaly tisíce chlapců a děvčat do boje - i když jen živelného - proti politice kapitalistických států, nebyl po chuti její vládnoucí třídě.

Buržoasní manipulátoři s myšlením, ideologové a diverzní centrály si rychle uvědomili, že rocková hudba - dostane-li "správný" obsah (tzn. takový, který mládež odvádí od politiky, od třídního boje, od každodenních životních problémů) - se může stát drogou, která má koneckonců stejný účinek jako drogy skutečné. Vede mládež k pasivitě, k útěku od reality do říše snových představ, vytváří bezvýchodné postoje. A obchodníci, manažeři i podnikatelé poznali, že na této hudbě jde také snadno, rychle a hlavně dobře vydělat.

Z rockové hudby se stal velký byznys a také prostředek ideové a kulturní diverze nejen vůči mládeži vlastních zemí, ale i vůči mladým lidem v socialistických státech. Ti, kteří tento proces řídili a organizovali, velmi dobře věděli, že hospodářská krize v sedmdesátých letech a rostoucí nespokojenost mladé generace s prohlubujícím se sociálním útlakem kapitalismu by nezbytně vyvolaly v život staré či nové bojové písně.

A právě v této době se objevila "nová" vlna rockové hudby, která svým hudebním i slovním obsahem měla dát této "ztracené" generaci kapitalistického světa životní filosofii vyjádřenou heslem No Future - žádná budoucnost. Mládež se měla ztotožnit s životem, který jí připravil kapitalismus. Buďte lhostejní k životu kolem sebe, nejděte s nikým proti ničemu! Nic nemá smysl! To se mělo stát krédem mladé generace. K jeho prosazení měl a má sloužit tzv punk rock, šílený rock anebo také prevít rock.

Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno, na modro, na růžovo, tetování hákových křížů, malování barevných pásů na obličej apod. to byl výsledek, který tato vlna přinesla. Nepříliš estetický a velmi často šokující i občany kapitalistických zemí, ale stále lepší, než aby mládež bojovala proti společnosti, která ji do bídy a beznaděje uvrhla. Protože "punkové" a jejich hudba v mnohém překročili "meze" únosnosti i pro kapitalistickou společnost a vymkli se svým podněcovatelům z kontroly, bylo třeba uvést vše na "pravou" míru. Místo tzv. punk roku je šířena a propagována tzv. nová vlna, která se pokouší vrátit rock k původní hudební dokonalosti. Využívá se k tomu moderní techniky a klasických hudebních projevů a nástrojů. Hudba se mění, ale životní filosofie, kterou "nová" vlna rocku propaguje, zůstává stejná. V novém hávu je mládeži předkládán starý obsah.

Není náhodou, že tzv. punk rock i "nová" vlna rocku byly a jsou prostřednictvím západních rozhlasových stanic i jinými cestami (např. pašováním gramofonových desek či magnetofonových kazet) šířeny i do naší republiky.

Záměr, který diverzní centrály sledují, je dvojí: jednak působit prostřednictvím tohoto hudebního braku přímo na naši mládež, a za druhé pod hesly o "nové" světové hudební vlně vyprovokovat i u nás vznik skupin, které by produkovaly tuto, všem estetickým a morálním normám odporující hudbu. Cíl, který je sledován, je více než zřejmý - prostřednictvím ohlušujícího rámusu, jednotvárných melodií a primitivních, často vulgárních textů dávat i naší mládeži onu osvědčenou a vyzkoušenou hudební drogu, která by i u nás mladým lidem vštěpovala životní filosofii "No Future" a takové postoje, jednání a názory, které jsou socialismu cizí. Prostřednictvím této hudby má být i naše mládež vedena k lhostejnosti, pasivitě, k odporu proti společnosti.

I když tomuto "lákání sirén" a nabádání ke "světovosti" podlehlo jen pár desítek většinou mladých a nezkušených amatérských "umělců" a skupin, nemůžeme zůstat lhostejní k tomu, že některé hudební skupiny tzv. punk rock, či "novou" vlnu rocku šíří. O jakou "kulturu" a "umění" jde, říkají již jejich názvy (např. Parchanti, Zkárovaný přebal, Žabí hlen, Žlutý pes, Devizový příslib apod.). Je podivuhodné, že již při jejich vzniku tyto "genialitou" přímo sršící názvy nevadily zřizovatelům těchto skupin (organizacím a kulturním zařízením NV, ROH a SSM), že nevadily těm, kteří je zvou k veřejným vystoupením a umožňují jim, aby své stupidní a hrubé (jiný termín lze těžko použít), lidské city urážející hudební a textové výtvory předváděly před tisíci mladých lidí.

Cožpak je možné, aby pod hlavičkou kulturních pořadů, či dokonce koncertů, byl šířen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi chlapci a děvčaty, a také názory zcela cizí socialistické společnosti? Je snad normální, aby hudebníci a zpěváci vystupovali na jevišti v dámských punčocháčích (které byly jejich hlavním oděvem), aby se svlékali do půl těla, měli pomalované tváře různými barevnými pruhy, ovazovali se řetězy se zámky apod.

S oblečením si v ničem nezadává úroveň hudby a textů. Jednotvárné, opakující se melodie (pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk vůbec nazvat) doprovázející texty, za jejichž autory by bylo možné považovat spíše chovance psychiatrických léčeben, než lidi, kteří se vydávají za "umělce". Bohužel, věc je složitější a vážnější. Texty, v nichž se např. opakují "důmyslná" slova "kaťa, paťa, haťa" (Pražský výběr), nebo se pět minut vyřvává "Bejby, bejby, dej mi kadilak", či "hipi, hipi, šejk" (Letadlo), nebo vulgární text "má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda", či píseň s názvem Pal vodsuď, hajzle (Jasná Páka), nebo "náš pán je král, má jméno heroin" (Bronz), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí.

Bohužel pracovníci některých kulturních zařízení či agentur i další zřizovatelé těchto hudebních skupin si tyto skutečnosti neuvědomují nebo nechtějí uvědomovat. Jinak by nebylo možné, aby Pražské kulturní středisko bylo zřizovatelem profesionální skupiny Pražský výběr (i jiných podobných), jejíž vystoupení (např. v Hradci Králové, o němž jsme již psali) bylo stejně pochybné úrovně jako již jmenovaných amatérských skupin. Také Sdružený závodní klub ROH výstavby hl.m. Prahy by jinak asi těžko mohl o skupině Letadlo napsat: "…Všichni členové skupiny, zejména vedoucí a jeho zástupce, velice svědomitě plní všechny podmínky, ke kterým je zavazuje organizační řád našeho zařízení…" Vždyť to byla právě tato skupina, která v hořickém kulturním domě vedle jiných "lahůdek" v průběhu vystoupení vykřikovala: "Du bist Schwein", a když její členy pořadatelé volali k pořádku a odpovědnosti, obořili se na ně slovy: "Nyní jsme na sále pány situace my a vy běžte do…" Otázku, jak je možné, že se podobná "kultura" produkuje pod jejich hlavičkou, je možno položit i dalším. Např. Obvodnímu domu kultury v Praze 8, Okresnímu kulturnímu středisku Praha-východ, některým klubům SSM apod.

Otázek je samozřejmě více. Jak zřizovatelé pracují se svými hudebními skupinami, jak je vedou, vychovávají, jak ovlivňují jejich repertoár a jak kontrolují jejich činnost? Stejně tak je možno položit otázku pořadatelům - vědí, koho si na vystoupení zvou? A když vystoupení neodpovídá zásadám naší kulturní politiky, vyvozují okamžitě příslušné sankce? (Např. odmítnout proplatit honorář, oznámit "kvalitu" skupiny zřizovateli apod.). Také odbory kultury národních výborů přistupují k povolování těchto "kulturních" vystoupení značně benevolentně - spokojují se s neúplným vyplněním žádosti, nekontrolují, zda se dodržuje to, co bylo povoleno atd. A pořadatelé často ještě to, co povoleno je, obcházejí (např. při koncertu skupiny Pražský výběr v Hradci Králové - pořadatel PKO tamtéž - do žádosti vůbec neuvedl skupinu Trifidi, která rovněž vystupovala; měl povoleny tři koncerty, ale uskutečnil čtyři). Výsledkem tohoto neodpovědného počínání řady "odpovědných" činitelů je kažení vkusu mladých lidí a šíření nejen ideově, ale i morálně velmi pochybných názorů.

Ti, kteří chtějí veřejně vystupovat, i ti, kteří jim to umožňují (pořadatelé a zřizovatelé), si musejí uvědomit, že každému, kdo může promlouvat ke stovkám a tisícům (byť jen hudbou a texty) mladých lidí, se dostává velké důvěry, a každý, kdo vystupuje, musí být po všech stránkách - politicky, mravně, eticky, svou inteligencí i chováním - této důvěry také hoden. A komu mnohé, všechno z toho, aby této důvěry hoden byl, chybí, nemá na pódiu co pohledávat. A ti, kteří ať z pohodlnosti, lhostejnosti, či z důvodů, že při podobných "koncertech" je možno snadno naplnit pokladnu, těmto "takéumělcům" vystupování umožňují, si musejí uvědomit, že svou činností hrubě narušují zásady socialistické kulturní politiky a vědomě či nevědomě slouží cílům, které sleduje náš třídní nepřítel.

Aby nám bylo dobře rozumněno. Vůbec nejsme proti zábavě, ani proti pop-music či proti rocku. Hudba a zpěv, i hudba zábavná, je nedílnou součástí života mladé generace i nedílnou součástí naší kultury. I zábavná hudba a její texty však musejí být především dobré. Měla by se vyznačovat zpěvností, přitažlivými hudebními nápady, textově by měla vycházet z melodie řeči českého a slovenského jazyka. A její obsah nesmí být vulgární, odpuzující, nesmí propagovat to, co je naší společnosti a životu převážné většiny naší mladé generace cizí.

"Hudba", již jsme věnovali pozornost, není v široké škále naší zábavné hudby ani převažující, ani určující. Je okrajovým jevem, ale přesto jevem, který nelze přehlížet a mlčet k němu. Naše mladá generace žije v podmínkách životních a sociálních jistot a ve své většině se také na vytváření těchto podmínek, na výstavbě naší společnosti, aktivně podílí. Proto má také právo, aby její vědomí nebylo otravováno tím, co se za kulturu či umění pouze vydává, ale skutečným kulturním hodnotám je na hony vzdálené.

Lidovky.cz

NESMÍME NIKDY ZAPOMENOUT:


23.2.2009   Rubrika: Články   |   Komentářů: 15   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2,1
jde to 2,1
 

Diskuse ke článku - NOVÁ VLNA SE STARÝM OBSAHEM

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Banjo
Banjo - 26.2.2009 6:56

plusminus: tak to jsem rád, že o tom trochu něco znáš. Já to tu píšu víceméně proto, že jednak jsem takovej ukecanej, jednak si to trochu pamatuju... Číst si to dneska je sranda, ale člověku to pořád trochu naskočí - ty vzpomínky a úvahy, kdo všechno si nezahraje, koho zavřou a koho vyhodí ze školy.
Mr. Hyde: platfus by asi na modrou nestačil.
JoHyk: ono to bude něco, jak říkal Pavlíček ve filmu "Pražákům je hej"- zákaz z nás možná udělal legendu, ale nikdo z nás o takovou legendu neusiloval. My jsme si dělali svobodnou muziku a ten zákaz je "jejich" problém. Jasněže tenkrát pankáč nemohl být komerční. Všechno co hrálo byly tak trochu legendy, i když z dnešního pohledu jich dobrá půlka hrát neuměla. Do hraní šel málokdo - třeba česká kytara se snímači na prd stála cca měsíční výplatu. Takže zákonitě i tehdejší punkový legendy občas hrály na nástroje, který by dnešní mladej začátečník s bohatým tatínkem nevzal ani do ruky. A málokdo má odvahu do toho jít, že ti drahé vybavení rozmlátí nějaký fízl obuchem. Pankáči tenkrát chodili třeba i na skinheadské akce, protože všech těchhle koncertů bylo strašně málo. Čili člověk horko těžko zachytával něco, co se aspoň vzdáleně zvukem blížilo tomu, co chěl slyšet.
Čili jo, proti komercionalizaci to jistě pomohlo, ale kvalitních kapel víc než teď nebylo. Dobrý kapely najdeš i dneska. Je jich asi i víc. Ale i toho balastu. Dneska totiž může hrát skoro každej.

 
plusminus
plusminus - 25.2.2009 23:02

Banjo: myslel sem tu omezenost tehdejsich komunistickejch medii a tech co jim to zrali a proste to co psali za sracky to bylo proste lol.
Jo znam to sice jenom z vypraveni,ale videl sem docela dost dokumentu a filmu co se tyce hudby za komancu, od bigbitu po punk.Me jasny,ze to nebyla zadna prdel a tak sem to taky rozhodne nemyslel!Takze jeste jednou, nad timto dementnim clankem nejde nic jinyho nez se zasmat a tak sem to taky myslel,tak se hned nepohorsujsmajlik - 14
joHyk: no zkus si ju precist, ona se vazne cte na picu smajlik - 11

 
Jarovít
Jarovít - 25.2.2009 9:09

Banjo: bych se v té době nečapal s plochejma nohama u odvodu smajlik - 2

 
Jarovít
Jarovít - 25.2.2009 9:06

joHyk: mám stejnej názor sice to nepamatuji ,ale je to pravda
smajlik - 10

 
joHyk
joHyk - 24.2.2009 15:40

kluci, teď upřímně...Nemyslíte si, že právě komanči dali punku v té době právě punc neopakovatelnosti? Že zakázané kapely nebyly nejvíce přitažlivé? Ač je to možná trochu zvrhlé tvrdit, jsem toho názoru, že právě ten zrůdný režim hodně napomohl undergroundu, alespoň v určitých směrech. Samozřejmě nechci dřívější dobu vyzdvihovat, to je snad jasný, ale kdyby to náhodou někoho napadlo smajlik - 1 Ale dneska je většina vznikajících punkových kapel uplně vo hovně...Prostě komanči tak trochu drželi scénu pod pokličkou a zabraňovali její "komercionalizaci", jestli chápete, jak to myslim...

plusminus: napsat o knize, že se čte na pyču, to je opravdu hodnotná kritikasmajlik - 1

 
Banjo
Banjo - 24.2.2009 14:04

plusminus: zkus napsat lepší knížku...
A možná ti ten článek připadá jako prdel, ale docela dost lidí kvůli tomu přišla o povolení hrát (jo, na to tenkrát muselo bejt povolení a taky na každou akci, a stejně to kdykoliv mohli přijít fízlové zrušit). Jsou na to sice různý romantický vzpomínky, ale stálo to za hovno. Stejně jako si třeba představ, že každej musel na dva roky na vojnu. Teda kdo měl VŠ, šel na rok - ale předtím musel absolvovat tzv. vojenskou katedru - dva roky VŠ studia chodit ostříhanej jako voják, jeden den v týdnu tam trávit a pak ještě počáteční soustředění dva týdny (to se celakem dalo) a závěrečné měsíc (pakárna největší).
Ještě tak kdybys stihnul do vojny (tj. v průměru půl roku po škole) mít aspoň dvě děti, pak bys měl vojnu "jenom" 5 měsíců.
To všechno taky byla "ohromná prdel" - teda když na to vysloužilci u piva vzpomínají. Jenže bejt tam, to nikomu jako pohoda nepřipadalo. A dostat modrou knížku (tj. průkaz o neschopnosti absolvovat vojnu) nebyla taky žádná prdel.

 
plusminus
plusminus - 24.2.2009 13:49

Medvěd: nelibi se me jak je to napsany, cte se to uplne na picusmajlik - 3

 
Medvěd
Medvěd - 24.2.2009 2:04

plusminus: A v čem ti příjdou EXCENTRICI jako sračka ???

 
fuckingSID
fuckingSID - 23.2.2009 19:30

Tyhle typy článků mě tu chyběly, jen tak dál:)

 
plusminus
plusminus - 23.2.2009 17:35

Medvěd: tu knizku sem cetl, docela sracka smajlik - 1

 
Medvěd
Medvěd - 23.2.2009 14:06


Ale bud'me objektivní.Ne všechno,co nová vlna vyplavila na jladinu,bylo a nebo je dobré.Zvlášt' v její pozdější fázi se vykristalizovaly některé negativní rysy.Každá mince má svůj rub a líc.U mnohých vidíme oportunismus,zrazování původních ideálů,plánovanou honbu za vydáním gramofonové desky( "alespoň ten singlík mít,abychom byli nesmrtelní"),pozérství.Kromě několika originálních špiček najdeme až příliš mnoho průměru a podprůměru.A tam,kde chybí názor a schopnost jeji přesvědčivě vyjádřit,se soubory uchylují k extrémům.Přitom to často nejsou extrémy,vycházející z radikální podstaty rockové hudby,která má v sobě zdravé buřičství proti životnímu stylu rodičů nebo negativním rysům společnosti,ale exhibicionismus a snaha šokovat za každou cenu.To se musí stále ještě učit rozlišovat.
Problémy kolem nové vlny už dávno minuly.Přišly nové styly,s nimiž se musí znovu vypořádat.Hledat pro ně nová měřítka,vycházejíci ze společenských potřeb a funkcí.Prostě,karty budou znovu a znovu rozdány...Mnohé půjde lépe.Objevily se možnosti konfrontace v podobě různých festivalů a přehlídek.Objevují se první pokusy metodicky pracovat se soubory i ochota představitelů institucí poučit se hlouběji o podstatě jejich tvorby.Vycházejí i první gramofonové desky.I když někde přetrvává nedostatek citlivoti,něco se děje.Podle futurologů z Východu i Západu stojíme na prahu velkých změn,Očekává se další růst volného času.Elektronická revoluce,která kráčí ruku v ruce s popem a rockem,zlevňuje a zpřístupňuje výrobu hudby:Ze spojení těchto dvou faktů vyplývá,že v budoucnosti můžeme předpokládat ještě další růstdecentralizovaného hudebního dění.Naše časová ztráta je jen zdánlivě třicet let.Před mnohé z našich zkušeností může být svět postaven teprve v budoucnu.Překlenou to,v čem jsme pozadu,není zase tak těžké.Moderní socialistická společnost to dovede.Tuto knihu proto věnujeme všem,kdo v to néjen věří,ale něco pro to i dělají.

Aleš Opekar

 
Medvěd
Medvěd - 23.2.2009 14:04

....než mnozí očekávali.Viděli radši v rocku něco neorganického,uměle imputovaného na české tradice.Nechtěli uznat,že svět už dnes nekončí za humny,ale díky novým mediím vzniká skutečně internacionální kultura.To ale neplatí jen o naší zemi,počáteční nepochopení popu a rocku nacházíme skoro v každé oblasti.Teprve v poslední době se tento svébytný ´masový svět začíná zkoumat néjen izolovaně (sociologicky,muzikologicky),ale v celé své šíři - jako hudebně sociální fenomén.Sledují se zákonitosti vývoje,společenské souvislosti,vztahy k hudební minulosti i k současné ekonomice.Znovu opakujeme,že lidstvo vypustilo z lahve džina (dobrého nebo zlého ?),ale ví zatím jen z části,co dovede.Případ rockového proudu,kterému říkáme "česká nová vlna" je ve své podstatě modelový.Přišel sice přímo pod vlivem podobného hudebního dění všede ve světě a přejal jeho formy,ale u nás dostal překvapivě jiný obsah,vycházející z intuitivního předvídání,které má lidová tvorba,a tušící změny v myšlení v naší společnosti.Byla - li nová vlna ve své době nepochopena institucionálními pracovníky,pak paradoxně proto,že zde po letech přebírání zahraničních vzorů tu a tam probleskla svébytná česká tvář budoucnosti..Pravda,řada nedorozumění nastala též ve spojitosti a netaktickým přístupem mnohých kapel,ale střet a diskuze nad otázkami,které s sebou nová vlna přinesla,vedly k vyjasnění mnohého,co jsme dosud v hudebním dění nechápali.Jedním z výsledků je i tato kniha,která si klade za cíl nejen představit pár nejzajimavějších souborů souvisejících s českou novou vlnou,ale zároveň zkouší (alespoň mezi řádky) určit některé ze složitých rysů a společenských funkcí,které rock má.Stále více se potvrzuje,že tuto hudbu nelze chápat bez citu pro její vlastnosti,problémy a způsob vyjadřování.Nelze jí hodnotit bez porozumění pro mladistvou rebélii,přirozený radikalismus,specifické estetické cítění a často nepříjemný humor,bez pochopení pro jazyk a nálady mezi mládeží.Je to v zájmu néjen zdravého společenského vývoje,ale i nás samotných.Vždyt' pochopit ten či onen nastupující rockový styl znamená i pro ty starší cestu zpět do mládí.Rozumět mládeži,to je totéž,jako být mladý,Že přeháníme ? Tak to zkuste...
A

 
Medvěd
Medvěd - 23.2.2009 13:12

Z knihy Excentrici v přízemí...

Předmluva,bez které by to nešlo.

Moderní věda a technika našeho století vede ke stále rostoucímu podílu volného času na každodenním životě civilizace.Tento volný čas,volající po smysluplném zhodnocení,se stal jedním z rozhodujících tlaků na vznik a vývoj řady médií,jejichž poslání bylo naplnit čas po práci komunikativním obsahem,pusobit očistným dojmem,budovat ruznorodé společenské vazby.Film,rozhlas,televize,prudký vývoj tištěného slova,gramofonový a magnetofonový průmysl,to všechno souvisí se stále nižší potřebou investovat víc než třetinu dne do boje o zachování lidské existence.Kulturní život v těchto podmínkách medií vede k rozvrstvení společnosti do různých podskupin (subkultur),které tihnou k relativní soběstačnosti a jejich význam hlavně u mládeže sílí od generace ke generaci.Není bez souvislosti,že zmíněný Průzkum prokázal,jak malou váhu přikládají dospívajícím názorům na populární hudbu svých rodičů,učitelů,hudebních redaktorů.Hlavním rádcem (69%) je jim stejně starý kamarád.Občas některá ze subkultur vystoupí várazněji do popředí a po určitou dobu se vyrovnává se širším proudem života společnosti.To je i případ nové vlny,o níž je tato kniha.Polovina padesátých let s sebou přinesla do oblasti volného času mládeže nové médium - rock a jim ovlivňovanou populární hudbu.Obě tyto oblasti jmenujeme jedním dechem ,protože se ve svém vývoji různě prolínají - každá generace staví svou hranici mezi nimi úplně jinde.Za třicet let své existence pokrylo toto médium několik generací a dokázalo,že jeho funkce je i v socialistické společnosti nezastupitelná.Pop a rock se stal né - li hlavním,pak určitě jedním z hlavních diferenciálních prvků subkultur,nezbytnou formou názorové konfrontace,ale také zábavnou hrou,jejiž pravidla jsou tak proměnlivá,že je lze jednou pro vždy stanovit.Svou úzkou vazbou na každodenní život je především amatérský rock schopen se neustále se obnovovat podle změn,jimiž společnost prochází.Mnohdy reaguje na tyto změny i v předstihu,který vyráží dech - a zároveň může i tímto vyvolat různá nedorozumění.Přiznejme si,že tyto originální vlastnosti mladého rocku jako lakmusové papírku byly u nás odjaktěživa velmi těžko chápány.A to néjen pro to,že barva,kterou tento papírek ukazoval,byla nepříjemněj

 
plusminus
plusminus - 23.2.2009 12:46

hehe docela prdel za komancu smajlik - 14 zasmal sem se smajlik - 10

 
OldSkate.Punk
OldSkate.Punk - 23.2.2009 12:26

to znám prostě kumunistický hovno ! smajlik - 13