Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Dovoluji si vám představit jednoho šílence, který se za dob vlády komunistické diktatury zapsal nesmazatelným písmem  do historie československého undergroundu jako jemu mnoho podobných umělců, kteří to i v těchto nesnesitelných podmínkách neměli dvakrát jednoduchý! Vilém Čok přichází !!! :-))))

Ták a pěkně popořadě. Když mamimka Čoková uplácela čtrnáctiměsíčního Vilíčka rakvičkami, aby zazpíval za účelem nahrávky dětské hitovky ,,Ivánku náš", či ,,Já mám koně", ještě zcela jistě netušila, že tím pomalu, ale jistě napomáhá ke vzniku kontroverzního českého showmana, baskytaristy, zpěváka, konferenciéra a baviče Viléma Čoka. I věta, kterou posléze Čok vyslovil: "To všecko spackala moje máma, páč mi do kebule neměla cpát ty bigbít'árny," svědčí o tom, že Vilča měl v rodině vostrý základy už od ranného věku :-)

Následky tohoto "systematického hudebního deptání" na sebe nedaly dlouho čekat. První kapela, ve které hrál, nesla jmého Zikkurat. Její existence je datována do let 1978 - 1981 a tvoří ji vesměs samá osmnáctiletá nevybouřená individua. Hrála - pod OKS Praha-západ (zřizovatelem kapely byl Agrochemický podnik Jeneč). První oficiální koncert se konal 3. listopadu 1979 na Folimance.V kapele hráli Jiří Křivka (kytara),Vilém Čok (baskytara) a Tomáš Havrda (bicí). Občas si také nástroje střídali, takže Vilda si vyzkoušel všechny posty v kapele. Důležitým okamžikem se pro ně stala jejich účast na 9. Pražských jazzových dnech s písničkou "Disco 2000". "Nevěříme tomu, že kvalitní nástroje hrajou samy, člověk se musí s nástrojem poprat, něco z něj dostat bez ohledu na kvalitu," říkali.Účast na jazzových dnech kapele pomohla - získávali poté více příležitostí k vystupování. Tisk se krátce po soutěži vyjadřoval o kapele jako o největší senzaci 9.jazzových dnů. "Experimentálně pojaté zvukové plochy blízké avangardnímu jazzu či rockovým výbojům 70.let," tak byla charakterizována jejich hudba. Pro veřejná vystoupení měl Zikkurat připravené též převzaté skladby, například z repertuáru Ramones, Sex Pistols a nebo Stranglers. Zikkurat si mimo jiné zahrál i v pražské Lucerně, na Rokosce a u Zábranských. Kdosi tenkrát napsal: "Viděl jsem v roce 1979 skupinu Zikkurat ve složení Křivka, Čok, Havrda... Koncert dýchl na posluchače pocitem svěžesti," autor článku ho dokonce přirovnal k filmům Věry Chytilové: "At' jsou o čemkoliv, vyjadřují pocit svěžesti...V případě Zikkuratu pak pocit bezbřehého klukovství".

V roce 1981 provedl Vilém svůj životní přestup, když vystřídal v kapele Pražský výběr Ondřeje Soukupa odcházejícího ke zlatému Karlu Gottovi. Tato kapela přinesla do našich hudebních archívů spoustu originálních písní a na naše podia a do tehdejší muziky úplně novou image, jíž smetla nekompromisně k zemi zkostnatělé tradice a nalajnovala si vlastní revoluční cestu.Od samotného vzniku kapelu provázely skandály týkající se jak produkce kapely, tak jejího image. Pražský Výběr byla kapela obdivovaná publikem a nenáviděná tiskem, pronásledovaly ji komunistické příkazy a zákazy. Později, v roce 1983, jí byla zákázána činnost! Výběru však nikdo nevzal jejich zviditelnění na hudebním poli - jejich pecky jako "Hrabě X", "Na václavským václaváku", "Pražákum je hej", "Zubatá", či "Olda je přítel můj", se staly kultovními "hymnami" mládeže.

V letech 1984 až 1986 Vilém Čok opět brázdil vody s jinou kapelou - stal se jí MOPED, v čele se zpívajícím kytaristou Vojtou Hubingerem. První vystoupení se uskutečnilo v srpnu roku 1984. Tisk je vcelku dost bral. 29. prosince roku 1985 se v článku názvem "Příliš málo nového na naší amaterské scéně" píše o třetím ročníku přehlídky nejlepších amatérských  i profesionálních rockových skupin ze všech krajů Československé republiky. Tento rockový "maraton" se konal v Pražském paláci kultury, kde se dvě desítky kapel po tři večery snažili upoutat odbornou porotu. Měli na to pouhých 30.minut. Hlavní cenu si odneslo trio MOPED. Kapela zde ukořistila i trofej navíc a to cenu PKS za nejlepší skladbu. A to skladbu s názvem "Pro peníze peníze".

Pro mnoho fanoušků se posvátnou modlou stali Stromboli - kapela založená Michalem Pavlíčkem, v níž Čok působil jako hostující zpěvák. Jeho rukopis také nese asi nejkultovější skladba "O hory,o hory". Čokova popularita díky spolupráci seznámými soubory strmě stoupá, jen namátkou připomenu prestižní soutěž Zlatý slavík 1987, kde s 1260 hlasy získal 17. místo v kategorii zpěváků. Když se ohlédneme zpět, tak v roce 1985 byl na pouhém 70. místě a v roce 1984 se do první stovky nedostal vůbec.

Začátkem roku 1986 dostal Pražský Výběr opět povolení vystupovat a v roce 1988 vydává své první album s názvem "Výběr". Toto první album nebylo veskutečnosti první. To opravdu první s názvem "Straka v hrsti bylo natočeno už v roce 1982, ale oficiálně v té době vydáno nebylo. Když se tak stalo později v roce 1988, bylo už tak slavné a tak známé, že ho lidé kupovali jen kvůli tomu, aby ho měli na vinylovém kotouči, nebot' hudbu z něj měli již dávno všichni vrytou pod kůží z tísíců načerno okopírovaných kazet. I když během dvou let odehrál Výběr desítky koncertů, přesto docházelo k jisté stagnaci...Michal Pavlíček se nadále věnoval Stromboli, Klaudius Kryšpín odjel do Austrálie a Vilém Čok začal uvažovat o založení vlastního projektu.

Koncem roku 1988 vzníká je vlastní skupina a názvem Nová Růže. Tato "supergroup", jak jí v prvním otištěném článku nazvali, vydala postupem let 1990 a 1991 dvě na tehdejší dobu nadprůměrná alba značená krátce "Nová Růže" a "Nová Růže 91". Kapelu tvořili kromě Čoka ještě muzikanti Petr Roškaňuk, Franta Honig a Ota Baláž. Asi největší pecka pro publikum té doby byla skladba "Anděl fantazie". Za zmínku ještě ale stojí i to, že Výběr v té době nebyl ještě zdaleka rozpuštěn, nebylo rozpuštěno ani Tango Miroslava Imricha, se kterým hrála část Nové Růže.Všelijací odborníci nešetřili chválou, ale kapela se rozpadla kvůli vnitřním záležitostem. Vše se odehrálo zrovna v dobách její největší slávy a na vzestupu její popularity. Dalším projektem bylo uskupení Delírium, ale o tom se tu nemá cenu ani snad zmiňovat.Vezmu to hákem a vlítnu rovnou do roku 1997. V tomto roce se opět schází Pražský Výběr, aby natočil zatím poslední řadové CD Běr, k němuž bylo odehráno šest velkých koncertů ve sportovních halách větších měst. Zajímavostí bylo, že předkapelu Výběru dělala vždy kapela Delírium, takže Vilém dělal předskona sám sobě. Na každém koncertě tak musel celkově strávit tři hodiny. Na podzim roku 2003 bylo možné vidět Pražský Výběr opět a zase pohromadě. Roku 2004 už vyráží  s navrátilcem Kryšpínem na koncertní turné. Začali koncertovat na různých festivalech a jiných akcích. Ročník 2006 byl pro PV ve znamení pauzy a přípravy na další desku...

Jedno je jisté. Všude, kde se zjevil Vilém Čok, to čišelo provokací a stylem jít si svou cestou. Našel k tomu prakticky vždy ochotné spoluhráče a kamarády, kteří s ním naskočili do vlaku... Co dodat závěrem? Asi tohle.

Jestli jste našli něco, na co jsem zapoměl, tak sorry, ale za tímhle kontroverzním muzikantem stojí opravdu spousta práce a dát to všechno do kupy je taky pěkná fuška ! Není opravdu jednoduché zmapovat tak pracovitou osobu, jakou byl a je Vilém Čok :-)))))))

Zpracováno na základě informací ze stránek Vildy Čoka:

http://www.vilemcok.com/

Punk's not dead !!!