Punk.cz - o punku u nás i ve světě

TŘETÍ DÍL BIBLE

DESET DEKA DEKADENCE

Anotace: Warhole, Warhole, co to vezeš na kole?

Miluji tě bez milosti,
mile, někdy potměšile,
na míle daleko, nezmýleně,
dost možná, že pomýleně,
i v Zelené míli
mílařovy Míly, milionářovy
Drahomily,
milodary milénia
maskuji Milkou,
milenkou,
či čokoládou Milena,
rozmilou Muller – Thurgau chvilkou,
pak třesou se mi kolena.

Jsem elektronickou harfou
ve třináctém století,
čekající na proud,
jsem pod proudem
tvých vášní,
unášen spodními podproudy
Proudhona.
Citové zkraty,
zkrácené vazy mezi námi,
zkrátím to,
opona.

Právě prožívám
Dylanovo dilema...
diletanti, dílem děj se
píle má,
potkal jsem Le Lenona,
divné, v Dílí moji milí,
i tam dole,
v černém divadelním dole,
děj se co děj,
zloděj, čili dobroděj,
chilli, kari, karkulka,
karikatura Kareninové,
Karla Velikého,
malého, ale našeho,
mne se to však netýká,
s tituly si netykám,
nadávky raděj polykám,
nedotýkám se ničeho,
nedotýkám se Nietzscheho,
nedotýkám se, ničemo,
netykavek, kavek,
Kavkazanů, ani kavárenských
Tarzanů,
turistických burizonů,
buranů
a robinsonů.
Já nic,
já muzikant.

Z And.

Viď, Andy?

BITVA O KANCELÁŘ

Malá holčička
si dnes v půl třetí ráno koupila
hlavu krále Leara,
od bílého obchodníka
na rohu Time Square.
A jestli se ptáš,
zda jí to stálo za to,
zeptej se sám sebe,
proč jsi to ještě neudělal.
Proč jsi dneska vůbec vstal?
Proč ještě dýcháš?
Stereotypní dělení buněk,
baví tě jen si tak mitózovat
od života ke smrti a mezitím
si párkrát poskočit,
jako gynofobní hermafrodit
před zrcadlem?

Nakresli si cizí autoportrét
svého vlastního ksichtu
něčí rukou,
ukradeným štětcem z
říše zfetovaných skřítků.
Slyšíte?
Na úpatí schodiště
stojí hliněná armáda
Johna Ulrika Lloyda
a jde si pro svoje kafe
a tajemství života.
Vidíte?
Jak neviditelná
prostitutka času pomalu
oloupává plátky orchidejí
vašeho osudu
až
na kost.
Sníte?
O vysněných snech
snad...
I Santa
a Satan
snídali
v sanatoriích sardinky
a slízavali sladkou
Sangrii
v solidním sinajském supermarketu.

Tak proč ne Vy?

STĚHOVÁNÍ

Nastává stěhování duší,
takže si sbalte kufry.
Je dobré střídat lásku s nenávistí,
jak plátky v BigMacu, jen pozor,
aby vám potom nebylo
špatně.

Uprostřed zárodků
hurikánu
vykřiklo dva miliony
komparzistů
a pak hlasitě,
nasraně,
odhodlaně
nastalo ticho.

A Archy vyplouvají prázdné,
tentokrát ze severu k
jihu,
přes hospodské stoly,
manželská
i nemanželská
lože
a nevrací se.

Už máte sbaleno?

NESCHOPENKA

Uprostřed labyrintu nazí
sešli se dnes všichni vrazi.
Přinesli krvavé oběti
démonům účetnictví a
potom se oddali poetickému
obžerství, ponořeni po pás
do smutných balad přes
kopírák.

A v mističce na heroin
narodila se víla.
Čísi ruce si ji spletli,
přec jen byla bílá.
Teď diví se a bojuje.
Marně, už od rána
v žilách ti koluje.

Pozvali mne na bakchanálie
do Dysneylandu, ale odmítl jsem.
Kaktusy za mne nikdo
nezaleje.

IRON MAN

V městečku Panama
děda měl chuť,
nacpal si do břicha
nikl a rtuť.

Někdo čte a někdo píše,
někdo si rád kope hroby,
náš děda však není troškař,
ráno snídá těžké kovy.

A k Vánocům pro něj máme
speciální lahůdku.
- ruční pumpičku
na pumpování žaludku.

Lidé jej chválí a
využít dovedou,
však místo do šrotu
chodí vždy za dědou.

Lépe platí, milí zlatí,
za deště i v inverzi,
stále žvýká traverzy.

TŘETÍ DÍL BIBLE ( nově i s ilustracemi a návodem k použití )

 Kdy vyjde třetí díl Bible?
Chci vědět, jestli
se vezmou.
Skřipec trpělivosti
napínaj se silou
bezmeznou
už dva tisice let
a volají:
Jezus, come back, amigo!
Marně. Je to horší, než
Vondráčková a Microsoft
dohromady.

Chci vědět, jak dopadl
Jeruzalém po deseti letech
a jestli byl Josef věrnej,
vše o kariéře Madony.
A co Jan z Kříže,
pořád stejnej?

Křehké vztahy apoštolů,
snídaně v Gomoře,
ulice v Sodomě
a Herodes v komoře,
nožky má nahoře,
prej nedokončil školu.

A co Adam s Evčou,
jakpak ti si žijou?
Radost mají věčnou,
sporťák pod novou vilou.
Monopol na jabka,
hadí kérky,
ordinace v Rajské zahradě...
Mají život z plyše.
Holt, první rebelové
v dobách, kdy ještě
revolta nebyla klišé.

ZACHRÁNCI NOSTALGIE NA VĚČNÉ ČASY

Všichni sedíme na
jedné posteli absurdního dramatu,
popíjíme jeho krev a přemýšlíme o tom,
kolik úrovní má čas.
Něco tě bolí?
Ten zvuk,
ten stejný jako Jeho oči.
Nech to hrát!
Nech to hrát!
Šel domů do mezistran kosťostroje.
Pustíme si plyn až do konce
abychom uvěřili chtění obskurna.

Blonďatá jde doprostřed,
ona tam byla vždycky,
nehraje pannu a nikdy jí nebyla.
Měli bychom jít, až tam, kde bychom
pořádně ulítli,
přepadli,
zhroutili se z
konce
a neměli bychom čekat tak jako
oni před vchodem.

Za dveřma na nás čeká spasení,
co zvoní a klepá,
zvoní a klepá,
jenom bychom rádi odpověď na otázku:
Kdo kolik má komu vráti?
Koli stálo víno?
Ach, my nevíme, jak jsme ubozí,
omezení a nevíme ani,
kolik stála Kofola.

Anarchisté stále hrají tu samou píseń,
ale stejně ji rádi posloucháme.

ÓDA NA ŠERO

 Nic nehoří v pekle
kromě ega.
Tak to už se těším,
až budu vesele
plápolat.
Budu tvým zrcadlem
a tvým opěradlem,
tvým krovem
i rovem,
rohožkou, předkožkou,
beznohou zákožkou,
záložním Bulgakovem.

Jsouce ostrým kuželem
tmy, mířím z baterky
na Lidi světla a
oslňuji je tak, že jsou
nuceni sklopit zraky.
I za šera, polotmy,
či rána,
ranil jsem Aštara Šerana,
ranním šermováním s šeroslepostí
a šarmem šerého šefira.

Vlastní stín mi šlape
na paty, odmítá
zůstávat pod podrážkami
bot a vyskakuje si, frajer.
Jen počkej, ty hajzle,
jdu zhasnout světla.

SEZNAM

Každý den napsat
alespoň jednu báseň,
vypít litr zeleného
čaje z Japonska,
poslechnout si Lou Reeda,
pár hodin architektit,
sežrat brambory s tofu,
napsat mail rodičům,
že jako ještě žiju.

Nezapomenout dýchat,
sunout pravou vedle
levé,
nenadávat, vyhejbat se
úchylákům,
léčit si mindráky v
obskurních pokusech
o poezii.

Napsat dopis bývalé,
zabít bordel v pokoji,
po ránu vstávat z mrtvých,
oslavit Slunovrat a
mezitím si párkrát
zajít na záchod.

A ve zbývajícím
čase si můžu žít,
jak chci.

REQUIEM PRO ROZPLÉTÁNÍ KRUHŮ

Vítej zpátky v pekle, synu.
Čerti už ti napsali epitaf.
Wolfgang ti drží místo na
pokoji, říkal, že přec nepřijde
o svou zálohu Dona Giovanniho.

Vítej zpátky, už bránu otvíráme,
šampáňo teče proudem a všichni
pějí kyrie kyrie,
však ten humor je jednou
zabije.

Vítej zpátky, tys nejlepší z nás.
Před tvými vizemi by se
i Dante červenal
a roztrhal svůj rukopis
znovu a zas.

Vybral sis,
žil jsi,
umíral jsi lépe,
než někteří žijí,
stále v neochvějné snaze
poznat sám se, kterýs před
sebou samým stále utíkal...

Tak ještě jednou vyjděme před
oponu, poklonit, či uklonit se
té krvelačné lůze.

NEMILOSTNÁ

V bezduchých padouších
na poušti lámu si
v lopuší
loupáky na uši
a co celé při poslechu
písní židovských partizánů.
To je totiž jediná hudba, kde
mě nevadí němčina.

Zatím si had Midgard zlomil zub.
Čím se teď bude zakusovat
do svého ocasu?

Škrtl boží zapalovač.
Plameny pokřtily
Sibiř, Saharu
i Slovač.
A stříbrné mlhy navštívili
leckterého zemřelého,
který si bláhově myslel, že už
se ho to netýká.
Nervy neřeš,
nech je a neruš...
Obr Atlas se s nadváhou
potýká.
Už ho ten nesmysl nebaví držet.

-
-

Vyser se na to a hoď to do řeky!