Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Vzhledem k tomu, že jméno Panic používají ještě další dvě kapely, tak mladší brácha Grega, Raymond alias Raymond Pettibon, navrhuje Black Flag. Dukowskému to připadá cool, jednak je v něm něco politického, anarchistického, styl seru na vás, no a potom se tak jmenuje i populární prostředek na hubení hmyzu. V Bomb!, což je label garážového punku, který je podporuje, mají finanční problémy. Ginn nechává na vlastní náklady (1000 dolarů), vylisovat 2000 kusů prvního EP Nervous Breakdown (4 kousky, 5 minut muziky) na svém vlastní značce SST. Obal desky namaloval Pettibon, jehož kresby budou nadále zdobit skoro všechny desky Black Flag, stejně jako obaly ostatních kapel, které vyjdou pod SST (Minutemen).

První koncert, který se jim podařilo zařídit, nebylo to vůbec jednoduché a zpočátku o ně nikdo nestál, se odehrál jednoho lednového odpoledne v roce 1979 v Moose Lodge, což bylo malé kulturně-společenské centrum pro válečné veterány. Přišlo asi jen sto lidí, ale hned se objevily zárodky příštích problémů. "Byl jsem úplně mimo," vzpomíná Morris," dva dny před tím jsme chlastali s Ramones, s Dickies a s Darbym z Germs. Vyholil jsem si palici. Na konci první části koncertu jsem začal skákat jak Tarzan a strhl jsem americkou vlajku, která visela na zdi. To asi dost nasralo veterány, páč asi čtyřicet dědků mě začalo honit po celém sále. Zmizel jsem ven a na parkovišti jsem si nasadil černou paruku, dohasil jsem zpátky a dozpíval jsem druhou část koncertu. Naštěstí mě už nepoznali. A v sále jsem viděl i Rodney Bingenheimera a Stiv Batorse z Dead Boys. Bingenheimer:" Bylo to super, prostě američtí Sex Pistols, stejný zvuk, stejná energie." Morris mu pak dal desku Black Flag a DJ ji pak pouštěl během svého nedělního pořadu na KROQ. Květnový koncert ve folkovém baru San Fernando Valley skončil totální rvačkou a místní punkový zin k tomu napsal: " Odehráli svých patnáct válů a nic je nedokázalo zastavit. Opravdu úžasný začátek kariéry, běžte na ně, než je zakážou."

Black Flag začínájí pronikat do Hollywoodu. Během léta měli několik koncertů v L.A., ale do širšího posluchačského podvědomí se dostávají až díky koncertu v parku Polliwog na Manhattan Beach. "Měl tam hrát US Air Force Orchestra (nějaká dechovka amerického letectva, poznámka překladatele), ale padlo to," vysvětluje Morris, " rychle potřebovali nějaké náhradníky, Greg ukecal týpky z Manhattanského parku, co to organizovali, s tím, že máme v repertoáru fůru věcí od Fleetwood Mac. No, piknikovalo tam tak dvě stě rodin, když najednou dohasila horda týpků v kožených bundách, roztrhaných leviskách s ježatými vlasy na palici, zkrátka surfeři, skejťáci, narkomani a podobně. Začali jsme hrát a asi po deseti minutách se na nás snesla smršť pomerančů, melounů a smažených kuřat." Pořadatel koncertu pak vydal tiskové komuniké a omluvil se: "Každá další kapela, která si u nás bude chtít zahrát, bude muset předložit celý repertoár. Nic podobného, co se stalo, se už nebude nikdy opakovat."

Koncem léta roku 79 se věci dávají do pohybu. Časopis Slash zařazuje Nervous Breakdown jako nejlepší desku v redakčním top ten. Pettibon vymýšlí logo, na tři části rozstřihlý černý prapor, perfektní kresba pro tetování a gaffiti. Morris: "Zaplnili jsme tím celé L.A., byli jsme první sprejáci v L.A." Kapela hraje regulérně v L.A. a stahuje se kolem ní banda z Orange County, kde se díky hardcore kapelám jako TSOL a Agent Orange vytvořila násilnická scéna surf punku. Začíná se o ně zajímat i někdo docela jiný. Dukowski: "Měl jsem starou dodávku Forda s Black Flag a dalším miliónem kapel na kapotě. Pořád mě kontrolovali fízlové, už jsem se kvůli tomu chtěl odstěhovat z Hermosa."  Morris:  "Hermossa Beach, no jednalo se o opravdu konzervativní místo. Vadili jim všichni, pokoušeli se to vyčistit od hippies, různých radikálů a drogových dealerů. Mysleli si o nás, že jsme nějací anarchisté a teroristé, jako bychom ve zkušebně vyráběli nějaké atomové bomby a tak."  Nicméně to z určitého pohledu nebylo zase tak daleko od reality. Songy z roku 1979, Revenge, Depresion, Clocked In a Police Story: "Jsme ve válce, chápeš, nemůžeme vyhrát. Oni nás nenávidí a my je taky nenávidíme."

Morris opouští kapelu. Ginn: "Keith odešel, protože ho už přestaly bavit ty pařby." Morris: "Stala se ze mě opice puštěná na svobodu. Nasáklý chlastem, tuhý a nacpaný koksem a speedem. Když jednou Ginn diskutoval s ňákým chlápkem z gramofonové společnosti, rozepl jsem si rozporek, vytáhl jsem péro a vychcal jsem se mu na nohy. Tomu týpkovi. Zkrátka už toho bylo dost."  Black Flag si našli nového zpěváka, Portorikánce Ron Reyese, fandu Kiss a a dlouhodobého fanouška kapely. Zná celý repertoár a může okamžitě vyrazit na turné. No a pak přišel březen 1980 a Reyes odchází z kapely v půlce koncertu v sále Fleetwood na Redondo Beach. Robo k tomu dodal: "Surfeři z Orange County si ostříhali vlasy a stali se z nich punks. Byli to hotoví bezprizorní šílenci. Během koncertu se mezi sebou začali mlátit pěstmi. Ron se toho dne seznámil s jednou ženskou a ta měla smůlu, že se ocitla uprostřed toho bordelu. Prostě se nasral a vypadl s ní ze sálu v půlce koncertu." Dukowski: "Ron se moc nešetřil. Hodně chlastal a zkoušel se stát vegetariánem. Mu ruplo v bedně."

Na fotce z koncertu v parku Polliwog se na zemi válí Ron Reyes a Dez Cadena, u mikrofonu stojí Morris. V odkazech máte i údajně autentickou nahrávku přímo z tohoto koncertu.