Punk.cz - o punku u nás i ve světě

"Black Flag byla moje oblíbená kapela, nikdy jsem nikoho neslyšel hrát na kytaru jako Greg Ginn," vyjádřil se k tomu Rollins, " viděl jsem je na jaře roku 80 v New Yorku. Chuck vylezl na scénu a začal na basu vyluzovat dementní hluky, přičemž křičel jak šílenec. Najednou jsem měl chuť někoho zabít."

Rollins se vykašlal na práci prodavače zmrzliny a přidal se ke kapele na zbytek turné, zpíval v přídavcích. Hned den poté, co Black Flag vyrazili na šňůru, vtrhla policie do prostorů firmy SST, které zároveň sloužily členům kapely k bydlení. Zrovna se tam nacházel jeden ze zaměstnanců, Mike Watt, basák z Minutumen. "Myslím si, že byli přesvědčení o tom, že "turné" je nějaký kód pro velkou zásilku drog, nebo co. Všechno prolezli a převrátili, ale když nic nenašli, tak mě označili za strůjce celé operace. Čtyřikrát mě předvolali k soudu, nakonec se do toho vložil Greg s tátou. Nějak to vyřešili se soudcem v jeho kanceláři. Jeden z nás spal na půdě, označili to nějakým debilním termínem jako narušení prostoru, nebo co a stálo nás to padesát dolarů na soudních poplatcích."

Rollisovi došlo, co to znamená být v partě s Black Flag: "Varovali nás. Kalifornští policajti nás chtěli vystrašit, chtěli nám ukázat, jak jsme bezmocní. Kdykoliv, když byl ve dveřích šerif, vložil se do toho Greg. Měl fakt kule." Kapela si najala zkušebnu v západním Hollywoodu nedaleko nahrávacího studia. Vzhledem k tomu, že měli hromadu materiálu, rozhodli se nahrát desku s Rollinsem u mikrofonu a zároveň se zbavit starých verzí všech těch songů (vyšly na desce everything Went Black). LP "Damaged" nahráli ani ne za tři týdny a stálo je to 8500 dolarů. "S Henrym to bylo jednoduché," vzpomíná Dukowski, "když jsme mu řekli, ať zpívá spíš v hloubkách a pořádně se do toho opře, tak to prostě udělal. Byl fakt dobrý." Brutální texty songů odrážely čtyři roky konfliktů s policií (Police Story), opovržení pro masmédia (Rise Above), nespokojenost s konvenční společností (Spray Paint, No More, Six Pack a TV Party) a rostoucí paranoiu (zbytek). Ale ještě lépe než z textů ten vztek a beznaděj čiší z nervózní a brutálně disciplinované palby. Plán, jehož součástí bylo dostat desku do distribuční sítě jedné z filiálek MCA ztroskotal v okamžiku, kdy si ji poslechl Al Bergamo, ředitel MCA. Pro deník LA Times v roce 81 řekl: " LP je tak nějak nemorální, obtěžovalo mě. Připadalo mi, že je proti rodičům.... Není to nic jako Bob Dylan, nebo Simon & Garfunkel."

Album vychází u konkurence. Vzhledem k tomu, že je na obálce Rollins s vyholenou palicí, začali na Black Flag chodit skinheads. Brzy je to ale přestalo bavit. Jednak s pohoršením zjistili, že se nejedná o rasisty, no a navíc si muzikanti nechali narůst dlouhé vlasy a začali hrát pochmurné kousky s vlivy Black Sabbath. V roce 1984 vydávají další studiové desky, nepřekonatelnou "My War" a hrůznou "Slip IT In", ale Robo, Dez a Dukowski odchází z kapely. Zbytek muzikantů začal dobývat nová území, namísto anarchistického humoru a černé grotesky přichází přežvykování a zhnusenost Rollinse. V roce 1986 Ginn rozpouští Black Flag. No a jak to všechno prožíval Henry? "Měl jsem možnost zpívat nejlepší vály, co jsem kdy slyšel.Vládla těžká atmosféra. Greg a Chuck měli závazky vůči kapele a SST a všichni dělali maximum pro to, aby to mělo úroveň." No a Greg Ginn to uzavře:" Mysleli jsme jen na hudbu. Často jsme neměli kde bydlet, ale vždycky jsme měli pronajatou zkušebnu. Točilo se to jen kolem muziky, byla alfou i omegou našeho života."