Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Už od začátku jste chtěly mít 100% ženskou kapelu?

Liza Graves: Jo, přesně tak, od začátku jsme chtěly mít holčičí band. Kapelu jsem dala dohromady, když jsem skončila s gymplem. Připadalo mi, že na scéně chybí ženský punk, prostě jsem se vrátila z naprosto debilního punkového koncertu a bylo to jasné. Pak jsem přemluvila ségru Suzi, aby začala hrát na kytaru. Lidi neberou ženské kapely vážně, musíme se rvát dvakrát víc, než chlapi. Chtěly jsme to rozjet jen mezi námi holkama a vyšlo to, protože jsme na to měly prostředky. Přály jsme si, aby se nám podařilo něco pořádného, na co bychom mohly být hrdé jako ženské, no a také něco, co by mohlo ovlivnit další holky. Nasadily jsme si vysokou laťku. Dnes už to vidíme jinak, kapela Civet se podle mě prosadila a není už důležité, že jsme ženské a tak. Mám takový dojem, že kolem babských kapel vládne jakýsi stereotyp o tom, že by měly dělat "milou" muziku. Nebojíme se řvát o to, že máme koule, metafora, ne? Rozhodně nám to nezabrání v tom, abychom pečovaly o náš vzhled a tak...

Liza: První jsem měla v šestnácti, jedovatou černou vdovu nad prdelí. Moje máma má spoustu tetování, asi to se ségrou máme v genech. Myslím si, že je to u ženské sexy.

Liza: Někdo nám řekl, že je to česky květina. Ale zároveň je to i jedna z kočičích ras, kočka, naprosto tvrdohlavý tvor. Zkrátka ideální definice našich vlastností!!!

Liza: Máme rády Brody, ale myslím si, že jsme našly náš vlastní sound. Si poslechni novou desku. Mám dojem, že fakt nedostatek dívčích kapel, hlavně těch, co jsou zdravě naštvané. Brody to v sobě má, čím víc bude ženských jako ona, tím líp. Je ale fakt, že nás ovlivnily hlavně chlapslké bandy. Z těch ženských jen ty staré co hrály už před patnácti lety a později. Vážíme si Bikini Kill, Hole, nebo L7, ale náš největší vzor stále zůstává Runaways s Joan Jett. To byla 100% ženská kapela a ty baby navíc měly koule!!!

Liza: Už nějakou dobu se známe s Tim Amstrongem. Věděly jsme, že nás bere vážně a sleduje náš vývoj. Když Disaster Records, u kterých jsme vydali dvě desky, zavřeli krám, ocitly jsme se na dlažbě. No a dostali jsme lano od Hellcatu, nabídli nám deal a oznámili nám, že jsme už dostatečně zkušené na to, abychom mohly být zařazeny do jejich katalogu. Dokonce jsme společně s Timem napsali jeden kousek (All I Want).

Liza: Heuh, to je možné. Ale musíte pochopit, že Rancid obrovským způsobem ovlivnili celou kalifornskou punkovou scénu. Hellcat je poslední velký punkový label, jsme fanynky skoro všech kapel, které u nich vychází. Lepší působiště pro Civet si nedovedu představit. Jedno máme všichni společné, tvrdě makáme. Nikomu nepřipadá strašné trávit celé měsíce na cestách. No a když jsme v tak dobré společnosti, tak to nás ještě více tlačí k tomu, abychom makaly ještě víc.

Liza: Je to naše nejnašlapanější deska. Měly jsme technické podmínky k tomu, abychom předvedly co znamená náš "femme fatale punk rock". Zvukově se blížíme našemu live projevu na scéně. Prostě kapela, která hraje mnohem divočeji, než bandy chlápků, se kterými se známe. Titul je inspirován jedním starým příslovím; hell hath no fury like a women scorned (nic není nebezpečnějšího, než opovrhovaná a zesměšněná ženská). S Danni (bicí) jsme si to nechaly vytetovat. Pecka, podle které se jmenuje deska, je plný ženské nasranosti ve stylu Fuck the World.

Liza: Když jseš jediná ženská kapela, tak to je fakt super. Je to jinak, než si lidi myslí, nejedná se o žádné macho, ale spíš o starší bráchy. Sice někteří smrdí v podpaží (smích), ale snažili se nám poradit a pomoct. No a navíc pro kapelu jako jsme my, je fakt obrovské štěstí dělat předskokany DM a hrát před obrovským publikem, které je navíc super. Hrály jsme díky nim na stadiónech, něco podobného se nám před tím nikdy nestalo. A navíc si nás vybrali sami. Ken Casey kontaktoval našeho manažera s tím, že by nás chtěli na turné. Vím, že jim produkční pořád dohazují nějaké nové módní kapely, ale mají to na háku. Raději hrají s bandy, jejichž muziku mají rádi.

Liza: Doufám, že tento, nebo začátek příštího roku.

Liza: Jo, to bude asi ta akce, kdy moje ségra Suzi dostala šlehu tazerem (elektronická pistole). Slavily jsme u nás vydání desky no a najednou jsme se s mámou a ségrou ocitly v poutech a poldové nás odvezli na nejbližší komisariát. Prostě jsme pařily a najednou dohasilo čtyřicet fízlů, jako bychom byli nějací teroristi. Navíc to byl celkem klidný večírek. Podali jsme na ně žalobu. Od té doby se na policajty díváme úplně jinak.

(přeloženo z časopisu Punk Rawk)

Civet na Myspace:

http://www.myspace.com/civet