Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Bývaly doby, kdy byl svět písniček pro děti přehledný. N a jedné straně laskavý pan Skoumal, ušlechtilý Hradišťan, lidový vypravěč Václav Koubek, hravé divadlo Buchty a loutky nebo kocour Modroočko s Martinem Dejdarem a Lucií Bílou. Na opačné straně Dáda a její žížala Julie, co připomíná úlisnou pijavičku. Anebo zhudebněný Čtyřlístek s Fanánkovými texty, jimž chybí Myšpulínovo koumáctví. Ale potom přišel KAŠPÁREK V ROHLÍKU a všechno je jinak.

Před dvěma lety vznikla zvláštní punková kapela pro děti. Objevili se v ní David Koller, Blanka Šrůmová z Tiché dohody, Márdí z Vypsané fixy nebo Jarda Svoboda z Trabandu. Kašpárka v rohlíku, tedy divadelní představení, sérii koncertů a cédečko v jednom, vymyslel režisér, herec a textař David Dvořák. Všiml si, že nejen jeho děti chtějí texty s příběhem a rovněž poněkud praštěné. A že takových je zatraceně málo. Za pomoci hudebně nadaných přátel tehdy tehdy vznikl dětský punk neboli „ BEJBYPUNK „

Když mi na stole přistálo první cédéčko, ne moc chytře jsem ho odložil na později. Jenomže tenhle kujón v rohlíku si umí poradit. Založíte ho do šuplíku a vleze vám do domu po internetu. Tehdy si můj tříletý syn začal do omrzení pouštět písničku o Smrdílkovi, jež mu přišla jako dárek v empétrojce e – mailem. Přesněji řečeno, písnička v níž tuba prdí stejně jako dědova kamna, o kterých se v ní zpívá, hrála pořád dokola, aniž by se omrzela. Kašpárek dosáhl svého. Vytáhl jsem cérečko ze zásuvky, a jak říkají lidé od rozhlasu, deska se dostala do nejvyšších rotací. Popěvky o strejdovi Járovi, popeláři a idolu dětí, co se nerady učí, nebo o fešáku Kenovi, co se nechce ženit s Barbie, byly od té doby doprovodem rozjetého dětského mejdanu. Že při jedné z písniček písklata nadšeně povykují společně s Márdím jazykolam „plaší schválně na pleši, když se s holkou peleším“ patří tak nějak „bejbypankově“ k věci

Fanoušky, jež poznáte podle růžového pankáčského číra z molitanu, si kašpárek získává nenápadně, bez mediální kampaně.

Do dalšího kola nyní nastupuje borec s rolničkami se čtrnácti novými peckami na novém cédéčku. To má obal klasického vinylového elpíčka v černé barvě jako parte, se zlatě provedeným nápisem KAŠPÁREK FOREVER. Na rozdíl od „jedničky“ je zvuk kapely chvílemi snad až příliš dospěle rockový, poetika naštěstí zůstává stejná. Nesluší se vyzradit pointy příběhů, které tu zopívají další z kašpárkových spřeženců, jimiž jsou Lenka Dusilová, Gipsi.cz, Milan Cais z Tata bojs nebo Milan Kalina z kapaly Sto zvířat. Snad jen naznačit, jaké karty má kašpárek tentokrát v rukávu: Tonyu Graves z kapely Monkey Bussines nechal česky nazpívat nenásilný úvod do světa xenofobie („černej špunt do bílý vany/ černý ovce často bejvaj samy“). Davida Kollera pak křehkou Panenku na kraji nebe, připomínající, že dětství není tak bezstarostná doba, jak si malujeme. Dávný hit „Should I Stay or Should I Go“ od punkových The Clash dostal text, který navodí bezmála tělesnou rozkoš a úlevu („čurej doma čurej v metru, jen nečurej proti větru“)…

Nevím o tom, že by písničky Kašpárka v rohlíku, s výjimkou pražského R1, hrála česká rádia. O dospělé se kašpárek nijak zvlášť nezajímá, v Písni o ničem ale vystihl dění v českém éteru celkem přesně, včetně opakování do zhloupnutí: „ Tohle je píseň o ničem, tu nezpívají děti ani rodiče …Dokola znova stejný slova/hlavně se musí všechno opakovat…“ Proč mám dojem, že se nám, dětinským dospělým,Kašpárek v rohlíku poťouchle směje?