Punk.cz - o punku u nás i ve světě

" 8.7.1986 jsem šel na rockový koncert. Jsem vyznavač punku a šel jsem tedy oblečen do kožené bundy, vlasy jsem měl nabarvené a natužené. Když jsem vstoupil do metra ve stanici Fučíkova, přistoupili ke mně hned dva příslušníci VB a jali se mne kontrolovat. To jim ale nestačilo, předvedli mne na VB metro Fučíkova. Tam jsem pod pohrůžkami zbití apod. byl donucen hlavu si umýt. Když jsem si hlavu umyl, zdálo se, že ani to jim nestačí, chtěli mi ostříhat i vlasy. Naštěstí zasáhl přítel, který jako zaměstnanec metra oba příslušníky VB znal " – 18.letý  P. BERGMAN

 " 2.1.1986 ráno jsem šel s kamarádkou na nákup. Na Moskevské třídě nás zastavila kontrola hlídky VB. Chtěli po mně, abych nastoupil sám do vozu. Odvezli mne do nějakého parku. Tam mně pořádně zbili a ostříhali dohola. Jeden z policajtů řekl, že jestli mně ještě jednou uvidí v Plzni, hodí mně do řeky..“ – M. GRENAR

Na fotografii:  Martin Grenar (ŽATEČÁK nebo taky VOBLOUK) Co asi teď dělá?  - pozn.Kilčo

To jsou jen dva z pankáčských příběhů, které se objevili v redakci. Pokud existuje takováto "prevence“ ze strany orgánů VB, pak to znamená že punk ještě mrtev není. Jak říkají sami pankáči, takováto buzerace je jen utvrzuje v jejich názorech a zhnusení společností. A podtrhávají červeně svoje hesla "FUCK OFF“ a " NO FUTURE“!

Něco z punku přece jen ještě něco zbylo. Dokonce se objevil pankovej časopis – PUNK MAGLAJZ. Samozřejmě je to jen pár listů, spíš jen pokus, ale tak to bylo i v případě dnes již slavných punkových fanzinů (např. Sniffin Glue), které snad inspirovaly i vydavatele PUNK MAGLAJZU, aby o sobě dali vědět i oni. Snad je to jen sezónní záležitost, pár čísel však tu je – i když v minimálním nákladu. Je to koneckonců zázrak, že se pankáčům dostal do ruky psací stroj.

Na prvé straně PUNK MAGLAJZ apeluje na čtenáře, aby posílali příspěvky a sám slibuje reportáže o festivalech, profily skupin a desek s punkovou příchutí, překlady článků z různých časopisů a podobný materiál.

"Punková vrstva“ , pro niž je Maglajz určen, si tu na deseti stránkách ( což je čtení asi na deset minut, víc ne) může vybrat mezi docela slušnou reportáží z "punkového festivalu“ u Příbrami z 1.září 1985, mezi informacemi z punkového světa a podsvětí (většinou kolem města Jihlavy, punkovými texty písní a poezií, povídkou nazvaná "Strašná“ (bohužel bez uvedení původu či autora a několika typy na LP desky. Na konci  jednoho z čísel je dokonce otištěna punkáčská úvaha, zajímavá tím, že připomíná, že nejen muzika, ale i fotografie, divadlo či filmování happeningu je tu proto, aby se jich zmocnil punk. Spolu s autorem se tak trochu obávám, aby po krátkém slavném pankáčském životě každého českého příslušníka tohoto hnutí skutečně něco zbylo. Nemyslím na nějaké tvůrčí efekty, ale spíš na to, aby si každej ve 30ti letech byl jistý tím, čím začal – tedy negací tohohle svinstva kolem. Přál bych jim to všem. Záleží na pankáčích jestli punk bude ŽÍT.

Václav Žufan/ VOKNO