Punk.cz - o punku u nás i ve světě

V polovině letošních prázdnin se mezi nejen příbramskými muzikanty rozletěla zpráva o úmrtí zpěváka a frontmana legendární příbramské kapely Bon Pari Jana Suka. Zemřel 20. července po delší nemoci ve věku nedožitých 48 let. Zpráva to byla o to smutnější, že Bon Pari patří k legendám české nové vlny a za dobu své existence se jim vlastní tvorbou podařilo vydobýt si renomé nejen u příbramského publika. Zavzpomínat na svého kamaráda ze skupiny, zpěváka, showmana a autora mnoha nesmrtelných hitů jako jsou Barvy a laky hledají pracovnici do kantýny, Vašku nepij pivo, Na věži, Zase mi lezeš, Tak ať ti slouží a celé řady dalších Honzu Suka chtěli zbývající členové Bon Pari už o prázdninách, ale bohužel jejich časové vytížení to nedovolilo. Až v září se podařilo sladit jejich harmonogramy, a tak bubeník Petr David, který s Honzou Bon Pari před třiceti lety založil, kytarista Vlasta Franěk a trumpetista a příležitostný hráč na klávesové nástroje Luboš Zelner zalovili ve svých vzpomínkách na uplynulých třicet let.

Je nepochybné, že Honza Suk byl klíčovým článkem celé vaší kapely, proč tomu tak bylo?

Petr David: „Honza byl hodně citlivý člověk. Všechno vnímal dost intenzivně, a to se pak promítalo do jeho tvorby při psaní textů nebo skládání muziky.“

Luboš Zelner: „On potřeboval vždycky nějaký silný podnět, a nacházel ho buďto v sobě, nebo například v ženách nebo vztazích a tak podobně, to mě s ním, myslím, hodně spojovalo.“

Vlasta Franěk: „To určitě, a do všeho šel úplně naplno, což na jednu stranu bylo dobře, myslím třeba pro kapelu, ale na druhou stranu stejné nasazení měl i v práci, protože podnikal, a to jeho snahu tříštilo.“

Jak jste se vlastně s Honzou před těmi léty seznámili?

Petr David: „On se hodně pohyboval kolem lidí z příbramského gymnázia, tam jsme na sebe poprvé narazili. Tehdy inklinoval hodně k jedné z holek v naší partě – Pavlíně Drahokoupilové, a tak jsme po čase zjistili, že jsme stejná krevní skupina, jak se říká.“

V Bon Pari jste se tvůrčím způsobem projevovali všichni čtyři, ale pod většinou vašeho repertoáru je podepsán právě Honza. Byl on tím základním kamenem úspěchu Bon Pari?

Vlasta Franěk: „Určitě. Jeho texty měly hloubku, a už tehdy v době, kdy se tady na texty nekladl nijak zvláštní důraz, dokázal napsat text, který měl svou váhu.“

Petr David: „Zajímavé je, že i dneska po těch letech co Bon Pari nehrají, se ty texty pořád líbí, a to i mladým lidem, kteří Bon Pari třeba na živo nezažili.“

Luboš Zelner: „Honza byl rozhodně základem úspěchu Bon Pari, jeho texty byly v mnoha případech skoro jako básně. Navíc uměl jedinečným způsobem do nich promítnout svoje nálady a pocity – třeba melancholii, a podobně a to celé pak dokázal přenést při koncertech i na lidi. Asi nejlépe to charakterizuje jeho text písničky Na věži – Na věži, co rozráží mraky, dívám se do hloubky pod sebe, schoulená zimou tam u branky… Na věži - cítíš se bezmocný, nemůžeš otevřít dveře, ji nemůžeš prolomit zábrany, na schody sem ke mně…“

Zhruba v polovině 80. let jste z takového rozverného punkového stylu přešli do mrazivějších a melancholických tónů nové vlny, proč?

Petr David: „Tak jednak jsme trochu zestárli, vyvíjeli se jak názorově, tak hudebně, a už se nám ten styl prostě nelíbil.“

Vlasta Franěk: „To prostě k životu patří, a tak nějak to vzešlo z nás všech…“

Luboš Zelner: „Navíc v té době nás oslovovali třeba The Police, z jejichž repertoáru jsme převzali jedinou píseň, a to So Lonely, kterou ale Honza geniálně otextoval a vznikl z toho jednoznačný hit Jsi líná.“

Petr David: „Mě osobně i ta druhá éra Bon Pari, kdy jsme hráli právě novou vlnu, vyhovovala víc. Ono to i víc sedělo k Honzovi, který byl vlastně v jádru právě melancholik. On třeba neměl rád, když si z něj někdo dělal srandu.“

Luboš Zelner: „Ano, s tím souhlasím. V podstatě byl melancholik a srandu měl rád, ale ne když si ji někdo dělal z něj, a to i v kapele. Zase na druhou stranu vydával ze sebe obrovské nasazení na koncertech, to pod ním vždycky byla kaluž potu.“

Vlasta Franěk: „Honza hrál především pro lidi. Ti ho dokázali vždycky ukecat…“

Petr David: „Určitě, to bylo vidět třeba při přídavcích, kdy se lidi dožadovali hitu Hasiči. Ten jsem už z duše nenáviděl, protože mi to přišlo jako taková punková odrhovačka, ale lidi Honzu přesvědčili, a tak je přidal. Já osobně tuhle písničku hrál vždycky nerad…“

Luboš Zelner: „Ale on hrál pro lidi, i když jich přišlo třeba málo. Jiní by ten koncert radši zrušili, ale on chtěl hrát a vždycky si to nějak zdůvodnil, tak aby se ten kšeft odehrál.“

V současné době vzniká kniha o historii hudebních kapel na Příbramsku, která má být spojená s koncertem, jak vidíte v této souvislosti budoucnost Bon Pari?

Petr David: „Co mě týče, tak bych byl rád, abychom na tom koncertě hráli už jenom kvůli Honzovi... Pořád mám doma bicí a z hraní jsem, myslím, ještě nevypadl.“

Vlasta Franěk: „Podle mě to je otázka, kterou si musíme nejprve zodpovědět my tři mezi sebou. Honza byl jednoznačně geniální, a byl tím, kdo Bon Pari táhnul. Pokud bychom měli hrát dál, tak bychom se nejdřív museli domluvit na nějakých úpravách, kdo by zpíval, jak a kdy by se zkoušelo a tak…“

Petr David: „Tak zpěváka bychom možná sehnali, kdyby se nám někdo ozval, tak bychom to určitě zvážili…“

Vlasta Franěk: „Samozřejmě to zkusit můžeme, pokud by byl zájem, tak se někdo může ozvat třeba mně na tel.  723413567“

ROZHOVOR Z PŘÍBRAMSKÉHO PERISKOPU

---

Nové staré fotky otevři...