Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Jak sme nahrávali 1.pokuston demo

Hurá! Je to tady, neočekávané se stalo skutkem.Blikající miminko nahrálo opravdické cédéčko.Po prvním poslechu se zatím nezaujatí i zaujatí posluchači, včetně členů kapely, rozdělují na dva tábory. Těm prvním se celkem líbí a jsou překvapení, protože to nečekali. Druhým se nelíbí a jsou také překvapení, protože to sice čekali, ale i tak je na ně výsledk příliš silná káva. Ať už je výsledek jakýkoli, jedno se mu upřít nedá. A totiž to, že vůbec je. Dá se totiž považovat za malý zázrak dokopat šest (až na několik výjimek) pankáčů na víkend do studia a donutit je k soustavné (až na několik výjimek) práci. A kdyby nic jiného, může alespoň tato nahrávka poskytnout kapele poměrně věrný (možná bohužel) zvuk toho, co vlastně ve skutečnosti hraje, neboť specifické akustické podmínky garáže, i většiny podií v námi navštěvovaných koncertních síních, tuto možnost (možná bohudík) nenabízely.

Jelikož jsem vlastníkem počítače s textovým editorem T602, a vůbec všeobecně platím za rozeného spisovatele, byl jsem vybrán abych napsal o tom jak se to celé seběhlo. Teda po pravdě řečeno, vlastně myslím, že byl vybrán Fučík, ale nějak se mu do toho nechtělo, nebo s tím zrovna nepočítal, tak mi zavolal abych za něj udělal špinavou práci.

Celá akce byla už od začátku naplánovaná do nejmenších detailů a byl připraven přesný časový rozvrh nahrávání, neboť jsme si byli vědomi, že každá minuta ve studiu stojí velké peníze. Náš manažer to vyčíslil asi na 1,50 Kč. Probíhaly četné zkoušky, často až do pozdních nočních hodin, na nichž se dolaďoval repertoir a v jednotlivých skladbách se vychytávaly poslední mouchy, například autoří jednotlivých skladeb konečně prozradili, co tam vlastně hrají za akordy. Hodiny a hodiny se bouřlivě diskutovalo o tom, které písně nakonec budou na CD zařazeny. Poslední dolaďovací zkouška před nahráváním o kterém jsme věděli už týden dopředu tak nakonec proběhla jen necelé dva měsíce před odjezdem do studia. Co se týče přesného harmonogramu, bylo nakonec přece jen nutné udělat v něm drobné změny. Některé věci se prostě nedaly naplánovat dopředu. Tak například, když jsme po krátké zastávce na kafe na pumpě v Týnci zjistili, že je půl jedenácté, ukázal se začátek zvučení v 8:00 jako opravdu šibeniční termín a bylo nutné ho opár minut posunout. Na druhou stranu samotné nahrávání probíhalo neočekávaně rychle. Když po každé skladbě nahrané na první pokus prohlásil náš frontman: „berem, lepší už to nebude“, ukázalo se že samotné nahrání kapely bez zpěvu zabere čistého času dvacet minut. Tak se vlastně nahrávání neslo ve stejném duchu jako živé hraní našich skladeb, které také obnáší pozdní nástupy a zrychlování v průběhu.

Jaké byly vlastně naše první pocity ve studiu? Možná se to o nás všeobecně neví, ale máme v kapele vesměs ostřílené hráče, jak koncertní, tak studiové, takže pro většinu z nás nebyl pobyt v nahrávacím studiu nic nového. O některých z nás se dokonce dá říct, že se ve studiu cítí jako ryba ve vodě, což se mimo jiné projevuje mechanickým otevíráním pusy na prázdno. Neměli jsme tedy nejmenší pochybnosti o profesionálním zvládnutí celé akce z naší strany, spíš se projevily drobné obavy, jaká bude spolupráce ze strany mistrů zvuku. Tedy abych to upřesnil, o kvalitní zvládnutí technické stránky jsme se nebáli, už proto, že tomu nerozumíme, spíš šlo o to, jaké budou reakce na náš ponkový sound a specifický přístup k práci. Naštěstí jsme velmi rychle zjistili, že spolupráce s bratry Adamcovými je výborná. Za své dlouholeté působení na kolínské scéně toho už slyšeli asi opravdu hodně, takže je naše hudba nijak nešokovala a zdá se, že i náš laxní přístup jim vyhovoval. Jediné čím Blikající miminko poněkud zaskočilo, byla spotřeba alkoholu. Na základě dlouholetých zkušeností bylo připravené množství piva, které tak může kapela za víkend vypít a toto množství se ukázalo jako malé, a to už v první den nahrávání. Když si uvědomíme, že většina z nás řídila a tudíž nepožívala alkoholické nápoje, zjišťujeme jednoduchým výpočtem, že jeden nejmenovaný člen naší basové sekce jen za sobotu vypil asi tolik co průmerná metalová kapela za víkend.