Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Kompaktní monolit zkoncentrované nenávisti smíchaný s takřka čirým extraktem mocné negativní energie. No, když se na to tak dívám, mám pocit, že jsem už napsal všechno podstatné a mohu to spokojeně zapíchnout a otevřít si lahváč.

Ale vážně, od této party (cédo vyšlo u Papagáje), rozhodně nečekejte songy popisující lascivní sérii kopulačních pohybů Mařky a Pepka někde v kukuřičném lánu, ani veselé historky tlupy opilců vracejících se noční Prahou z nekonečné kalby. Potkáte spíše Goluma šourajícího se zbořeninami rozpadajících se továren a sutinami vybombardovaných měst, ve kterých proti sobě bojují o holý život znepřátelené gangy, existenciální úzkost v apokalypse postindustriálního světa, beznadějný labyrint jakoby vypadlý z Procesu od France Kafky. O V.O.H. jsem se kdysi dozvěděl díky jejich klipu z industriálního prostředí nějaké opuštěné tovární haly k songu "Bojuj", který se mi moc líbil a najdete ho dole v odkazech. Byl jsem docela zvědavý, s čím přijdou na desce. A abych byl upřímný, dopadlo to přesně tak, jak jsem doufal. Nezklamali mě.

Jak jsem již podotkl v úvodu, cd na mne působí jako velmi kompaktní celek. Rychle zahrané vály se jeden za druhým podobny letce bombardérů brutální silou mlátí o vnitřní stěnu tvé klenby lebeční a než se vzpamatuješ a uvědomíš si, co se vlastně děje, máš už za sebou i poslední palbu a obklopí tě nepřátelské ticho rušené pouze ozvěnou, jež doznívá někde v temných hlubinách tvé mozkovny. Na desce je naskládáno čtrnáct kusů, ten poslední je upravený flák od Törr.

Než se podívám na některé písně, zaměřím se na technickou a instrumentální stránku věci. Deska má dobrý zvuk, není co řešit. I na V.O.H. mi tak trochu vadí skutečnost, že jen při velmi pozorném poslechu se ti podaří ve většině nahrávek rozeznat dvě kytary, ještě, že to všechno občas oživí nějaké to sólo. Ale není vyloučené, že se jedná o záměr, aby to všechno znělo agresívněji a uceleněji. Horší je fakt, že není slyšet basa. Možná je to tím, že je její zvuk zbustřený a podobný kytaře, těžko říct. Bubeník do toho mlátí, jak má být a zpěvák disponuje přesně tím hlasem, který k podobné muzice patří. Je mi jasné, že nějaký uječený výškař typu Johnyho Lydona z PIL by se do takového soundu vůbec nehodil. Za největší nedostatek desky však považuji, že jde dost obtížně rozumět tomu, o čem Lukáš zpívá, což doufám záměr není. Myslím si, že by s tím šlo určitě ještě něco udělat a to buď ve fázi konečného mixu tím, že by se ještě o něco zesílil hlas, nebo vůbec prací s hlasem a výslovností a tak. Navíc jsou texty v bokletu vytisknuté v jiném pořadí, než songy na cédu, takže se v tom všem dost těžko orientuje. Zvukově vyvážená a téměř bezchybně zaranžovaná (v momentě, kdy se do toho všichni opřou se přece jen opět ztratí basa), se mi zdá až poslední skladba "Kladivo na čarodějnice", takže to patrně jde.

Nebudu rozebírat všech čtrnáct válů, i tak už jsem toho popsal kilometry. Zastavím se u dvou věcí, první z nich je zhudebněný epigram na motivy tradiční lidové písně, který napsal spisovatel, novinář a politik z doby českého národního obrození, tedy Karel Havlíček Borovský. "Co za píčoviny mi to V.O.H. tlačí do palice, ty vole, tady nejsme ve škole, nebo co," honí se ti myslí až do okamžiku, kdy uslyšíš song. Je opravdu obdivuhodné, jak je politicky bojovný text z první poloviny osmnáctého století dodnes aktuální. Naprosto skvělé, moje jednička z desky, opravdu parádní nářez. Chrchlavé huhlání ve vokálech, jež jakoby vyhřezlo odněkud z ďáblova kopyta, patrně ze svého hrdla vyprodukoval jistý Kačer, který se s jakýmsi Havranem podílel na doprovodném zpěvu.

Ach, není tu, není,

co by nás těšilo,

ach, není tu, není,

co nás těší:

co nás těšívalo,

pány mrzívalo,

ach, není tu, není,

co nás těší!

Jaká to ústava

bez sněmu, bez práva,

jaká to ústava,

s obležením?

Taková ústava

je jako votava,

je jako votava,

s zaplavením!

Pořád nám dávají,

co se nám nelíbí,

pořád nám dávají

větší daně;

dávají oktrojky,

na šíje obojky,

čert by to vydržel,

zhurta, na ně!

No a někde ke konci desky se na čtrnácté pozici nachází skladba "Nepřítel státu", další z mých oblíbených kusů, jenž mne zaujal jak podařeným textem, tak i tím, jak dobře to mládencům šlape.

"bezvýchodná situace, jsi nepřítel státu

proti tobě veden proces, absurdně a nevíš proč

jakákoli pomoc je předem hnaná k záhubě

jak strašně snadný je se nepřítelem stát...."

Abych nezapomněl, vysoce hodnotím i skutečnost, že se kapela V.O.H. nechala ovlivnit jednou z naprostých klasik českého kulturního děditství, tedy filmem  Kladivo na čarodějnice, který byl dlouhou dobu během období komunistické normalizace uložen v archivech. Komunistům totiž správně došlo, že si jej diváci začali dávat dohromady s politickými procesy Gottwaldovy éry v padesátých letech minulého století. Po poslechu některých desek mám dobrou náladu a nutkavou touhu pohvizdovat si dokola některé zvláště vydařené kousky. Něco podobného se mi s V.O.H. nestalo. Potácím se nočním městem zpocený úzkostí, kopu do popelnic, cosi nesouvisle vykřikuji a mlátím hlavou do zdi, v bedně mi hučí jako ve Vítkovických železárnách a hledám, co bych rozbil.

DESTROY!

Cena: 150 Kč

Hodnocení: 9/10, ale mají na víc, škoda těch nedotažených detailů.

V.O.H. na Bandzone