Nežfaleš, Podtrženo/Sečteno

Nežfaleš, Podtrženo/Sečteno

Jsou desky, které jen tak v rychlosti prolítneš a je ti hned jasné, že stojí úplně za hovno. Pak následují placky, jež tě sice úplně nazaujmou, ale tak nějak vnitřně cítíš kvalitu a najdeš si k nim cestu až časem, no a konečně existují céda, které tě sejmou hned na první poslech. Dnes se pokusím zrecenzovat směsku od Nežfaleš, která letos vyšla u Cecka a kterou osobně řadím do té třetí skupiny. Prostě, v jednoduchosti je obrovská síla, což samozřejmě myslím jako kompliment.

Svižně melodické pecky postavené na chytlavých kytarových rifech a bezchybně šlapající rytmice. Kdyby v tom byla ještě druhá kytara, která by celkový sound podbarvovala nejrůznějšími vyhrávkami a sem tam nějakým tím sólem, mohli by kluci možná oslovit ještě početnější publikum. Ale je možné, že jej jim dobře mezi punky a nikam jinam se moc nehrnou. Po technické stránce mě velmi pozitivně překvapila čitelnost nahrávky. Nejenže jde velmi dobře rozumět zpěvu, ale dokonce i všechny ostatní nástroje jsou zmixovány takovým způsobem, že se nepřekrývají a jsou slyšet. Trochu mi vadí jen hrozný zvuk jednoho z činelů, který zní jako hliníková poklička na hrnec, ale to je opravdu nepatrná maličkost.

Jak si můžeš přečíst na obalu, nejedná se o řadové album, ale o výběr z dosavadní tvorby kapely, nebo-li, lépe řečeno, přemasterovaná hromada válů ze starších desek s bonusem dvou songů, které doposud nebyly vydány. Takže nic pro letité fandy kapely, kteří už to vlastně skoro všechno mají doma. Produkt je určen spíše pro lidi, kteří objevili Nežfaleš v dobách, kdy už staré desky byly vyprodány, a kteří by chtěli mít nějaké to jejich cédo. No, je zbytečné nosit dříví do lesa a vzhledem k tomu, že se mi nechce vydávat vzácnou životní energii na recenzování songů, které už byly dávno recenzovány, budu se věnovat jen tomu, který se mi líbí nejvíc. Jak ho mám ale vybrat, ty vole, není to vůbec jednoduché, protože se mi jich líbí fůra :(

 pNo nic, vložím to do rukou prozřetelnosti. Na kus papíru jsem do půlkruhu napsal jména všech pecek, zašel jsem si pro penduli, sedl jsem si ke stolu a během naprostého soustředění jsem ji nechal roztočit a vyčkal, až se rozhoupe nad vyvoleným flákem. Rozhodly tajemné síly osudu a k mému překvapení vybraly song "Na červenou přísahám", který oproti válům jako "Ohavný motýlek", "Opouštím Paříž", "Čínská zeď", nebo "Oběšenci" a podobně k mým největším favoritům zrovna nepatří. Nu což, co se dá dělat. Jako věčný nespokojenec jsem se zkusil přesunout na jiné místo a vše jsem zopakoval ještě jednou, aby to dopadlo se stejným výsledkem. Tak, tedy, končím s rebelií a akceptuji rozhodnutí vyšších mocností :-))))

Song "Na červenou přísahám" začíná v pomalém tempu, intro, sporadické bicí, basa, poklidné doteky několika strun a zpěvák víceméně vypráví hlubší hlasovou polohou, aby nastoupila první změna, sloka, klasicky jednoduchý a velmi podařený kytarový rif, rytmická sekce podstatně zrychlí, kapela se rozjíždí, song také, - - - - - samozřejmě. Za zmínku stojí skutečnost, že se zpěvák rozhodl obohatit barvu hlasu tím, že využil stereo a sloku nazpíval dvouhlasně, středy vlevo a výšky vpravo. No a zvládl to na jedničku, hlasy a jednotlivá slova textu se rytmicky bezchybně překrývají. V další a konečné fázi nastupuje refrén, jímž pecka vrcholí. Pak se vše vrací k intru a píseň se rozjíždí do dalšího kola. Vlastně, když to tak hodnotím zpětně po několika posleších, není to zase tak špatný kousek :-)

"Na souboj tě vyzývám harakiri nám i vám, na červenou přísahám, už nevracej se z příštích rán.....", poctivá melodie, naleze do palice, usídlí se v ní a nechce ji opustit. Nakonec musím uznat, že i tento kus se klukům docela podařil. Jo, je to sice tak trochu mimo, ale zaujala mne na punkovou kapelu poněkud neobvyklá věc. Hromada textů pro ženské publikum,  - - - fakt dobrý nápad. Škoda, že mne něco podobného nenapadlo v dávných dobách, kdy jsem ještě hulákal punk :-((( Ale zase na druhé straně je to možná dobře, bych pak musel pořád tvrdnout v nemocnici na oddělení pohlavních chorob a tak :-))) Řekl bych, že Nežfaleš je banda pěkně vykutálených lišáků, kteří se snaží poněkud diplomatičtějším způsobem dobrat ke stejnému cíli jako jejich kolegové ze souboru VHS. Nic, ať se vám daří, chlapi.

 

Hodnocení: 9/10

 

Nežfaleš na Bandzone:

mrtvola


3.11.2009   Rubrika: Recenze na CD   |   Komentářů: 6   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 2,1
jde to 2,1

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Nežfaleš, Podtrženo/Sečteno

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
UGLYBASTARD
UGLYBASTARD - 16.11.2009 10:39

nejlepsi ceska kapela s nejlepsima textama...sice ne vsechny songy sou tak suprovy ale stejne patrej podle me ke spicce a asi bych nenasel moji ceskou oblibenejsi kapelu smajlik - 5

 
Kilčo
Kilčo - 5.11.2009 21:24

chrpa: moc chlastáš a fetuješ , ser na to!

 
chrpa
chrpa - 3.11.2009 9:08

proflakal sem je na antifestu u piva...

 
Evžen
Evžen - 3.11.2009 7:45

Znám pouze z koncertů, nijak mě to neoslovilo.

 
Lord.Alex
Lord.Alex - 3.11.2009 0:26

Výborná kapela, výborné album. V Česku nadprůměrsmajlik - 5

 
mrtvola ©
mrtvola © - 3.11.2009 0:11

Poznámka pro jazykové estéty: "Překlepy opravím zítra, je už pozdě a jdu chrápat."

Jo, struktura songu, kterým jsem se zabýval, je samozřejmě intro, sloka a refrén.