Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Je jasné, že na tuto nahrávku jsem byl docela zvědavý a to z několika důvodů. Ten hlavní spočívá ve skutečnosti, že stojím na opačné ideologické straně, než členové kapely. Tupak Amaru je mluvčí komunity, nějaké té občanské společnosti, no a já se naopak považuji za individualistu a na nějakou komunitu zvysoka seru, protože je pro mě, viděno tímto prismatem, podstatná společnost občanů.

První dojem byl velice dobrý, co se týče textů, zatím jsem se na naší punkové scéně nesetkal s něčím tak kvalitním a to jak formou, tak i obsahem. Není podstatné, že mám úplně jiný pohled na svět. Jako recenzenta mne opravdu překvapila nejen jejich poetická úroveň, ale i vyzrálý přístup k propagandě ideálů, jež členové kapely vyznávají. Hned první vál "Skládání mozaiky lásky a nenávisti" je důkazem toho, co tvrdím. Abych se přiznal, jedná se o můj nejoblíbenější kus z desky, přestože je v něm jen recitace doprovázená kytarou. Poselství nutí k přemýšlení, text není postaven na žádných heslovitých klišé a to jednoznačně umocňuje jeho údernost.

Vyrýváme slova do rozpadajících se zdí, slova lásky a vzteku.

Snad se někdo začte do těch malých úlomků.

A slova padají, padají na zem a tříští se na kousky.

Najde se někdo, kdo je posbírá a dá jim původní tvar a význam?

Slova padají, lidé pláčou nad ztraceným. Čím? Čím, čím...

Ztracenými...

Slova padají a hvězdy hasnou.

Až bude umlčen poslední nepřizpůsobivý hlas.

Nastane ticho. Nekončící ticho.

Již nebude třeba slov, člověku bude třeba umět už jen kývati hlavou.

Dokud však bude alespoň jedna svítit, budeme tu i my.

Jedovaté sliny dávají nám za pravdu.

A ten chřtán? Už je zplna otevřený.

A co lidi? Chytí se na návnadu jednoduchých řešení, která stejně nic nezmění.

A co krize? Hovno kapitálu, ale celého lidského myšlení.

Kdy i my přijdeme na řadu, neočíslovaní.

Oči jsou na každém rohu, prázdné zdi – ty všechno slyší.

Dej si pozor na pomocnou ruku, která chřestí okovy.

Mediální propaganda, systém skvěle funguje.

Pro pocit falešného bezpečí ještě větší faleš radarů a raketových sil.

Mír? Pohádka pro slepé, noční můra finančníků.

Další na seznamu – báchorky o nadčlověku, to už tady přece bylo.

A proto šlechtěme gen.

Rostlin, zvířat, lidí.

Stále to nevidíš? Zavři oči a představ si svět. Otevři mysl, přemýšlej.

Rozbij svou skořápku. Ne, nechceme svět plný zarytých přesvědčených anarchistů.

Chceme svět svobodných bytostí, které se vzájemně chápou a respektují. Anarchii, anarchii.

Ale ne plnou stereotypů a předsudků. Hovno punk, hovno straight edge, hovno metal, tekkno, vegan, hovno crust. Svobodu!

Nasrat na scénu, nasrat na všechnu tu policii ve scéně, která nám říká co máme být. Jsme tím, čím jsme. Lidmi. Obyvateli planety Země. Nasrat na scénu, budujme komunitu, ne stádo ovcí, byť černých.

Komunitu...

No a pak se na tebe vyvalí nářez, který tě okamžitě postaví na nohy a pokračuje až do konce nahrávky. Ano, nespletl ses, opravdu se jedná o punkovou kapelu a nejen tak ledajakou. No, tak Tupak tentokrát nahráli deset kusů, co se týče soundu, tak nečekej žádné velké překvapení, rychlý a šlapavý anarchopunk občas ovlivněný metalem. Songy jsou kupodivu postavené na melodiích a muzikanti si pohráli s aranžemi. Blanka huláká nenávist k systému a společnosti, která ji obklopuje, v čemž jí zdatně pomáhá kytarista Dan, který má docela dobrý hlasový rozsah. Docela by mě zajímalo, jestli ty hluboké blackmetalové chrchly až odněkud z děsivých hlubin satanistických temnot tahá z břicha také on, nebo jiný člen kapely. Občas je těch slov tolik moc, že je Blanka musí chrlit jako z kulometu. Výsledkem onoho drmolení je pak jakýsi kompaktní chuchvalec, ve kterém se utopí slova až k naprosté nesrozumitelnosti, navíc to, dle mého názoru, ruší i dynamiku a rytmiku kousku, což je na škodu věci. K mým oblíbeným flákům řadím "Kouzlo sladké nevědomosti" a "Pohádku o neomezeném blahobytu", dvě z těch melodičtějších věcí z desky, i když ta melodičnost je v případě Tupak Amaru pouze relativní :-)

Nežeru vám to.

Píšu svoji vlastní historii, nechci se podílet na té vaší.

Nežeru vám vaše války, které mají osvobozovat a chránit.

Na konci jsou to stejně a zase jenom války.

Minulost tvoří budoucnost.

Staletí strachu a dobývání.

Historie síly zbraní, historie moci peněz.

Překlenul se most a v přítomném čase stále chytřeji vysáváte sílu odporu.

To, co nelze porazit, začnete prodávat.

Masa to koupí, masa se veze.

Tisíce neškodných revolucí na tričkách z obchodů.

Další idoly, které mají udržet zdání o právu na svobodný názor.

Nežeru vám to.

Chcete abychom přemýšleli o ceně odporu, ne o jeho hodnotě.

Nežeru vám to a ptám se:

Která revoluce je dnes v akci?

(Tento text jsme napsali s Tupak Amaru vcelku nedávno, ale to o čem pojednává funguje už hodně dlouho. Nejedná se samozřejmě jen o punk a anarchismus. Taktika kapitálu je nyní taková, že pokud se objeví určité podvratné myšlenky, systém je přežvýká a pak je, jako zcela neškodné a zbavené váhy, začne sám produkovat - například jako motivy triček. Není nic těžkého zajít si do obchodu a ze zcela "obyčejného" člověka se stane rebel. Kam ale směřuje tato rebelie? Z hlediska vládnoucího systému je zcela pochopitelné, že je lepší jakýkoliv odpor uhasit už v zárodku, ale proč na něm také nevydělat? Začneme vyrábět trička např. s Che Guevarou (zmrd!) nebo s kýmkoliv jiným, hodíme na tričko áčko a lidi si to koupí. Zůstane jim jakýsi pocit, že jsou proti, ale ve skutečnosti tím jen podpoří trh.)

Takže, jak už jsem napsal v úvodu, jsem na jiné straně pomyslné barikády a ty nejrůznější revolucionáře a bojovníky za lepší zítřky moc nemusím. Nicméně si myslím, že v právním státě by měl mít každý možnost beztrestně prezentovat své názory, i ty extrémní. U Tupaků opravdu oceňuji přístup k věci. Přestože si zaplatili studio, hodili nahrávku na net volně k dispozici a můžete si ji zadarmo stáhnout na jejich stránkách. Prostě si vážím skutečnosti, že si z anarchie neudělali svůj soukromý byznys jako některé jiné anarcho-gangy, a pokud se nepletu, "nebojují" proti kapitalismu tím, že se vesele zapojí do rýžování bobků ve svobodných vodách tržního hospodářství.

I když hudebně a instrumentálně se mohou ještě vyvíjet a nahrávka není po všech stránkách dokonalá, považuji ji vzhledem k celkovému konceptu za ten nejpodařenější a nejoriginálnější počin, který se mi z naší anarchopunkové scény dostal do rukou. Tupak Amaru hledají nějaký label, nebo co, u kterého by to mohli vydat. Myslím si, že nahrávka opravdu stojí za to, aby se objevila na nějakém vinylu, jako, určitě bych si to LP koupil. První velké překvapení roku 2010.

Stránky kapely Tupak Amaru

Mail na Dana

Hodnocení: 10/10