Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Když už tak občas zápolím s recenzemi, vesměs neztrácím čas přemítáním nad tím, co mi to vlastně připomíná z prokletého fondu historie rokenrolu. Ale dnes budu muset udělat výjimku, neboť jsem se setkal s první českou nahrávkou, jež ve mně vyvolává zajímavý pocitový mix. Vzpomínky na začátky Joy Division, na ten drsný nátěr z období, kdy Warsaw přerůstali do podoby Joy Division, a zároveň na Chadimovy Extempore z počátku osmdesátých let, kdy vznikal projekt Velkoměsto. Musím však zodpovědně prohlásit, že Innoxia Corpora je navzdory všem těm zdánlivým podobnostem s tím, či oným, nositelkou originálního soundu a naprosto původní a svá. Album vyšlo u Papagáje.

Takže, při poslechu LP mě nejdříve zaujal zvuk, jenž je vskutku dokonalý. Již dlouho jsem neslyšel tak autenticky zachycenou atmosféru neuhlazeného dřevního punku, naprostá esence syrové energie garáže. Nahrávka má xicht a zároveň ten těžko popsatelný náboj, jenž znáš z koncertů, náboj, který lze jen velmi obtížně přenést do studiové nahrávky. Je to tam, ty vole, fakt to tam slyším. Předpokládám, že se jedná o záměr, neboť předešlé dvě desky kapely mají mnohem uhlazenější sound. Když se na tebe valí to duo drsně úsporných kytar a místo sóla ti drtí uši disharmonicky pištící zpětné vazby a vůbec špinavě rockový projev celé kapely, připadáš si jako na živáku v nějakém malém undergroundovém klubu. Jako, nahrát desku podobným způsobem vyžaduje určitou odvahu, nebo jasnou koncepci. Vzhledem k tomu, že Innoxia Corpora má statut kultovní kapely a tvrdé jádro jejich fans si desku koupí za každou cenu, předpokládám, že jim jde spíše o tu koncepci, než o nějaký komerční úspěch a tak.... To prostě nemá chybu, jedná se bezesporu o velmi dobrý nápad.

Na LP "Je stále těžší otočit prst proti sobě" najdeš deset zpívaných fláků a jednu instrumentálku, která to ke konci obohatí o něco jiného. Co se týče textů, tak to je opět kapitola sama pro sebe. Pokud ti jebe v bedně jako mně, rád se při pogu tváříš odcizeně a mlátíš hlavou do zdi, určitě tě osloví, fakt dobře zpracovaná kafkárna.

Pavučiny

Pavouci spřádají své sítě

Okna jsou plná jejich pastí

a v koutku na kořist vyčkávají.

Číhají za dveřmi, číhají v oknech

a svět je náhle třpytivý,

třpytivý, ale zamřížovaný.

Už po mně jdou

vše o mně vědí

dnes sytí jsou

zítra mě možná snědí.

Asi nejvíce mne zaujaly palby stylu "Kazajka", "Pavučiny" & "Áda", nebo instrumentální věc "Předtucha", ale to je prostě osobní záležitost a každému se líbí něco jiného. Musím uznat, že se celkově jedná o velmi podařené LP, Innoxia Corpora totiž patří k takovým těm těžko zařaditelným hudebním UFO přežívajících někde na těžko postihnutelném území, kde se míchá punk s undergroundem, a jehož prapodivní obyvatelé zůstávají k jejich velké spokojenosti mimo zájem sdělovacích prostředků a médií mapujících hlavní a relativně komerčně úspěšné punkové proudy. A tak tomu má být ke všeobecné spokojenosti. Jedinou chybou na dokonalém díle jsou vlastně jen některé gramatické chyby na obalu desky. Třeba ve "vše o mě vědí..." má být "mně" a podobně. Jako pomůcku všem navrhuji, aby si osobní zájmeno "já" v textu zaměnili za "tobě", nebo "tebe, mne", přičemž v prvním případě se píše "mně" a v druhém "mě, mne". Ale to není podstatné, nikdo není dokonalý a já také občas za sebou trousím nějaké ty chyby a tak. Takže, jak už jsem psal, skalní příznivci si již desku dávno koupili a všem ostatním ji doporučuji jako velmi kvalitní sběratelský skvost, jenž časem určitě získá na hodnotě. Navíc, čímž uzavřu dnešní recenzi, maje na své roztrhané bundě placku Innoxia Corpora, budeš, kurva, vypadat jako týpek, který se zatraceně vyzná a nezajímají ho jen kapely oslavující tradiční punková klišé o kapitalismu, který stojí za hovno, nebo o tom, jak Pepa na podpáře vykalil dvacet piv a poblil Máňu, když ji zezadu klátil v toitoice na stojáka :-))))) Tak pravila mrtvola.

Webové stránky INNOXIA CORPORA