Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Nedovedu si vysvětlit, proč je tomu tak, ale mám neodbytný pocit, že kapely ze země létajících seker mají opravdu originální sound. Příčinou onoho prazvláštního jevu jsou možná mocné energetické vibrace z osy táhnoucí se od keltského dolmenu Čertův stůl směrem k mýty opředené vrchovině Radhošť, možná však je původ oné výlučnosti, toho bizarního génia loci, v něčem úplně jiném, těžko říct. V každém případě je jasné a mimo jakoukoli polemiku, že pokud se zrovna divoký národ Valachů netluče ve známé dřevěné šenkovně Vrah valaškami po hlavách omámen jedem z pecek z načerno pálené slivovice a opiovým extraktem z makových frgálů, dokáže produkovat vskutku zajímavou muziku.

No a o ní, respektive o LP vinylu Smysl malých činů kapely Telefon, jenž vyšel u labelu PHR, bude dnešní povídání. Telefon asi nemusím nikomu představovat, popsat jejich styl je však poněkud těžší práce, hmmm, asi punk lízlý undergroundem s trochou hc, - - - co já vím? Ale to není podstatné. Deska je seskládána šestnácti vály, ke kterým si budeš muset najít cestu opakovaným poslechem vinylu. Chtěl jsem tím říct, že se nejedná o banální hitovky postavené na tradičním schématu sloka, melodický refrén, sloka, melodický refrén..... Skrytý půvab songů se před tebou neotevře hned na první poslech, celé putování ke kouzlu desky by se snad mohlo přirovnat k výstupu hlubokým a nehostinným lesem na vrchol Radhoště. Teprve až tam nahoře v okamžiku, kdy se rozestoupí plášť utkaný z propletených větví, teprve až tam stoje na kameni, jenž vystupuje z chumáčů trávy slehlých v poryvech větru, teprve až tam, osamocen v tom krátkém okamžiku zdánlivě přichycen mezi nebem a zemí, se před tebou otevře majestátní výhled do celého okolí. Nebo-li, jak zpívá Ctib ve skladbě "Červ na háčku": "A tam, tam na konci událostí, a tam, kde začíná happyend, tam nikdy nikdo není připraven."

Deska je nahraná slušně, má drsně špinavý punkový zvuk a jediné, co mě osobně trochu ruší při poslechu, je skutečnost, že celkový sound je na můj vkus příliš ve výškách. Ono je to asi i tím, že zpěvák je výškař a kytarista sice bustří kytaru, ale taky dost hraje ve výškách, takže oba dva ty zvuky tak nějak splývají v jeden homogenní monolit, což je dle mého názoru škoda a určitě se s tím dalo něco ve studiu podniknout. Nicméně není vyloučené, že se jedná o záměr hudebníků, tak raději držím hubu a nic jsem neřekl, bo už i tak toho bylo poslední dobou dost. LP jsem začal poslouchat tak, že jsem to hodil na gramec, sedl jsem si s obalem na kanape a začetl jsem se do textů, přičemž muziku jsem vnímal zatím jen podprahově jako kulisu. Slova jednotlivých kusů by klidně mohly naplnit nějakou sbírku poezie, jedná se totiž o svébytné básnické výtvory, jež mohou existovat i samy o sobě. Myšlenkový svět jejich autora mne oslovuje, tento typ kratších odcizených výkřiků do tmy existenciálního bytí je totiž napsán stylem, jenž je mi hodně blízký. No a postupně jsem začal vnímat i muziku a vychutnal jsem si to ve své celistvosti. Hudebně by to snad šlo vzdáleně přirovnat k FPB, ale také úplně ne. Jednotlivé pecky jsou obohacené změnami rytmů a různými vyhrávkami, které naprosto mění atmosféru skladby, posouvají ji do úplně jiných vod, aby se vše opět vrátilo k původním pramenům. Jak už ti asi došlo, deska není napěchovaná klasickým pogo plnivem, obrací se spíše na náročnějšího punkového posluchače, jakéhosi punka intelektuála. Doufám, že podobný prototyp se v punkové subkultuře vyskytuje, ale pokud ne, nevadí, deska klidně může oslovit i androuše s mastnou řepou a brýlemi jako dno od popelníku :-))))

Noc na sklonku léta

Telefon zvoní

Hlas se třese

„Promiň, nerada tě budím…“

Noc na sklonku

Po spánku veta, po snech

Za oknem duní oni

Oni

Svět, co znáš, začne se kácet

Svět, co znáš – cingrlátka mocností

Ty a já – budoucí čas bez budoucnosti

A najednou jenom dvě cesty

A žádná z nich ven

Najednou žiješ buď ve lži,

Nebo nenaplněn

A noc na sklonku léta otřásá osudím

Noc na sklonku léta

Chtěl by tě nahou, ale

Už to studí

Svět, co znáš, začne se kácet

Svět, co znáš – cingrlátka mocností

Ty a já – budoucí čas bez budoucnosti

A to jim ještě ani nebylo dvacet

A před nimi hirošimy

Mimikry, Černobyl a spol

Vasil je namol

Smí hnít

Mně osobně se nejvíce líbí rychlejší hukot "Malej, blbej", na který při koncertech určitě propukne zuřivé valašské pogo. Za zmínku pro hudební fajnšmekry stojí i vymakané kytarové sólo na konci skladby. Steve Vai, Satriani a Buckehead zcela jistě v USA prudce blednou závistí. Yeaah, guys, really great & mega top! Fucking shit! Adam Bomb pověsil kytaru na hřebík a odchází nasraně do důchodu. Ostravská Degradace se tak ocitá těžce v prdeli, s kým teď budou hrát na koncertech? Ale vážně. Suprovní kusy jsou také další pogo nářez "Epocha kalašnikova", či "Otroci okolností", což je spíše pomalejší záležitost, dalo by se říct, jež má kupodivu tak trochu atmosféru první desky Black Sabbath. To jsou mi věci. Docela mne dostal i flák "Monika", také jednu takovou znám. Akorát si říkám, kdo z nás dvou dopadl způsobem, jak o tom zpívá Ctib. Abych byl spravedlivý, bude to asi nerozhodný zápas. Nic, no, mám pomalu dojem, že to už pro dnešek stačí. LP doporučuji zejména tomu, kdož hledá v punku něco jiného, než jen zábavu, či songy o mrdání a hromadě vychlastaných lahváčů. Určitě jsi to právě ty. Předpokládám, že se opět vyrojí týpci, kteří zase budou řešit, jestli jsem napsal recenzi, nebo spíše nějaký blogísek, či co. Ty vole, chtěl bych fakt mít jejich starosti: " Kiss My Ass!-) ".

Stránky kapely Telefon