Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Na úvod se musím přiznat, že tomuhle Ovoci jsem nikdy moc na chuť nepřišel, až s poslední deskou jsem se začal o kapelu více zajímat a postupem času se dostala až mezi mé oblíbené. Na Ovoci mi vždycky vadilo takové to „frackovité“ až laciné házení sprostejch slov a pubertálních hlášek do textů. Většinou zcela zbytečně. Teď je vše jinak a kapela začala psát písničky přece jen odlišněji. . A jak to dopadlo na nové desce? Výborně!
Celé album je velmi pěkně pojato, kvalitní digipack s hezkým obalem, výborné zpracování.
A jak zní samotná muzika? No výborně! Zvuk na albu je v české kotlině jedinečný, charakteristický a v tomto směru hudby i originální. Uhlazený a vytříbený, takže pokud si desku pustíte na kvalitnim přehrávači, bude vám to znít opravdu skvostně.
No a co vás asi zajímá nejvíc, to jsou písničky, že?
Těch je tu celkem dvanáct, čili klasický počet.)
Na úvod zde máme také pilotní singl, pecku s názvem „Vem si mě“Ten jste již mohli vidět ve velmi povedeném videoklipu a je to kvalitní otvírák desky, který vlastně udá styl a rytmus albu. „No problem“ je pak opravdu bezproblémová vypalovačka s uvolněnou atmosférou a do koncepce alba krásně zapadá. „One man Show“ je pak na téma vážnější, avšak rozhodně při poslechu depku chytat nebudete. „Groupie“ je pak další z hitovek alba, která se věnuje jak název napovídá jistému druhu slečen, co žijí stylem „miluj mě pro můj mozek“ Zdravíme Nancy Spungen.
„Poletím“ se pomaleji rozjíždí, ale po minutě je to další pecka v pořadí. Song svižný, ničím vyjímečný, ale zároveň ani neoslabuje prozatímní styl a kvalitu alba.
„Nech mě odejít“ je naopak ze zcela jiného těsta. Romantická a pomalá balada, kterou byste určitě nečekali od punkrockové kapely. Pokud na minulém albu kapela koketovala s podobnou myšlenkou v podobě „Alkoholky“ tak zde to dotáhla do finále.
„Čas“ je pak z mého pohledu nejslabší písnička na desce, opět drží tempo a styl alba, ale v porovnání se zbytkem je hudebně i textově někde v pozadí, určitě nebude ta, kterou si budete pamatovat po prvnim poslechu.
„The Twenty Seven Club“ nese opět lehce pesimistický nádech, avšak v podání Ovoce to prostě není na to, jít si pro pistol po zkončení písničky.
„Zas ráno“ je právem v součastnosti úvodním songem live produkce, protože je to kvalitní nakopávka, asi dělaná hlavně na live shows, což se počítá.
„Co když“ je věc, kterou sem si oblíbil hned zkraje, jede přece jen v jiném rytmu než většina alba a textově si hraje někde na rozcestí trhlé srandy a vážného zamyšlení. Na jakou stranu se přikloníte, nechám na vás, ale určitě jí řadím mezi hitovky alba.
„Pavilon 31“ je pak zcela určitě nejsilnější věc na albu. Písnička s výbornou ponurou atmosférou dohnanou k dokonalosti je opravdu vážná a konečně opět „dospělá“ .
„Za zdí“ pak pokračuje v podobném duchu a závěr alba je tak tedy jaksi ponurý, dá se říct, že album zvesela začíná a každým dalším trackem se přibližuje víc a víc k temnému závěru.
Je tu však velké ALE. V podání ZakázanÝho Ovoce to rozhodně není ke škodě, není to na kapesníky a hlavně, není to nuda!
Celkově album působí jako kvalitní profesionální celek. Ve studiu Biotech, pod vydavatelstvím Alfedusmusic vznikl v české kotlině vcelku originální a jedinečný výtvor. Na punkrockové scéně podobné album marně hledám. V tomto stylu je to asi i zbytečná práce.
Album rozhodně není pro skalní punkery hledající rebélii, rozhodně však je pro milovníky rychlé a melodické muziky.
Jedinou vážnější výtku bych měl snad jen na absenci sborů. Je to až k nevíře, ale na albu je neuslyšíte! V tomto stylu hudby něco naprosto nepředstavitelného.
Zpěv je však sám o sobě kvalitní a tak si časem zvyknete a po několikátém poslechu si toho ani nevšimnete.
Album se povedlo a kluci udělali po úspěšné minulé desce další krok vpřed. Pokud takto budou pokračovat, dokráčejí hodně daleko.

http://www.zakazanyovoce.cz/