Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Náhodou jsem měl cestu do Prahy a když jsem zjistil, že v Rock cafe budou SPS křtít novou desku, nebylo co řešit. Program na čtvrteční večer byl hotový. Celá akce měla jediný háček, do Prahy jsem dorazil se svým osmiletým klukem. Nevadí, pomyslel jsem si. V nějakém krámku na Vinohradech jsem mu koupil tričko s Exploited a o půl sedmé jsme poslušně naběhli do prostor klubu. Rád bych ještě podotkl, že to bylo vůbec poprvé, co jsem kluka vytáhl na rockový koncert, takže jsem doufal, že všechno dobře dopadne.

Ale k věci, akce začala, jak už tak bývá zvykem, několika předskokany. Jako první vystoupil band Korupce a na to, že hráli jen ve třech, jim to opravdu šlapalo. Hodně mne zaujal hutně metalový zvuk kytary, k jejich hc punku fakt sedl. Všiml jsem si týpka, co začal pobíhat s foťákem po sále a freneticky všechno fotil. Ten jeho xicht mi byl nějak povědomý.

"Nejsi Kilčo?" sunu na něj. A taky že jo, docela dobrá náhoda, ne? Jako druzí vystoupili Exni to a vzhledem k tomu, že jich je v kapele pět, začalo se to na pódiu i dole na place docela hýbat. Dostali mě hned prvním válem, melodickým hc punkem se zpěvným refrénem. I synek najednou ožil a křičel mi do ucha, že je to super. Exni to hráli hlavně věci z jejich nové desky, která nedávno vyšla u Cecka. Ještě se k nim později vrátím v samostatném článku.

Exni to dohráli a já jsem s lítostí zaznamenal, že toho už má syn asi dost. No jo, to se dalo čekat. Ale i tak to byl od něj chlapský výkon. Rozloučili jsme se s Kilčem a vypadli jsme na čerstvý vzduch. No a tak jsem vlastně SPS, kvůli kterým jsem tam vlastně šel, vůbec neviděl. Jak jsem se dodatečně dozvěděl, koncert se jim podařil, no nic, snad někdy příště. No a abych to trochu zachránil, pokusím se vám alespoň popsat své pocity z jejich poslední desky "Století chaosu".

Začnu texty, je z nich vidět, že je píší chlapi, co si už něco prožili. Řekl bych, že se tak trochu vyrovnávají se zklamáním a nenaplněným očekáváním toho ideálního prostoru svobody a pohody, o kterém jsme všichni snili za totality. Nedá se nic dělat, realita je taková, jaká je. Jako, nejedná se o žádné básnické opusy aspirující na Nobelovu cenu za literaturu a tak, ale nejsou to zároveň žádné bláboly o ničem a k muzice SPS se naprosto hodí. Co se týče hudby, no, však je znáte, ne? Doufám, že se na mne SPS nenaštvou, ale připadají ni jako takový punkový Kabát, což vůbec nemyslím jako nějakou urážku, ba právě naopak. SPS se podařil vyrobit velmi dobrý mix s punkovými palbami, jež jsou postavené na melodii a neveselých, někdy až nasraných, či depresivních textech. Proti melodii v songu jsem nikdy nic neměl a žádné táhlé záchvaty průjmu na mne z toho tedy nepadají, aby bylo jasno. Navíc se ty jejich popěvky dají výborně hulákat na koncertech, o což jsem tentokrát přišel.

Za nejpodařenější song desky osobně považuji " Naše vláda", dobře to šlape, hudebně se mi to líbí a navíc to má sarkastický a bohužel smutně pravdivý text. No a samozřejmě Ruskou, což je dáno tím, že jsem už starý cyp a vyvolává ve mně jisté nelibé vzpomínky. Jako hity, které zabodují u širšího publika, vidím vály typu "Velkej herec", "Chuligán", palbu ve stylu starých dobrých HNF "Mrtvý město" a zcela určitě aktuální "Ameriko". Co se týče songů typu "Století chaosu", nedovedu si představit, jak se k nim postaví velmi konzervativní česká punková komunita. Chápu, že hrát dvacet let pořád stejné "čtyři akordy" nakonec každému musí lézt na mozek, a tak se snaží posunout někde jinde. No, uvidíme, jak to dopadne.

Závěr: jedná se o kvalitně odvedenou pogomusic, nejsou to vyhozené prachy. A vlastně víte co? Zajděte si na jejich koncert a uvidíte.