Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Bytosti rostlinné říše mají cit, paměť a dokonce i schopnost vzájemné komunikace. A to i s tvory různých biologických říší a tříd (živočichové, hmyz...), no a dokonce i s lidmi.

Doposud jsem si myslel, že s rostlinnými bytostmi komunikují pouze šamani, blouznivci mého typu, nebo týpci v rauši, kteří sežrali hromadu lysohlávek, nebo něco v tom stylu. S údivem jsem zjistil, že se podobnými tématy zabývá i seriózní vědecká obec. Pokusím se vám přiblížit jednu z překvapivých příhod, která se stala na počátku osmdesátých let minulého století v Jihoafrické republice. Všechno vlastně začalo nevysvětlitelným úhynem kudů, jakýchsi velkých antilop, v rezervacích určených k lovu. Kuduové najednou zeslábli a posléze zemřeli bez jakékoliv viditelné příčiny, ani přivolaní zvěrolékaři nic nenašli, žádný virus, nebo parazit v krvi během krevní zkoušky. Tajemná úmrtí kudů se začala šířit celou oblastí, bylo zasaženo více, než třista statků-rezervací. A aby to nebylo jednoduché, došlo k další podivné události.

V několika farmách kuduové prorazili skoro třímetrové bariéry z ostnatého drátu s elektřinou (9000 Voltů). Kudu dokáže v pohodě přeskočit i třímetrové překážky, k tomu, aby prorazili těly bariéru, je musela dohnat jen nějaká extrémní situace, nedostatek jídla, nebo obrovská panika. Jenomže opět nikdo nic nenašel a jídla bylo všude dost, savana je totiž porostlá množstvím akácií, jejichž listy se kuduové živí. Farmáři si nejdříve mysleli, že je za tím žárlivost sousedů. Ti si mohli najmout africké kouzelníky, využít jejich znalostí černé magie a seslat na farmy nějakou kletbu. Ale nakonec se obrátili k hlavnímu městu a oslovili odborníka z University v Pretorii, profesora zoologie Van Hovena, jenž se svými studenty počal s výzkumem. Při pitvě jednoho z čerstvě uhynulých kudů našel veterinář v žaludku neporušené listy akácie a vysvětlil profesoru Van Hovenovi, že něco podobného vidí poprvé v životě a musí se asi jednat o nějakou zvláštní poruchu zažívacího traktu.

Van Hoven se začal podrobně zajímat o akácie, jejichž listy jsou základní stravou kudů. O celé věci se informoval u své kolegyně botaničky a dozvěděl se zajímavé poznatky o obranném systému některých druhů akácií, jenž je založen na ostrých trnech hodně vyvinutých hlavně u mladých stromků a na symbióze akácií s agresivními červenými mravenci, kteří si na jejich větvích budují hnízda a při útoku na strom přecházejí do hromadné ofenzívy. To všechno ale nevysvětlilo úmrtí kudů, které neustále pokračovalo. Navíc se objevily nové znepokojivé záhady. Kudové umírali jen v zimě a akácie v oplocených farmách měly v listech i třikrát více taninu, než je tomu v přírodě obvyklé. Souvisí to všechno nějak dohromady?

Van Hoven se svými studenty pokračoval ve výzkumu a při simulaci napadení akácií býložravci zjistil, že stromy pár hodin po napadení zvyšují obsah taninu v listech, které se stávají hořké a nepoživatelné. Velké množství taninu v listech dokonce dokáže působit jako smrtící jed. Zjistil také další překvapující věc, stromy si mezi sebou nějakým způsobem předávají informace a zvýšená produkce taninu nastává i u akácií, které rostou v jejich okolí a nikdo je nenapadl, dochází k tomu na základě plynových molekul etylénu, jež strom vysílá do svého okolí. Záhada tedy byla vyřešena. Kuduové stejně jako ostatní býložravci ve volné přírodě konzumují listy a trávu a neustále se při tom posunují z místa na místo. Byliny a stromy na to reagují zvýšením taninu v těle, čímž býložravce odhánějí o kus dál a rovnováha zůstává zachována. V oplocené rezervaci však býložravci žijí s rostlinným světem v uzavřeném prostoru, rostliny a stromy svým způsobem bojují o svůj život a od určitého momentu se mohou stát smrtelnými agresory.

Stromy mají i cit a paměť a ta se dokonce přenáší z generace na generaci. Výzkumy v Kanadě prokázaly, že stromy v oblasti, jež byla zasažena velkým suchem se o dvacet let později při podobných klimatických podmínkách chovaly úplně jinak, než ty, které sucho doposud nezažily, což jim umožnilo přežít, zatímco ostatní uschly. Mohl bych vám ukázat další hromady podobných případů, ale to bych musel popsat ještě desítky dalších stran. Jak už víte, jsem líný a navíc by to bylo zbytečně dlouhé, takže pro dnešek to stačí.

Napadlo mne také, že když spolu žijí rostliny a živočichové v zájemném respektu, nevadí, že se jedni živí druhými a naopak. K problémům dochází podle mne v momentě, kdy dojde ke ztrátě respektu. Tedy v situaci, kdy třeba lidé zabíjí rostliny a zvěř jen pro zábavu, nebo předčasně, aniž je nechají dožít cyklus. Útoky rostlin na svět lidí jsou vzácné právě z důvodu, že se o ně celkem dobře staráme a sklízíme je k snědku většinou až v momentě, kdy roční životní cyklus dozrál ke konci. I tímto způsobem se dá dívat třeba na zbytečnou smrt desítek Němců, kteří nedávno nakupovali v bio prodejnách zeleninu a klíčky nakažené zákeřnou bakterií E-coli. Myslím si, že se stalo něco podobného jako v případě s akáciemi a kudy a rostliny se prostě a jednoduše začaly bránit proti nějaké neobvyklé agresi. Nelze opomenout skutečnost, že klíčky jsou sice šťavnaté a chutné, ale jedná se o malé děti, rostlinná říše nám možná poslala jeden z varovných signálů.  I rostliny  jsou totiž bytosti stejně jako my, nebo zvířata, měli bychom si jich vážit a přistupovat k nim jako k rovnocenným partnerům. Ve světle všech těchto poznatků mi nezbývá, než podotknout, že ani vegetariáni nejsou nějak morálně výše, než všežravci. I oni totiž konzumují živé tvory a to, že o jejich vnitřním životě a "duši" nechtějí nic vědět, je nijak neomlouvá.

O příhodách se svým kamarádem bezem černým jsem už kdysi psal tady: 

Lapálie s bezem

No a tato kniha je určena všem těm, kteří kteří chtějí opravdu poznat stromy, keře, byliny a houby a naučit se přímo od nich získávat vědění o jejich říši a o jejich léčivé moci. A také pro ty, kteří se považují za něco výjimečného, neboť jsou vegetariáni a žerou pouze "neživé" tvory, - - - - - - tedy rostliny:

Tajná učení rostlin

mrtvola © alias green man