Punk.cz - o punku u nás i ve světě

+ Kdy se zformovala militantní skupina?

- První v r. 2000, která začala působit po Moskvě. Naše skupina se dala dohromady někdy na podzim 2004. Tam patřili všichni: hardcoristi, punkeři, sharpové, rashové, tradi, fotbaloví chuligáni. Nikdo nikomu nenadával. Všichni dělali společnou věc. Bylo nás 20 na celou Moskvu. Pořádali jsme menší akce, protože na větší nebyli prostě lidi. Právě v té době mě to vtáhlo do hnutí skinheads.

+ Mluvils o přání poznat se s sharp a rashy...

- Na punk koncerty periodicky chodili skinheadi. Normální. A to byla taková skupina Elpiskas. Hrál tam Dima Niki-Viki. Měl 2 kámoše, mladý skiny. Říkali si tehdy ještě tradicionálové. Feďa Barmalej a Viťok. Tak s nimi jsem se seznámil. Ještě občas s nima chodil klidný Feďaj. Pamatuju se, stál prostě bokem, poslouchal, díval se. Jednou. Tuhle na punk fesťáku v Sextonu jsem uviděl dva nácky se svastikama. No, napálil jsem mu ji z fleku. Ti ze skupiny tohle uviděli. Aaa... přišli, rozloučili jsme se, ale seznámili se. Časem jsem se přes ně začal seznamovat se všemi ostatními. Tehdy to bylo strašně málo lidí. Byli to chuligáni z FK Mosenegro, který se pak rozpadl. Hardcore mládež. Chuligáni a skini. Tak když jsme se všichni poseznamovali, začali jsme už něco dělat. Podnikat akce, rozvíjet své pozice, lákat lidi k nám. Všechno to bylo samozřejmě složité. Moskva v r. 2004 byla prostě ohromné nazi-citi. Dnes je většina nácků pravicovými chuligány. Módnější subkultura, míň nebezpečná. Dneska se vyskytuje v těch kruzích jakási apolitičnost ještě mezi dospělými. Ale je malá. Většina mladých fotbalových chuligánů je pravicová. Antifa fotbalové kluby v Rusku nejsou. Chtěli je založit, ale nějak to nedopadlo. Zato jsou antifa kluby v Minsku v MTZ-Ripo, v Kyjevě v Arsenálu, které naši lidi aktivně podporují v rámci možností samozřejmě.

+ Pověz nám teď o svých názorech na anarchii, socialismus atd.

- Anarchismus... Za mnohé vděčím časopisu Avtonom (pozn. Autonom). Četl jsem určité knihy Kropotkina. Kamarádím se s mnohými anarchisty. Co mě přitahuje... Samozřejmě je to možnost osvobodit se od okovů kapitalistické společnosti, spotřební společnosti s vnucováním její psychologie. Možnost svého sebevyjádření určitým způsobem, stavět svůj život podle svých vlastních přesvědčení. Právě anarchistický způsob myšlení mě přitahuje. Bylo by ideální, aby se v rámci vlastní subkultury (punk, skinhead subkultury) nebudovaly vzájemné vztahy mezi lidmi na autoritářských základech. U lidí vznikl stereotyp, že anarchie je chaos. Samozřejmě to tak není. Oni nechápou smysl toho slova. Že je to společnost bez státní formy řízení, postavená na solidaritě, vzájemné pomoci a záchraně, podpoře, na základě svobody konec konců. Se socialismem je to trochu složitější. Jestli se na něj díváme jako na teorii, tak není v podstatě špatný. Ale jsem proti státní formě řízení. V celkovém výsledku musí ale dojít k průlomu v pohledu lidí na svět. Je třeba, aby se lidi k sobě chovali s úctou. Ale bohužel doposud i v punk, skinhead, hard core hnutích narážíte na velké množství lidí s předsudky, které se snaží vtáhnout do hnutí. Machismus taktéž, sexismus, i homofobii nakonec.

+ Tak ještě bych si přál slyšet Tvůj názor na kulturu v Rusku.

- Začněme u punkového hnutí. Punkové hnutí dnes dospělo. Objevila se velká spousta mladých lidí, kteří se žijí aktivismem. To je kladný faktor. Na druhou stranu. Punkeři, kteří chodí třeba právě na Purgen nebo na Naiv, zase ne všichni, ale velká část z nich, jsou lidi, kteří jsou pro punk kulturu málo zanícení. Pro ně je to spíš o pubertě. Pak se stávají „normálními“ lidmi: chodí do práce, vedou život obyčejného obyvatele. Ale dnes se objevily alternativy těmto velkým skupinám. Objevilo se hodně mladých punk, oi!, HC skupin. Se ska to u nás nic moc po pravdě není... A na tyhlety skupiny chodí tihle mladí, kteří viděli, že se dá jinak stavět united, názory, principy, scéna. Jenže zase, je to vše jen takový ideál, fakticky je to tak, že v Moskvě je hodně autonomních part, kde si navzájem hází jedna na druhou sračky. My se snažíme tato napadání zmírnit. Snažíme se, aby na koncertech nebyly rvačky, průsery, nerozbíjeli se toalety. Chceme, aby se lidi chovali normálně.

+ Pohovořme si teď o skinheadské kultuře. Jak se u nás v Moskvě vyvíjela?

- Hlavním impulsem je rok 2004, kdy se objevila skupina mladých, orientovaných k SHARP. Kteří chtěli rozbořit společenský stereotyp o skinech jako nacistech. Chodili jsme na reggae do klubu „Forpost“ na Spitfire, Distemper, právě v té době nahráli píseň „Nět rasizma, nět problem“ (pozn. Bez rasizmu nejsou problémy), na což doplatili v budoucnu ve Voroněži. Samozřejmě, že své koncerty pořádali uzavřeně (pozn. v Rusku se dodnes na koncert dostanou většinou jen pozvaní /třeba přes mail/, místo je sděleno často na poslední chvíli). Tehdy byla scéna velká: No Heads, Klowns, Bukaneros. Tyhlety Oi!, streetcore bandy byli prvními průkopníky. Jistě se dá vzpomenout skupina Učitěl truda (pozn. Učitel práce), ale my k nim nemáme moc dobrý vztah. Paša byl sharpák, dostal po hubě od kindrošů, pak se stal sharpákem, a pak se stal apolitickým skinheadem. Jenže apolitičnost je na Západě úplně něco jiného než apolitičnost v Rusku. Jestli jsi četl knihu „Bible skinheada“ a vůbec znáš původ kultury, pakvíš, že: apolitický, ale antirasista! Na tohleto se nesmí zapomínat, ale u nás v podstatě „apolitičtí“ mají mezi kámoši i nácky. Přirozeně, že vztah s nimi nebyl dobrý. Dál scéna začala pomalu růst. Začali se objevovat skupiny (M-16, Brigadir, Sudnyj děň / pozn. Soudný den/, Facecontrol, Working Boys, O.S.V., Bystreet, Restlers, Dirty sounds etc.). Začali sem dojíždět Mister X. To též sehrálo svou roli. Dneska je všechno mnohem lepší. Dají se otevřeně skoulet koncerty oi!, streetpunku. S vlastní ochrankou, vlastní kontrolou, s normální situací na sále. Samozřejmě, že bývají opilecké potyčky, ale my je hned típneme. Z druhé strany se objevuje velké množství pozérů, kteří kupují drahé hadry, dělají si tetování za prachy rodičů, ale v podstatě sami nic nepředstavují.

+ Promluvme si o těch lidech. O tom, jak se stal crust módním, o „lidech s Fred Perry“...

- Promluvme!!

+ ...o fintilech/kách celkově.

- V r. 2008 jsem si zajel do Německa. Na punk festival Punk and disoderly, na němž hrála strašná spousta skupin. Bylo s tím spojeno několik situací. První právě kolem Paši z Učitěle truda. Když jsme ho chytili na jednom punk koncertě před festivalem a chtěli si s ním vyřídit účty. Přetrhla nám to ochranka. Ochranka začala říkat, že Berlín je multikulturní město a oni nepotřebují problémy na gigs. A ještě jsme tam našli hňupa v Thor Steinerovi. Říkáme: „No, copak to jde! Tady jsou punkáči-antifašisti, kteří se s tímhle musí rvát.“ A pak jsme si promluvili se dvěma kluky (skinheady). Začali se bouřit, že žádný nepříjemnosti nechtějí, že je jim všechno jedno. Nakonec jsme jim naplácali a zahnali je. Pak jsme se bavili s opravdovými Sharpy. Ti nám řekli, že v Německu je hrozná spousta punkerů, skinheadů pozérů, jen jejich průměrný věk není 17-19 jak u nás, ale 25-27. Mají mnoho obchodů s cetkama, nechávají se tetovat, ale o aktivismus se vůbec nezajímají a nepovažují za hanbu jít na koncert pravicových skupin. Vraťme se k našim reáliím. U nás je samozřejmě hodně punkerů, hard core lidiček, mladých skinheadů, kteří pocházejí ze zabezpečených rodin. Někdy upadáš v údiv, jemu je 16-17 a je div ne celý oháknutý. A není to nic laciného. Celý je navlečený do drahých hader, a ty víš, že nepracuje. A když začnou dělat nějaké potíže, že v opilosti vyvádí nebo, a co hůř, někoho pořežou, tak si ty následky neuvědomují. Nebo se začnou na koncertech chovat pateticky, nafouknou tváře a zkříží ruce. Jsou i takoví hardcoristi. Nedej Bůh, když se k nim dostane punker, do mosh kotle, který neumí tancovat mosh. Můžou ho dotlouct nebo dostane kopanec. Takový hnusný věci tam jsou taky. Když to vidíme, tak to samozřejmě típneme. Ale nemůžeme být všude. Teď jsoue in subkultury skinheadů a crustu. A mezi nimi je nevelký podíl lidí, co skutečně cítí že to je to jejich, že tím žijí. Ale většina jsou pozéři. Situace je u nás ve státě tak negativní: stát potlačuje subkultury, nacistů je hodně moc aj. Nad tím nejde mhouřit oči. Musíme uvažovat hlavou. A to je znepokojuje. Oni si paří, pijí pivo. Koupí si Fred Perryho za 2500-3000 rublů a myslí si, že jsou ti nejvíc true. To je jistě směšné. A teď zvláštní pozornost crusterům. Zase ale, pokud bereme to, co vzniklo v Evropě, USA, Japonsku, tak se i mněi některé kolektivy líbí: Doom, Wolfbrigade... U nás se to stalo hodně rychle módou. V jednu chvíli bývalí punkeři - například Unkind revolt alá Británie 82, mají číra atd., a pak najednou hop a jsme crusteři. Na jednu stranu to není špatné, když člověk pro sebe objevuje něco nového, ale když se lidi odstřihávají od své minulosti, tak to v nás nevyvolává nic dobrého.

+ A kde si myslíš, že je hranice mezi opravdovostí a pozérstvím? Vždyť je hodně lidí, kteří skoro denně potřebují nějaký mítink.

- No ale, zase nezapomínejme, v jaké zemi žijeme. Když vzpomenu to Německo, tak tam můžeš klidně jít něco udělat. Nechat si schválit akci není problém. Obrovské množství videí to potvrzuje. Ano, byli tam dny bitek s policií a chaosu. Ale když u nás vyjdou s takovými transparenty, tak vědí, jaký je u nás autoritářský stát, jak se policie chová k alternativcům. Když tě dřív za tvý číro, pamatuju si na konec 90. let, mohli odchytnout a ostříhat ti ho nůžkama do hola, tak je to dnes lepší. Ale i tak buďte připravení na zadržení policií a obdržení pokuty za účast v neschváleném mítinku. A na druhou stranu každý den proti něčemu protestovat... Řekl jsi takový názor, ale musíme chápat, že většina lidí v zemi jsou kreténi. A jen nevelká část je schopná něco přijímat. Musíme vysvětlovat. Ale jak je u nás prezntována představa o skinheadech, punkerech, HC v médiích. Bylo natočeno ohromné množství pořadů, ale vypadá to tak, že důležité informace, které vypovídají o zvláštnostech, o vlastních určitých názorech, vždycky vystřihnou. Nechají to, z čeho se dá udělat senzace. Vzpomínám si na první pořad o sXe a skinheadech. Nechali tu část o šarpákovi, který říká něco jako: „mlátíme všechny, kdo se nám nelíbí a koho je důvod zmrzačit“. Ale to, odkud se to vzalo, o tom, že ta kultura je od počátku multirasová, to neřeknou. O sXe taky prakticky nic. Protože z toho senzaci neuděláš. V Moskvě a Petrohradě ještě to je jakž takž, ale na periferii je to při starém, jako je sám svět. Zlomit společenské stereotypy je problém. Zase když bys protestoval každý den... Já pokládám za víc účinné pomáhat právě dětem, bezdomovcům. Pokud jsi takový anarchista, že máš rád zvířata. Zase je tu tolik koček a psů bez domova. Vem si jednoho domů a vychovávej ho. Jezdi do útulků a kupuj žrádlo. To je užitečnější, než když půjdeš s transparentem a budeš něco hulákat. Mrknou na tebe a možná řeknou: no jo no, možná má pravdu... Jo jasně, tenhle systém boje je taky důležitý, ale když to nenese žádné výsledky... Chápej, sázet můžeme u nás jen na mladé, kromě některých případů. (I když výsledky boje proti husté zástavbě, proti stavbě průmyslových, škodlivých zařízení ukázaly, že dospělí lidé se také účastní akcí a dávají najevo svůj postoj). Spoléhat se na starou generaci nemá význam. Jsou příliš ponoření do stereotypů a předsudků. A jen jednotlivci můžou adekvátně chápat realitu. U nás v zemi je hlavně všední rasismus. Á! Černí se sem zas sestěhovali. Jak se mi to zprotivilo slýchat. Furt jedno a to samé. Začni u sebe. Nedávno se mi tuhle stala taková příhoda. Jeden mi říká: „Ty seš Rus. Máš zdravé oči. V jiných národech je mají často špatné.“ Já říkám: „Seš pitomec. Začni u sebe. Aspoň si zapni ten poklopec. Stojíš jak vyblutý zelí, jenom chlastáš od rána pivo. Udělej něco užitečnýho.“ Zamyslel se. No, co to je, vždyť on má vlastně pravdu, říká si, když jsem na něj takhle udeřil.

Je potřeba aktivismus různých forem. Na internetu jsou určité sajty, ne fóra, kde se baví žvatláním, ale naopak informační sajty. Já jsem jen pro nepovolené mítinky a demonstrace, protože povolené – tam jsou vždy fízli, nahrávky pro služební účely. Díky. Nám to už stačilo 1. května (2008). Když jsem vzali s sebou Němce, co přijeli ze Stage Bottles. Museli jsme se před nimi stydět. Jen co jsme přišli, už nás dokola obstoupili. A přišili nám neschválený mítink. To je taková kravina. I s právního hlediska. Jak se pak ukázalo, tak fízlové si jen splnili svůj plán. Dnes, když se vrátím k HC, punk hnutí, tak se objevilo hodně moc dister. Kromě hudby se objevili ziny, literatura. Ale zase nekupuje je velké množství lidí. Mně se moc nelíbí to vedení živých časopisů, kdy jsi online. Je to módní, ale život je jedna věc, a virtuální realita zase úplně jiná. Internet je nutný k tomu, abys získal informace, bavil se s lidmi z jiných měst nebo zemí.