Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Začnete například ve čtrnácti chodit na místní zábavy nebo diskotéky, žačnete poznávat klady a zápory chlastu, trávy (nebo jiných drog a nebo taky žádných, to je vlastně na Vás), někteří si poprvé i čuchnou, jak "voní" kunda (holky samozhřejmě poznávaj,j aký to je, když maj v puse pořádnýho čůráka a podobně, ale to by bylo zase na jinou debatu, dlouhou !!! :-))))) ). Jsou i tací, kteří mají v těchto letech úplně jiné zájmy, než být každý víkend od pátka do neděle (né-li déle) někde v prdeli a zlitej jako prase :-). Zvolej si zkrátka jinou cestu, o tom jestli je to cesta správná se tu bavit nehodlám. Hlavně si myslím, že velkej vliv na to, kam dítě v těhlech letech "ulítne" a jak se bude dál odvíjet jeho protloukání-se životem mají  velkou "zásluhu" rodiče! Hodně podle mího záleží na tom, v jakém prostředí dítě od mala žije a jakou "metodu" výchovy rodiče nastolí. To si myslím, že je základ, kterej ovlivní dálší jeho kroky v životě.

V tomhle článku se tak nějak zaměřím, nebo se alespoň pokusím zaměřit na fakt, když se to takříkajíc "zvrtne". A to když se ten nebo ta, "malej/malá " Franta nebo Anička roznodnou jít od dětsví svojí cestou. Cestou, kterou v tomhle věku bezpochyby považujou za tu jedinou a správnou. Tou cestou punkovou !!! He hééé... Všechno to začíná už na základní škole. Ve třídě se najdou dvě nebo tři podobný "existence" , které uznávají úplně, ale úplně jiné hodnoty a směry, něž ostatních dvacet členů osazenstva třídy s paní učitelkou v čele. Hodnoty a směry, které jsou pravým opakem toho, co vidí dnes a denně kolem sebe a z čeho jim je na blití. Například z toho, že to co řekne ta svině za katedrou musí být (a je) vždycky pravda! Nebo tu jednoduchost svých spolužáků v přitakávání jeden druhýmu( nedej bože, aby jeden z nich vybočil a řekl co si myslí, to by mezi těmi ostatními devatenácti byl nelítostně poslán a až na samé dno a byl by nenávratně out!!!), a mohli by jsme se tu bavit dál a dál...

Ty "existence" na to tak nějak serou, zbylou část třídy mají v prdeli a jedou si to svoje. Místo toho aby byli od půlky tejdne nadržený na to, jak to v pátek na dýze se spolužákama "roztočej" a potom v pondělí ve škole do další páteční dydžiny budou tlachat o nesmyslech typu : "Ta Maruna vod strouhy pod kostelem je ale kráva! Vidělas Jaruno s kým tam tancovala?!? Ta byla úplně strašná  co?" ... a já nevím jaký ještě kraviny :-))))). Dají ve dvě odpoledne sraz na nádraží v místní nalejvárně, kde si pár pívákama spestřej cestu vlakem na koncert, v klidu utočej brko a je jim hej. Z koncertu se vrátěj s pocity, že poznali fůru novejch lidí, pořádně si zapařili, poslechli dobrou muziku. Nebo(když se zadařilo), vobtáhli nějakou "existenci" opačného pohlaví, co já vím. Ted' sem to bral ("sobecky" ) podle sebe, když já sem začínal objevovat tenhle život a jak to ve zkratce probíhalo :-))))

Horší je to v začátcích v rodiných kruzích :-)). Já měl tu výhodu, že brácha, když mu bylo tak jako tenkrát mě, tedy od těch třinácti do patnácti začal ujíždět na metalu a na kapelách jako :Torr, Debustroll, Titanic, Ferat, Sapon atd.. Nebo na trochu " mekkčích" jako Tublatanka, Citron, Vitacit a jiné... No a Já, už jako malej parchant  sem to tam u něj v pokoji začal poslouchat taky,j en sem to vyšperkoval o další soubory. Jako jsou například VZ, Telex, Pražský výběr, Plexis, Zona A, Kritická situace, Orlík a mnoho dalších, co se tam válelo na kazetách. Popravdě. Nějak mě ten metal tenkrát moc nebral, ale za to punková muzika to bylo to pravý ořechový, při jejím poslechu jsem se fakt odregoval a vyřádil. Ač brácha tenkrát velká metla, která se v pátek zbalila a když pánbůh dál, tak se zase v neděli objevila , měl tak nějak od rodičů klid. Tak já jsem našim začal hrát na nervy daleko víc :-) Byla to docela prdel, to mi věřte. Mámě to trvalo nějakej ten pátek než to zkousla, navíc jí nic jinýho nezbývalo :-))) Ale dost o mě !

Zatím-co jiné "spořádané děti" přitáhnou ve dvě ráno úplně na plech, když rodina spí. (nedej bože aby  je máma nebo táta viděli , v jakém-že to stavu se synáček nebo dcerunka vrací ze "spořádané" společnosti, kde se nevyskytují "existence" jako jsme My!!!). Tak je to v pořádku a ještě táta řekne mámě: "Dobře jsme ho/jí/je vychovali,co mámo!" ...Tak nás v úplně tom stejném případě, pošlou do hajzlu, počastují kecama alá "Vypadáš jak bezdomovec, běž se umejt!"nebo větou:Kam to chceš takhle dotáhnout, to by mě zajímalo. Popřípadě zajdou ještě dál a podle tvého chování, které neodpovídá tomu co oni čekají, se tě zeptají jestli nejsi na drogách nebo na něčem podobným. Zkrátka klasika a děsná sranda :-) Zaplat'pánbůh, že už mám tohle dávno zasebou...Ale všechny rodiče nejsou určitě takový! Ba naopak se snaží své ratolesti porozumět, a když se to ubírá dobrou cestou, tak ještě podpořit. Vůbec nejlepší je, když po tom co tě matka za něco vypere, z ní vyleze, že v těhlech letech nebyla jiná a že když jí bylo jako tobě, sjížděla na koncertech Plastiky, Hudbu Praha, Synkopy, Zikkuraty, Jasnou Páku a podobný šílence...viz moje máma :-)))))))

Nějak bych to chtěl dovést do "vítězného"konce. Myslím si, že je ve finále úplně jedno co kdo říká a jak se chová. Ti, o kterých jsem psal převážně v úvodu mi jsou úplně ukradení a je mě jedno, kam je to jejich přitakávání druhým, jití šablonovitě z davem, dělání něco podle někoho, zdílení názoru většinové společnosti a podobný sračky dovedou. Opravdu, at' je to spláchne třeba do kanálu. I když do kanálu né, tam jsme přece my! Existence!!!  :-)))))) Je mě to jedno! Když budu mluvit za sebe, tak já jsem hrdej na to co jsem! Jsem hrdej na to jak mě rodiče vychovaly a co ze mě vyrostlo za "paskvil". Jsem hrdej na to, že se ze mě nestala zasraná "spořádaná, pro společnost vyhovující " loutka! Jsem hrdej na své kamarády a přátele, kteří se mnou neustále šlapou ve stejný stopě, a to ve stopě punkový!!!  

Neměnil bych !!!!!
Punk's not dead !!!