Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Už hodně dlouho jsem chtěla využít možností literární fabriky, ale buď nedokážu správně formulovat své myšlenky, nebo mi přijde tak trochu dětinské vehementně prosazovat  svoje názory na internetu; zvlášť, když se mohou během času změnit. Ale čeho je moc, toho je příliš! Tak do toho.

Jen tak jsem večer seděla doma, sobota večer, nemocná, znuděná. Nakrknutá na celý svět, že nemůžu jít někam sednout a pokecat. Inu, co bych tak mohla dělat? Nebaví mě číst si nějaké připoťaplé diskuze na netu, ani uvažovat nad články plnými nesmyslů (což je možná i tenhle). Fajn. Tak jsem si řekla, že se trošku pobavím, a sice na stránkách našich bílých a nic než bílých spoluobčanů propagujících národ a nic než národ. Smích mě ovšem velmi rychle přešel. S klidným srdcem mohu říct, že jsem očekávala formu méně na úrovni (o obsahu pomlčím, s těmi bludy prostě člověk musí počítat). Ale jestli má něco přilákat a naverbovat mnoho hloupých a nespokojených lidí, pak je to právě tohle. A to je špatně! Píší tam, jak nás masírují média, jak zkreslují informace (což je všechno pravda), ale ten sám článek je mnohem víc ovlivňující, protože si s ním dal autor práci, použil velmi spisovnou řeč a všechny možné prostředky, jaké existují - jen aby se článek zdál racionální, nepodbízivý - zkrátka aby si člověk řekl:  "Ano, je to pravda, vždyť si to taky myslím", i když  to tak vůbec není. Vybírají si jiné viníky, upozorňují na jiné problémy, aby tak odvedli pozornost od sebe. A podle toho, co jsem na jejich stránkách četla, se jim to daří. Abych pravdu řekla, dost mě to zarazilo. Například názory, které prezentoval středoškolský student... a hlavně, jak i on dokázal prostřednictvím věty s lidmi manipulovat. Zkrátka taktika: řekněte lidem, co chtějí slyšet, a přidejte něco z toho svého. Tohle všechno sice známe z okolí, jenže v této situaci je to mnohem nebezpečnější. Určují viníky, nabízejí řešení. Radikální.

A ještě jedna věc. Taky antifašistům věnovali jeden článek, který se jen hemžil otázkami typu: "Proč bojuješ proti něčemu, co není, i za cenu, že za to nebudeš doceněn a společnost se tě bude štítit?" A tak dále a tak dále. Závěrečná otázka: "Proč být antifašistou?" Jojo, tohle je opravdu chytré, to jsem jim musela přiznat. Ale tak mě to naštvalo a pak jsem se stejně začala smát, protože tím opět jen dokázali, jací jsou to idioti. Chacha! Na všechny jejich otázky mám odpovědi, za kterými si stojím. A právě proto nejsem s nimi; právě proto teď píšu tenhle miničlánek. A i když jsou to pro vás třeba jen bláboly, doufám, že aspoň 1% z toho všeho vám k něčemu bude. Třeba se zamyslet a usmát se. Protože si znovu uvědomíte, proč děláte to, co děláte. A že to za to stojí :-)  (A není to proto, že vám to nějaký blbeček na internetu nadiktuje, protože "jen tato volba je správná".)

Mám to za sebou. Vím, že tímhle článkem jsem nic závratného neobjevila (bůh žehnej bulvárům =D). Jen jsem chtěla popsat jeden nudný sobotní večer a svoji malinkou hlavinku zahlcenou šílenými myšlenkami a problémy, které sama nemůžu vyřešit, přestože bych strašně moc chtěla. Není nad to být mladý a plný (ne)ideálů a na chvilku se zastavit, oddychnout si od zhýralého života a krapet zapřemýšlet =D

Vaše jaderná elektrárna