Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Black Flag hrají 8. října roku 1980 v klubu Whisky A Go-Go v Los Angeles, což byl v předcházejícím desetiletí mytický stánek kontra kultury západního pobřeží, hráli v něm i Doors. Už sama přítomnost Blag Flag na Sunset Strip obrazně przní ideál hippie, který je tímto místem doslova symbolizován. Koneckonců i pořadatelé dlouho váhali s tím, jestli je dají do programu, nebo ne. Na koncertních plagátech je zlověstná kresba zpodobňující blondýnku, jež varuje Charlese Mansona (guru satanistické sekty stojící za rituální vraždou několika lidí, je dodnes ve vězení - - poznámka překladatele). "Charlie, doufám, že se budeš dobře chovat, však víš, že nebylo jednoduché se tu dostat."

Koncert skončil naprostým fiaskem. Zhruba podobně jako ten před dvěma týdny v klubu Hewitt Street Hideaway, při kterém zhruba stovka fízlů z LAPD vyhnala diváky ze sálu. Totální bordel začal v okamžiku, kdy šerif Los Angeles vyzval diváky, kteří už zaplatili vstupné, aby opustili sál. "Sunset Strip byl najednou hermeticky uzavřený a policajti ty děcka začali mlátit, připadal jsem si jako v blázinci," řekl k tomu fotograf Glen Friedman. Vzhledem k tomu, že se jednalo už o druhý zrušený koncert v L.A., tak Rodney Bingheimer, DJ a známá osobnost LA scény, si přizval do rádia fandy, kteří si stěžovali na chování policie. Ředitel Whisky A Go-Go k tomu v deníku LA Times prohlásil, že násilnosti začaly až v momentě, kdy se objevila policie, - - - - - což vedlo k tomu, že ho pak vykopli z práce. Ve Whiskey zrušili všechny další punkové koncerty. Kytarista a basák kapely hážou do rádia reklamní antipolicejní šoty styl: "Výzva všem jednotkám! Šéf Gates je nervózní!" a články z deníku LA Times varují všechny fans kapel jako Fear, China White, Black Flag, Circle Jerk a podobně: "Pokud je chcete ještě někdy vidět, musíte se uklidnit. Každý koncert končí vzpourou, už toho násilí bylo dost."

Po třech letech kariéry se Black Flag dopracovali k tomu, že je lidé považovali za opravdové ohrožení veřejného pořádku. Ale odpor, se kterým se ještě kapela setká a muzika, která díky tomu vzniká, se v budoucnosti ještě přitvrdí. "Když jsem se snimi dal dohromady," poznamenal Henry Rollins, když v roce 1981 začal zpívat s kapelou, " myslel jsem si, že jsem na to připravený. Greg Ginn mi dokázal, že jsem se mýlil." Takřka všechny songy první oficiální desky - Damaged -, která vyšla v roce 1981, napsal kytarista a zakladatel kapely Greg ginn s basákem Chuckem Dukowski ještě před tím, než se v kapele objevil Rollins. Jedná se o skvělou desku, ale směsky prvních nahrávek kapely jsou ještě lepší - Everything Went Black, The First Four Years. V knížce o historii kapely "Get In The Van", kterou napsal a vydal Rollings v roce 1994 se píše: "The First Fours Years je nejlepší deska Black Flag. Nikde nebylo nic podobného a myslím si, že jsem na to tehdy neměl, přestože jsem se snažil, jak jsem mohl nejvíc." Začátky Black Flag, první čtyři roky, historie kalifornské bandy uhrovitých plážových krys, které přeměnily punk do podoby intenzivní a hluboce satirické hudby naprosto vzdálené módním trendům a umělecké okázalosti. Nikdo, nebo skoro nikdo, nebyl na něco takového připraven.

Greg Ginn se začal zajímat o hudbu docela pozdě. Narodil se v roce 1954 a mládí trávil v Kalifornii tím, že se snažil prosadit s vlastní firmou na součástky do rádií. Jednalo se o seriózního týpka a neměl nic společného s nízkou kultutrou tamnějších surferů. O muziku se začal zajímat, až když se dostal na vysokou školu. Bylo mu devatenáct, sebral bráchovi kytaru a začal s ní blbnout. "Když jsem s tím začal, žádný punk ještě neexistoval. Ale hrál jsem zatraceně agresivně. Měl jsem rád fyzickou hudbu, nic mentálně intelektuálního, bral jsem to jako lék ke studiím." Když Greg v 1974 odešel ze školy, začal navštěvovat těžce glamovou diskotéku Rodneye Bingenheimera English Disco a měl rád rockové kapely typu Stooges. Jako častý návštěvník místního obchodu s deskama se dal do kupy s jedním z jeho zaměstnanců, hotovou pakárnou jménem Keith Morris. "V obchodě byla fůra uvolněných a hudebně vymakaných věcí jako Eagles, Jackson Browne, Stevie Nick a tak, prostě muzika, která se mi vůbec nelíbila," vzpomíná Morris. "S Gregem jsme byli úplně někde jinde, poslouchali jsme Black Sabbath, Grand Funk Railroad, Black Oak Arkansas...... Vyrazili jsme do Santa Monica Civic na koncert Thin Lizzy a Journey. Propadl jsem špatným zvyklostem, chlast, hulení, zkrátka velká pařba."

Morris začal dělat v Ginnově podniku na elektroniku, SST a zajímal se hlavně o britskou scénu, Ginn to viděl jinak: "Punk jsem objevilhlavně díky klubům z New Yorku, jako byl třeba CBGB. Tamnější scéna byla natolik ovládaná zábavním průmyslem, že kapely vlastně nehrály, ale jen rýžovaly. Pak se v prosinci roku 76 objevili v Roxy Ramones a všechno bylo najednou jinak." Kluci dali dohromady pár rychlých a brutálních songů, které napsal Ginn (později vyšly na prvním EP Black Flag, Nervous Breakdown), a začali shánět rytmickou sekci pro jejich kapelu Panic. Gary McDaniel alias Chuck Dukowski, budoucí basák Black Flag: "Songy byly cool a Keith naprosto geniální, emotivní synek, stejné pako jako Iggy Pop a navíc to měl v hlavě srovnané. V sedmdesátém sedmém to všechno stálo za hovno, Kiss, Aerosmith, jedni jak druzí. To je jasné, že punk do toho mohl vpadnout, měl otevřené dveře."

V prosinci 1977 Panic nahráli prvních osm kousků ve studiu Hermosa Beach. Dukowski zapadl do kapely a poté co odešl první bubeník Brian Migdol, objevil se na inzerát Kolumbijec Roberto Julio Varverde, nebo-li Robo. Morris: " Postavil si bicí ve stejné rovině a začal do toho mlátit pažemi jak robot. Když dáte dohromady Roberto a robota, vypadne vám z toho Robo. Navíc měl kvalitní kokain. Prostě jsme měli štěstí..." Dez Cadena, fanda kapely, který se později stal zpěvákem, k tomu dodává: "Robo byl mysteriózní týpek, tvrdil, že je kolumbijský generál. Nikdy nám neprozradil, jak se dostal do USA." No a Robo k tomu později podotkl, že měl studentské vízum a byl nadšený, líbil se mu jejich tvrdý a rychlý rock a texty měl na háku.